Robotičtí fotbalisté z Brna obhájili titul

Robotičtí fotbalisté z Brna obhájili titul

Triumfem týmu Vysokého učení technického v Brně skončilo mistrovství Evropy v robotickém fotbalu, které se konalo od 18. do 21. dubna na Technické univerzitě ve Vídni. Týmu RoBohemia (obr. 1) se podařilo nejen obhájit titul mistra Evropy, který získal v loňském roce v Ostravě v kategorii tří hráčů-robotů, ale do České republiky přivézt vůbec první titul v kategorii pěti hráčů. Šampionátu, jejž pořádala evropská sekce FIRA (Federation of International Robot-soccer Association), se letos zúčastnilo osm týmů z Rakouska, Německa, Slovinska a České republiky (viz tab. 1).

O robotickém fotbalu již obšírněji pojednaly články v časopise Automa č. 9/2001 a 8/2000, proto zde uvedeme jen základní fakta (další informace lze získat na internetové adrese www.robohemia.cz).

Robotický fotbalový tým je tvořen několika hráči, jeden z nich je brankář. Pro jednoduchost konstrukce jsou roboty většinou vybaveny dvěma nezávisle poháněnými kolečky. Roboty jsou rádiem ovládány z řídicího počítače. Barevná kamera zavěšená nad hrací plochou a připojená k tomuto počítači slouží k získávání informací o poloze jednotlivých hráčů a míče. Jednotlivé roboty jsou rozlišovány pomocí různobarevných štítků. Zápas mezi dvěma týmy (přičemž každý má svůj vlastní řídicí počítač a kameru) probíhá bez jakéhokoliv zásahu člověka, s výjimkou faulů a patových situací, kdy je hra přerušena a je pískána penalta, přímý kop apod. Hraje se dvakrát pět minut čistého času a na regulérnost hry dohlíží rozhodčí-člověk (obr. 3).

Až doposud se hrálo na ploše o rozměrech 150 × 130 cm a každý tým měl tři hráče (kategorie Small League MiroSot). Pravidla robotického fotbalu však procházejí neustálým vývojem, a tak FIRA ohlásila novou kategorii, Middle League MiroSot, která měla letos ve Vídni světovou premiéru. Nová kategorie se liší zejména rozměry hřiště (220 × 180 cm) a počtem hráčů, kterých je nyní pět v každém týmu. Rozměry hráčů samotných (krychle o hraně 7,5 cm) zůstaly zachovány. Přestože se na první pohled nejedná o významné změny, nároky na řídicí systém robotického týmu podstatně vzrostly. Zpracování obrazu je nyní obtížnější, neboť rozměry objektů v prohledávané scéně se zmenšily, přičemž vzrostl počet rozlišujících barev. Jelikož rádiová komunikace mezi řídicím počítačem a jednotlivými roboty probíhá na jedné frekvenci, bylo nutné použít úsporný, ale zároveň dostatečně spolehlivý komunikační protokol, který zajistí co možná nejrychlejší přenos řídicích signálů do všech pěti robotů. Vznikající dopravní zpoždění se totiž negativně projevuje na regulačním ději (obr. 2). Výrazných změn doznal také modul strategického řízení, který se snaží využít veškerý potenciál všech pěti hráčů v poli.

Přestože se na první pohled robotický fotbal jeví jen jako atraktivní hra a zábava, po hlubším pochopení celého principu je zřejmé, že se jedná o náročnou interdisciplinární úlohu. Významnou roli má při propagaci a popularizaci moderních technologií mezi odbornou i laickou veřejností. Jeho atraktivita navíc přináší motivaci ke studiu a tak se projekt na některých technických univerzitách stává seriózní součástí pedagogického procesu. Na pedagogickou činnost většinou těsně navazuje program vědy a výzkumu. Tak je tomu i v případě Ústavu automatizace a měřicí techniky Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně, kde projekt robotického fotbalu vznikl. Studenti a doktorandi oboru Kybernetika, automatizace a měření spolu se zaměstnanci Centra aplikované kybernetiky (projekt LN00 B096) se zde zabývají i dalšími projekty v oblastech jako umělá inteligence, mobilní robotika, teleprezence, multiagentní systémy a netradiční pohony.

Ing. Bohumil Honzík, Ph.D.,
Ústav automatizace a měřicí techniky,
Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně