Aktuální vydání

celé číslo

08

2020

Mozaika novinek a informací

Restart ekonomiky

celé číslo

Příběh firmy Sensit

S Janem Janíčkem se pravidelně setkáváme na odborných veletrzích a málokdo umí hovo­řit o měření teploty tak poutavě jako on. V tomto rozhovoru vypráví o firmě Sensit z Rož­nova pod Rahoštěm, pro kterou je měření teploty také osudovým tématem.

 
Vzpomínáte si, jak vznikla firma Sensit?
Krátce po „látkové“ revoluci v roce 1990, po uvolnění obchodních překážek, se ukáza­lo, že Tesla Rožnov ve stávající podobě není schopna přežít. A protože se v tomto kolosu dalo vyrobit takřka vše „od špendlíku po lo­komotivu“, brzy se rozpadla na osmnáct or­ganizací, částečně akciové společnosti, čás­tečně „eseróčka“. Jednou z nich byl Sensor s. r. o. Tam jsem nastoupil jako asistent ředi­tele ze zrušeného generálního ředitelství Tes­la – Elektronické součástky, kde jsem měl na starosti koordinaci vývoje elektronických součástek pro elektroniku osobního automo­bilu Škoda Favorit. Společnost Sensor do­stala do vínku vývoj a výrobu čidel tlaku. V bývalé Tesle Rožnov se tato čidla vyráběla jako vedlejší produkt pro využití monokrys­talických křemíkových desek. Výroba běže­la v poloprovozních podmínkách díky umu a vůli Zdeňka Holého a Františka Machaly mimo hlavní pozornost vedení.
 
Jak jste se dostali k vývoji čidel teploty?
Ve firmě Sensor jsme se zaměřili i na vý­voj čidel teploty na bázi PN přechodu (dioda zapojená v závěrném směru) – k tomu byla k dispozici technologie a předpokládali jsme dobrý odbyt v automobilovém průmyslu. Rychlý spád událostí nastal, když k nám při­šla z oddělení výzkumu a vývoje bývalé Tes­ly celá konstrukční skupina „základní logiky“ ve složení Alois Procházka, František Jánek a František Haman jako vývojový tým. V roz­padající se Tesle se kolem Jiřího Holoubka, specialisty na vakuovou depozici tenkých ko­vových vrstev, vytvořila skupina a ta nám na­bídla světovou novinku – kovová tenkovrstvá miniaturní čidla teploty na bázi platiny a nik­lu. To tehdy uměli jen Japonci. Většina tech­niků v Sensoru si byla vědoma příležitosti, až na ředitele Milana Tomeše, který trval na vý­voji pouze polovodičových čidel teploty. Do­šlo k ostrému názorovému střetu, který vedl k tomu, že jsme s kolegy odešli z vývoje fir­my Sensor a založili jsme Sensit.
 
S jakým záměrem jste firmu Sensit za­kládali?
Ten záměr byl jednoznačný. Být v Česko­slovensku první, kdo nabídne na trhu moder­ní snímače teploty za přijatelné ceny a k nim podpůrnou elektroniku, např. digitální teplo­měry „šité na míru“. Vždyť teplota je po čase, hmotnosti a délce čtvrtou nejčastěji měřenou fyzikální veličinou a v té době tu byly jen tři podniky, které vyráběly měřidla teploty. ZPA Nová Paka, Rego a Metra Blansko, pomineme-li Mesit Uherské Hradiště s jeho speciál­ními měřidly pro letadla. Spíše pocitově než marketingovým průzkumem jsme tušili, že je tady příležitost jednak se realizovat, a hlavně mít trvalý a perspektivní zdroj obživy. Firmu jsme založili 9. května 1991 jako sdružení fy­zických osob. Sešlo se nás sedm. Jarda Čip, Robert Lovecký (oba později odešli a zalo­žili firmu Liss), František Haman, František Jánek, Alois Procházka, Jana Zemanová a já. Složili jsme se po deseti tisících korunách, řekli si, co chceme dělat, a makali včetně so­bot a nedělí v pronajatých prostorách v uni­mo buňkách. Měli jsme rozděleny oblasti pů­sobnosti a ono to fungovalo. Když si vzpo­menu na to nasazení a kreativitu, nechce se mi tomu ani věřit. Rok jsme domů nedones­li ani korunu.
 
