Příběh firmy Moravské přístroje

 

Ano, jsem jedním za zakladatelů. Ve snaze vybavit si její bezmála dvacetiletou historii si uvědomuji, že již patřím k pamětníkům. Ti, kteří onu převratnou dobu prvních zkušeností se svobodou a demokracií zažili podobně jako my, snad budou chápat. V mladších bych rozhodně nechtěl vyvolávat pocity, jaké známe, když ještě starší než my vyprávějí, jak v mládí chodili na dvorek na latrínu a vodu si ohřívali na kamnech.

 

Založili jsme ji již na začátku roku 1990, tedy tak brzy, jak jen to bylo možné. Nejprve jsme byli sdružením fyzických osob, od roku 1991 již fungujeme jako akciová společnost.

Vlastně jsme ani neměli mnoho jiných možností, náš kolektiv vzešel ze střediska elektroniky jednoho zemědělského družstva, jehož zánik byl již na dohled. Práce pro toto středisko byla na tehdejší poměry dobrou a docela tvrdou školou. Byly po nás vyžadovány takové tržby a zisk na osobu, za které bychom se ani dnes nemuseli stydět.

Ne, byl to Kudlov, ale ve Slušovicích jsme měli kamarády. Tam to fungovalo jinak, to byl kolos, elektronika se tam vyráběla jako v docela velké fabrice. My jsme byli malým střediskem a zabývali jsme se spíše vývojem než hromadnou výrobou. Tam jsme se naučili především samostatnosti a aktivitě. Cestovali jsme po zakázkách po celé republice, jednali se zákazníky, sháněli materiál – a především vyvíjeli elektronická zařízení a programovali.

 

Právě že to byla mnohdy nedotažená a problematická zařízení, ale my jsme je museli instalovat a rozchodit. A to nás mimo jiné silně motivovalo k založení firmy – již nikdy jsme nechtěli dodávat špatné výrobky. Nechtěli jsme, aby vývoj programového vybavení a elektroniky ovlivňovali nekompetentní lidé, nechtěli jsme se již nikdy stydět za vlastní produkty. Odtud asi plyne také naše snaha o preciznost a bezchybnost výrobků. Ve správný čas se k nám přidali kamarádi z akademického prostředí – z Elektrotechnické fakulty VUT v Brně a Technologické fakulty UTB ve Zlíně, jejichž pracovní zkušenosti se od našich dosti lišily a dobře je doplňovaly. Vše záleží na lidech a my jsme měli štěstí, že jsme se potkali, nebyli jsme snad úplně hloupí a táhli za jeden provaz. Začínali jsme téměř od nuly a zpočátku jsme byli poháněni pouze nadšením. Naštěstí jsme tenkrát vůbec netušili, do čeho se pouštíme.

Asi nevzdali, jen bychom měli daleko větší strach. A možná bychom nenašli odvahu se do některých projektů pustit.

Nemohli jsme se opřít o zázemí žádného „transformovaného a privatizovaného“ podniku. Neměli jsme peníze, ale to bylo tenkrát normální, kdo mohl mít peníze na investici do podnikání? Chyběly nám kanceláře i základní technologické zázemí pro vývoj elektroniky. Zprvu jsme se živili převážně prodejem programového vybavení, elektronika musela počkat. Byli jsme rozhodnuti vyvíjet a vyrábět elektroniku na úrovni světové konkurence, nebo ji raději nedělat vůbec. Provizorně jsme sídlili v rodinném domě jednoho spolupracovníka, ale pracovali jsme hlavně doma na vlastních počítačích a komunikovali prostřednictvím CB radiostanic, neboť telefony tenkrát zdaleka nebyly dostupné pro každého. Pracovali jsme velmi intenzivně. U počítače jsem seděl nepřetržitě, denně dlouho do noci, v sobotu i v neděli, i dovolenou jsme odkládali na lepší časy. Bylo to stále dokola jen programování, sezení v autě, veletrhy a výstavy, jednání se zákazníky. Byli jsem mladí a hodně jsme vydrželi. Až když jsem usínal v autě, když jsem stál na červenou nebo popojížděl v koloně k bráně brněnského výstaviště, viděl jsem, že to tak již nemůže dlouho pokračovat. Cítíte se opravdu hloupě, když vás cizí člověk ve dne budí ve vašem vlastním autě s běžícím motorem. Ale my jsme potřebovali ještě vydržet a dokončit vývoj produktu, kterému jsme věřili.

