Aktuální vydání

celé číslo

03

2024

Automatizační technika v energetice a teplárenství, úspory energie

Snímače teploty

celé číslo

Nový pohled na odpovědnost za újmu na životním prostředí

Přijetím zákona č. 167/2008 Sb. a vyhlášky č. 17/2009 Sb. se v ČR významně změnil způsob posuzování odpovědnosti organi­zací za újmu na životním prostředí. V člán­ku jsou stručně charakterizovány principy této změny a naznačeny její možné dopa­dy na český průmysl.
 
Česká republika zažívá v posledních šes­ti měsících zásadní změny, co se týče dopa­dů průmyslové činnosti na životní prostředí. Vedle nového zákona o předcházení ekolo­gické újmě nabyla v únoru 2009 účinnosti vyhláška k tomuto zákonu, která podrobněji charakterizuje některá jeho ustanovení. Vel­mi důležité pro podniky bude přijetí evrop­ské směrnice o trestněprávní ochraně život­ního prostředí, na jejímž základě bude trest­ně odpovědná jakákoliv osoba, jež ve firmě (tedy v právnické osobě) působí ve vedoucím postavení nebo jako člen kontrolních a dozor­čích orgánů. Poslední „novinkou“, kterou se snaží odborníci v ČR prosadit, je norma ISO 26000:2008, jejíž jeden z pilířů je zaměřen právě na ochranu životního prostředí a před­cházení ekologické újmě. Návrh této nor­my bylo možné v průběhu února 2009 při­pomínkovat.
 
Článek přináší stručnou charakteristiku uvedených dokumentů spolu se zamyšlením nad jejich pravděpodobným dopadem na čes­ký průmysl.
 

Předcházení ekologické újmě

V České republice vstoupil 19. srpna 2008 v účinnost zákon č. 167/2008 Sb., o přechá­zení ekologické újmě, o její nápravě a o změ­ně některých souvisejících zákonů (více než rok po uplynutí lhůty dané pro zavedení této směrnice ze strany EU). Zákon obsahuje po­vinnost předcházet ekologické újmě a v pří­padě, že přece jen nastane, vykonat náprav­ná opatření. K činnostem, na které se zákon vztahuje, patří podle vymezení oblasti in­tegrované prevence a omezování znečištění (Integrated Pollution Prevention and Control – IPPC) spolu s výrobní činností i nakládá­ní s odpadem, odběr vod a nakládání s nimi a přeprava nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků po­trubím nebo železniční, silniční, vodní vnit­rozemskou, leteckou nebo námořní dopravou.
 
Jestliže subjekt způsobí svou činností ekologickou újmu, bude podle uvedené právní úpravy muset uhradit všechny ná­klady na její likvidaci. Kromě toho mu však také hrozí pokuta za správní delikt, kterou správní orgány mohou uložit ve výši až 5 milionů korun.
 
Další povinností subjektů je do roku 2013 dosáhnout finančního zajištění (např. for­mou pojištění), jinak nebude možné dále pří­slušnou činnost vykonávat. Současně exis­tuje možnost vstoupit do programu EMAS (Eco-Management and Audit Scheme) nebo zavést EMS (Environmental Management System) podle ČSN EN ISO 14000; v ta­kovém případě finanční zajištění není po­vinné. Zajímavé je, že se Evropská komise neodhodlala direktivně zakotvit povinné fi­nanční zajištění provozovatelů, a pouze tuto možnost doporučila členským státům s tím, že po roce 2010, po vyhodnocení, předloží v případě potřeby návrh na zavedení systé­mu harmonizovaného povinného finanční­ho zajištění. Česká republika patří mezi mi­noritní část členských států EU, které tuto možnost využily.
 
Vedle platného zákona o předcházení eko­logické újmě nabyla na začátku února 2009 účinnosti vyhláška č. 17/2009 Sb., o zjišťo­vání a nápravě ekologické újmy na půdě. Ta stanovuje metody a způsob vyhotovení ana­lýzy rizik, způsob hodnocení vhodnosti a pro­veditelnosti nápravných opatření, stanovování cílů nápravných opatření a způsobů prokazo­vání jejich dosažení.
 

Trestněprávní odpovědnost právnických osob

Poměrně tiše vstoupila na přelomu let 2008 a 2009 v platnost směrnice Evropské­ho parlamentu a Rady 2008/99/ES o trestně­právní ochraně životního prostředí. Ta vznikla z důvodu nárůstu trestných činů proti životní­mu prostředí v EU i jejich účinků, které stá­le více přesahují hranice států, v nichž jsou trestné činy páchány. Tato směrnice zavádí pro členské státy povinnost stanovit ve svých vnitrostátních právních předpisech trestní sankce za závažná porušení ustanovení práva. Členské státy musí uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné k dosažení sou­ladu s touto směrnicí do 26. prosince 2010. Zajímavé je, že směrnice kriminalizuje i pod­něcování, spoluúčast a případy hrubé nedba­losti se vztahem k újmě. Nemusí tedy vždy jít pouze o samotné způsobení újmy.
 