Kdo byli vaši první zákazníci? Vždyť úplně nová firma na trhu se snímači teplot vedle zavedeného ZPA Nová Paka nemohla pů­sobit zrovna důvěryhodně.
(S úsměvem na tváři)
Ono jde vždy o souhru okolností a stá­le platné rčení, že štěstí přeje připraveným. Měli jsme k dispozici prvky pro reprodukovatelné měření teploty za neuvěřitelně nízké ceny, a to díky našim kamarádům a bývalým kolegům z vývojové skupiny tenkých kovo­vých vrstev již zmíněného Jirky Holoubka. (Ti nakonec nenašli pochopení u tehdejšího vedení končící Tesly Rožnov, a tak se podí­leli na založení dnes světově známé švýcar­ské firmy IST, vyrábějící zejména čipy kovo­vých odporových snímačů teploty – ale to je jiná historie.) „Čipy“, které nám tato skupi­na dodávala, jsme vestavěli do pouzder nejrůznějších tvarů a k tomu vyvíjeli a vyráběli potřebnou elektroniku.
 
Měli jste příležitost své výrobky také pro­pagovat?
Někdy v roce 1992, kdy jsme se náhodou dozvěděli, že v ostravském tehdejším Domě kultury VŽKG probíhá třídenní výstava Mě­ření teploty v průmyslu. Do papírového kufru jsem naskládal veškerý náš sortiment a odjel autobusem do Ostravy. Po domluvě s pořa­dateli jsem za stovku dostal stoleček a žid­li v mezaninu schodiště. Kdo šel kolem, ten se zastavil, prohlédl si naše výrobky a do­stal kontakt na Sensit. Mezi návštěvníky byl i technický náměstek RICO Veverská Bitýška Oto Baďuřík, který vzápětí objednal 26 sou­prav na měření teploty. A to bylo tehdy ter­no. Vzhledem k našemu dosud trvajícímu přá­telství vím, že poslední soupravy slouží ješ­tě dnes. Výrazný vliv na rozvoj Sensitu měl ředitel ostravské pobočky firmy Landis+Gyr Jiří Neuwirth. Vyzkoušel si naše snímače teploty s prvkem Ni 1000/5000ppm a rozho­dl se nahadit jimi, jakožto ekvivalenty, origi­nální snímače u většiny řídicích jednotek ve své pobočce Landis+Gyr. Výhodou byla té­měř poloviční cena při stejných technických a spolehlivostních vlastnostech. A s tím se dalo v té době vyhrávat jedno výběrové řízení za druhým.
 
Jak se Sensit časem vyvíjel, jakými obdo­bími procházel?
Historický vývoj žádné firmy není přímo­čarý, ideální. A nebyl ani u Sensitu. Takový­mi milníky bylo odkoupení objektu unimo buněk, ve kterém Sensit sídlil, včetně po­zemků; pak založení společnosti s ručením omezeným v roce 1995, dále odchod Fran­tiška Jánka a vznik jeho konkurenční firmy Regmet. Následovala výstavba nového pro­vozního objektu firmy, kolaudace a stěho­vání v roce 1998. Pak jsme zahájili výrobu párovaných snímačů teploty pro fakturační měření spotřeby tepla a s tím bylo spojeno vybudování akreditovaného metrologického střediska, AMS. V roce 2005 odešel z firmy Alois Procházka a v roce 2008 jsme zavedli a certifikovali systém řízení podle ISO 9001, 14 001 a 18 001.
 
Jistým milníkem bylo rozhodnutí vyrábět pouzdra snímačů teploty zejména z korozi­vzdorné oceli a pořízení tomu odpovídající technologie – plazmatické mikrosvářečky. Asi bych neměl zapomenout na krátké obdo­bí výroby relátek pro berlínskou firmu PASI v letech 1993 až 1994. Byla to tzv. práce ve mzdě, kdy k nám z Berlína vozili veškerý materiál a u nás se ve speciální dílně monto­vala podle předané dokumentace relátka a ta se po nezbytných kontrolách vozila zpět do Berlína. Tato činnost skončila odkoupením firmy PASI společností Siemens a jejím ná­sledným zánikem.
 
Co je podle Vás rozhodující pro úspěch firmy?
Na rozdíl od ekonomů jsem přesvědčen, že to není jen vývoj obratu a zisku, co rozho­duje, jak na tom firma je a jakou pozici má a zejména bude mít na trhu. Podstatné je, jak se její management chová ke svým zákazní­kům, zaměstnancům, partnerům a konkuren­ci. To jsou spojité nádoby s dlouhou reakč­ní dobou. Pokud nemám dobré vztahy uvnitř firmy nebo nemám v pohodě zaměstnance, dříve nebo později se to negativně projeví na kvalitě výrobků. To brzy zaregistruje zá­kazník a bez jakéhokoliv zdůvodnění přejde ke konkurenci. A obrat a zisk jdou s jistým časovým zpožděním dolů. A s dodavateli je to podobné. Máme zásadu: nemít žádné zá­vazky po splatnosti. A dodavatelé nás, přes­tože jsme „malí“ odběratelé, považují za tzv. VIP a takto k nám přistupují v našich poža­davcích. Výsledkem jsou dlouhodobé vzta­hy přinášející pozitiva oběma stranám a já jsem na ně hrdý.
 
