|
RFID v praxi
Generálním partnerem konference RFID Future, která se bude konat v Kongresovém centru Výstaviště v Brně v první den konání veletrhu MSV 2006, tj. 18. září 2006 (od 13 hodin v sále A), je společnost Point.X. Zástupce této společnosti zde vystoupí s přednáškou, na níž, stejně jako na celou konferenci, jsou všichni zájemci o radiofrekvenční identifikaci srdečně zváni. Pro ty, kdo nebudou mít možnost se konference zúčastnit, jsme připravili krátký rozhovor s obchodním ředitelem společnosti Point.X panem Michalem Herštusem.
Pane Herštusi, můžete nejprve čtenářům představit společnost Point.X?
Point.X působí na české trhu již šestnáct let a hlavní náplní naší činnosti jsou mobilní řešení pro podnikové informační systémy. V podstatě každá firma dnes má nějaký informační systém, ale problém nastává v okamžiku, kdy s tímto systémem mají pracovat zaměstnanci, kteří nejsou ve své kanceláři – např. prodejci nebo servisní technici u zákazníka. Ti si musejí potřebné dokumenty před odjezdem z podniku vytisknout a údaje, které je třeba do informačního systému zadat, se v něm objeví až po jejich návratu z cesty. Podobné to bývá i s výrobními provozy nebo sklady, kam informační systém „nedosáhne„ – údaje z těchto míst se v něm objeví až po určitém čase. Navíc je zadávání dat do informačního systému, zvláště když se opisují ručně z poznámkového bloku, zdrojem chyb. A zde je právě naše úloha: umožnit práci s informačním systémem podniku i lidem v provozu nebo v terénu. K tomu dodáváme potřebné technické vybavení, odolné přenosné počítače, vozidlové terminály, hlasové terminály, dále techniku pro rádiové sítě a samozřejmě potřebný software.
Obr. 1. Různé typy identifikátorů pro RFID
V oblasti mobilních řešení se často setkáváme s potřebou automatické identifikace. Proto dodáváme i techniku pro čárové kódy (čtečky, tiskárny) a RFID. Tím se dostáváme k předmětu, o němž budeme na konferenci přednášet.
Point.X tedy dodává svým zákazníkům řešení založená jak na čárových kódech, tak na RFID. Jak vidíte jejich postavení proti sobě?
Já nerad slyším, že RFID nahrazuje čárové kódy, že je to další krok ve vývoji. Tak to z mého pohledu není. Jsou případy, kde je extrémně vhodný čárový kód, a naopak případy, kdy je extrémně vhodný RFID. Většina řešení je někde mezi těmito extrémy. Záleží na mnoha okolnostech, která metoda identifikace nakonec dostane přednost. Naneštěstí se kolem RFID šíři mnoho mýtů a polopravd, které mohou výběr vhodné metody identifikace falešně ovlivnit.
Nejčastěji omílané klišé je „obchod budoucnosti„: zákazník si v obchodě naloží plný vozík, projede kasou, z radiofrekvenčních štítků na zboží se přečte cena a výsledná suma se odepíše ze zákazníkova účtu v bance. Jenže k tomu máme z mnoha důvodů ještě hodně daleko – problém je ve spolehlivosti mnohonásobného čtení, v ceně štítků a čtecí brány a také je zde otázka ochrany osobních údajů.
Jaké jsou hlavní výhody RFID oproti čárovému kódu?
Jsou dvě: pro RFID je vhodné se rozhodnout zaprvé tam, kde čárový kód nelze použít z hlediska jeho odolnosti a čitelnosti, a za druhé tam, kde zákazník využije možnost na nosič dat také zapisovat.
