Článek ve formátu PDF je možné stáhnout
zde.
Přijetím zákona č. 167/2008 Sb. a vyhlášky č. 17/2009 Sb. se v ČR významně změnil způsob posuzování odpovědnosti organizací za újmu na životním prostředí. V článku jsou stručně charakterizovány principy této změny a naznačeny její možné dopady na český průmysl.
Česká republika zažívá v posledních šesti měsících zásadní změny, co se týče dopadů průmyslové činnosti na životní prostředí. Vedle nového zákona o předcházení ekologické újmě nabyla v únoru 2009 účinnosti vyhláška k tomuto zákonu, která podrobněji charakterizuje některá jeho ustanovení. Velmi důležité pro podniky bude přijetí evropské směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí, na jejímž základě bude trestně odpovědná jakákoliv osoba, jež ve firmě (tedy v právnické osobě) působí ve vedoucím postavení nebo jako člen kontrolních a dozorčích orgánů. Poslední „novinkou“, kterou se snaží odborníci v ČR prosadit, je norma ISO 26000:2008, jejíž jeden z pilířů je zaměřen právě na ochranu životního prostředí a předcházení ekologické újmě. Návrh této normy bylo možné v průběhu února 2009 připomínkovat.
Článek přináší stručnou charakteristiku uvedených dokumentů spolu se zamyšlením nad jejich pravděpodobným dopadem na český průmysl.
Předcházení ekologické újmě
V České republice vstoupil 19. srpna 2008 v účinnost zákon č. 167/2008 Sb., o přecházení ekologické újmě, o její nápravě a o změně některých souvisejících zákonů (více než rok po uplynutí lhůty dané pro zavedení této směrnice ze strany EU). Zákon obsahuje povinnost předcházet ekologické újmě a v případě, že přece jen nastane, vykonat nápravná opatření. K činnostem, na které se zákon vztahuje, patří podle vymezení oblasti integrované prevence a omezování znečištění (Integrated Pollution Prevention and Control – IPPC) spolu s výrobní činností i nakládání s odpadem, odběr vod a nakládání s nimi a přeprava nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků potrubím nebo železniční, silniční, vodní vnitrozemskou, leteckou nebo námořní dopravou.
Jestliže subjekt způsobí svou činností ekologickou újmu, bude podle uvedené právní úpravy muset uhradit všechny náklady na její likvidaci. Kromě toho mu však také hrozí pokuta za správní delikt, kterou správní orgány mohou uložit ve výši až 5 milionů korun.
Další povinností subjektů je do roku 2013 dosáhnout finančního zajištění (např. formou pojištění), jinak nebude možné dále příslušnou činnost vykonávat. Současně existuje možnost vstoupit do programu EMAS (Eco-Management and Audit Scheme) nebo zavést EMS (Environmental Management System) podle ČSN EN ISO 14000; v takovém případě finanční zajištění není povinné. Zajímavé je, že se Evropská komise neodhodlala direktivně zakotvit povinné finanční zajištění provozovatelů, a pouze tuto možnost doporučila členským státům s tím, že po roce 2010, po vyhodnocení, předloží v případě potřeby návrh na zavedení systému harmonizovaného povinného finančního zajištění. Česká republika patří mezi minoritní část členských států EU, které tuto možnost využily.
Vedle platného zákona o předcházení ekologické újmě nabyla na začátku února 2009 účinnosti vyhláška č. 17/2009 Sb., o zjišťování a nápravě ekologické újmy na půdě. Ta stanovuje metody a způsob vyhotovení analýzy rizik, způsob hodnocení vhodnosti a proveditelnosti nápravných opatření, stanovování cílů nápravných opatření a způsobů prokazování jejich dosažení.
Trestněprávní odpovědnost právnických osob
Poměrně tiše vstoupila na přelomu let 2008 a 2009 v platnost směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES o trestněprávní ochraně životního prostředí. Ta vznikla z důvodu nárůstu trestných činů proti životnímu prostředí v EU i jejich účinků, které stále více přesahují hranice států, v nichž jsou trestné činy páchány. Tato směrnice zavádí pro členské státy povinnost stanovit ve svých vnitrostátních právních předpisech trestní sankce za závažná porušení ustanovení práva. Členské státy musí uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu s touto směrnicí do 26. prosince 2010. Zajímavé je, že směrnice kriminalizuje i podněcování, spoluúčast a případy hrubé nedbalosti se vztahem k újmě. Nemusí tedy vždy jít pouze o samotné způsobení újmy.