Vytvořili jsme operační systém v mnohém podobný tehdejším Windows. Vím, zní to troufale, ale nebyli jsme naivní a i tenkrát jsme si vcelku střízlivě uvědomovali svou pozici malé firmy v malém postkomunistickém státě a neopájeli jsme se představami o globálním úspěchu. Ale tehdejší systém Windows byl jen šestnáctibitovou nadstavbou nad DOS a po stránce výkonu a spolehlivosti na tom nebyl právě nejlépe. Náš systém InView používal obdobně jako Windows chráněný mód procesorů typu 286 a vyšších, měl virtuální paměť, byl víceúlohový, měl velmi rychlé grafické uživatelské prostředí s okny – a především byl stabilní a rychlý. Dodávali jsme spolu s ním i základní sadu programů a nástrojů obdobných jako ve Windows, a dokonce jsme měli balík kancelářských programů – textový editor InWord s koncepcí rámců, podobný spíše dnešním DTP produktům, tabulkový procesor InCalc (jeho potomkem je tabulkový procesor v současném systému ControlWeb), databázi InBase, vektorový Editor InDraw. Bitmapový editor Zebra dodávala firma Zoner. A to se psal rok 1992.

Tehdejší doba byla ale zvláštní. O výpočetní techniku a informační systémy se veřejnost živě zajímala a mohla se o ní dočíst ve spoustě tehdy vydávaných časopisů. Články do nich psalo také mnoho nedouků a hlupáků. V době nově nabyté svobody bylo všechno české vydáváno za špatné a zavrženíhodné a proti opěvovaným Windows si nikdo nedovolil říci ani slovo – později byly Windows stejně iracionálně a ideologicky zavrhovány. Tehdy ale působil náš systém na mnoho „počítačových žurnalistů“ jako červený hadr na býka. Se svými chabými znalostmi nemohli náš produkt kritizovat věcně, trnem v oku jim bylo, že jsme si vůbec dovolili nabídnout alternativu k Windows. A nebyli jsme v tom zdaleka sami, několik českých softwarových firem bylo napadáno úplně stejně jako my.

 

Nakonec to naštěstí dopadlo docela dobře. Softwarové řešení systému InView jsme s výhodou používali v zakázkových řešeních v průmyslové automatizaci. Pro rozsáhlé systémy byl již DOS velmi omezující a průmysl vyžadoval dlouhodobě stabilní provoz, čehož se obvykle nedařilo s tehdejšími Windows dosahovat. Náš systém překonával omezení DOS a vydržel trvale a stabilně běžet, jak se později ukázalo, mnoho let – obvykle až do poruchy hardwaru počítače. Využili jsme rovněž našich zkušeností z objektově orientovaného návrhu a vytvořili koncepčně převratný systém rychlého vývoje programů – programy byly sestaveny v paměti počítače jako stromy instancí objektových komponent, mezi kterými se šířily události. Výsledný program byl přitom svým výkonem naprosto ekvivalentní programu napsanému napevno pro daný účel. Vývojové prostředí umožňovalo nevídaně rychle sestavit program, který navíc nebyl svázán omezeními u tenkrát obvyklých a pouze parametrizovatelných systémů SCADA. Toto programové prostředí pod názvem Control Panel bylo na trhu přijato velmi pozitivně. Na Invexu jsme za něj dostali první Křišťálový disk, což mělo tenkrát velkou váhu. Již během prvního roku jsme prodali několik tisíc licencí, a Control Panel se tak brzy stal ve svém oboru de facto standardem. Tento produkt dovolil naší firmě dále se úspěšně rozvíjet.

Ano, již dlouho. S příchodem Windows NT byl konečně k dispozici stabilní dvaatřicetibitový operační systém a my jsme uvedli Control Web pro Windows, který dodnes intenzivně rozvíjíme a podporujeme. I v něm jsou ale obsaženy základní myšlenky architektury prostředí Control Panel. Složitost a rozsah tehdejších produktů oproti současným jsou ale zcela neporovnatelné. Control Panel měl asi milion řádků zdrojového kódu a dokázali jsme jej udělat téměř z nuly asi za tři roky. Mimochodem, tenkrát jsme vývoj urychlovali tak, že občas se celý vývojový tým na týden odebral pryč z civilizace, nejčastěji do nějaké chaty na horách, a tam jsme nikým nevyrušováni od rána do noci intenzivně programovali. Dnes by to již bylo k ničemu, týden práce je u našich současných programových systémů v podstatě nepozorovatelný.

Kromě programového vybavení dodáváme i řadu elektronických výrobků v rámci průmyslového počítačového systému DataLab Myslím, že být firmou jediného produktu je riskantní. Vývoj tak rozsáhlého programového vybavení, jaké dodává naše firma, je nutně zdlouhavý a drahý a ani většími investicemi jej nelze výrazněji urychlit. Naproti tomu vývoj elektronických zařízení je snadnější a hlavně kratší, i když výroba elektroniky je následně náročnější na investice. Zkrátka elektronická zařízení můžeme častěji inovovat a případné vyřazení určitého produktu z výroby nám také nezpůsobí větší problémy.

