Ve dnech 3. a 4. listopadu 2008 se za velkého zájmu posluchačů v Praze konala konference MESA 2008 − European Plant-To-Enterprise Conference s podtitulem Delivering on Strategies. Pořadatelem bylo sdružení MESA Europe.
Konference naznačila trendy v oboru informačních systémů pro výrobu. Společné úsilí směřuje k tomu, aby informační systémy dokázaly podporovat výrobní procesy v reálném čase, ale také aby poskytovaly nástroje pro řízení celého podniku na všech jeho úrovních a byly snadno využitelné v dodavatelských řetězcích. Klíčovými pojmy jsou štíhlá výroba (lean manufacturing), výroba za spolupráce (collaborative manufacturing), zajištění kvality výroby včetně shody s požadavky regulatorních orgánů, řízení výrobního cyklu výrobků (PLM – Product Lifecycle Management) a řízení podniku v reálném čase.
Velkou pozornost vzbudily plenární přednášky hlavních řečníků. Grace Boldewijnová, politička a výkonná ředitelka firmy Bocari Engineering, hovořila o vytváření a kultivaci podnikatelského prostředí, Detlef Zuehlke, předseda správní rady firmy SmartFactory KL, mluvil o trendech ve vývoji nástrojů pro řízení výroby a Jan Baan, zakladatel firmy Baan Company a nyní výkonný ředitel firmy Cordys, zaujal posluchače svou přednáškou o spolupráci mezi informatiky a výrobními inženýry. Závěrečnou přednášku měl Jan Snoeij, konzultant společnosti Logica a předseda MESA Europe, a věnoval se v ní šancím udržet výrobní podniky v Evropě. Tento článek přináší s jeho laskavým svolením výtah z jeho přednášky.
Offshoring – přesun výroby do zemí s nízkou cenou pracovní síly
Přesunout výrobu do rozvojových zemí je obecný trend moderních průmyslových firem. Co očekávají podniky od tohoto přesunu, jemuž se říká offshoring?
Důležitým motivačním faktorem je nízká cena pracovní síly. Ovšem je třeba se zabývat otázkou, proč je cena pracovní síly v těchto zemích tak nízká. To, že evropský dělník dostává za hodinu práce víc než dělník v některé z rozvojových zemí, má svoje příčiny. V rozvojových zemích jsou pracovníci vesměs nekvalifikovaní, vyrábí se tam primitivním způsobem a málo se investuje do moderního vybavení výrobních provozů. Důsledkem toho je špatná produktivita a kvalita výroby.
Nízká cena pracovní síly ale není jedinou pohnutkou offshoringu. Nezanedbatelným faktorem je také to, že rozvojové země jsou velmi lidnaté, a i přes nízké mzdy představují obrovský tržní potenciál. Zvláště u spotřebního zboží je výhodné, je-li vyráběno co nejblíže k zákazníkům.
Dalším důvodem offshoringu je blízkost ke zdrojům surovin. Evropa, zvláště její západní část, nemá velké zdroje nerostných surovin a dovážet suroviny na velkou vzdálenost výrobu prodražuje.
V neposlední řadě je významným faktorem také právní prostředí v zemi, kam se výrobní kapacity přesouvají. Nižší požadavky na dodržování norem, včetně bezpečnostních, a menší tlak na ochranu životního prostředí jsou pro některé výrobní firmy lákavé.
Mnohé státy rovněž lákají do svých zemí investory nízkými daněmi a investičními pobídkami. Patří k nim např. nové země EU. Ty jsou častým cílem offshoringu firem z celého světa, neboť jsou blízko silnému západoevropskému trhu, je zde kvalifikovaná pracovní síla a stabilní politické prostředí, zákony a technické normy jsou kompatibilní se zeměmi západní Evropy a navíc lze využít různé investiční pobídky, které jejich vlády vytvářejí. Není tedy divu, že podle loňského výzkumu německého Fraunhoferova institutu jsou pro německé firmy jako cílové země offshoringu nejatraktivnější Polsko a Česká republika. Čína v tomto žebříčku obsadila až třetí místo.
