Aktuální vydání

celé číslo

05

2021

Perspektivy automatizace, umělá inteligence v automatizaci; prostředky automatizace v době lockdownu
celé číslo

Konference ARaP očima středoškolského učitele

Automatizace je obor, který se bouřlivě rozvíjí. To, co se před dvaceti lety zdálo být pouhou fantazií a snem (psali o tom jen spisovatelé sci-fi), je dnes reálnou skutečností. Co ještě nedávno bylo jen věcí teoretických výzkumů, lze běžně využívat v průmyslu. Jako učitel automatizace na Střední průmyslové škole Zlín si uvědomuji, že bych měl vývoj tohoto oboru průběžně sledovat, abych byl „v obraze“ a mohl kvalifikovaně učit a předávat studentům aktuální informace. Sledování nejnovějších poznatků a jejich zavádění do praxe je velmi složité a časově náročné. Mohu sice „brouzdat na síti“ a využívat služby různých vyhledávačů. Takto ale nelze získat ucelený pohled, mnohdy ani neznám nejnovější pojmy, které bych mohl zadat do vyhledávače. Proto je důležitým, možná až nezbytným způsobem získávání nových poznatků účast na konferencích, seminářích a kurzech. V současné době je to ale problém, především finanční. Nezíská-li škola grant z peněz EU, jen obtížně se mohou její pedagogičtí pracovníci těchto akcí účastnit. Druhou cestou je čerpání poznatků z knižních publikací, které rovněž nepatří mezi nejlevnější. Proto je každá taková příležitost velkým přínosem pro každého vyučujícího.

Ve dnech 21. a 22. listopadu 2013 jsem se spolu s kolegyní mohl zúčastnit technické konference ARaP (Automatizace, Regulace a Procesy) v konferenčním sále Strojní fakulty ČVUT v Praze. Bylo to poprvé, přestože šlo již o devátý ročník této konference. Zajímavé byly informace o výsledcích bádání přednášejících z technických univerzit i o aplikacích řídicích systémů v průmyslu, o kterých referovali přednášející z praxe. Přínosné byly přednášky o sledování, automatickém řízení a optimalizaci spalování v kotlích na biomasu, především přednášky o možnosti prediktivního řízení kotlů, a o optimalizaci spalování, které přinášejí velké úspory. Inspirativní byly i přednášky, zaměřené na inteligentní budovy, na využití nových typů snímačů v těchto budovách a domácnostech a na možnost prediktivního řízení vytápění v budovách.

Velký význam měly přednášky naučného charakteru (tutoriály), především o počítačovém vidění (prof. Václav Hlaváč), o inferenčních senzorech na bázi modelů (prof. Vladimír Havlena) a o magnetických senzorech (prof. Pavel Ripka). Bylo překvapující, že i témata náročná na teorii, která využívají komplikovaný matematický aparát, zde byla srozumitelně vysvětlena nám, laickým posluchačům. Uvědomuji si, že to vyžaduje hluboké porozumění přednášejících, nadhled a schopnost vcítit se do myšlení posluchačů.

Z pohledu středoškolského učitele automatizace mohu konferenci ARaP považovat za velký osobní přínos, a to nejen pro získání nejnovějších informací a poznatků ze svého oboru, ale i proto, že jsem se mohl seznámit s odborníky, kteří v tomto oboru pracují. Mohl jsem s nimi diskutovat o různých problémech, o využití počítačů a technických prvků v praxi a také o tom, co oni považují za důležité pro výuku na středních průmyslových školách. Setkal jsem se i s autory učebnic pro výuku automatizace. Jsem přesvědčen, že osobní setkání a vzájemné diskuse nemůže nahradit pouhá elektronická komunikace. Je jen škoda, že se konference zúčastnilo velmi málo posluchačů z řad učitelů středních škol. Závěrem bych chtěl organizátorům konference poděkovat a popřát jim, aby i příští (již desátý) ročník byl stejně úspěšný a přilákal podstatně více zájemců z praxe, především učitelů středních škol.

Josef Kovář (kovar@spszl.cz)