Aktuální vydání

celé číslo

08

2024

Automatizace v potravinářství a farmacii

Měření a regulace průtoku, čerpadla

celé číslo

Příběh firmy Papouch

Za dalším pokračováním seriálu Vyprávějte příběh své firmy jsme se vypravili do sídla společnosti Papouch, která vyrábí a dodává převodníky rozhraní, měřicí moduly, teploměry i atypická a nestandardní zařízení a vedle toho působí jako systémový integrátor. Zakladatel a současný jednatel společnosti Pavel Poucha barvitě popsal, jak z „jednomužné“ firmy vyrostl podnik o třiceti zaměstnancích a jaké výzvy před ním stojí nyní.
 
Název společnosti Papouch budí dojem, že firma stojí a padá s Pavlem Pouchou. Je to tak?
Papouch je moje přezdívka a říká se mi tak nejen ve firmě. I našim výrobkům říkají zákazníci papouši, přestože mají označení UC 485 a tak podobně. Z toho vznikají humorné situace, když nám třeba volá zákazník, že potřebuje „ty papouchy jako minule“.
 
Snažím se ale, aby to nebyla firma, která stojí a padá se mnou. Chci, aby fungovala i beze mě. Snažím se, aby to byla firma manažersky řízená, a tak trochu se od ní odpoutávám. Dávno pryč jsou doby, kdy jsme pracovali v sobotu i v neděli a dvanáct hodin denně.
 
To je současnost, ale jak to bylo v začátcích?
Začátkem devadesátých let minulého století to skutečně byla jednomužná firma, kde jsem dělal úplně všechno. Zakázky ale nenavazovaly na sebe, takže jsem měl problémy všechno stihnout. Proto jsem rád, že se nám podařilo vytvořit větší firmu, která reaguje pružněji. Ale protože jsem se v začátcích naučil o podnikání v elektronice opravdu všechno, bylo obtížné předávat práci podřízeným. Ten, koho na práci najmete, ji ze začátku nezvládá tak dobře jako vy. Ale nakonec se zaměstnanec svou práci naučí a je v ní lepší. Takže se už dneska nesnažím třeba programovat jako ze začátku, nesnažím se být účetní. Stačí mi mít přehled o tom, co lidé ve firmě dělají, abych nebyl úplně „out“.
 
V jaké době jste společnost Papouch zakládal?
Po vysoké škole jsem pracoval ve Výzkumném ústavu matematických strojů (VÚMS) na pracovišti inženýra Dostála, který ho řídil jako malou firmu o deseti lidech. Tam jsem se hodně naučil. Ovšem platové podmínky tam nebyly vůbec dobré. Říkal jsem si, že toho po vysoké škole dost umím a nebudu přece brát sociální podporu. Proto jsem si zkrátil pracovní dobu a v roce 1990 jsem začal podnikat – opravoval jsem doma rádia, magnetofony, videopřehrávače a podobně. Postupně jsem si dodal odvahy, opustil výzkumný ústav a od roku 1992 se plně věnuji podnikání.
 
Vaše firma působí ve stejném oboru jako pracoviště VÚMS?
Ano, tam se vyvíjely hlavně analogově-digitální převodníky, ale také testovací zařízení, takže jsem tam „přičichl“ ke všemu. Dodneška vlastně pracuji ve stejném oboru a s panem Dostálem mám dobré vztahy.
 
Když vzpomínáte na podnikání v devadesátých letech, můžete je srovnat s podnikáním dnes?
Příliš se toho nezměnilo. Tehdy bylo více neplatících firem a všechno se platilo hotově. Pamatuji si, že jsem někde přebíral na parkovišti igelitovou tašku plnou peněz a připadal jsem si jako v italském filmu o mafii. Tenkrát byly horší služby: telefony, pošta a tak.
 