Je dobré si uvědomit, že v tomto případě cena pracovní síly nehraje rozhodující roli. Například firma Philips Lighting přesunula svou výrobu žárovek z Nizozemí do Polska, ačkoliv jde o výrobu s vysokým stupněm automatizace a velmi malým počtem pracovníků, takže úspory na mzdových nákladech nejsou velké. Jenže v Polsku dostala firma Philips nabídku desetiletých daňových prázdnin, kdežto daně v Nizozemí jsou poměrně vysoké.
Výhody offshoringu – skutečnost, nebo iluze?
Je možné najít mnoho případů, kdy offshoring splnil to, co se od něj očekávalo, ovšem lze najít i případy výrobních podniků, které s výrobou v rozvojových zemích neuspěly.
Nízká cena pracovní síly sice vypadá lákavě, ale zůstane lákavá, vezme-li se v úvahu, že produktivita práce v rozvojových zemích je sotva padesátiprocentní ve srovnání s Evropou? Zůstane lákavá, připočte-li se k nákladům i stále rostoucí cena dopravy? A co se asi stane s cenou pracovní síly, zvláště té kvalifikovanější, bude-li stále více firem přesouvat výrobu do rozvojových zemí, a kvalifikovaných techniků zde bude najednou nedostatek?
Navíc jsou tu skryté náklady, které se obtížně předem odhadují. Jsou to např. cestovní náklady spojené s řešením často i banálních problémů, které místní technici a manažeři nedokážou vyřešit, nutnost neustále dohlížet na kvalitu, náklady spojené s překonáváním kulturních rozdílů atd.
Najít obecně platná pravidla, kdy se offshoring vyplatí a kdy ne, je obtížné. Například nizozemský pivovar Heineken vyváží do USA pivo, které se vyrábí v Nizozemí. Toto pivo s označením premium imported beer se v USA velmi dobře prodává a jeho cena je přibližně o dolar vyšší než průměrná cena amerických piv. To bez problémů pokryje náklady na dopravu. Protože nizozemský závod je plně automatizovaný, cena pracovní síly nehraje velkou roli a není důvod výrobu přesouvat blíže ke spotřebiteli. Jinak je tomu v Nigérii. Tam má Heineken svůj výrobní závod, který sice není plně automatizovaný, ale cena pracovní síly je tu nízká, takže je možné pivo prodávat za takovou cenu, která je pro místní zákazníky přijatelná. Heineken tak obsadil rozhodující podíl na tamějším trhu.
Situace, kdy offshoring nesplní očekávání a firma přesune svou výrobu zpět (nebo jinam), není nijak výjimečná. Podle už zmíněného výzkumu Fraunhoferova institutu (Fraunhofer ISI, 2008) je v současné době tento jev výrazný zvláště v západoevropských zemích; ze zemí východní Evropy je to hlavně problém Maďarska. Z ostatních zemí světa je tento jev patrný v asijských zemích, s výjimkou Číny.
Studie Fraunhoferova ústavu zkoumá také důvody pro přesouvání výrobních kapacit. Hlavní důvody offshoringu, uváděné respondenty výzkumu, jsou:
-
nízké náklady na pracovní sílu (88 %),
-
otevření nového trhu (27 %),
-
nedostatek dosavadních výrobních kapacit (26 %),
-
blízkost k zákazníkům (20 %),
-
daňové výhody a investiční pobídky (11 %),
-
existence výzkumné a vývojové základny (výzkumné klastry apod.) (4 %).
Jako důvody zpětného přesunu výroby společnosti uvádějí:
-
nedostatečná flexibilita (76 %),
-
problémy s kvalitou (53 %),
-
vysoké náklady na koordinaci výroby (25 %),
-
nevyhovující infrastruktura (13 %),
-
nedostatek kvalifikovaného personálu (12 %).
