Aktuální vydání

celé číslo

07

2021

Automatizace řízení dopravy a infrastruktury, nabíjecí stanice, autonomní vozidla

celé číslo

Řízení výměny vzduchu ve větraném prostoru podle místní střední hodnoty stáří vzduchu

Lubos Hach, Yasuo Katoh
 
Veličiny charakterizující vnitřní prostředí v budovách používané v mnohých národních i mezinárodních normativech jsou zároveň využívány v regulačních algoritmech řídicích systémů udržujících požadavanou kvalitu vzduchu v těchto prostorách. Jeden z algoritmůvyužívá veličinu místní střední stáří vzduchu (Local Mean Age of Air – LMA), umožňující efektivně plnit hygienický požadavek na dostatečný přívod vnějšího vzduchu za účelem udržet přípustné hodnoty koncentrace CO2 produkovaného přítomnými osobami, a to v celém obývaném prostoru.
 
The indoor air quality parameters in naturally and/or mechanically ventilated buildings expressed in many standards on national and international level require appropriate control methods of air supply equipment adequate to specific requirements. On one of them focuses this work aiming on the Local Mean Age of Air (LMA) as an effective quantity on a micro-climate level able to manage the supply and exhaust conditions at the room level (the macro-climate) on the side of air supply equipment.
 

1. Oxid uhličitý jako mikroklimatický parametr

 
V současnosti existuje několik definic vymezujících pojem tepelná pohoda. V daném případě se vychází ze standardní definice podle mezinárodní normy ISO 7730 [1], která tepelnou pohodu charakterizuje jako stav lidského vědomí adekvátní míře spokojenosti s okolním (vnitřním) prostředím. Podobně, je-li použit obdobný dokument ASHRAE 55-1992 [2], lze tepelnou pohodu definovat jako míru pocitu nespokojenosti s okolním prostředím v podmínkách, kdy alespoň 80 % přítomných osob pocit nespokojenosti nemá.
 
Obě uvedené normy jsou všeobecně akceptovány a používány v praxi, i co se týče posuzování metod hodnotících tepelnou pohodu a způsobů, jakými se jí dosahuje. Historicky první taková metoda vznikla na základě práce [3] a přinesla návody a doporučení týkající se i dalších procedur, z nichž některé byly vyvinuty v souvislosti s problematikou kontaminace vnitřního vzduchu, zdraví pobývajících osob atd. Obecně platí, že metody, jež jsou s to jednoznačně určovat tepelnou pohodu (tepelný komfort), kterou pociťují přítomné osoby různé tělesné konstrukce, stupně zakrytí těla oděvem a míry tělesné aktivity, jsou také vhodnými nástroji k vypracování návrhu pokročilých řídicích algoritmů pro regulátory vnitřního mikroklimatu.
 
Další možný způsob hodnocení mikroklimatu navrhl Boestra se spolupracovníky (2003, Nizozemí). Jeho metodika je alternativou k Fangerovu postupu [3], využívajícímu parametry PMV (Predicted Mean Vote)/PPD (Predicted Percentage of Dissatisfied), a používá jak aktuální, tak i „průměrné“ hodnoty parametrů zkoumaného mikroklimatu. Zavedené časové rozlišení umožňuje vzít v potaz skutečnost, že možné pachy, ať už jde o přirozené uvolňování látek ze stavebních materiálů, technologických zařízení a procesů, oděvů, vody a látek v ní rozpuštěných z povrchu lidského těla (pot) nebo o zplodiny kouření a další zdroje pachů ve vnitřním a vnějším prostředí, působí na lidský organismus nestejnou intenzitou. Časovou závislost lidského čichového vjemu spojeného s příslušným mozkovým centrem popisuje Weberův-Fechnerův zákon, který přiřazuje stupeň citlivosti smyslového orgánu intenzitě stimulu. Na stejném principu ovlivňuje lidskou aktivitu jako kontaminant oxid uhličitý (CO2) vydechovaný člověkem z plicních sklípků. Existují různé studie vyšetřující vliv zvýšené koncentrace CO2 na zdraví člověka v uzavřených prostorech, jako jsou nemocniční (lůžkové) pokoje, školní učebny, divadla atd. Na jejich základě byly stanoveny určité doporučené mezní koncentrace CO2 ve vzduchu. Jednou z nich je hodnota 9 000 mg·m–3 jako průměrná přípustná koncentrace CO2 platná pro pobyt osoby v takto kontaminovaném ovzduší po dobu osmi hodin během dne při 40hodinovém pracovním týdnu [4]. Jinou mezní hodnotou koncentrace CO2 je 54 000 mg·m–3, které by pobývající osoba neměla být vystavena déle než patnáct minut [4], [5].
 
