Úvodník

Vážení a milí čtenáři,

toto číslo je věnováno robotům a jejich využití v průmyslu.

Právě sedím ve vlaku s hrdým názvem Západní expres, ve vagonu řady A149. Jestli vám to nic neříká, to jsou vozy, které se vyráběly v druhé polovině 70. let minulého století ve východoněmeckém Budyšíně. Tenkrát, jako student, jsem první třídou nejezdil, přesto mě důvěrně známý design tehdejšího rychlíku vrací do mládí. Děkuji ti, český národní dopravce, že tyto vozy nasazuješ i na jiné než historické vlaky.

V polovině 80. let jsme se pokoušeli zakládat fakultní časopis a připravoval jsem do něj článek o prvních československých průmyslových robotech. Ty se vyvíjely na katedře výrobních strojů Strojní fakulty ČVUT v Horské ulici. Nedávno mi tu dobu připomněl Petr Neuman – dnes ho znáte jako odborníka na energetiku, ale tenkrát se podílel na vývoji softwarového vybavení pro jeden z prvních československých robotů, PRAM 01.

Je úžasné pozorovat, jak se robotika od těch dob vyvinula. Průmyslové roboty už nestojí jen na místě, ale mohou se kolem výrobní linky pohybovat, převážet zboží a polotovary, jako např. autonomní vozíky MiR (o flotile sedmi robotů MiR100 v mexické automobilce se můžete dočíst na str. 20), nebo i na místě, kam dojedou, vykonávat pracovní úlohy, jako mobilní roboty Helmo od firmy Stäubli (str. 24). Pochopitelně i v tomto vydání se dočtete o stále populárnějších kolaborativních robotech, např. o jejich použití ve slovenském závodě Magneti Marelli (Universal Robots, str. 21).

Ale dozvíte se i o robotech, které dokážou zkoumat vaše tělo. Článek o využití robotů v endoskopii je na str. 26.

Fakultní časopis tenkrát úspěšný nebyl. Když jsme zjistili, že na tvorbu časopisu pro studenty musí bedlivě dohlížet kovaný svazák, potichu jsme od záměru ustoupili.

Dnes už v redakci politický dozor nepotřebujeme. Nemusíme už ani psát letáky na stroji, potajmu je množit na štábním cyklostylu a pašovat je ven z kasáren, jako v roce 1989. To je již naštěstí všechno pryč.

Nejsem z těch, kdo by odsuzoval někoho za to, že spolupracoval s tehdejším režimem, nebo dokonce donášel Státní bezpečnosti. Důvody mohly být různé, a kdo neměl v Bartolomějské založenou složku, možná si je ani neumí představit. Ovšem stydím se, že někteří z tehdejších nadšených fízlů a prospěchářských udavačů bez špetky studu stále tahají za nitky a straší v českém průmyslu i politice. To naše generace nezvládla. No, snad se jich ale jednou přece zbavíme.

Petr Bartošík, šéfredaktor