Průmyslová výroba v Evropě
Proč se v zemích Evropské unie vyrábí stále méně zboží? Důvodů je několik. V Evropě je vysoká cena pracovní síly. Výrobu v Evropě k tomu více než jinde zatěžují přísné normy týkající se kvality a bezpečnosti výroby i produktů a vlivu výroby na životní prostředí. Evropští zákazníci obecně neberou velké ohledy na původ zboží. Na globálním trhu je ostatně stále obtížnější rozlišovat, odkud zboží pochází. Růst cen značkového evropského zboží a snaha spotřebitelů šetřit vedou k tomu, že mnozí zákazníci stále častěji sáhnou po neznačkovém, možná méně kvalitním, ale výrazně levnějším zboží z dovozu.
Řešením je optimalizovat výrobu tak, aby i při zachování vysoké kvality byla cena výrobků pro zákazníky přijatelná. Jistě není správné omezovat normy s požadavky na bezpečnost nebo vliv na životní prostředí, ale zákonných bezpečnostních, kvalitativních a regulatorních požadavků je třeba dosáhnout efektivním způsobem.
Důležitým prostředkem k dosažení těchto cílů je zavádění informačních výrobních systémů kategorie MES a ERP, které umožňují bezproblémovou „viditelnost“ výrobních informací v horizontálním i vertikálním směru. Zatímco systémy ERP (Enterprise Resource Planning) se zabývají výrobou především z ekonomického, finančního a logistického hlediska, systémy MES (Manufacturing Execution Systems) se více věnují provozním a technickým aspektům výrobních procesů. Pro integraci obou systémů se používá zkratka P2E – Plant To Enterprise.
Ovšem jen informační systémy k úspěchu nestačí. K úspěšnému podnikání jsou třeba také kvalifikovaní a motivovaní zaměstnanci. Evropští zaměstnanci výrobních firem jsou kvalifikovaní, ale je jich nedostatek. To není dáno jen úbytkem obyvatelstva v Evropě, ale také tím, že pracovníci v technických a dělnických povoláních nejsou za svou práci dobře ohodnoceni.
Přesto jsou výrobní firmy, které v Evropě podnikají a rozvíjejí svou výrobu. Z těch větších a známějších lze jmenovat např. firmy Toyota, Tetra Pak, Novartis, Heineken, Inbev a Philips Medical. Existuje ale také mnoho méně známých úspěšných výrobních firem. Příklad za všechny: finská firma Luvata vyrábí mosazné chladiče a výměníky tepla. Před několika lety prudce vzrostly ceny surovin a mnozí zákazníci začali preferovat výrobky z hliníku od jiných dodavatelů. Zanedlouho ale vzrostla i cena hliníku a zákazníci se vrátili. Jejich požadavky už ale byly jiné a firma Luvata by nebyla schopna se s nimi úspěšně vypořádat, kdyby neměla zavedený systém MES. Ten jí umožňuje optimalizovat výrobní procesy, být flexibilní a dodržovat vysokou kvalitu výroby. Například díky systému MES (v tomto případě je to systém Insite od společnosti Camstar) může firma Luvata svým zákazníkům dodávat podrobné certifikáty o kvalitě každého výrobku.
Standardizace – nezbytný předpoklad integrace výrobních a ekonomických systémů
Nezbytným předpokladem efektivní výroby, dosažení velké flexibility a dodržování zákonných a regulatorních požadavků je standardizace podnikových procesů na všech úrovních, od řízení výrobních operací (s časovým měřítkem milisekund, sekund a minut), přes provozní řízení výroby (v minutách, hodinách a pracovních dnech) až po ekonomicko-finanční plánování (ve dnech, týdnech, měsících a letech). Základem standardizace může být např. norma ISA S-95.