Přitom trestní právo v kontinentálním právním systému, kam patří i trestní právo české, stojí na zásadě individuální trestní odpověd­nosti, takže pachatelem trestného činu může být pouze fyzická osoba. Z důvodu koncep­ce trestního práva v kontinentálním systému je institut trestní odpovědnosti právnických osob mnohými zavrhován a je požadováno, aby efektivní sankcionování právnických osob bylo řešeno v rámci správního práva, které odpovědnost právnických osob za de­likty zná, nebo na individuální trestněprávní odpovědnosti konkrétních osob. Přesto in­stitut trestní odpovědnosti právnických osob již zavedl do svých právních řádů větší po­čet států s kontinentálním právním systémem (Nizozemí, Francie, Rakousko).
Zajímavá je i historie snah o trestněprávní úpravu ochrany životního prostředí a trestně­právní odpovědnost právnických osob (tedy společností). Evropská komise se snažila při­pravit takovou legislativu již v roce 2001. Po neshodách týkajících se smluvního základu takovéto legislativy, jakož i jejího rozsahu, se stalo přelomovým rozhodnutí Evropské­ho soudního dvora z 23. října 2007. Soudní dvůr jím zrušil mezitím přijaté rámcové roz­hodnutí Rady ministrů, které bylo přijato ve snaze obejít Evropskou komisi a upravova­lo trestněprávní ochranu životního prostře­dí. Soudní dvůr konstatoval, že Komise má pravomoc na základě článku 175 Smlouvy o založení ES revidované Smlouvou z Nice přijmout trestněprávní regulaci ekologických škod, ale nemá pravomoc stanovit druh a vý­ši trestu.
 
Souběžně s vývojem na evropské úrovni probíhalo i soudní řízení ve Francii, a to s pe­trochemickou společností Total SA a další­mi obviněnými za ztroskotání tankeru Erika v roce 1999, v jehož důsledku bylo znečiš­těno více než 400 km francouzského pobře­ží. Ve sporu byly poprvé odsouzeny strany za ekologickou újmu; šlo o významný precedent s celoevropským významem.
 

Společenská odpovědnost firem

Na problematiku odpovědnosti za ekolo­gickou újmu lze také nazírat z hlediska spo­lečenské odpovědnosti podniků nad rámec národních zákonů. Nyní připravovaná nor­ma ČSN EN ISO 26000 reaguje na společen­ské vnímání těchto problémů. Firmě, která se třeba i jednou prohřešila, zůstává stigma zne­čišťovatele a neodpovědného podnikatele po dlouhá léta bez ohledu na to, že svoje cho­vání změnila a do oblasti životního prostředí masivně investuje.
 
Zatímco však předchozí dvě legislativní úpravy se týkají především samotných po­tenciálních znečišťovatelů, norma ISO 26000 je určena k obecnému užití stejně jako např. normy řady ISO 9000. Již nyní se plánuje její použití i např. v bankovním sektoru (odmítání úvěrů možným znečišťovatelům), administra­tivě nebo ve státním sektoru.
 
Norma ISO 26000 bude mít v oblasti eko­logické odpovědnosti těžkou cestu, protože bude muset bojovat s konkurenčními systé­my, které jsou již zavedeny (bez ohledu na jejich účelnost), tedy se systémy ISO 14001, EMAS, Centre for Education and Research in Environmental Strategies (CERES) prin­ciples, Responsible Care, Global Compact či Forest Stewardship Council.
 

Závěr

Směrnice Evropského společenství o od­povědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním pro­středí měla být ve všech členských státech EU zavedena již 30. dubna 2007. V účinnost vstoupila až v srpnu 2008. Před přijetím zá­konné úpravy v ČR se neuskutečnila žádná informační kampaň, která by legislativu pod­nikům i veřejnosti osvětlila. Příslušná vyhláš­ka byla přijata v ČR na začátku roku 2009 – jev obdobný postupu při přijímání zákona o prevenci závažných havárií.
 
Jak bude přijata směrnice o trestněpráv­ní ochraně životního prostředí, teprve uvidí­me. Jen doufejme, že ji nebudou provázet po­dobné problémy a politické půtky, jako tomu bylo v případě již zmíněného zákona o pre­venci havárií.
 
Iniciativa okolo normy ISO 26000 zatím působí sympaticky. Podle prvních názna­ků a podle zveřejněného konceptu snad tato norma nesklouzne do podobného stavu jako např. normy řady ISO 9000, kde se již i ve­řejně hovoří o kupčení s certifikáty a napro­sté bezzubosti celého systému.
 
Literatura:
[1] DANAJOVIČOVÁ, J.: Perspektivy a případná právní úprava trestní odpovědnosti právnic­kých osob v ČR. [Diplomová práce.] Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2008.
[2] KRÁL, R.: Transpozice a implementace směr­nic ES – úvod do problematiky. Směrnice ES v oblasti životního prostředí a české správní soudnictví. In: Sborník z diskusního a vzdělá­vacího fóra uskutečněného 1. 11. 2005 v Brně [on-line], 2006, č. 1 [cit. 2007-09-24], s. 9–15.
[3] Trestněprávní ochrana životního prostředí: Návrh směrnice o trestněprávní ochraně ži­votního prostředí [on-line]. Euroskop, 22. 6. 2008, 24. 11. 2008 [cit. 2009-01-12]. Dostupný z www: http://www.euroskop.cz/8452/9570/clanek/aktualizace-trestnepravni-ochrana-zivotniho-prostredi/.
Ing. Luboš Kotek, Ph.D.,
Fakulta strojního inženýrství,
Vysoké učení technické v Brně,