Článek ve formátu PDF je možné stáhnout
zde.
Vážení čtenáři,
mikroelektromechanické soustavy (MEMS) a nanotechnologie jsou označovány za velmi perspektivní obory, a to i v automatizaci: připomeňme jejich využití např. v měřicí technice. Umožňují vyrábět senzory s jinak nedosažitelnými parametry, např. s velkou citlivostí a extrémně krátkou dobou odezvy. O speciálním odvětví této techniky, mikrofluidice, se dozvíte v článku Václava Tesaře v tomto čísle na str. 6–9, další přehledové články na téma vývoje v oblasti nanotechnologií jsou připraveny do následujících čísel.
Je potěšující vidět, že v této oblasti již prorůstá základní a aplikovaný výzkum s praxí a že na pokroku v uvedených oblastech se podílejí, ve spolupráci se svými zahraničními kolegy, i čeští vědci.
Některé směry vývoje mikrofluidiky, jak je ve svém článku uvádí Václav Tesař, mohou být znepokojivé – mám na mysli zejména kapitolu o dálkovém ovládání živých tvorů. Výzkum přímých rozhraní mezi mozkem a strojem (popř. počítačem) je plný obtížných technických, ale i etických otázek. Je ovšemnutné podotknout, že výsledky výzkumu v této oblasti nemusí být určeny jen pro vojenské účely, jak uvádí Václav Tesař, ale mohou mít velmi pozitivní dopady např. pro lidi postižené po úrazu páteře poruchou hybnosti. Jeho výsledkem mohou být tzv. elektroprotézy, které umožňují elektrickou stimulací
ovládat určité svalové partie. To je velmi významné při rehabilitaci a také pro předcházení infekcím močových cest, jež jsou jinak u paraplegiků vzhledem k nemožnosti aktivně ovládat vyprazdňování močového měchýře velmi časté.
A tak, přestože byl vývoj v oboru nanotechnologií a MEMS (ostatně jako v mnoha jiných oblastech) původně určen pro vojenské účely, můžeme se nadít toho, že jeho výsledky náš život usnadní a obohatí.
Zda tomu tak bude, ale nezáleží jen na vědcích a inženýrech – technika sama o sobě není dobrá nebo zlá. Je na lidech, budou-li ji využívat k dobrému nebo ke zlému.
Petr Bartošík,
šéfredaktor