Jaké krédo má vaše firma?
Naším krédem je, že zákazník má dostat to, co opravdu potřebuje, co vyřeší jeho problém. Tím se řídíme natolik, že ho někdy zrazujeme od jeho vlastních nápadů, protože víme, že by jejich realizace nedopadla dobře. Snažíme se nabídnout zákazníkovi zařízení, které bude fungovat, je standardní v daném oboru.
 
To je odvážné, odrazovat zákazníka od jeho nápadů, protože takto můžete o zakázku také přijít, ne?
Je to tak. Někdy zákazníkovi pracně vyvracíme jeho představu, protože to, co chce, mu jeho problém nevyřeší. Když má třeba nepřesné čidlo, ale požaduje k němu přesný displej. Často je okouzlen novou komunikační technikou a chce znát spoustu informací, ale pak je nevyužije. Dodáváme systém měření teploty a vlhkosti, který dokáže předávat data a při překročení mezí a jiných událostech posílat e-mail nebo SMS. S tím je ale třeba zacházet opatrně. Jestliže servisní technik dostane třikrát za noc SMS, že teplota byla překročena o půl stupně, systém hlášení samozřejmě vypne. A když se to tam pak vaří, neví o tom.
 
Vaše firma dodává hotové výrobky a také vyvíjí systémy a zařízení na zakázku. Jak se daří skloubit tyto činnosti?
Detailně jsme se museli zamyslet, jak naše firma funguje, když jsme zaváděli ISO 9001. Tehdy jsme naši činnost rozčlenili do tří okruhů: prodej hotových produktů, úpravy produktů od zcela jednoduchých, jako je prodloužení nebo zkrácení kabelu, až třeba po doplnění firmwarové funkce a třetím úsekem jsou velké zakázky, u kterých se vyvíjí hardware i software od začátku.
 
Zajímavou oblastí je právě vývoj a výroba zařízení na zakázku. Prozradíte, jak přitom postupujete?
Naše firma není zaměřena příliš projektově, takže daný projekt nezajišťuje jeden člověk. My spíše pracujeme jako McDonald's – každý udělá na projektu jen svou práci. To je sice náročné na řízení, ale už jsme to zvládli a výhoda je, že lidé jsou ve svém oboru skuteční odborníci. Poté, co zakázku dohodnu a po dohodě se spolupracovníky vypracuji nabídku, podílí se na ní deset, patnáct lidí, kteří navrhují hardware, firmware, software, zpracují dokumentaci atd. Paralelně běží ve firmě i padesát zakázek, což vyžaduje pečlivou dokumentaci.
 
Snažíme se, aby výsledek práce nezávisel na konkrétních lidech. Když je někdo na dovolené, měl by jeho práci udělat stejně dobře někdo jiný. Každé naše oddělení má dva až tři úzce specializované lidi, kteří jsou zastupitelní. Takže nevoláme příliš lidem, kteří jsou na dovolené.
 
Vyvíjet zařízení na zakázku je ale drahé...
Bráníme se příliš levným řešením, ačkoliv jsme k nim někdy tlačeni. Dodáme-li totiž kvalitní, i když dražší systém, po dvou letech si zákazník pochvaluje: „Ten „papouch“ stále funguje. Bylo to sice drahé, ale funguje to.“ A doporučí nás svým známým. Když to uděláme levně, brzy zapomene, že to stálo málo peněz, ale postěžuje si, že ten „papouch“ nefunguje, a to je pro nás negativní reklama.
 
Ve kterých oblastech působení firmy očekáváte vzestup?
Vzestup očekávám v oblasti komunikační techniky, která dovoluje propojit všechno se vším. Používají se různá rozhraní, bezdrátové linky, mobilní připojení, webová technologie. Ve výrobě je požadavkem, aby bylo dokumentováno, kdo, co, kdy vyrobil. Právě monitorování výroby je oblast, kam prodáváme své komponenty stále častěji.
 
