Článek ve formátu PDF je možné stáhnout
zde.
Dne 24. února 2011 ve 22:53 hodin středoevropského času vzlétl z Kennedyho kosmodromu na floridském Mysu Canaveral legendární americký raketoplán Discovery ke své poslední, jedenáctidenní misi STS-133 k mezinárodní orbitální stanici ISS (obr. 1). Byl to již 35. let raketoplánu k této stanici. Původně byla poslední mise raketoplánu Discovery plánována na začátek listopadu 2010, let však musel být několikrát odložen, protože pracovníci organizace NASA stále naráželi na technické problémy. Během letošní mise, která byla o dva dny prodloužena a trvala do 9. března 2011, byly uskutečněny dva plánované výstupy do volného prostoru, při nichž kosmonauti provedli běžnou údržbu a namontovali na ISS nové komponenty.
Vedle šesti kosmonautů byl na palubě raketoplánu Discovery na cestě k ISS jako sedmý člen posádky humanoidní robot nazvaný Robonaut R2. Robot byl umístěn ve speciálním kontejneru v novém víceúčelovém logistickém modulu (Permanent Multipurpose Module – PMM) zvaném Leonardo, vyrobeném v Itálii, který má posádce ISS rozšířit skladovací možnosti a umožnit experimenty z oboru fyziky kapalin, biologie a biotechnologie. Na ISS je modul Leonardo nainstalován na přechodovém modulu Unity na straně stanice obrácené k Zemi.
Vesmírný robot Robonaut 2
Zařízení Robonaut je humanoidní robot navržený tak, aby byl schopen pracovat vedle lidských kosmonautů i samostatně ve vesmíru či na povrchu jiného vesmírného tělesa. V roce 2010 byl ve spolupráci automobilového koncernu General Motors a organizace NASA dokončen vývoj vesmírného robota druhé generace s označením Robonaut 2 (krátce R2). Původně byl R2 určen pouze k pozemním zkouškám, NASA však využila jedinečnou šanci dostat jej do vesmíru při posledním letu raketoplánu Discovery. A tak se po skončení mise STS-133 robot R2 stal členem posádky mezinárodní orbitální stanice ISS a je vůbec prvním humanoidní robotem ve vesmíru. Výška trupu robota R2 (bez dolních končetin) je 102 cm, hmotnost asi 150 kg. Trup je vyroben z hliníku a kompozitů s uhlíkovými vlákny (obr. 2) tak, aby odolával extrémním podmínkám vládnoucím ve volném vesmíru. Na ramenou, rukou a prstech má robot nápadné ochranné vycpávky. Řídicí centrum, tj. „mozek“ robota obsahuje 38 počítačových procesorů a nachází se v místech, kde by u lidí byl žaludek. Robonaut 2 je vybaven čtyřmi kamerami pro sledování okolí a pěti pomocnými infračervenými snímači pro přesnější měření vzdáleností v prostoru, v němž se pohybuje. Klouby na jeho rukou a prstech jsou opatřeny speciálními pružinami. Navíc robot využívá 350 senzorů, které mají za úkol správně odhadnout přesnost, sílu a pevnost úchopu při manipulaci s předměty při činnosti robota ve vnějším prostoru a uvnitř stanice.
Ačkoliv Robonaut 2 disponuje velmi dobře zpracovaným trupem a jeho paže nesou velmi propracovaně zkonstruované a jemně ovládané ruce, zatím mu chybí plánované dolní končetiny. Nicméně jeho trup je modulární a může být umístěn na pevný podstavec, na pohyblivé mechanické rameno nebo i na pojízdný podvozek. Na zádech může mít pouzdro s akumulátorem, který jej osvobodí od napájecích kabelů a umožní mu plnit úkoly i mimo vnitřní prostory ISS.
Cesta na orbitální stanici ISS je pro robota R2 prvním krokem do vesmíru. Po určité době po jeho příletu jej posádka stanice vyjme z kontejneru a připevní k podstavci v laboratorním modulu Destiny, který je na ISS centrem pro vědecké experimenty. Zde bude nejprve důkladně ověřeno chování a fungování robota ve stavu beztíže. Rozšířením technického vybavení získá Robonaut 2 postupně možnost pohybovat se uvnitř stanice a nakonec také ve volném vesmíru vně ISS. V budoucnu má pomáhat kosmonautům s údržbou stanice a vykonávat nebezpečné nebo jednotvárné činnosti např. při vědeckých experimentech apod.
[Auf ihrem letzten Flug bringt die Raumfähre einen Robonauten zur ISS mit. Presseinformation des Deutschen Zentrums für Luft- und Raumfahrt, 24. února 2011.]
Ing. Karel Kabeš
Obr. 1. Raketoplán Discovery při svém posledním vzletu z kosmodromu na Mysu Canaveral (foto: DLR/Thilo Kranz)
Obr. 2. Robonaut 2 před svou první cestou do vesmíru (foto: Thilo Kranz, DLR)
39 úspěšných misí během 26 let provozu
Raketoplán Discovery byl nejčastěji létajícím raketoplánem amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír NASA. Poprvé vzlétl k vesmírnému letu 30. srpna 1984. Od té doby byl během 26 let ve vesmíru 39krát, z toho třináctkrát u mezinárodní oběžné stanice ISS. Do historie vstoupil mimo jiné tím, že v roce 1990 vynesl na oběžnou dráhu Hubbleův teleskop, v červnu 1998 byl posledním raketoplánem, který se spojil s ruskou vesmírnou stanicí Mir a ještě téhož roku v říjnu vynesl do vesmíru bývalého amerického kosmonauta a nyní senátora Johna Glenna. Jeho odchod „na odpočinek“ po posledním úspěšném letu je rozhodně zasloužený. Při všech svých misích strávil ve vesmíru 365 dní a obkroužil Zemi 5 830krát.