Cílem standardizace je dosáhnout integrace výrobních a informačních systémů. Podle výzkumu časopisu Manufacturing Executive (nakladatelství Thomas Publishing, 2008) uvádějí firmy jako překážku této integrace především organizační a personální důvody, na druhém místě nízký rozpočet a na třetím absenci vhodných standardů. Proces integrace není zadarmo, je ale otázkou, zda by investice právě do této oblasti neměly mít vysokou prioritu i v napjatém rozpočtu. A zdůvodnění „absence vhodných standardů“ svědčí spíše o nedostatku vzdělání odpovědných manažerů. Povzbudivé je, že podle stejného průzkumu téměř 35 % firem tvrdí, že již má výrobní a ekonomické systémy integrované (nebo téměř integrované) a 60 % o takové integraci uvažuje.
Má-li být integrace výrobních a ekonomických procesů úspěšná, je třeba hledat odpovědi na tyto otázky:
-
je architektura informačního systému dostatečně flexibilní, aby dokázala reagovat na změny výroby?
-
spolupracují jednotlivá oddělení s informatiky na neustálém zlepšování funkcí informačního systému?
-
hovoří informatici takovým jazykem, aby jim všichni rozuměli a pochopili, k čemu je jim informační systém užitečný?
-
jsou informace k dispozici všem oprávněným osobám snadno a pohotově, bez nutnosti žádat informatiky o vytvoření nové sestavy nebo dotazovacího formuláře?
-
jsou získané informace pravdivé a aktuální?
Jak funguje neúspěšná firma
Jistě to mnozí znají. V podniku jde všechno k horšímu. Dodávky jsou opožděné a nekompletní, kvalita se snižuje, podnik vyrábí stále více zmetků, sklad je plný neprodaného zboží, efektivita je nízká, ty samé chyby se opakují stále dokola, nikdo nehledí na bezpečnost výroby. Obchodníci nezvedají telefony a neodpovídají na e-maily.
A co dělají v takovém podniku jeho manažeři? Tvrdě a pilně pracují. Začínají jeden projekt za druhým, neustále firmu restrukturalizují, tu nějakou firmu nakoupí, jindy zase část firmy prodají nebo uzavřou, cestují po světě, outsourcing a offshoring jsou jejich denním chlebem. A také jsou velmi zaměstnáni zaváděním ABC, BSC, CRM, DNA, ERP – dále si můžete doplnit téměř libovolnou třípísmenovou zkratku.
Takové práce, a všechno je to úplně k ničemu. Proč? Protože problémy se neřeší, jen se zakrývají a přesouvají. Skladové zásoby se nesníží tím, že se sklad vybaví novým skladovým systémem. Nový plánovací program sám o sobě nezkrátí dodací lhůty. Offshoring ani outsourcing neodstraní nedostatky v organizaci výrobního procesu. Chcete zlepšit vztahy se zákazníky? Věnujte se jim. CRM vás v tom jen podpoří, ale neudělá to za vás. Potřebujete snížit náklady? Systémy ERP a MES vám pomůžou najít rezervy, ale sami musíte najít způsoby, jak jich využít.
Závěrem
Offshoring je moderní trend, ale ne vždy přinese očekávané snížení nákladů. Problémy s ním spojené mnohdy přimějí firmu, aby své rozhodnutí přehodnotila a výrobu přesunula zpět.
Má-li se v zemích EU rozvíjet průmyslová výroba, je třeba, aby si firmy stanovily jasné cíle a strategii, jak jich dosáhnout, aby měly motivované a kvalifikované zaměstnance na všech úrovních a aby zvládaly řídit své podnikatelské a výrobní procesy tak, aby vyráběly maximálně efektivně a kvalitně. Systémy MES nejsou řešením, ale nástrojem, který jim k tomu pomůže.
Jan Snoeij, Principal Consultant, Logica
Překlad a úprava Bk.
[Přednáška na konferenci MESA 2008 European Plant-To-Enterprise, Praha, 4. listopadu 2008.]
Tab. 1. Mýty a pravda