Přitom trestní právo v kontinentálním právním systému, kam patří i trestní právo české, stojí na zásadě individuální trestní odpovědnosti, takže pachatelem trestného činu může být pouze fyzická osoba. Z důvodu koncepce trestního práva v kontinentálním systému je institut trestní odpovědnosti právnických osob mnohými zavrhován a je požadováno, aby efektivní sankcionování právnických osob bylo řešeno v rámci správního práva, které odpovědnost právnických osob za delikty zná, nebo na individuální trestněprávní odpovědnosti konkrétních osob. Přesto institut trestní odpovědnosti právnických osob již zavedl do svých právních řádů větší počet států s kontinentálním právním systémem (Nizozemí, Francie, Rakousko).
Zajímavá je i historie snah o trestněprávní úpravu ochrany životního prostředí a trestněprávní odpovědnost právnických osob (tedy společností). Evropská komise se snažila připravit takovou legislativu již v roce 2001. Po neshodách týkajících se smluvního základu takovéto legislativy, jakož i jejího rozsahu, se stalo přelomovým rozhodnutí Evropského soudního dvora z 23. října 2007. Soudní dvůr jím zrušil mezitím přijaté rámcové rozhodnutí Rady ministrů, které bylo přijato ve snaze obejít Evropskou komisi a upravovalo trestněprávní ochranu životního prostředí. Soudní dvůr konstatoval, že Komise má pravomoc na základě článku 175 Smlouvy o založení ES revidované Smlouvou z Nice přijmout trestněprávní regulaci ekologických škod, ale nemá pravomoc stanovit druh a výši trestu.
Souběžně s vývojem na evropské úrovni probíhalo i soudní řízení ve Francii, a to s petrochemickou společností Total SA a dalšími obviněnými za ztroskotání tankeru Erika v roce 1999, v jehož důsledku bylo znečištěno více než 400 km francouzského pobřeží. Ve sporu byly poprvé odsouzeny strany za ekologickou újmu; šlo o významný precedent s celoevropským významem.
Společenská odpovědnost firem
Na problematiku odpovědnosti za ekologickou újmu lze také nazírat z hlediska společenské odpovědnosti podniků nad rámec národních zákonů. Nyní připravovaná norma ČSN EN ISO 26000 reaguje na společenské vnímání těchto problémů. Firmě, která se třeba i jednou prohřešila, zůstává stigma znečišťovatele a neodpovědného podnikatele po dlouhá léta bez ohledu na to, že svoje chování změnila a do oblasti životního prostředí masivně investuje.
Zatímco však předchozí dvě legislativní úpravy se týkají především samotných potenciálních znečišťovatelů, norma ISO 26000 je určena k obecnému užití stejně jako např. normy řady ISO 9000. Již nyní se plánuje její použití i např. v bankovním sektoru (odmítání úvěrů možným znečišťovatelům), administrativě nebo ve státním sektoru.
Norma ISO 26000 bude mít v oblasti ekologické odpovědnosti těžkou cestu, protože bude muset bojovat s konkurenčními systémy, které jsou již zavedeny (bez ohledu na jejich účelnost), tedy se systémy ISO 14001, EMAS, Centre for Education and Research in Environmental Strategies (CERES) principles, Responsible Care, Global Compact či Forest Stewardship Council.
Závěr
Směrnice Evropského společenství o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí měla být ve všech členských státech EU zavedena již 30. dubna 2007. V účinnost vstoupila až v srpnu 2008. Před přijetím zákonné úpravy v ČR se neuskutečnila žádná informační kampaň, která by legislativu podnikům i veřejnosti osvětlila. Příslušná vyhláška byla přijata v ČR na začátku roku 2009 – jev obdobný postupu při přijímání zákona o prevenci závažných havárií.
Jak bude přijata směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí, teprve uvidíme. Jen doufejme, že ji nebudou provázet podobné problémy a politické půtky, jako tomu bylo v případě již zmíněného zákona o prevenci havárií.
Iniciativa okolo normy ISO 26000 zatím působí sympaticky. Podle prvních náznaků a podle zveřejněného konceptu snad tato norma nesklouzne do podobného stavu jako např. normy řady ISO 9000, kde se již i veřejně hovoří o kupčení s certifikáty a naprosté bezzubosti celého systému.
Literatura:
[1] DANAJOVIČOVÁ, J.: Perspektivy a případná právní úprava trestní odpovědnosti právnických osob v ČR. [Diplomová práce.] Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2008.
[2] KRÁL, R.: Transpozice a implementace směrnic ES – úvod do problematiky. Směrnice ES v oblasti životního prostředí a české správní soudnictví. In: Sborník z diskusního a vzdělávacího fóra uskutečněného 1. 11. 2005 v Brně [on-line], 2006, č. 1 [cit. 2007-09-24], s. 9–15.
Ing. Luboš Kotek, Ph.D.,
Fakulta strojního inženýrství,
Vysoké učení technické v Brně,