V článku, vycházejícím z příspěvku [10], je popsán způsob, jak s použitím modelových technik řídit koncentraci CO2 v místnosti bez jejího přímého měření.
 

2. Případová studie

 
Za experimentální (referenční) místnost byla v daném případě zvolena běžná kancelář obdélníkového půdorysu se samostatným klimatizačním zařízením obsazená jedním převážně sedícím pracovníkem. Intenzita výměny vzduchu v místnosti byla proměnná v rozmezí 0,5 až 10 h–1 a přirozená infiltrace byla odhadnuta s použitím normativu ASHRAE Standard 136 (ASHRAE, 1993) a matematického modelu vytvořeného v Lawrence Berkeley National Laboratory (LBNL; Sherman a Modera, 1986). Referenční místnost je spolu s vymezením tzv. pobytové zóny (PZ) znázorněna na obr. 1, kde jsou:
– L, B, H: rozměry místnosti (délka 7 250, výška 4 550, šířka 3 000 mm),
– Lz, Bz, Hz: rozměry pobytové zóny (6 050 × 3 350 × 1 900 mm), když Hz = 1 900 mm je současně hladinou, na níž se měří rychlost vzduchu,
– H2 = 1 100 mm: vzdálenost místa měření střední radiační teploty okolních ploch od podlahy (uprostřed místnosti; podle ISO 7721),
– ph= 1 000 mm: vzdálenost dolního okraje okna od podlahy,
– wh= 1 400 mm: výška okna (uprostřed místnosti),
– x, y: osy souřadnic.
 
Hranice modelu uzavřené místnosti se shodují s vnitřními povrchy stěn, podlahy a stropu, na nichž byla také umístěna čidla teploty povrchu (termočlánky); kulový (Vernonův) teploměr měřící střední radiační teplotu byl umístěn ve středu místnosti ve výšce 1,1 m nad podlahou. Další čidla teploty (teplota vnitřního vzduchu) byla umístěna jednak na hranici a jednak uvnitř pobytové zóny PZ (čárkovaně ohraničená šedá plocha v obr. 1 s hranicemi vzdálenými od svislých stěn místnosti vždy 0,6 m).
 
K validaci stavového matematického modelu referenční místnosti (viz kap. 3.2) byl vytvořen také její fyzikální model v měřítku 1 : 6. Již zmíněná čidla použitá při měření na fyzikálním modelu nejsou na obr. 1 zakreslena.
 

3. Simulační model

 

3.1 Model cirkulace vnitřního vzduchu

Mezní hodnoty koncentrace kontaminujících látek, a tedy i CO2, kvantitativně stanovuje normativ [4], popř. obdobný předpis na národní úrovni. Po technické stránce musí každé správně navržené a instalované stacionární zařízení HVAC (Heating, Ventilation and Air-Conditioning) se svými přívody „čerstvého“ a odtahy „použitého“ vzduchu do venkovního „méně“ kontaminovaného ovzduší zajistit požadované mezní koncentrace CO2, a to i za předpokladu projektem přípustných nejméně příznivých podmínek vnitřních (např. zátěž zplodinami technologického procesem či zařízení) i vnějších (např. akutní koncentrace zdraví škodlivých látek v průmyslové zóně). Stejné zařízení HVAC však současně zabezpečuje ostatní požadavky kladené z hlediska tepelné pohody v daném prostoru [2], tj. zejména:
  • určitou teplotu vzduchu, popř. výslednou teplotu,
  • určitou relativní (absolutní) vlhkost vzduchu,
  • základní čištění přiváděného vzduchu (mechanické, antibakteriální filtry).
K simultánnímu řízení všech uvedených parametrů je nutné použít několikaparametrové regulátory (Multiple Input, Multiple Output – MIMO). Při vyšších požadavcích na kvalitu vnitřního vzduchu je často jedním z permanentních vstupů do několikaparametrového regulátoru přímo signál koncentrace CO2.
 