Firmu jste zakládal jako inženýr. Jak se z vás stal manažer?
Nikdy jsem nestudoval řízení firem. Hodně jsem se naučil již ve VÚMS od pana Dostála, který uplatňoval manažerský přístup již v době komunismu. Přečetl jsem si spoustu knih o řízení a dodnes je čtu. K některým jsem trochu skeptický, protože si říkám, že ten, kdo umí podnikat, podniká a kdo to neumí, ten radí. Ale velmi dobré postřehy jsou v knihách napsaných lidmi, kteří se podnikání věnovali celý život a svou firmu s úspěchem prodali.
 
Kolik lidí nyní pracuje ve firmě Papouch?
Nyní je nás ke třiceti, navíc je u nás několik studentů na brigádě.
 
Pociťujete nedostatek dobrých techniků na trhu práce?
Ano, máme s tím problémy. Ale loni se nám podařilo díky krizi získat dva zaměstnance z jednomužných firem, které skončily. Oba jsou lepší technici než obchodníci a jsme s nimi spokojeni.
 
Jak si vybíráte pracovníky pro firmu?
Dávám přednost aktivním schopným lidem, kteří vědí, co chtějí dělat, před lidmi s velkými zkušenostmi. Nejraději přijímáme absolventy, kteří mají chuť se učit. Většina našich zaměstnanců u nás začínala jako brigádníci a po ukončení školy u nás nastoupili.
 
Jaké kontakty a vztahy udržujete s technickými školami?
Darovali jsme naše produkty studentům ČVUT, kteří staví formuli v projektu Cartech. Zadáváme balakářské a diplomové práce. Míváme ve firmě na praxi středoškoláky. Příkladem spolupráce je jedna kolegyně, která tu jako studentka vysoké školy balila balíky ve skladu, potom dělala pomocné účetní práce. Dneska je to inženýrka ekonomie a letos v létě ve své diplomce hodnotila naši firmu podle různých finančních kritérií. Zpracovala pro nás také přihlášku k dotaci z EU.
 
Podařilo se vám někdy získat prostředky z jiných zdrojů než z podnikatelské činnosti, třeba z grantů na výzkum a vývoj apod.?
Dostali jsme od hospodářské komory dotaci na zavedení ISO 9001. Býváme také dodavatelem výrobků pro projekty financované z různých grantů. Nyní se snažíme získat dotaci na vybudování pracoviště pro měření elektromagnetické kompatibility, abychom mohli zkoušet a kontrolovat naše výrobky a nemuseli chodit s každou maličkostí do zkušeben.
 
Které období bylo pro vaši firmu nejtěžší?
Nejtěžší to bylo okolo roku 2000, kdy firma rostla příliš rychle. Do pěti lidí je možné držet vše v hlavě, ale jak nás bylo více než pět, bylo třeba řídit ji manažersky, delegovat úkoly na různé úrovně. V době velkého růstu jsme také málo dbali na to, jak nám zákazníci platili.
 
Jak se vám daří teď? Jak jste přečkali krizi?
Na krizi jsme se připravili novým výrobkem na monitorování výroby. Krize nás příliš nepostihla. Dotkla se nás hlavně tím, že někteří naši partneři neplatí nebo vyžadují neuvěřitelně dlouhé doby splatnosti.
 
Jaké máte plány do budoucna?
Chtěl bych firmu ještě rozšiřovat a pak ji za patnáct let prodat. Chceme se držet stále stejného oboru, tedy být i nadále systémovým integrátorem a poskytovat ucelená řešení. Abychom nebyli rozkročeni tak ze široka, budeme muset něco také omezit, spíše to bude prodej koncovým uživatelům, abychom měli čas se věnovat tomu, co umíme.
 
Kdybyste se dnes, při všech zkušenostech, které máte, znovu pouštěl do podnikání, šel byste zase do toho?
Ano, určitě. Je to velká zábava.
rozhovor vedla Eva Vaculíková
 
Obr. 1. Jednatel společnosti Papouch pan Pavel Poucha