Aktuální vydání

celé číslo

08

2020

Mozaika novinek a informací

Restart ekonomiky

celé číslo

Termokamery a pyrometry

Při bezdotykovém měření teploty je třeba zvážit jak fyzikální vlastnosti měřeného povrchu, tak také vlastnosti měřicího přístroje. Tento článek, který doprovází tabulky přehledu trhu (str. 24 až 29), proto přibližuje technické provedení a základní parametry termokamer a pyrometrů, které je třeba vzít v úvahu při volbě přístroje vhodného pro danou úlohu.

 
Termokamery i pyrometry se běžně pou­žívají k bezdotykovému měření teploty téměř ve všech odvětvích průmyslu, a to od těžké­ho kovozpracujícího průmyslu až po navrho­vání desek plošných spojů a mikroprocesorů.
 
Článek je věnován problematice výběru přístroje pro konkrétní úlohu, jestliže by pro ni mohlo být bezdotykové měření teploty pří­nosem. Navazuje na článek Teoretické zákla­dy bezdotykového měření teploty na str. 13–15 tohoto čísla časopisu Automa [1], věnovaný fyzikálním základům bezdotykového měření teploty, v němž jsou popsány děje při vyzařo­vání tepelného záření, Stefanův-Boltzmannův zákon, rovnice termografie a další fyzikální zákony a z nich odvozené vztahy, na jejichž základě pracují bezdotykové teploměry (py­rometry) a termokamery [2].
 
Termokamery i pyrometry mají některé společné parametry, ty jsou také v následu­jícím textu probírány společně. O ostatních parametrech je pojednáno zvlášť pro termo­kamery a zvlášť pro pyrometry. Vyniknou tak lépe rozdíly mezi termokamerou a py­rometrem.
 
Přístroje pro bezdotykové měření teploty vyrábí mnoho výrobců po celém světě, a to mnohdy pro velmi speciální použití. Obecná tvrzení uvedená v článku je proto třeba brát s jistou rezervou.
 

Využití pyrometrů a termokamer

Pyrometry bezdotykově měří teplotu v jis­té tzv. měřicí oblasti na povrchu objektu. Mě­řicí oblast je nejčastěji kruhová, existují ale i speciální pyrometry s jiným tvarem měři­cí oblasti, např. obdélníkovým u pyromet­rů pro měření teploty tekutých kovů během procesu lití.
 
Jak pyrometry stanovují teplotu? Prů­měrují intenzitu tepelného záření v měře­né oblasti a výsledkem je jedna konkrétní (průměrná) hodnota teploty pro tuto oblast. Současné termokamery obsahují maticové detektory a jsou schopny měřit rozložení povrchové teploty, tj. zaznamenat dvouroz­měrné (2D) teplotní pole. Výsledkem tako­vého měření je termogram. To je v kostce základní rozdíl mezi termokamerou a pyro­metrem [3], [4].
 
Ačkoliv jsou k dispozici i univerzálnější pyrometry, lze pyrometry oproti termokame­rám obecně chápat jako specializované pří­stroje, většinou určené pro určitou vybranou skupinu úloh a materiálů, tj. např. k měření teploty povrchu hliníkových plechů nebo ten­kých vláken a drátů. Termokamery jsou častě­ji konstruovány jako přístroje pro univerzální použití. Jedna a ta samá kamera může být po­užita pro termografickou diagnostiku budov, měření teploty při svařování nebo prediktiv­ní údržbu strojů a zařízení.
 
Pyrometry mají v porovnání s termokame­rami tyto hlavní přednosti:
  • vezmou-li se v úvahu omezení a vlastnos­ti pyrometrů, lze s nimi často vyřešit úlo­hu levněji než při použití termokamer,
  • je možné pořídit pyrometry s velkou me­chanickou i tepelnou odolností (u termo­kamer jsou taková uspořádání možná, ale jsou řádově dražší),
  • lze zvolit úzkopásmový pyrometr se spekt­rálním rozsahem přizpůsobeným emisivitě a teplotě měřeného povrchu (u termokamer s tepelným detektorem je běžný spektrál­ní rozsah pouze 7 až 14 µm; jiné spektrál­ní rozsahy jsou možné, ale je třeba počítat s výrazně vyšší cenou přístroje),
  • hlava pyrometru může být popř. spojena se senzorovou částí optickým vláknem; vý­sledkem je větší tepelná odolnost i odolnost proti magnetickým a elektrickým polím,
  • lze použít tzv. poměrový pyrometr, který pracuje na principu měření intenzity tepel­ného záření na dvou různých vlnových dél­kách; důsledek pro praxi je ten, že není nutné určovat emisivitu měřeného povr­chu (tento princip má však svá omezení),
  • celkově větší přesnost měření v oblasti vy­sokých teplot než u běžných termokamer,
  • možnost relativně levně měřit teplotu i přes sklo.
Termokamery naopak na rozdíl od pyrometrů nabízejí zejména:
  • možnost pořizovat 2D obrazy (termogra­my) i s velmi velkým rozlišením (tj. 1 024 ×× 768 obrazových bodů i více),
  • možnost speciálními termokamerami mě­řit teplotu i řádově 1 000krát za sekundu,
  • větší teplotní citlivost (i méně než 20 mK, tj. 0,02 °C),
  • úplnější představu o rozložení teploty v místě měření a vlivu tepelných odrazů z okolí.

