Úvodník

Vážení a milí čtenáři

rozhraní mezi člověkem a strojem, HMI, si v současné době většinou představujeme jako operátorské panely – od panelových přístrojů s malým jednořádkovým displejem přes panelové počítače s několikapalcovou dotykovou obrazovku až po velké dispečerské stěny ve velínech elektráren nebo rozvodných závodů.

Již před několika lety jsme v časopise Automa popisovali principy a použití dotykových a multidotykových displejů – které lze ovládat v rukavicích, které nikoliv a do jakého prostředí je který typ vhodný. Jako by se od té doby v oboru displejů nic nedělo…

Ale to není pravda. Když pominu OLED, ohebné displeje nebo elektronický papír, svět HMI mění zejména přenosná zařízení a virtuální a rozšířená realita.

Mobilní telefony a tablety mohou zobrazovat provozní i diagnostické informace, stejně jako je zobrazují stabilní operátorské panely nebo terminály a jsou významnou pomůckou pro údržbáře, pracovníky ve skladech, ale i pro operátory rozsáhlých zařízení, např. chemických závodů nebo železáren, kteří mohou své rozhraní nosit v kapse. Do průmyslové automatizace však pronikají i technické prostředky známé spíše z vojenství nebo počítačových her: helmy s náhlavními displeji mohou používat nejen piloti stíhaček nebo řidiči tanků, ale i operátoři třeba ve farmaceutickém podniku či v potravinářství.

Pochopitelně tu jsou mnohá specifika: často je vyžadována možnost použití v prostředí s nebezpečím výbuchu nebo je nutné dodržovat zásady hygienického designu a umožnit sanitaci. Tato zařízení jsou na trhu k dispozici, ale jsou výrazně dražší než spotřební varianty.

Z hlediska ovládání se kromě klasických tlačítek, spínačů a přepínačů – stále používaných, protože např. hřibové červené tlačítko nouzového zastavení je dosud nenahraditelné – přechází k dotykovým obrazovkám, ale také k ovládání gesty nebo k hlasovému ovládání. První ovládací systémy s využitím hlasových povelů jsem viděl v medicíně u chirurgických robotů, v současné době se s nimi lze setkat také u manipulátorů v průmyslu, ve skladech nebo v supermarketech.

Heslem doby je rovněž intuitivní ovládání. Přiznám se, že v tom vidím určitá úskalí: možná mám malou fantazii, ale vždycky mám raději jednoznačný nápis než podivnou intuitivní ikonu. Návrh rozhraní stroje má svoje pravidla a designéři by je měli respektovat, protože nejde jen o estetické hledisko, ale také o ergonomii, a hlavně o bezpečnost.

A jak je to se zkratkami MMI a HMI? Říká se, že přechod od man-machine interface k human-machine interface si vynutily ženy, ale není to tak úplně pravda. Napadlo by vás v češtině ono zařízení nazvat „rozhraním mezi mužem a strojem“? Ani angličtina nikdy z ovládání strojů ženy nevylučovala. Slovo man přišlo do angličtiny z němčiny a původně mělo, a v některých variantách angličtiny stále má, genderově neutrální význam. Tam, kde man není člověk, ale výhradně male, muž, se přirozeně používalo spíše z latiny pocházející slovo human – a na něm se nakonec technici (tím myslím i techničky) sjednotili. Dnes bych navrhoval vrátit se k MMI jen u intuitivních rozhraní, která dokážu ovládat i já: moron-machine interface.