Aktuální vydání

celé číslo

03

2021

Digitální transformace, chytrá výroba, digitální dvojčata

Komunikační sítě, IIoT, kybernetická bezpečnost

celé číslo

Úvodník

Vážení a milí čtenáři

Článek o chytrých výhybkách (str. 50) ve mně vyvolal nostalgické vzpomínky na malé vesnické nádraží, kde jsem strávil dětství. Nebyl to ovšem žádný středověk – moje první setkání s oborem automatizace bylo zprostředkováno elektromechanickým zabezpečovacím zařízením s hradlovými vložkami a induktorem s klikou. Poměrně jednoduché zařízení zaručovalo docela solidní úroveň funkční bezpečnosti i bez procesorů a komunikačních sběrnic.

Toto vydání je ovšem věnováno trendům v oboru snímačů a měřicí techniky. To je obor automatizace, který je mi zvlášť blízký – i když zkoušku z technických měření jsem dělal nadvakrát. Napoprvé se mi nepovedla písemka a s trojkou jsem odejít nechtěl, protože bych přišel o stipendium. Kdyby v praxi bylo možné každý neúspěch napravit tak snadno jako nepovedenou zkoušku na vysoké škole!

Mrzí mě, že oboru technických měření je na vysokých školách věnováno málo pozornosti. Hovoří o tom doc. Karel Kadlec v anketě na str. 4. Vždyť snímače jsou oči a uši řídicích systémů (viz str. 8), bez nich i sebedůmyslnější řídicí systém jen zmateně tápe.

Ovšem jen někam nějak instalovat nějaké snímače nestačí, to byste místo snímačů rovnou mohli použít generátor náhodných čísel. Dobře to lze ilustrovat na měření průtoku, jemuž je v čísle také věnována samostatná sekce. Vhodný výběr průtokoměru a místa jeho instalace ovlivňuje přesnost měření zásadním způsobem.

Problematiku nejistot měření podrobně popisují doc. Olga Tůmová a Ing. Tomáš Panc v článku na str. 33. Špatně vybraný a nainstalovaný průtokoměr je pro regulátor průtoku něco jako křivé zrcadlo. Holit se při pohledu do křivého zrcadla může skončit krvavou příhodou, takže je lepší zrcadlo zahodit a oholit se popaměti. Moderní řídicí systémy dokážou pracovat i takto: když zjistí, že snímač lže, odpojí ho a potřebnou hodnotu si zjistí výpočtem z jiných měření nebo odhadnou z trendů předchozích měřených hodnot a fyzikálního modelu soustavy.

Jenže jak poznat, zda lžou snímače (tedy „smysly“ mého řídicího systému), nebo zda se mýlí můj matematický model? Vždyť ten je také jen zrcadlem fyzikální skutečnosti. Které zrcadlo je křivé a je nutné ho vyhodit, a které ukazuje správně? Ukazuje vůbec některé správně? V technické praxi nebývá moc šancí na opravné zkoušky. 

Petr Bartošík, šéfredaktor