Emisivita a korekční parametry měření

Termokamera i pyrometr jsou měřicí pří­stroje, které neměří přímo teplotu, ale podle rovnice termografie – viz vztah (17) v [1] – stanovují teplotu výpo­čtem na základě naměře­né intenzity tepelného zá­ření (výjimkou jsou tzv. poměrové pyrometry, viz dále). Pro správné stano­vení povrchové teploty měřeného objektu je tedy nezbytné správně nasta­vit hodnoty tzv. parame­trů měření, které rovnice termografie zahrnuje [5], [6]. V praxi jde o tyto pa­rametry (zadávané do přístroje v jednotkách uvedených v závorce):
  • emisivitu (–),
  • zdánlivou odraženou teplotu (°C),
  • teplotu atmosféry (°C),
  • relativní vlhkost atmosféry (%),
  • vzdálenost mezi měřicím přístrojem a po­vrchem měřeného objektu (m).
Termokamery vždy umožňují nastavit emisivitu zdánlivou odraženou teplotu. Lépe vybavené termokamery umožňují nastavit i parametry atmosféry, tj. teplotu atmosféry, relativní vlhkost atmosféry vzdálenost. Ně­které termokamery navíc dovolují korigovat vliv externí optiky.
 
Pyrometry vždy umožňují nastavit emi­sivitu a některé modely i zdánlivou odra­ženou teplotu. Možnost nastavit další pa­rametry není u pyrometrů obvyklá a útlum v důsledku průchodu záření atmosférou je zpravidla korigován v rámci nastavení emisivity.
 
Místo správného pojmu „zdánlivá odraže­ná teplota“ se lze většinou setkat se zkráce­ným označením „odražená teplota“, výjimkou ale není i zcela jiné označení, např. „teplota pozadí“, „reflektovaná teplota“ apod. Ukáz­ka způsobu nastavení parametrů měření v ter­mokameře je na obr. 1.
 

Emisivita a zdánlivá odražená teplota

Emisivita je parametr charakterizující po­vrch měřeného objektu, jehož hodnota je podle vztahu (9) v [1] rovna hodnotě pohltivosti povrchu. Podle Stefanova-Boltzmanova záko­na pro vyzařování šedého tělesa (7) v [1] udá­vá emisivita povrchu tělesa jeho schopnost emitovat tepelné záření. Čím větší je emisi­vita, tím více tepelného záření předmět při dané teplotě vyzáří. Emisivita není pro daný povrch konstantní a je funkcí mnoha dalších parametrů, především teploty tělesa a vlno­vé délky záření, což je třeba při měření zo­hlednit [5], [6].
 
Zdánlivá odražená teplota charakterizuje tepelné záření, které se od povrchu měřené­ho objektu odráží. Při vysvětlení významu zdánlivé odražené teploty je třeba se vrátit k souvislosti mezi emisivitou a odrazivos­tí povrchu. Vztah (14) v [1] říká, že odrazi­vost ρ tělesa s povrchem nepropouštějícím záření je ρ = 1 – ε, kde ε je emisivita. Pro praxi je to velmi důležitý závěr, ze kterého vyplývá, že čím menší je emisivita povrchu, tím větší bude vliv zdánlivé odražené tep­loty. V praxi je tudíž snazší měřit povrchy s velkou emisivitou, a proto je také snaha, pokud je to možné, zvolit takový spektrální rozsah měřicího přístroje, ve kterém je emisivita co největší.
 
Zdánlivou odraženou teplotu i emisivitu lze stanovit několika metodami, tato proble­matika však přesahuje rozsah tohoto člán­ku [5], [7].
 

Parametry atmosféry

Teplota, relativní vlhkost atmosféry a vzdálenost mezi termokamerou a povrchem měřeného objektu se nastavují za účelem korekce vlivu atmosféry. Atmosféra jednak tepelné záření z měřeného povrchu utlumuje (útlum je závislý především na relativní vlh­kosti atmosféry a vzdálenosti), jednak je sama zdrojem tepelného záření (intenzita tepelného záření atmosféry je závislá především na její teplotě, ale i na složení). Obecně lze říci, že vliv atmosféry je tím větší, čím jsou měřené objekty vzdálenější.
 
Při nastavování uvedených parametrů je většinou uvažována atmosféra za normál­ních podmínek, tj. s homogenní teplotou, při normálním atmosférickém tlaku, běžné­ho chemického složení bez přítomnosti dal­ších příměsí apod. Tato podmínka nemusí být splněna vždy. Například při měření povrchu s vysokou teplotou bude atmosféra v blízkém okolí tohoto povrchu výrazně teplejší než at­mosféra v blízkosti měřicího přístroje, a tudíž není splněna podmínka homogenity teploty. Navíc, jestliže se měří např. ve slévárně, lze si snadno představit, že ve vzduchu může být přítomno mnoho drobných prachových částeček, které jednak samy tepelné záření vyzařu­jí, jednak způsobují útlum záření vyzářeného z měřeného povrchu.
 

Korekce vlivu externí optiky

Některé termokamery umožňují kompen­zovat vliv tzv. externí optiky. Tím je myš­leno především infračervené (IČ) okénko, které může být instalováno např. do dveří rozvodné skříně jako průzor částečně prů­chozí pro IČ záření. Při termografické kon­trole pak může rozvodná skříň zůstat uza­vřená, je ale třeba počítat s útlumem a vlast­ním vyzařováním IČ okénka, skrze které se měří. Termokamery, které s touto možnos­tí počítají, umožňují nastavit teplotu a pro­pustnost IČ okénka.
 
U pyrometrů může být externí optikou ochranný průzor před pyrometrem, který je propustný v požadovaném rozsahu vlnových délek a chrání optiku před znečištěním či po­škozením.
 