Na počátku jsme si byli jistější spíše v informačních systémech než v průmyslové automatizaci. To se ukázalo být naší největší výhodou. Do konzervativního oboru automatizace jsme tak mohli přinést nové principy a myšlenky. Již první Control Panel měl zásadně odlišnou architekturu a principy tvorby programů, než jaké byly po dlouhou dobu obvyklé ve stojatých vodách konvenčních systémů SCADA. Trh s průmyslovou automatizací byl tenkrát rozdělen mezi několik velkých globálních výrobců, kteří silně bránili své teritorium. Zařízení různých firem vzájemně nespolupracovala, komunikovala jen na vlastních, vesměs utajovaných protokolech. Často nebylo možné nahradit ani propojovací kabeláž. Zákazník byl rukojmím firmy, pro jejíž produkty se rozhodl. A v této situaci jsme přišli s řešeními postavenými na všeobecně přijatých standardech. Prosazovali jsme vestavěné počítače standardu PC, operační systémy, Ethernet a komunikaci TCP/IP, USB periferní jednotky, datové sklady na obecných SQL serverech, zcela jsme změnili principy programů SCADA, jako první jsme přinesli 3D virtuální realitu do průmyslových systémů, patříme mezi průkopníky webových řešení atd. Tyto přístupy byly terčem kritiky mnoha „odborníků“, tisíckrát jsme slyšeli a četli názory, že Ethernet a USB jsou naprosto nevhodné pro průmyslovou automatizaci a že počítače nikdy nenahradí PLC. Vývoj nám dal naštěstí za pravdu. Díky pružnosti a podpoře softwarových standardů je naše programové vybavení často používáno v roli prvku zajišťujícího propojení a komunikaci mezi nespolupracujícími systémy.

Držíme se svého oboru možná až příliš úzkostlivě. Nikdy jsme dosud neodbočili od vývoje programového vybavení a elektroniky, nezačali jsme s něčím obchodovat jen proto, že to bylo ve své době výhodné. Stabilita našeho zaměření přináší i větší jistotu pro naše zákazníky.

Rozhodně si nestěžujeme, zaměřujeme se převážně na unikátní a technicky pokročilé výrobky, které je sice těžké vyvinout, ale jejich prodej je stabilnější po delší dobu. V oblasti programového vybavení se od počátku pohybujeme v prostředí celosvětové intenzivní konkurence. Pořídit si software od americké či australské firmy nebo od nás je pro naše zákazníky úplně stejně složité. To je nevýhoda, ale současně i výhoda našeho oboru. Naučili jsme se totiž konkurovat i světové špičce.

 

Konkurence nás příliš neděsí; jestli máme z něčeho strach, tedy ze státních úředníků. A podotýkám, že neděláme nic nelegálního, poctivě plníme veškeré své povinnosti ke státu, platíme daně, ať se již pro zmatení poplatníků nazývají jakkoliv, zaměstnáváme lidi, opravujeme zanedbané budovy atd., nejsme příživníci, nepodílíme se na korupci, myslím, že jsme pro společnost prospěšní.

Naprostou většinu naší energie investujeme do vývoje, nikoliv do marketingu. Zaměřujeme se jen na konvenční marketing, tj. webovou prezentaci, inzerci v tisku, účastníme se výstav a seminářů. Zveřejňujeme maximum technických informací, aby každý mohl posoudit kvalitu a cenu našich produktů a svobodně se rozhodnout. Neoslovujeme jednotlivé konkrétní potenciální zákazníky a nesnažíme se je korumpovat. Sám jsem i velmi nerad cílem podobných praktik a od firem, které něco takového zkoušejí, zásadně nic nekupujeme. Našich zákazníků si vážíme a vycházíme jim maximálně vstříc, nikdy neodmítáme pomoc formou konzultací a servisu. Vždyť se všichni pro naše produkty rozhodli dobrovolně bez jakýchkoliv osobních výhod.

 

Věřím, že naše klíčové produkty útlum nečeká a že je budeme dlouho dále rozvíjet a podporovat. Ale nemůžeme se zastavit a žít z podstaty. V posledních několika letech rozšiřujeme naše působení na výrobu kvalitních ultranízkošumových CCD kamer pro použití ve vědě a výzkumu. Vyvinuli jsme i speciální zařízení, např. pro snímání a přenos obrazu pro armádu, a také kamery s nízkým šumem a stabilním a přesným obrazem pro průmyslové použití. Rovněž programové vybavení pro zpracování obrazu a strojové vidění jsme zpracovali do podoby komerčního produktu. Usilujeme o snadnou integraci strojového vidění do současných systémů průmyslové automatizace. Opět vstupujeme na silně konkurenční trh a zatím se setkáváme spíše s pozitivními ohlasy. Uvidíme za rok.

Práce mi snad nevzala nic, je to moje dobrovolná volba. Stále mě fascinují špičkové technologie. Jsem rád, že se naše firma, která má nyní 25 zaměstnanců, může alespoň troškou podílet na technickém pokroku, že jsme součástí tohoto světa moderních technologií. Jsem hrdý na naše produkty.