Jiný způsob, dále probíraný, který umožňuje dosahovat požadovaných koncentrací CO2 bez nutnosti instalovat v pobytové zóně senzory množství CO2, vyžaduje znalost místní koncentrace CO2 ve vnějším vzduchu v závislosti na denní (noční) době
a kalkulaci režimu větrání daného prostoru. Pro tuto kalkulaci byl prostředky počítačového modelování proudění tekutin (Computational Fluid Dynamics – CFD) vytvořenými v jazyce Fortran určen časový průběh větrání dané referenční místnosti v podobě obrazu proudění vzduchu v jejím hlavním vertikálním řezu, tzv. meridiánu. Zvoleno bylo poměrně jednoduché uspořádání, kdy je čerstvý venkovní vzduch přiváděn do místnosti jediným (centrálním) ventilačním otvorem a „použitý“ vnitřní vzduch vychází dvěma výstupními otvory v protilehlé stěně. Znalost místních hodnot velikosti a směru ustáleného proudění hlavního, popř. vedlejšího proudu vzduchu (v rovině meridiánu) umožnila odhadnout hodnotu veličiny charakterizující stupeň výměny vzduchu v daném místě, kterou je místní střední stáří vzduchu (LMA). Uvedený program CFD v jazyce Fortran obsahuje za tím účelem uživatelem definované funkce (user defined functions – UDF) počítající horizontální a vertikální složku proudění vzduchu v meridiánu místnosti (viz graf na obr. 2). S použitím průběhů velikosti složek proudění z obr. 2 byla v dalším kroku stanovena maximální hodnota rychlosti proudění vzduchu na hranici pobytové zóny jako jedna z hodnot, jež musí ležet v přípustném rozmezí rychlosti proudění vzduchu v místnosti [5].
 
Spolu s odhadem obrazu proudění vnitřního vzduchu zahrnuje výpočet hodnoty veličiny LMA ještě další konvekčně-difuzní diferenciální rovnici. Tato rovnice, tzv. s „pasivním skalárem“, je odvozena z rovnice udávající změnu (pokles) koncentrace sledované látky za předpokladu, že její produkce – v popisovaném případě CO2 – je napříč prostorem stejná (Sandberg a Sjöberg, 1983, Davidson a Olsson, 1987). Veličina LMA je obecně definována jako doba potřebná k tomu, aby proudící vzduch překonal vzdálenost od vyústky přivádějící vzduch do místnosti k danému místu prostoru větrané místnosti. Tuto dobu lze dobře vyjádřit poklesem místní koncentrace CO2 na hodnotu danou maximální přípustnou hodnotou koncentrace CO2 v přiváděném vzduchu (Sandberg a Sjöberg, 1983) podle vztahu
 
rovnice 1         (1)
 
kde
τLMAije střední hodnota stáří vzduchu (LMA) v místě i (s),
Ci(t), Ci(∞) koncentrace (kontaminující) látky v místě i v čase t, popř. v čase dostatečně vzdáleném, ideálně v nekonečnu (kilogram kontaminantu/kilogram směsi vzduchu s kontaminantem),
τ čas (s).
 
V současnosti se používají tyto dva způsoby stanovení τLMAi:
  • experimentální, za použití značkovací látky (plynu),
  • s použitím modelovacích technik CFD.
Vyjma případu distribuovaného systému přívodu čerstvého vzduchu perforovanou podlahou většinou dosáhne hlavní recirkulační proud vzduchu pobytové zóny v její horní třetině, v prostoru nepříliš vzdáleném od polohy referenčních měřicích bodů platných pro převážně sedící přítomné osoby (1,1 m nad podlahou) a horní hranici pobytové zóny (výška 1,9 m). Proto byla jako žádaná hodnota na vstupu regulátoru MIMO řídícího objemový průtok vzduchu zvolena jistá mezní doba τLMAi, během které koncentrace CO2 klesne pod stanovenou mez a jejíž změnou lze měnit objemový průtok, resp. intenzitu výměny vzduchu v místnosti ν (jinak také Air Change Rate – ACH).
 