Parametry společné pro termokamery a pyrometry

Termokamery i pyrometry mají díky spo­lečnému výchozímu principu mnohé spo­lečné parametry, o nichž je vhodné i společně pojednat.
 

Spektrální rozsah

Spektrální rozsah udává rozsah vlnových délek, ve kterém termokamera či pyrometr zaznamenává tepelné záření. Spektrální roz­sah přístroje je dán jednak parametry optiky, která propouští pouze záření v určitém rozsa­hu vlnových délek (proto může fungovat jako filtr), a jednak citlivostí detektoru, který je schopen zaznamenávat IČ záření jen určitých vlnových délek. V současné době je převažu­jící většina běžně dostupných termokamer vy­bavena tzv. tepelným detektorem, konkrétně s nechlazeným mikrobolometrickým polem. Tyto termokamery mají téměř vždy spektrál­ní rozsah v intervalu vlnových délek asi 7 až 14 µm. Lze se setkat i s termokamerami s ji­nými spektrálními rozsahy, např. 2 až 5 µm, 8 až 9,4 µm apod. Tyto termokamery ale vždy obsahují chlazené kvantové detektory, např. QWIP (Quantum Well Infrared Photodetec­tor), MCT (HgCdTe), InSb atd. [3].
 
Stejně jako termokamery, jsou i pyro­metry vyráběny buď s tepelnými detekto­ry, nebo s kvantovými fotodetektory. Pyrometry s tepelnými detektory mají spektrální rozsah stejný jako termokamery, tj. asi 7 až 14 µm. Pyrometry s fotodetektory jsou úz­kopásmové a jsou vy­ráběny se spektrálními rozsahy v oboru men­ších vlnových délek, tj. např. 1,0 až 1,7 μm, 1,2 až 1,7 μm, 0,78 až 1,06 μm apod.
 
Volba spektrálního rozsahu přístroje sou­visí především s tep­lotou a s vlastnostmi povrchu (emisivita, propustnost a odrazivost), jehož teplo­tu je třeba měřit. Si­tuaci ilustruje obr. 2. K měření byla použi­ta termokamera s možností změnit spekt­rální rozsah s pomocí vestavěného optické­ho filtru (metoda tzv. spektrální termogra­fie). Stejnou termokamerou lze měřit jednak teplotu vlákna žárovky (vlevo), protože sklo je ve zvoleném rozsahu vlnových délek propustné, jednak, po změně spektrálního rozsahu termokamery, teplotu na povrchu skleněné baňky žárovky (vpravo), protože ve spektrálním rozsahu použitém ve druhém případě je sklo nepropustné a má poměrně velkou emisivitu.
 
Při bezdotykovém měření povrchové tep­loty je v praxi třeba zvolit spektrální roz­sah měřicího přístroje takový, aby emisivi­ta měřeného povrchu byla v tomto rozsahu co největší. Bude přístroj používán k mě­ření teploty povrchu plastu, pryže, papíru, keramiky, textilu, organických látek, as­faltu, dřeva, skla, hliníku, bronzu, grafitu, polovodičových materiálů, cementu atd.? Podle toho je třeba vybrat patřičný spekt­rální rozsah.
 
Jednak je třeba zajistit co nejintenzivnější vyzařování povrchu, jednak co nejvíce elimi­novat vliv odrazů a propustnosti povrchu. Na­příklad při měření teploty skla je volba spek­trálního rozsahu detektoru naprosto zásadní. Jestliže je vlnová délka, na níž přístroj měří, jen o asi 0,2 µm mimo správnou hodnotu, je měření značně zkreslené.
 
Při výběru pyrometru je jistým vodítkem (ne za všech okolností platným) volba detek­toru podle teplotního rozsahu. Obecně platí, že čím vyšší je měřená teplota, tím vhodnější je pyrometr s užším spektrálním rozsahem a měřící na kratší vlnové délce (tab. 1).
 
Orientační velikost chyby při měření ve stupních Celsia v závislosti na teplotě měřeného povrchu a spektrálním rozsahu py­rometru je vynesena v grafu na obr. 3. Z uve­dených závislostí vyplývá, proč je pro vyso­ké teploty (často) vhodné volit krátké vlno­vé délky.
 
Při některých úlohách je třeba volit spekt­rální rozsah i s ohledem na prostředí, kterým tepelné záření z měřeného povrchu prochází. Bude tepelné záření procházet skrz plameny, prach, páru, mlhu apod.? I to je třeba při vý­běru měřicího přístroje vzít v úvahu.
 

Přesnost měření

U termokamer je v současnosti standard­ní přesnost „±2 °C nebo ±2 % z naměřené hodnoty“, přičemž platí větší z obou hodnot. Například při naměřené teplotě 10 °C je vý­sledkem měření údaj 10 °C ± 2 °C, zatímco při naměřené teplotě 200 °C je výsledkem údaj 200 °C ± 4 °C. Nejpřesnější (a také nej­dražší) modely termokamer mají chybu mě­ření „±1 °C nebo ±1 %“, ty jsou však v běžné praxi velmi výjimečné. Výjimečně se lze také setkat s termokamerou s větší chybou měře­ní, tj. např. „±5 °C nebo ±5 %“.
 
Pyrometry jsou běžně nabízeny s udá­vanou chybou od „±1 °C nebo ±1 %“ do „±2 °C nebo ±2%“ i více. Výjimkou ale nejsou i jiné údaje, tj. např. „±4 °C nebo ±0,5 %“ apod.
 
