Článek ve formátu PDF je možné stáhnout
zde.
Vážení čtenáři,
toto říjnové vydání se zrovna chystalo do tisku, když jsem se vracela z Moravy a šéfredaktor mě s důvěrou požádal, abych napsala úvodník. Kývla jsem na to, protože jsem byla plná zážitků z prohlídky firmy DF Partner, kde právě zprovoznili automatickou plnicí a balicí linku na nemrznoucí směs do ostřikovačů. Cesta plná překvapení. Už jen to, že v odlehlé vísce Neubuz na jižním Valašsku, až za Slušovicemi, stojí továrna, která dodává benzinkám po celé republice i do zahraničí směsi do ostřikovačů a autokosmetiku pod značkou Sheron. Na tuhle značku přišli bratři Drhovi tak, že právě když firmu zakládali, zapůsobila na jednoho z nich herečka Sharon Stoneová ve filmu Základní instinkt. A obdiv pro herečku vtělili do značky výrobků. O tom, jak se plní směs do ostřikovačů značky Sheron do lahví a balí na palety, se dočtete v reportáži v některém z dalších vydání.
Přemýšleli jste, milí čtenáři, někdy o tom, jak vznikají značky výrobků? Příhoda se značkou Sheron napovídá, že impulzy pro vznik povedených značek mohou být různé. Pamatuji se, jak český výrobce PLC, firma TECO, přišel se značkou Foxtrot. Dlouhá léta používal pro své řídicí systémy značku Tecomat s číslem verze, třeba TecomatTC600, TC500 atd. Novým, svěžím označením Tecomat Foxtrot firma oznamovala, že jde o nový přístup, a uvedla tak malé kompaktní, rychlé a velmi „komunikativní“ PLC. S tímto výrobkem se také vydala do nového oboru, automatizace budov.
„Značka je to, co vám zůstane, když vám shoří továrna,“ prohlásil David Ogilvy, přezdívaný „otec reklamy“. A hodnoty úspěšných značek představují opravdu neskutečné sumy. Hodnotou 315,5 miliardy dolarů vede letos žebříček nejhodnotnějších značek Amazon (následuje Apple, Google a Microsoft). Internetový obchod Amazon sice vznikl ve státě Washington, pojmenován však byl po jihoamerické řece Amazonce. Že by pojmenování začínající firmy po největší řece světa bylo zárodkem budoucího úspěchu?
Ale zpět do Čech. Vzpomínám si, jak značka jedné firmy potrápila kdysi mou sestru při přijímacích zkouškách na chemickou průmyslovku. Přišla od přijímaček zdrcená tím, že nedokázala odpovědět na poslední otázku: „Co se vyrábí v továrně Tonaso?“ O té fabrice dobře věděla, ostatně jako každý Ústečan, protože tenkrát, v 70. letech, zamořovala okolí značným zápachem. Ale už nevěděla, že Tonaso je průzračný akronym: Továrna na sodu. Kdo to vymyslel, nevím, ale jisté je, že moje setra i tak u přijímaček uspěla.
Přeji vám, milí čtenáři, abyste úspěšně vykročili do letošního podzimu.
Eva Vaculíková, redaktorka