Článek ve formátu PDF je možné stáhnout
zde.
Vážení a milí čtenáři
Lednové číslo, které právě otevíráte, má jako jedno ze zvýrazněných témat automatizaci potravinářské výroby. Je to právě v době, kdy se začalo opět velmi intenzivně diskutovat o zpřísnění povinnosti dokladovat proces výroby potravin, a to v souvislosti s německou aférou s dioxiny – jedovatými látkami, které se dostaly do krmiva pro některá hospodářská zvířata a následně se objevily v jejich mase a vejcích. Nebezpečí dioxinů je v tom, že akutní otravu způsobují jen ve velkých dávkách. V malých dávkách jsou dioxiny „pouze“ teratogenní a karcinogenní, to znamená, že způsobují poškození vývoje plodu a rakovinu. A to velmi účinně: jeden z nejčastěji se vyskytujících dioxinů, označovaný TTCD, je považován za vůbec nejsilnější karcinogen, nebezpečný i ve velmi malých koncentracích. Dioxiny se v přírodě velmi pomalu odbourávají, snadno se stanou součástí potravinového řetězce a z kontaminovaného krmiva pro hospodářská zvířata se přenesou i do potravin. Německá aféra s dioxiny v potravinách nebyla zdaleka první: např. v roce 2008 bylo dioxiny kontaminováno hovězí maso v Irsku, v roce 2009 kuřata v Belgii.
Jak může při podobných incidentech pomoci dokladovatelnost výroby? Velmi efektivně. Budou-li mít výrobci potravin povinnost dokládat původ použitých surovin, a v případě zemědělské výroby také původ použitých krmiv, snadno se dohledá, kam všude se nebezpečná látka dostala i odkud se vzala. Sníží se tím riziko pro spotřebitele a omezí škody způsobené nutností stáhnout velké množství potravin z trhu, poklesem důvěry spotřebitelů a nemožností prodat podezřelé potraviny. Některé země již zcela zakázaly dovoz německých vajec a masa, přitom jistě ne všechna vejce a všechno maso z Německa jsou kontaminovány dioxiny. Při zavedené průkazného, důvěryhodného systému dokladovatelnosti by se snáze odlišily potenciálně kontaminované potraviny od bezpečných. Potřebná opora v zákoně pro to dosud neexistuje, ale pracuje se na tom, aby u živočišných potravin byla země původu povinně uvedena (dosud uváděná země původu není zemí, kde byla chována zvířata, ale zemí, kde bylo maso zpracováno a zabaleno nebo potravina vyrobena).
Ne vždy je třeba čekat na zákonné nařízení. Dobrovolné dokladování původu surovin může být významnou konkurenční výhodou na trhu. U masa, zvláště hovězího, se s dobrovolným dokladováním původu lze setkat, protože se tím výrobci a prodejci potravin snaží rozptýlit obavy konzumentů z nákazy nemocí BSE; označení původu také může být dokladem o kvalitě masa. V minulém čísle časopisu Automa jsme v článku o konferenci MESA psali o dokladování původu mléčných výrobků u nizozemské firmy Friesland Campina. V tomto případě výrobce spotřebitelům nejen dokládá zemi původu mléka, ale dokonce uvádí i konkrétní farmáře, jejichž mléko bylo při výrobě konkrétního produktu použito.
Ing. Petr Bartošík, šéfredaktor