Uvedené hodnoty platí pouze pro kalib­rované přístroje. Je-li přístroj již delší dobu po kalibraci, může být chyba měření i pod­statně větší než hodnota udávaná výrob­cem. Kalibrační intervaly není možné sta­novit obecně, ale určitě by přístroje měly být kalibrovány alespoň jedenkrát za jeden až dva roky.
 

Mobilní a stacionární přístroje, upevnění na stativ

Pyrometry i termokamery jsou vyrábě­ny ve stacionárním i v mobilním provedení. U stacionárního provedení se předpokládá montáž na určité pevné pracoviště a využi­tí přístroje jako snímače v řídicím systému, systému kontroly kvality apod. U ručních pří­strojů se očekává všeobecnější využití, např. v rámci prediktivních kontrol strojů a zaří­zení, kontrol elektroinstalace, měření teplo­ty forem a lisů apod.
 
V dané souvislosti je vždy třeba vzít v úvahu také způsob montáže. U stacionár­ních i ručních termokamer je nejběžněj­ším způsobem upevnění stativový závit, ale existují i termokamery bez něj či s jiným typem upevnění. Způsoby upevnění pyro­metrů mohou být velmi různé a je třeba je při výběru přístroje vždy důsledně zvážit, protože pyrometrický měřicí systém se většinou instaluje na vel­mi dlouhou dobu (řádově roky) při požadované vysoké stabilitě mě­ření. Proto je vhodné ještě před pořízením pyrometru konzultovat možnosti jeho instalace na místě použití se zkušeným technikem. K pyrometrům je dodáváno širo­ké spektrum příslušenství, od čis­ticích mezistupňů až po chlazené kryty k upevnění na průmyslové pece. Někteří výrobci nabízejí pyromet­ry v montážních sestavách pro určitý způ­sob použití – např. měření teploty v pecích. V mnoha úlohách (např. při měření žíha­ných vzorků uvnitř tunelových pecí) je py­rometr pouze jednou z nutných komponent měřicího systému.
 
Stupeň krytí, udávající odolnost přístro­je proti vniknutí cizího tělesa či kapalin, je také třeba zvážit ještě před nákupem přístroje. Při použití speciálních krytů lze u termoka­mer i pyrometrů zajistit stupeň krytí až IP67.
 

Teplotní rozsah

Obecně lze říci, že přístroje pro bezdoty­kové měření teploty jsou schopny měřit tep­lotu v rozmezí asi –40 až +3 500 °C. V ce­lém tomto rozmezí je jeden přístroj schopen měřit jen výjimečně a nikdy v rámci jedno­ho svého měřicího rozsahu. Například ter­mokamera Flir T640 měří teplotu v rozmezí –40 až +2 000 °C ve třech měřicích rozsazích: –40 až +150 °C, 100 až 650 °C a 300 až 2 000 °C. Poměrové pyrometry mají omezení v tom, že nejsou schopny měřit nízké teploty a jsou použitelné až od teploty asi 300 °C. Je­jich předností však je, že mohou měřit v re­lativně širokém rozmezí teplot bez nutnosti přepínat na další rozsahy.
 
Je-li detektor pyrometru nebo termokame­ry vystaven po delší dobu příliš intenzivnímu tepelnému záření, může dojít k jeho poškoze­ní. Vzhledem k různému provedení jednotli­vých přístrojů ale nelze uvést obecně platné hodnoty teploty či intenzity tepelného záře­ní, kdy poškození vzniká.
 

Parametry termokamer

Následující odstavce podrobněji pojedná­vají o charakterických vlastnostech termoka­mer, jako např. o rozlišení detektoru, zaostřo­vání, snímkové frekvenci, teplotní citlivosti, měřicích a obrazových funkcích, komunikač­ním rozhraní atd.
 

Rozlišení detektoru, FOV a IFOV

Rozlišení detektoru udává počet obrazo­vých bodů (pixelů) v matici tvořící obrazo­vý senzor. V současnosti jsou na trhu ter­mokamery s rozlišením detektoru od 60 × × 60 do 1 240 × 768 pi­xelů, výjimečně i více. Z hlediska detailů ve vý­sledku pozorovatelných na pořízeném termogra­mu však není důležité jen rozlišení detektoru, ale také velikost zorného pole termokamery.
 
Zjednodušeně lze říci, že údaj o zorném poli specifikuje tu část prostoru, kterou je scho­pen objektiv termoka­mery zachytit a ze kte­ré do něj přichází mě­řené záření. Zorné pole je u termokamer nej­častěji charakterizová­no prostřednictvím zor­ného úhlu, tj. paramet­ru FOV (Field of View), který v úhlových stupních udává zorný úhel v horizontální (Horizontal FOV – HFOV) a vertikální rovině (Vertical FOV – VFOV) –viz obr. 4. U termokamery se lze setkat např. s údajem 25° × 19°.
 
Parametr IFOV (Instantaneous Field Of View) určuje část prostoru, kterou je scho­pen zachytit jeden pixel detektoru; bývá udá­ván v jednotkách rovinného úhlu, tj. např. 3,7 mrad. Jak velká část měřeného objektu se zobrazí na jeden pixel detektoru, lze potom snadno zjistit při použití triviálního vztahu
 
DR = s    (1)
 
kde
D je vzdálenost k měřenému objektu (m),
R hodnota parametru IFOV (rad),
s délka úsečky na měřeném objektu zobra­zené právě na jeden pixel detektoru (m).
 
Při malém rozlišení detektoru termokame­ry bude nutné pořizovat snímky z menší vzdá­lenosti nebo s objektivem s menším zorným polem, jinak bude docházet k závažné chybě měření, jak ilustruje obr. 5.
 