Zmínil jste se o konkurenci na trhu. Jak si Sensit vede ve vztahu k ní?
Myslím si, že v Česku je nejvyšší hustota výrobců snímačů teploty na milion obyvatel když ne na světě, tak v Evropě určitě. Působí tady devět výrobců a to nepočítám ty, kteří si snímače teploty vyrábějí jen pro vlastní potře­bu anebo je dovážejí a nabízejí jako obchod­ní zboží. Pozitivní je, že se navzájem velmi dobře známe, víme, v jakém segmentu a čím si konkurujeme. S některými konkurenčními společnostmi dokonce i obchodně spolupra­cujeme. Proč vyvíjet a vyrábět něco, co má naše konkurence „vychytané“ a je v tom nej­lepší na trhu? Raději se dohodneme a kupu­jeme to od nich.
 
Takže s konkurencí nebojujete?
Samozřejmě, že se boji s konkurencí velmi často nevyhneme, také s ohledem na množ­ství tuzemských a zahraničních konkurenč­ních společností. Naší snahou je v těchto případech uplatňovat více než pouze výhodu nízké ceny, jak je v posledních několika le­tech zvykem. Opíráme se i o další hodnoty, jako jsou kvalita, rychlost, flexibilita a spo­lehlivost. V žádném případě se však nejedná o boj za každou cenu, v některých případech by to bylo neefektivní. Jestliže Sensit není schopen nabídnout zákazníkovi to, co poža­duje, neváháme doporučit jim konkurenci. Považuji to za profesionální přístup k zákaz­níkovi, který tento vstřícný krok oceňuje na­příklad tím, že se na nás obrací, potřebuje-li opakovaně měřit teplotu.
 
Jste tedy lídry na českém trhu se sníma­či teploty?
Jak je definováno „lídrovství“? Podílem na trhu? Ten je tak komplikovaný a rozvět­vený, že ho nemá vlastně nikdo zmapovaný. Posuzuje-li se lídrovstí třeba tím, že většina konkurence čeká se zveřejněním svého cení­ku, až s ním vyrukuje Sensit, tak možná ano. Nikoliv však tím, že nás všichni znají. Zatím se každý rok našel nějaký profesionál v obo­ru měření a regulace, pro kterého byl Sensit novým pojmem.
 
Ale vraťme se zpátky k historii. Které ob­dobí bylo pro vaši firmu nejtěžší?
Za nejtěžší firemní období považuji rok 2008, kdy jsme vlivem výrazného útlumu sta­vebnictví přišli o citelnou část obratu. Společ­nost však tento pokles zvládla díky rozsáhlým změnám v řízení společnosti. Do funkce ředi­tele byl 1. dubna 2009 jmenován Petr Brzezi­na. Tento dlouholetý kmenový zaměstnanec firmy, který ji zná „od sklepa až po půdu“, byl na tuto funkci připraven mimo jiné i ab­solvováním čtyř semestrů manažerského stu­dia MBA. Skončilo období amatérů na postu ředitele. To se projevilo v mnoha kvalifiko­vaných rozhodnutích a opatřeních vedoucích k lepší efektivitě a produktivitě práce. Byla provedena hloubková analýza výdajové strán­ky rozpočtu a minimalizovány ty náklady, bez kterých se firma dokázala obejít, a zároveň nastartován dlouhodobý proces tržní orien­tace společnosti.
 
Co je míněno termínem „tržní orientace“? Vždyť všechny firmy jsou závislé na trhu.
Podle jakýchsi celosvětově uznávaných a vyučovaných teorií existuje několik stra­tegií přístupu k podnikání. A jedna z nich je strategie tržní orientace. Ta říká něco v tom smyslu, že hlavním motorem toho, co dělá­te, jsou požadavky zákazníka, a to ještě v ur­čitém segmentu trhu. Pro nás to, mimo jiné, znamená se zákazníky hodně komunikovat. Vedle odborníků v této oblasti existují i lidé obyčejní, kteří mají o měření teploty naivní představy. Těm musíme vysvětlit, jak je optimální jejich problém s teplotou řešit. A ono to funguje.
 