3.2 Modelování přenosu tepla

Matematický model přenosu tepla v referenční místnosti byl vytvořen s použitím zákona o zachování hmoty a 1. zákona termodynamiky jako základních fyzikálních zákonitostí, jimiž se řídí přenos tepelné energie. Základní systém rovnic
 
Rovnice 2       (2)
 
kde
Qh je tepelný tok z topného tělesa (W),
Qi tepelný tok z vnitřních zdrojů tepla (W),
Qo tepelný tok od pobývajících osob (W),
Qs,wf tepelný tok radiací transparentní plochou (okno) (W),
Qs,wo tepelný tok slunečního záření dopadajícího na netransparentní plochu (W),
Qt tepelný tok stěnou (kondukce) (W),
Qv tepelný tok větráním (ventilace) (W),
j počet vnitřních zdrojů tepla,
byl převeden do stavového tvaru a matice vstupů, matice dynamiky, stavová matice a výstupní vektor byly uloženy v přehledné maticové formě v programovém prostředí Matlab. Rovnice (2) obsahuje člen dQv(τ), jenž vyjadřuje výměnu tepla mezi vzduchem v místnosti o objemu V a vnějším vzduchem infiltrací a řízenou ventilací, která je přímo úměrná intenzitě výměny vzduchu n [5], [6]
 
rovnice 3   (3)
 
kde
ca je měrná tepelná kapacita vzduchu (J·kg–1·K–1),
Qinf tepelný tok přirozenou infiltrací (W),
Qvc tepelný tok řízenou ventilací (W),
Ta,e, Ta,i termodynamická teplota přiváděného, popř. vnitřního vzduchu (K),
ν intenzita výměny vzduchu (h–1),
ρa hustota vzduchu (kg·m–3).
 
Primární vstupní veličinou do regulátoru MIMO je vnitřní teplota ti v místnosti. Ta bývá také nejčastější volenou (i když nikoliv nejčastěji používanou) veličinou pro účely regulace zdroje tepla zahrnující vliv dalších vnitřních (vnějších) zdrojů tepla ovlivňujících tepelný stav vnitřního prostředí. Složkami ti jsou radiační teplota okolních sálavých ploch tr a vlastní teplota vzduchu uvnitř místnosti ta [3].
 
K určení střední hodnoty ti bylo na fyzikálním modelu referenční místnosti uskutečněno střednědobé automatizované měření při použití asi dvaceti čidel teploty, snímajících teploty povrchů stěn a teplotu vzduchu, a Vernonova teploměru, vše vhodně rozmístěno a chráněno před přímým slunečním svitem a případným ochlazováním v blízkosti větracích vstupních i výstupních otvorů. Současně byla na několika místech pobytové zóny měřena i relativní vlhkost vzduchu. Údaje teploty a vlhkosti byly zaznamenávány po celý 24hodinový cyklus modelového provozu místnosti a použity k validaci stavového matematického modelu mikroklimatu v referenční místnosti.
 
Proces přenosu tepla z okolí do místnosti byl charakterizován jako quazi-stacionární [9] a s přihlédnutím k prostorovému rozložení jednotlivých tepelných toků jako spojitý ve smyslu absence výrazného (skokového) tepelného rozhraní od nadměrného tepelného toku či skokového teplotního gradientu v prostoru. Přijetí tohoto předpokladu umožňuje snáze řešit diferenciální rovnice linearizací nebo quazi-linearizací a vyhnout se potížím provázejícím řešení i jednodušších nelineárních diferenciálních rovnic. V opačném případě je třeba použít vhodnou numerickou metodu.
 
Následně byl v prostředí Simulink, vhodném k simulačním účelům, a tedy i k validaci modelu, sestaven matematický model
soustavy diferenciálních rovnic 1. řádu (2).
 
Výstupy z tohoto modelu jsou teplota vzduchu uvnitř místnosti ta a střední radiační teplota okolních sálavých ploch tr, jež jsou
zároveň vstupními veličinami do běžného proporcionálně-sumačního (PS) regulátoru. Spolu s nimi je vstupem do regulátoru veličina LMA. Regulátor MIMO může na základě překročení nastavené mezní hodnoty τLMAmax zvětšit na potřebnou kratší dobu množství vzduchu nuceně přiváděného do místnosti. Tímto akčním zásahem regulátoru jako odezvy na vstupní signál LMA se zohlední hygienické hledisko, které má přednost před dočasným tepelným diskomfortem pobývajících osob.
 