Některé termokamery nabízejí možnost výměny objektivu, a tím i změny FOV a IFOV. I přesto, že ji uživatel nevyužije hned, může se stát, že časem se jeho potřeby změní (ter­mokamera najde mnoho dalších uplatnění) a tato možnost bude velmi přínosná.
 

Způsob zaostřování a minimální zaostřovací vzdálenost

Aby byly výsledky měření správné, je tře­ba termokameru zaostřit a pořídit zaostřené termogramy. Zaostřování je u termokamer buď manuální, nebo motorické. Některé ter­mokamery s motorickým zaostřováním nabí­zejí i funkci autofokus. Některé z termokamer s jednodušší optikou zaostřování nevyžadují, neboť jsou zaostřeny na nekonečno s velkou hloubkou ostrosti.
 

Snímková frekvence

Snímková frekvence udává počet termo­gramů za sekundu, které je je schopna termo­kamera zaznamenat. Je-li snímková frekven­ce 9 Hz, je termokamera schopna zazname­nat devět snímků za sekundu. U termokamer s tepelným detektorem jsou dnes běžné hod­noty 9 až 60 Hz. Ve speciálním módu, tzv. windowing (termogram není pořizován v úpl­ném rozlišení, ale ve sníženém), jsou některé termokamery s tepelným detektorem schop­ny zaznamenat snímky s frekvencí až 200 Hz. Speciální typy termokamer s kvantovými de­tektory mohou zaznamenat až tisíce snímků za sekundu.
 

NETD – teplotní citlivost

Zjednodušeně lze říci, že parametr teplotní citlivosti NETD (Noise Equivalent Tempera­ture Difference) udává, v jaké míře bude po­řízený snímek zatížen šumem. Parametr tak vypovídá o vlastním šumu měřicího systé­mu. Hodnota se uvádí v milikelvinech nebo ve stupních Celsia, a to většinou při teplo­tě 30 °C. V současnosti se teplotní citlivost termokamer pohybuje v intervalu asi 150 až 15 mK. Jak vypadají snímky pořízené termo­kamerami s různou teplotní citlivostí, uka­zuje obr. 6. Je patrné, že čím větší je hodno­ta NETD (tj. na obrázku 30, 50 a 80 mK), tím je termogram „zrnitější“, neboť obsahu­je více šumu [8].
 

Anotace termogramů

Anotace termogramů je užitečná funk­ce umožňující pořizovat již během měře­ní textové poznámky, hlasové poznámky či nákresy. Tyto poznámky jsou pak trvalou součástí souboru s pořízeným termo­gramem, čímž je zamezeno jejich případ­né ztrátě, jak se stává při záznamu na pa­pír. Poznámky jsou přiděleny jednotlivým termogramům, takže jsou zároveň přehled­ně uspořádány a lze s nimi v softwaru pří­slušného výrobce termokamery pracovat při editaci jednotlivých snímků.
 

Měřicí funkce

Funkce souhrnně označované jako měřicí umožňují získat částečné či úplné výsledky měření již během jeho průběhu, a to přímo v terénu. Uživatel tak není závislý na přesu­nu snímků do počítače. Hlavní význam je ale ten, že měřicí funkce mohou během měření pomoci vybrat ty správné detaily k záznamu. Zmenšuje se tak nebezpečí, že místo se záva­dou bude přehlédnuto či špatně zaznamenáno, a proto bude nutné se na místo měření vrátit nebo zopakovat experiment. U termokamer se lze běžně setkat s následujícími měřicími funkcemi: bod (spot), oblast, izoterma, delta funkce teplotní profil.
 
Měřicí funkce bod slouží ke stanovení tep­loty v jednom bodě (ve skutečnosti jde o ma­lou oblast). Základní modely termokamer umožňují měřit teploty ve středu obrazovky v jednom bodě, pokročilejší modely umožňují umístit větší počet měřicích bodů a rozmístit je na obrazovce podle potřeby. Jde o základ­ní měřicí funkci.
 
Měřicí funkce oblast umožňuje stanovit průměrnou, minimální a maximální teplotu v určité části (oblasti) obrazu, a to podle mož­ností termokamery buď pouze uprostřed obra­zovky, nebo libovolně na obrazovce, a to i pro několik oblastí. Většinou se používá k urče­ní nejteplejších či nejstudenějších bodů mě­řeného povrchu.
 
Měřicí funkce teplotní profil zobrazu­je průběh teploty na určité úsečce v obrazu v podobě grafu.
 
Delta funkce umožňuje stanovit rozdíl mezi údaji poskytnutými měřicími funkcemi. Nejčastěji se používá k určení rozdílu teplot mezi dvěma body, může být ale např. použi­ta i k určení rozdílu maximálních teplot mezi dvěma oblastmi apod.
 
Funkce izoterma se aktivuje jako „izoter­ma nad“, „izoterma pod“ nebo „izoterma in­terval“. Mód izoterma nad signalizuje místa, kde je překročena jistá horní mez přípustných hodnot (viz obr. 8), mód izoterma pod místa, kde byla překročena jistá dolní mez přípust­ných hodnot, a mód izoterma interval místa s teplotou v jistém intervalu hodnot.
 
Ukázky uvedených měřicích funkcí jsou na obr. 7 obr. 8.
 
Termokamery mohou obsahovat i dal­ší měřicí funkce, např. tzv. alarm vlhkosti, alarm izolace apod. Jde ale o specializova­né měřicí funkce, významné pro vybranou oblast použití (v uvedeném případě pro sta­vebnictví).
 

