|
Rentabilita využití RFID
Informace o přínosech využití metod souhrnně označovaných jako radiofrekvenční identifikace (Radiofrequency Identification – RFID) jsou v současné době hromadně nabízeným artiklem. Jejich obsah osciluje od orwellovských vizí, přes optimistické odhady až po studie „nevyužitelnosti“. Každá z těchto úrovní má užitečné jádro.
Rentabilita vize spočívá v tom, že bez ohledu na strašáky povahy „Velkého Bratra“ se RFID bude používat stále častěji. S touto skutečností je nutné počítat. Je proto vhodné mít připravenu dlouhodobou strategii a vytipovat všechny oblasti, v nichž lze tuto bezkontaktní metodu identifikace využít. Tím se lze vyhnout chybám slepých uliček. Je-li systém budován jako modulární a otevřený, je možné jej kdykoliv v budoucnu integrovat s dalšími prvky. Bude připravený, až bude třeba. Jinými slovy: jde o ochranu investic.
Rentabilita odhadů spočívá v ceně provedené analýzy. Umožní spočítat přínosy plynoucí z použití RFID při splnění určitých podmínek. Některé oblasti jsou k použití RFID vhodné již nyní, např. evidence majetku, sledování výrobků během výroby, sledování pohybu hromadných zásilek a ochrana před záměnou.
Rentabilita studií nevyužitelnosti spočívá v protiváze k šíření nepodloženého optimismu.
Principiálním přínosem RFID je jednoznačná identifikace
Hlavním principem RFID je jednoznačná identifikace na úrovni položky a pouze takto je nutné o této technice uvažovat. Vše ostatní je nadstavba. O rentabilitě lze tedy hovořit pouze tam, kde žádná či nedostatečná identifikace způsobuje ztráty, a tam, kde správná nezkreslená informace pomůže dojít ke správnému rozhodnutí, tedy bezchybně řídit.
Příkladem rozdílného přístupu může být např. správa majetku. Vizí je automatická stálá (on-line) evidence všech pohybů každého předmětu. Té lze dosáhnout použitím aktivních identifikačních štítků (tag) za předpokladu, že stěny mezi jednotlivými místnosti dokonale brání průchodu rádiových vln a štítky není možné od předmětu oddělit. V opačném případě se dosáhne evidence nedestruovaných štítků v dosahu čteček. Uvažujme společnost, která eviduje asi 2 000 položek ve 30 místnostech. Uvedené řešení by si vyžádalo náklady ve výši asi tří milionů korun pouze za infrastrukturu RFID, bez nákladů na úpravu stavby a informačního systému, a znemožnilo by používání sítí Wi-Fi či mobilních telefonů. Naproti tomu stojí jednoduché řešení s pasivními štítky celkem za asi 300 000 Kč včetně integrace s jakýmkoliv informačním systémem. Přínosem obou řešení přitom je naplnění smyslu inventarizace, tedy porovnání skutečného stavu s evidovaným.
Komplikacemi je provázeno vyhodnocování efektivity použití RFID v oblasti sledování položek při výrobě, dopravě a skladování. Je to sociálně velmi choulostivá záležitost. Přiznat, že 5 % výrobků se ztrácí neznámo kam, znamená najít viníka. Což ovšem nebývá snadné a navíc: i nahodilá příležitost dělá zloděje. Zrychlení práce ve skladech a zpřesnění informací o výrobě po zavedení RFID znamená, že bude stačit menší počet zaměstnanců, a proto je třeba mít připravenu alternativu, např. jak využít jejich schopnosti k dalšímu rozvoji podniku. Jinak jsme neušetřili.
Odkud začít?
Názorů je spousta. Autor tohoto textu subjektivně vidí tři cesty, které mají společný začátek. Tím je jasná koncepce rozvoje subjektu – podniku, nemocnice, úřadu apod. V souladu s jasně definovaným koncepčním záměrem pak musí být vedeny všechny kroky, a to bez ohledu na cestu.
První cesta vede od komplexní analýzy procesů, přes posouzení jejich nezbytnosti či možnosti změny až k nalezení těch, které lze efektivně podpořit zavedením RFID. Tato cesta je nejdražší (analýzu musí provést velmi zkušení specialisté), vyžaduje velké nasazení všech zúčastněných, ale umožní nalézt největší počet příležitostí ke zvýšení produktivity, ať již se v dalším použije RFID, čárový kód či „pouze“ rozum.
Druhou možností je začít řešit nejpalčivější problémy: ztráty způsobené omyly, nedbalostí nebo úmyslem, vysoké náklady způsobené pracností, bezpečnostními opatřeními nebo nevhodnými stereotypy apod. Postupuje se od nejdražších k nejlevnějším.
Třetí cesta, která je v současné době nejčastější, vede přes zkopírování izolovaného, jinde úspěšného projektu. Stačí pouze odhadnout „podobnost“ situace a říci si: když to mělo přínos tam, ušetříme také; pak se uvidí. Do této kategorie lze zařadit i situaci, kdy je zavedení RFID vynuceno zvnějšku. Společným znakem zde je, že na začátku nestojí detailní kalkulace. Je to trochu sporné, ale obejdou se choulostivé otázky, odpadnou náklady na komplexní analýzu a navíc tento postup téměř jistě funguje.
Rentabilita a implementace
Rentabilitu ovlivní také volba systému RFID a náklady vynaložené na jeho zavedení. Již byl zmíněn rozdíl při použití aktivních a pasivních štítků. Obecně platí, že čím větší čtecí vzdálenost mezi anténou čtečky a štítkem, tím více peněz je nutné vydat. Příklad byl již uveden pro oblast správy majetku. Cenově nejdostupnější je použít frekvenci 125 kHz. Čtecí vzdálenost je sice velmi malá, ale pro velký počet úloh postačující, tj. takových úloh, kde je třeba mít jistotu, která štítkem označená položka je právě „čtena“. Způsob značení a čtení musí být ovšem pevně stanoven jako součást pracovního procesu. V drtivé většině úloh se používají systémy se čtecí vzdáleností do 50 cm.
Náklady na zavedení systému lze ovlivnit výběrem dodavatelů. Nejlevnější budou vlastní zaměstnanci, kteří se rychle ve svém volném čase vyškolí v potřebných oborech. Lze však očekávat nedostatek pochopení z jejich strany. Pak bude nutné použít běžný způsob – s partnery. Dodavatelskou firmu je vhodné volit podle zamýšlené šíře použití a hloubky integrace. Zkušenější a větší firma zpravidla zbaví budoucího uživatele starostí jak s instalací systému, tak s jeho integrací do daného prostředí.
Závěr
Na závěr stručně shrňme nejčastější případy zavádění RFID v současné době a dosahované přínosy:
přístupové systémy: řízení vstupů osob do objektů a jejich pohybů uvnitř; autorizace,
výroba: přesné řízení a optimalizace procesu díky dosažení souladu toku materiálu s tokem dat,
logistika: zrychlení procesu, odstranění lidských chyb a zpřesnění evidence,
správa majetku: jednoznačná identifikace každého předmětu s vyloučením jen formální realizace.
Obecně lze říci, že nezáleží na tom, jaký systém je použit, ale jak je nakládáno s daty, která jsou jeho prostřednictvím získávána.
Miloš Vodička,
Hewlett-Packard s. r. o.
(milos.vodicka@hp.com)
|