4. PS regulátor intenzity výměny vzduchu

 
Hlavní výstupní veličiny modelu referenční místnosti představují (po zpracování v A/D převodníku) vstupní signály do standardního proporcionálně-integračného (PI) nebo PS regulátoru udržujícího v požadovaných mezích vnitřní teplotu a relativní vlhkost vzduchu jako zvolené charakteristické veličiny mikroklimatu [2]. Koncentrace CO2 pocházejícího od pobývajících osob je spjata s jejich současnou produkcí vodní páry (dýcháním i prostupem pokožkou), jež způsobuje další vzrůst relativní vlhkosti vzduchu v místnosti. Doplňková stavová rovnice vzduchu (p/ρT = konst, kde p je tlak) určuje příslušnou změnu obsahu (parciálního tlaku) vodní páry s adekvátní změnou hustoty vzduchu ρ. Tomu je úměrná i hladina produkovaného CO2, jehož koncentrace by podle [8] neměla v popisovaném případě překročit 10 000 ppm (parts per million) při době pobytu osm hodin a 30 000 ppm CO2 ve vzduchu při době pobytu osoby do patnácti minut.
 
V programu v jazyce Fortran byly počítány hodnoty τLMAina třech různých místech v pobytové zóně referenční místnosti. Na obr. 3 je průběh veličiny LMA* (tj. LMA bez difuzního členu) podél výšky ve vzdálenosti jedné třetiny délky referenční místnosti od vstupní vyústky (2,3 m) v rovině hlavního meridiánu místnosti. Protože proud přívodního vzduchu pro ν < 1 byl méně výrazný v hlavním proudu recirkulace, jeho vrchol se na obr. 3 nachází ještě nad hranicí pobytové zóny asi 12,5 měrných jednotek (2,5 m) nad podlahou.
 
Vztah mezi hodnotou τLMA (popř. τLMA* ), mezní hodnotou τLMAmax (popř. τLMAmax*) a změnou intenzity výměny vzduchu ν lze jednoduše formulovat ve tvaru
 
rovnice 4 (4)
 
kde
kνje vstupní parametr PS regulátoru (h–1),
ν poměrné množství čerstvého vzduchu (h–1),
τLMA místní střední hodnota stáří vzduchu (s),
τLMAmax mezní (přípustná) hodnota místní střední hodnoty stáří vzduchu (s),
Δτ perioda vzorkování (s).
 
Takto stanovený parametr kνje již vhodnou vstupní veličinou regulátoru řídícího průtok vzduchu do místnosti. Hodnota ν z předešlého akčního zásahu (v čase τ Δτ) zůstává beze změny, jestliže se hodnota kνnezmění vlivem nové hodnoty τLMA ve (4). Klesne-li aktuální τLMA* pod mezní hodnotu τLMAmax*, pomine také důvod k větší dodávce (průtoku) vzduchu do místnosti (viz dále obr. 5). Příslušný blok s mezní hodnotou LMA* a blok s ukládanou aktuální hodnotou ν jsou komponentou vytvořenou a uloženou uživatelem v knihovně prvků v prostředí Simulink.
 
Časově proměnný vektor ν(τ) vstupuje přes A/D převodník do ústředního regulačního členu PS regulátoru (obr. 4).
 
Uzavřený regulační obvod tvoří blok konvekčního přenosu tepla v místnosti (řízená soustava) s PS regulátorem podle obr. 4. Jeho zesílení, resp. Sumační časová konstanta, je standardně nastaveno podle časových konstant místnosti získaných měřením. V prostředí Matlab pak byla získána odezva intenzity výměny vzduchu ν na skokovou změnu veličiny LMA* odpovídající proporcionálnímu nárůstu koncentrace CO2. Vhodně nastavené zesílení (sumační konstanta) regulátoru způsobily opětný pokles hodnoty τLMA* na původní hodnotu nebo pod povolenou mez τLMAmax*. Výsledky simulace akčního zásahu regulátoru jsou znázorněny na obr. 5. Procentuální změnu z počáteční hodnoty ν = 0,5 pro skokovou změnu τLMA* blízko vstupní vyústky do místnosti (ve třetině délky místnosti, tj. vzdálost 2,3 m) udává červená křivka. Modrá křivka udává pokles ν v odezvě na skokovou změnu průměrné hodnoty τLMA v místnosti za dobu kratší než 120 s. Zelená křivka ukazuje malý nárůst hustoty vzduchu v místnosti korespondující s nižší teplotou přívodního vzduchu při současné změně teploty vzduchu během produkce CO2 pobývajícími osobami.
 