Čárový kód je obvykle vytištěn na samolepicím štítku, který se může odlepit, potrhat a ušpinit. Identifikátory (transpondéry, tagy) pro RFID mohou být zapouzdřeny tak, že jsou mechanicky odolné, snesou teplotu do 200 °C, krátkodobě až 300 °C, takže mohou projít třeba vypalovací pecí lakovny, a nevadí jim ani desinfekční roztoky a saponáty používané např. při mytí pivovarských sudů. Označovací prvek je možné umístit i pod kryt (není-li to kryt kovový), a tak zabránit případné nedovolené manipulaci. Takto lze označovat např. fakturační měřidla – elektroměry.
Někde je zase výhodné, že na identifikátor je možné zapisovat. Například mohu do jeho paměti uložit výrobní postup a při průchodu výrobní linkou do něj zapisovat, kterými pracovišti výrobek prošel. Pracoviště potom nemusí mít přímé připojení na informační systém.
To ale znamená, že v informačním systému nebudou aktuální data.
Jistě, záleží na tom, jak aktuální data zákazník potřebuje: potřebuje-li znát opravdu aktuální data z každého pracoviště, musí mít každé pracoviště přímé napojení na informační systém. Potom není třeba data ukládat do identifikátorů a výhodnější bude použít čárový kód, nebrání-li tomu jiné důvody. Postačuje-li data do systému zadat až po průchodu polotovaru celou linkou, pomůže mu RFID ušetřit náklady na připojení každého pracoviště na počítačovou síť.
Obr. 2. Příklad použití RFID
Jiné zajímavé řešení, které využívá to, že na nosiče dat lze zapisovat, používají na frankfurtském letišti pro kontrolu hasicích systémů. Do identifikátorů RFID se ukládají údaje o tom, kdo, kdy a s jakým výsledkem zařízení naposledy kontroloval.
Mluvili jsme o výhodách RFID. Jaké jsou naopak nevýhody?
Především RFID využívá rádiovou komunikaci. Obzvláště v oblasti malých výkonů, kde RFID pracuje, je to do značné míry „duchařina„. Na spolehlivost přenosů má vliv rušení, umístění identifikátorů a čtecího zařízení apod.
Proto mě překvapilo, když jste se zmiňoval o umístění tagů na pivovarských sudech.
Výrobci mají různé prostředky, jak se vypořádat s problémy při použití RFID v praxi. Proto je vhodné vybrat si takového dodavatele, který má dostatek znalostí v daném oboru, dokáže zákazníkovi nabídnout vhodné řešení a třeba mu i vyvrátit jeho mylné představy o tom, jak bude RFID fungovat. Konkrétně tedy existují tagy, které jsou určeny k umístění přímo na kov. Vtip je v návrhu jejich antény a konstrukčním uspořádání. Shodou okolností jsem měl možnost takové tagy minulý týden zkoušet. Běžný tag položený např. zde na ledničku vůbec nepřečtete, musel by být od kovového povrchu vzdálen minimálně deset až patnáct milimetrů, ale speciální tag „on metal„ lze upevnit přímo na kov a čtecí vzdálenost bude až padesát milimetrů.
RFID se často ztotožňuje s variantou UHF a standardem EPC. Ale používat UHF RFID v průmyslu je ve velkém množství případů nevhodné, protože spolehlivé čtení znemožňují nejen kovové předměty, ale i nádoby s vodou apod. Tudíž bych doporučoval začít výběrem vhodné frekvence. Dále musí být jasné, jaké množství dat se bude číst a zapisovat, a je třeba vybrat vhodný protokol. Potom bych v každém případě doporučoval vyzkoušet funkci zařízení v reálném prostředí. Faktorů, které RFID ovlivňují, je skutečně mnoho.
Jaké další smyšlenky se šíří okolo RFID?