Jak se firma rozvíjí odborně? Jak si udržujete potřebný přehled o tom, jak se vyví­jí obor?
Naší vizí je být moderní a rozvíjející se společností, která aktivně vstupuje do spolu­práce se zákazníky a trvale pečuje o tradiční hodnoty, k nimž patří zejména dodávka kva­litních, spolehlivých a konkurenceschopných snímačů fyzikálních veličin. To je obrovské pole působnosti. V současné době nabízí­me vedle snímačů teplo­ty i kombinované sníma­če teploty a relativní vlh­kosti a snímače proudění plynů. Hnacím motorem jsou především požadavky trhu, ale také legislativa, která naznačuje, kudy se bude trh ubírat a jaké sní­mače budou výrobci finál­ních zařízení požadovat. Informace o tom získá­váme osobními kontakty s našimi odběrateli a účas­tí na výstavách a veletr­zích, analýzou schopností konkurence a samozřejmě v odborné literatuře. Roz­voj firmy je jednou z priorit ředitele Petra Brzeziny, právě on po pra­videlných schůzkách obchodníků s vývojáři určuje, co se bude vyvíjet a v jakém pořadí.
 
Jak se v průběhu let měnil počet lidí pra­cujících pro firmu?
Začínali jsme v sedmi lidech, kteří dělali všechno. Jak rostla naše prestiž a pozice na trhu, zvyšoval se obrat firmy i počet zaměst­nanců. Ke dnešnímu dni má Sensit 42 kvalit­ních, kvalifikovaných a věřím, že i motivova­ných zaměstnanců.
 
Jak se daří firmě v současné době?
Vedoucí obchodního úseku Táně Ondryášové se podařilo v letech 2010 až 2012 jednak per­sonálně stabilizovat obchodní úsek, jednak di­verzifikovat portfolio našich zákazníků do desíti segmentů podle jejich specifických potřeb. Své ovoce přináší kvalitní obchodní tým ve spoje­ní s Petrem Brzezinou s jasně formulovanou fi­remní politikou a progresivně nastaveným mo­tivačním systémem. Sensit rok od roku zvyšu­je své obraty, což přináší další témata k řešení.
 
Jaké jsou plány firmy Sensit do budoucna?
V tak silném konkurenčním prostředí, jaké je na českém písečku, by bylo přímo nemoudré prozrazovat naše plány a záměry. Obecně lze říci, že chceme dále posilovat naše silné stránky a minimalizovat stránky slabé, hle­dat a využívat příležitosti a být připraveni na hrozby. Zvyšování kvality je náš trvalý pro­gram, zlepšování spolehlivosti je program re­lativně nový. Sensit se nehodlá podbízet zá­kazníkům levnými a nespolehlivými výrobky, přestože jsme již několikrát slyšeli doslova: „… my jsme s vašimi snímači maximálně spokojeni, ale můžete nám nabídnout něco méně kvalitního, ale levnějšího?“. Na to je jediná odpověď – nemůžeme a ani nechceme. Ale abych nebyl tak skoupý – velkým úko­lem, který stojí zejména před obchodním úse­kem, je zvýšit podíl zahraničního obchodu.
 
A na závěr několik osobních dotazů – jaké zkušenosti jste za dobu působení ve fir­mě nabyl?
Jestliže máte kolem sebe tým lidí, se kte­rými si rozumíte i v jiných oblastech než jen v té pracovní, kteří se navzájem respektují a kteří si umějí udělat legraci i sami ze sebe, dají se řešit věci na první pohled neřešitelné.
 
Co Vám práce pro firmu přinesla?
Zkusím krátce, heslovitě: radost, seberea­lizaci, uspokojení.
 
A jakých iluzí jste se musel vzdát?
Toho, že dokážu dlouhodobě vyjít se vše­mi typy lidí. A ještě toho, že budu stejně vý­konný v šedesáti jako v padesáti. Proti času jít nelze a děkuji přírodě, že jsem měl možnost si to včas uvědomit a učinit takové kroky, které měly ten správný vliv na současný stav Sensitu a nakonec i na rozpoložení mne samotného.
 
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí.
Rozhovor vedla Eva Vaculíková.
 
Obr. 1. RNDr. Jan Janíček, jednatel společnosti Sensit (foto: Ondřej Zeman)
Obr. 2. Současné sídlo Sensit, s. r. o. (foto: Ondřej Zeman)