Vestavěná digitální kamera

U mnoha termokamer lze stiskem jednoho tlačítka uložit spolu s termogramem i klasic­kou fotografii pořízenou vestavěným digitál­ním fotoaparátem. Ta pak napomůže při lo­kalizaci pořízeného termogramu, popisu mě­řeného objektu apod. Některé termokamery mají navíc vestavěno osvětlení pomocí svě­telné diody s velkou svítivostí, která může při ukládání snímku automaticky osvítit mě­řenou plochu, aby bylo dosaženo dostatečné kvality fotografie.
 
Komunikační rozhraní
Komunikační rozhraní je určeno k přeno­su dat z termokamery do počítače či externího záznamového média, na externí displej či tele­vizní přijímač a také ke komunikaci s měřicími přístroji. Nejčastějšími rozhraními jsou USB, WiFi a Ethernet pro přenos dat a Bluetooth pro komunikaci s externími přístroji. Mnohé termo­kamery jsou vybaveny také určitým typem vi­deovýstupu, např. PAL/NTSC, S-Video apod.
 

Obrazové funkce

Funkce ze skupiny obrazových funkcí umožňují lépe vyhodnocovat i prezentovat naměřené údaje. U termokamer se lze běž­ně setkat s funkcemi obraz v obraze tep­lotní prolnutí, méně častá je funkce blending. Všechny v současnosti prodávané termoka­mery značky Flir jsou vybaveny také paten­tovanou funkcí MSX (Multi-Spectral Dyna­mic Imaging).
 
Při používání kterékoliv obrazové funkce lze standardně současně měřit teplotu. Pro správnou činnost obrazových funkcí je ne­zbytné, aby byla termokamera zaostřena, ji­nak nebudou termogram a fotografie správně prolnuty, neboť optické osy fotoaparátu a ter­mokamery nejsou totožné.
 
Funkce MSX prolíná termogram a reál­nou fotografii tak, že hrany z reálné fotogra­fie jsou vloženy do termogramu. Rozpozna­telné pak nejsou jen obrysy jednotlivých ob­jektů, ale také nápisy na jejich povrchu. To může být v průmyslu velmi užitečné, neboť lze snadno navzájem odlišit a identifikovat jednotlivé objekty.
 
Funkce obraz v obraze sloučí termogram a fotografii tak, že termogram překrývá jen část fotografie. Díky tomu je fotografií za­chycen širší kontext termogramu a jednot­livé předměty, což usnadňuje lokalizaci tep­lotních anomálií.
 
Funkce teplotní prolnutí funguje tak, že v jistém intervalu teplot je na místo termo­gramu zobrazena fotografie. Funkce je uži­tečná především tehdy, je-li třeba na povrchu měřeného objektu co nejpřesněji lokalizovat určitou teplotní anomálii.
Funkce blending prolíná fotografii a ter­mogram podobně jako funkce MSX, foto­grafie však není nijak upravována, je pou­ze zesvětlena a stažena do pozadí. Funkce pomáhá lokalizovat a identifikovat měře­né objekty.
 
Při lokalizaci teplotních anomálií a iden­tifikaci jednotlivých objektů může být vedle obrazových funkcí užitečné i laserové uka­zovátko, jehož polohu některé termokamery zobrazují na obrazovce.
 
Ukázky jednotlivých obrazových funkcí jsou na obr. 9.
 

Radiometrické video

Funkce tzv. radiometrického videa umož­ňuje zaznamenávat jednotlivé termogramy do radiometrické sekvence v délce i několika hodin. Radiometrickou sekvenci lze později editovat a jednak upravit parametry měření (emisivitu, zdánlivou odraženou teplotu atd.), jednak exportovat jednotlivé snímky jako samostatné termogramy. Protože jde o časový záznam, lze také vykreslit údaje poskytova­né jednotlivými měřicími funkcemi v závis­losti na čase do grafu (obr. 10). Počet snímků uložených za sekundu je omezen buď sním­kovací frekvencí termokamery, nebo datovou propustností spojení s PC. V současné době není problém v rámci radiometrického vi­dea pořídit za sekundu 60 snímků s rozliše­ním 640 × 480 pixelů při propojení prostřed­nictvím rozhraní USB v2.0. Při použití spe­ciálních rozhraní nebo při menším rozlišení může být počet snímků přenesených za se­kundu i výrazně větší.
 
Pozor na záměnu funkce radiometrické­ho videa se záznamem IČ videa v některém z komprimovaných videoformátů (např. AVI). Takto pořízený záznam není radiometrický a není možné jej později editovat a vyhod­notit teploty. U neradiometrického IČ videa tedy není možné následně měnit emisivitu ani umisťovat do videozáznamu jakékoliv měři­cí funkce. Přesto však může být i takový vi­deozáznam užitečným podkladem z měření.
 

Základní parametry pyrometrů

K základním parametrům specifickým pro pyrometry patří zejména rozdělení podle prin­cipu měření, teplotní a optické rozlišení, doba odezvy a tvar měřicí oblasti.
 

Teplotní rozlišení

Zjednodušeně řečeno, teplotní rozlišení udává nejmenší změnu teploty, kterou je py­rometr schopen zaznamenat, a to při měření černého tělesa. Hodnota se běžně pohybuje v intervalu 0,3 až 1 K.
 

Princip měření

V literatuře se lze setkat s různými ozna­čeními pyrometrů podle principu činnosti: totální radiační pyrometry, širokopásmové pyrometry, jednopásmové pyrometry, spek­trální pyrometry, poměrové spektrální pyro­metry, poměrové pásmové pyrometry, něko­likapásmové pyrometry atd.
 