Často se setkáváme s tím, že zákazníci mají nereálné představy o čtecí vzdálenosti a rychlosti. Stejně tak je tomu s hromadným čtením. My jsme schopni dodat zařízení, které umožňuje spolehlivé hromadné čtení dat z mnoha identifikátorů najednou, a to dokonce i tehdy, když jsou položeny na sobě. Zařízení funguje bez problémů – ale ani se neptejte na cenu. Když jsme dělali pilotní studii pro jednu prádelnu, skončili jsme nakonec u toho, že výhodnější je nepokoušet se o hromadné čtení, protože je buď velmi nespolehlivé, nebo velmi drahé, a lepší je třídit prádlo po jednom kuse. Potom lze použít relativně levné identifikátory i čtecí zařízení.
Další mýtus je cena identifikátorů. Kolují informace o tom, že cena jednoho tagu je několik eurocentů. Ale to je možná cena čipu, ne celého tagu. Nejběžnější samolepicí tag RFID nestojí méně než sedmdesát eurocentů. Na nižší cenu se lze dostat jedině při odběrech v milionech kusů. Samolepicí štítek s čárovým kódem obvykle stojí méně než jeden eurocent. Je třeba si uvědomit, že podnik, který potřebuje např. deset tisíc identifikátorů, do nich musí investovat přibližně deset až dvacet tisíc eur. To není malá položka.
Proto vidím perspektivu především tam, kde identifikátory kolují v uzavřené smyčce, např. v rámci výrobní linky. Jinou zajímavou oblastí z hlediska RFID je hospodaření s vratnými obaly: ať už jsou to sudy, kontejnery nebo speciální palety.
Často se diskutuje o uplatnění RFID v dodavatelských řetězcích, např. v automobilovém průmyslu.
Správně jste řekl, že se o tom často diskutuje. Znám sice fungující projekty využití RFID v automobilovém průmyslu, ale vždy jde o systém omezený na jediný závod. Ovšem studie již existují a osobně si myslím, že první realizované projekty na sebe nedají dlouho čekat. Vzhledem k ceně automobilových komponent a automobilů a také s ohledem na požadovanou dohledatelnost výrobce a výrobní šarže použitých komponent pokládám tuto oblast pro využití RFID za velmi perspektivní.
Jak je tomu s uplatněním RFID u nás?
V České republice a na Slovensku (protože společnost Point.X působí i tam) se rutinně používají radiofrekvenční identifikátory v přístupových systémech. V oblasti průmyslové výroby vím o několika aplikacích na sledování výroby. Dále jsme dělali projekt označování zřídel minerální vody a máme rozpracovaný systém evidence majetku na bázi RFID pro velkého zákazníka. V jednání jsou projekty, které se týkají oběhu obalů. Vyvinuli jsme také speciální řešení pro autobusové nádraží: při projetí autobusu bránou se informační systém dozví, který autobus přijel, a řidič dostane informaci, ke kterému nástupišti má zajet nebo kde má zaparkovat. Zde se využívá systém Hyper X, který funguje na frekvenci 2,4 GHz, dosah má do 12 m a rychlost čtení je do 100 km/h. Ovšem cena identifikátoru do autobusu je okolo tisíce korun.
Point.X vystupuje jako dodavatel produktů, nebo jako inženýrská firma?
Jsme systémovým integrátorem specializovaným na mobilní systémy. To znamená, že nedodáváme celý informační systém podniku, ale jen jeho mobilní část, včetně případné automatické identifikace. Ovšem tuto část dodáváme včetně konzultací, vypracování projektu, jeho realizace, školení, údržby a dalších služeb. Součástí bývá i návrh softwaru pro mobilní zařízení a pro komunikaci s informačním systémem. Záleží potom na tom, co všechno si zákazník přeje: tam, kde jsme subdodavatelem při dodávce celého informačního systému, poskytujeme obvykle jen konzultace a dodáváme zboží, ale dokážeme dodat i celý mobilní systém „na klíč„. Rozhodně se nepovažujeme za „postrkovatele krabic„, inženýrské služby představují důležitou součást naší činnosti.
Děkuji vám za rozhovor.
Rozhovor vedl a k tisku připravil
Petr Bartošík
|