5. Shrnutí a závěr

 
V nuceně větraném prostoru s vnitřními zdroji tepla byly měřeny a následně vyhodnoceny základní tepelné veličiny za účelem odhadnout proudění vzduchu v prostoru. S použitím modelové techniky CFD byl řešením diferenciálních rovnic proudění v programu v jazyce Fortran získán rovinný (2D) obraz proudění vzduchu v rovině symetrie místnosti (hlavní meridián). Byly odhadnuty místní střední hodnoty stáří vzduchu τLMAiv blízkosti vyústky vstupního vzduchu a průměrná hodnota τLMA v celé místnosti, následně přiřazená k intenzitě výměny vzduchu ν jako řízené veličině (4), a zaveden parametr kνvhodný k řízení dodávky (průtoku) čerstvého vzduchu do místnosti. Opačný účinek zvýšení hodnoty ν na pokles koncentrace CO2 byl využit zapojením parametru kνna vstup PS regulátoru. V uzavřené regulační smyčce s PS regulátorem byly simulovány dva případy se skokovou změnou veličiny LMA (místní, popř. průměrné hodnoty). Z obr. 5 plyne, že po určitou krátkou dobu lze upřednostnit zdravotní požadavek maximální přípustné hodnoty koncentrace CO2 ve větraném prostoru před krátkodobým stavem diskomfortu pobývajících osob v důsledku zvýšeného průtoku vstupního vzduchu do prostoru.
 
Literatura:
[1] ISO EN 7730 Moderate thermal environments – Determination of the PMV and PPD indices and the specification of conditions for thermal comfort. 2nd edition, ISO, 1994.
[2] ANSI/ASHRAE Standard 55-1992 Thermal Environmental Conditions for Human Occupancy. ASHRAE, Atlanta, USA, 1992.
[3] FANGER, P. O.: Thermal comfort analysis and application in environmental engineering. Krieger Publishing Company, Florida, 1982.
[4] ASTM Standard D-6245–98 Using Indoor Carbon Dioxide Concentrations to Evaluate Indoor Air Quality and Ventilation.
[5] RECKNAGEL, H. – SPRENGER, E. – SCHRAMEK, E. R.: Taschenbuch für Heizung und Klimatechnik. R. Oldenbourg Verlag, München, Deutchland, 1997.
[6] Environment and Ventilation Performance of Floor Supply Displacement Ventilation System. Transactions of AIJ, 1997, No. 499.
[7] Threshold limit values for chemical substances and physical agents and biological exposures indices. American Conference of Governmental Industrial Hygienists, Cincinnati, USA, 1995.
[8] ASHRAE Standard 62-1989 Ventilation for Acceptable Indoor Air Quality. ASHRAE, Atlanta, USA, 1992.
[9] HACH, L. – KATOH, Y.: Simulation of Thermal Balance of Non-Air Conditioned Room under Winter Conditions Using Quasi-Steady-State Simulation Model. International Journal JSME, 2003, Vol. 46, No. 1.
[10] HACH, L. – KATOH, Y.: The air change rate control by local mean age of air in ventilated spaces. In: Proccedings of Technical Computing Bratislava – TCB 2010, Bratislava, listopad 2010, ISBN 978-80-970519-0-7.
 
Dr. Eng. Lubos Hach, Ph.D.,
ústav aplikované fyziky a matematiky, Fakulta chemicko-technologická,
Univerzita Pardubice
Dr. Eng. Yasuo Katoh,
Department of Mechanical Engineering, Faculty of Engineering,
Yamaguchi University,
Ube, Japonsko
 
Obr. 1. Referenční místnost s pobytovou zónou (PZ), pohled z boku (viz text)
Obr. 2. Rychlostní profil proudění vzduchu ve svislém (wy) a vodorovném směru (wx na horní hranici pobytové zóny ve výšce Hz= 1 900 mm) v meridiánu referenční místnosti (Lrel– relativní délka místnosti)
Obr. 3. Výškový profil hodnot veličiny LMA ve vzdálenosti jedné třetiny délky referenční místnosti od otvoru s přiváděným vzduchem do místnosti v rovině hlavního meridiánu místnosti (2,3 m) s maximální hodnotou τLMAmax*, uvedená bezrozměrná výška Hrelod 5 do 15 odpovídá výšce H nad podlahou od 1,1 do 3 m)
Obr. 4. Blokové schéma uzavřené regulační smyčky s PS regulátorem a řízenou soustavou (stavová forma) se standardním vstupním vektorem u(τ) a maticí vstupu B(τ), jednotkou pro měření teploty ti a relativní vlhkosti RH (blok MU) a blokem CFD s řídicí funkcí ν(τ) = f(τLMA*)