V praxi se však lze nejčastěji setkat s pro­dukty označenými jako spektrální (jednoba­revný) pyrometr, poměrový (dvoubarevný) pyrometr a popř. širokopásmový pyrometr.
 
Vysvětlení principu funkce spektrálních a širokopásmových pyrometrů je věnována část článku [1].
 
Poměrové (nebo také dvoubarevné) pyro­metry pracují na principu stanovení poměru in­tenzity tepelného záření na dvou různých vl­nových délkách. Při určitých zjednodušeních platí pro výslednou naměřenou teplotu vztah:
 
rovnice 2
 
kde
C2 je tzv. druhá vyzařovací konstanta (C2 = 1,438 8·10–2 m·K),
T termodynamická teplota povrchu objektu (K),
TM naměřená teplota (K)
λ1, λ2 vlnové délky, na kterých pyrometr za­znamenává intenzitu tepelného záření (m),
ε1, ε2 emisivity objektu pro λ1, λ2 (–).
 
Jestliže jsou emisivity ε1ε2 shodné, pře­chází celý člen ve vztahu (2) za znaménkem plus v nulu a naměřená teplota se rovná tep­lotě skutečné. Teplota tak může být pyromet­rem stanovena bez znalosti emisivity. Ve sku­tečnosti je situace složitější. Jednak emisivita není konstantní a je mj. funkcí vlnové délky, jednak lze poměrovými pyrometry měřit jen teploty od asi 300 °C nahoru. Přes tato ome­zení je ale použití poměrových pyrometrů v mnoha případech výhodné. Použití poměro­vého pyrometru je vhodné uvážit tam, kde se při měření teploty nezanedbatelně mění emi­sivita měřeného povrchu (např. v důsledku viskozity, změny skupenství apod.).
 
Některé pyrometry jsou univerzálnější a mohou být podle nastavení provozovány v re­žimu buď spektrálního pyrometru, nebo pomě­rového pyrometru, a to na každé ze dvou měře­ných vlnových délek, podle potřeby uživatele.
 

Optické rozlišení

Optické rozlišení je udáváno jako poměr vzdálenosti povrchu měřeného objektu Dk charakteristickému rozměru (průměru) S plochy na povrchu objektu, která se pro­mítne právě na plochu detektoru v pyrome­tru, tj. jako poměr D : S. Čím větší je tento poměr, tím lepší je optické rozlišení měřicího přístroje a tím menší může být měřená plocha při dané vzdálenosti. Hodnoty optického roz­lišení se běžně pohybují v intervalu 35 : 1 až300 : 1, lze se však snadno setkat i s pyrome­try, které budou mít tento poměr jiný. Je tře­ba pamatovat na skutečnost, že jestliže mě­řený objekt nevyplňuje zorné pole přístroje, je naměřená teplota průměrem teploty objek­tu a jeho pozadí.
 
Obecně platí, že čím delší je vlnová dél­ka, na které pracuje pyrometr, tím větší je měřená oblast. Lze také říci, že čím menší je měřená teplota, tím je měřená oblast větší.
 
Některé pyrometry mají vyměnitelné ob­jektivy, a tudíž i možnost změnit optické roz­lišení. Optiku je třeba volit s ohledem na po­žadovanou velikost měřené oblasti, vzdále­nost měřeného předmětu a minimální optické deformace na okrajích objektivů.
 

Doby odezvy

Doba odezvy je definována jako doba po­třebná k tomu, aby po skokové změně teplo­ty výstupní signál detektoru dosáhl hodnoty odpovídající 90 % provedeného skoku. Běž­ně se tato doba pohybuje v desítkách až stov­kách milisekund. Ve výjimečných případech lze dosáhnout i jednotek milisekund.
 

Tvar měřicí oblasti a zaostření

Měřicí oblast (spot) je část povrchu měře­ného objektu, ze které je průměrována namě­řená teplota. U většiny standardních pyromet­rů má měřicí oblast tvar kruhu o daném průmě­ru. Kruhová měřicí ob­last je však pro určité úlohy, jako např. měře­ní teploty povrchu drátu nebo některých typů po­hybujících se či tekoucích objektů, zcela ne­vhodná. Pro tyto úlohy je možné použít např. měřicí plochu obdélní­kového tvaru, který je téměř necitlivý na posu­vy v jedné ose (vliv prů­měrování mimo měře­nou oblast se u obdélní­ku neuplatní, neboť lépe „pasuje“ na měřenou oblast – viz obr. 11). Výsledkem je velká stabilita měření a mož­nost měřit teplotu i velmi malých objektů s rozměry v řádu setin milimetru bez spe­ciálních mechanických nastavovacích pří­pravků [9].
 
Pyrometry jsou často vybaveny laserovým zaměřovačem, který uživateli umožňuje zací­lit na měřené místo a stanovit měřicí oblast, ze které bude naměřená teplota průměrová­na. Laserový zaměřovač může být proveden různými způsoby, z nichž nejčastější jsou:
  • jednoduchý laserový paprsek s posunem od optické osy: paprsek neukazuje na střed měřené oblasti, což se projevuje především při měření blízkých objektů, zaostření pak není tzv. bezparalaxní,
  • koaxiální laserový paprsek: laserový papr­sek je ve středu měřicí oblasti, oblast však není vymezena,
  • dvojitý laserový paprsek: umožňuje vyzna­čit průměr měřené oblasti,
  • kruhový laser s posunem z optické osy: vy­značení nejen polohy měřicí oblasti, ale i jejího tvaru a rozměrů,
  • tříbodový koaxiální laser: umožňuje jasně vyznačit rozměry měřicí oblasti při všech vzdálenostech a úhlech měření.
Zaostřovací vzdálenost je vzdálenost, při které je měřeno maximum plochy měřicí ob­lasti bez výrazného útlumu a deformace vli­vem optiky pyrometru. Při správném zaost­ření je snímáno asi 90 % měřicí oblasti sou­časně s minimálním útlumem. Měřený povrch by se tedy měl nacházet v této vzdálenosti. Možnost zaostření je jednou z nejdůležitěj­ších vlastností pyrometru.
 

Další parametry

Pyrometry mohou mít i mnoho dalších vlastností, které mohou být důležité při jejich výběru pro danou úlohu. Při vestavbě do mě­řicího či řídicího systému může být důleži­tý analogový výstup (proudový/napěťový) či digitální rozhraní (např. RS-485, Profibus, USB atd.), možnost připojit externí zobrazo­vací jednotku, možnost propojit přístroj s PC (konfigurování přístroje, sběr a zpracování údajů) či možnost zaznamenávat naměřené hodnoty atd. S dodavatelem přístroje je tře­ba podrobně a v úplnosti prodiskutovat celou úlohu bezdotykového měření teploty tak, aby vyplynuly všechny další požadavky na měři­cí přístroj či celou sestavu [9].
 
Literatura:
[1] KADLEC, K.: Teoretické základy bezdotyko­vého měření teploty. In: časopis Automa, 2014 (roč. 20), č. 2, s. 13–15.
[2] ACKLAND, K.: Výběr správného infračer­veného teploměru pro konkrétní aplikaci. In: časopis Automatizace, 1999 (roč. 42), č. 4, s. 288–290.
[3] ROGALSKI, A.: Infrared Detectors. 2nd editi­on. CRC Press, 2010.
[4] DERENIAK, E. L. – BOREMAN, G. D.: Infrared Detectors and Systems. Wiley-Interscience, 1996.
[5] ČSN ISO 18434-1 Monitorování stavu a dia­gnostika strojů. Termografie. Část 1: Všeobec­né postupy.
[7] MINKINA, W. – DUDZIK, S.: Infrared Ther­mography: Errors and Uncertainties. John Wiley & Sons, 2009.
[8] VOLLMER, M. – MÖLLMANN, K. P.: In­frared Thermal Imaging: Fundamentals, Re­search and Applications. Wiley-VCH, 2010.
[9] [on-line] <www.pyrometr.com/pyrometr-PA.php> [cit. 20. 1. 2014].
Ing. Jan Sova, Ing. Jan Kovář,
Workswell s. r. o.
 
Obr. 1. Nastavení parametrů měření termo­kamery Flir T440
Obr. 2. Díky možnosti změnit spektrální rozsah termokamery lze jednou měřit teplotu na povrchu skla (vpravo), podruhé teplotu předmětu, který je sklem obklopen (vlevo, kde je detail vlákna žárovky)
Obr. 3. Velikost chyby při změně emisivity o 1 % v závislosti na teplotě povrchu a spektrálním rozsahu měřicího přístroje
Obr. 4. Definice parametrů VFOV a HFOV, které udávají FOV termokamery (D – vzdálenost k měřenému objek­tu, f – ohnisková vzdálenost objektivu termokamery, bH, bV  – rozměry detektoru)
Obr. 5. Termokamera s rozlišením 120 × 160 pixelů určila ve zvo­lené oblasti jako maximální teplotu 61,3 °C, což je ale nesprávná hodnota, jak ukazuje termogram získaný pomocí termokamery s rozlišením 1 280 × 960 pixelů: ta v téže oblasti naměřila maximální teplotu 80 °C, tj. výrazně vyšší
Obr. 6. Termogramy tepelného mostu v místě nosníku střechy pořízené s různou hodnotou NETD termokamery: čím je NETD větší (zprava do leva), tím je pořízený termogram více za­šuměný (zrnitější) [8]
Obr. 7. Mód „izoterma nad“ signalizuje mís­ta, kde byla překročena jistá horní hranice přípustných hodnot: v tomto případě místa na parovodu, kde v důsledku poškození tepel­né izolace vzrostla povrchová teplota vnějšího pláště nad zvolenou mez (snímek nahoře)
Obr. 8. Měřicí funkce „bod“, „oblast“ a „teplotní profil“: na termogramu vlevo jsou použity čtyři měřicí funkce „bod“, uprostřed dvakrát funkce „oblast“ (u jedné z nich je zobrazena minimální, maximální a průměrná teplota, u druhé jen minimum), naměřené hodnoty jsou u obou snímků v levém horním rohu; na termogramu vpravo je použita funkce „teplotní profil“ s hodnotami teplot vykreslenými v grafu
Obr. 9. Obrazové funkce MSX, obraz v obra­ze, teplotní prolnutí a blending
Obr. 10. Záznam získaný zpracováním radiometrického videa tání ledu při použití nástroje Flir Tools+: asi v čase 14:00 byl led vyndán z mrazicího boxu a současně byl spuštěn záznam radiometrického videa; po několik prvních minut teplota povrchu ledu rychle rostla a zastavila blízko bodu tání ledu (0 °C), kde se držela do asi 18:00, tj. téměř 4 h, během kterých bylo tajícímu ledu dodáno skupenské teplo tání, a poté již teplota dále rychle rostla (led roztál)
Obr. 11. Obdélníkovou měřicí oblast lze s výhodou použít k měření teploty při odlévání kovů [9]
 

Tab. 1. Orientační hodnoty spektrálních rozsahů pyrometrů v závislosti na teplotním rozsahu