Aktuální vydání

celé číslo

08

2021

Digitální transformace a konvergence provozních, informačních a inženýrských systémů

Výzkum, vývoj a vzdělávání v automatizaci

celé číslo

K životnímu jubileu prof. Ing. Milana Baldy, DrSc., dr. h. c.

Pro ty z nás, kteří jsme dlouhá léta pra­covali pod vedením prof. Ing. Milana Baldy, DrSc., dr. h. c. (*1924), můžeme tuto připo­mínku jeho osobnosti začít naším zatím po­sledním setkáním s ním v listopadu 2013. Když přijal pozvání k setkání, nejspíš ani nečekal, že přijde více než čtyřicet účastníků ze všech generací, které se na katedře auto­matického řízení během jeho 31letého vede­ní vystřídaly. Ještě více však byli překvape­ni všichni přítomní, jaké neuvěřitelně dobré kondici se náš bývalý šéf těší, jak po stránce fyzické, tak psychické. S naprostou samozřej­mostí se v této společnosti ujal slova a spatra, ve zhruba hodinovém souvislém vystoupení celé společnosti přiblížil hlavní etapy, úspě­chy i úskalí své profesionální životní dráhy.

 
Prof. Milan Balda, původem z Plzně, pa­tří ke generaci, jejíž studentská léta pozna­menala světová válka a režim Protektorátu Čechy a Morava v českých zemích. Po ma­turitě na reálce v roce 1942 mohl zahájit stu­dium na Českém vysokém učení technickém, na Fakultě strojní, teprve po ukončení války, po znovuotevření českých vysokých škol. Už během studia se zaměřil na obor měření a re­gulace, který jej již v roce 1951 přivedl do pod­niku Regula, kde se během několika dalších let postupně stal až vedoucím vývojového oddě­lení. Tato pozice mu záhy přinesla velkou ži­votní šanci, neboť krátce nato se Regula sta­la jedním z řešitelů mimořádně významného projektu, který svým rozsahem a závažnos­tí v tehdejším Československu neměl obdo­by. Šlo totiž o tajnou zakázku na vývoj a stav­bu obrovských turbokompresorů a na systémy jejich řízení pro tehdy rychle se rozvíjející so­větský raketový výzkum. I přes rizika, která účast na projektu takové povahy jistě zname­nala, zkušenosti s řízením objektu s extrémně vysokými výkonovými parametry (desítky me­gawattů), včetně experimentů s ním, byly neo­cenitelné. Jak možnosti technického vybavení, tak i zdroje informací pro řešení projektu totiž daleko přesahovaly svou dobu.
 
Od doby studií Milan Balda nepřerušil své působení na Fakultě strojní ČVUT a v roce 1954 obhájil disertační práci Modelování re­gulačních obvodů, kde správně předvídal vý­znam zobecněného pojetí modelů řízených objektů pro návrh systému řízení. V roce 1958 byl jmenován docentem a krátce nato se rozhodující měrou podílel na založení nové katedry automatického řízení a byl jmenován jejím vedoucím. Ustavení katedry se pak sta­lo podnětem pro vznik dalších kateder podob­ného charakteru na dalších fakultách jiných než elektrotechnických.
 
Dnes, s šedesátiletým odstupem, je histo­ricky zřejmé, jak převratný proces byl odstar­tován v technice řízení a zpracování informa­cí po roce 1950. Ovšem výjimečné osobnos­ti jako Milan Balda správně rozpoznaly silný potenciál tohoto procesu už v 50. a 60. letech, přestože výkonové parametry tehdejší řídi­cí a výpočetní techniky byly až neuvěřitelně vzdálené tomu, co dnes považujeme za sa­mozřejmý standard. Pod prozíravým vede­ním Milana Baldy se budování katedry zpo­čátku soustřeďovalo především na zavedení a formování nových disciplín odpovídajících univerzálnímu pojetí řídicích systémů s širo­kým využitím modelů a matematických me­tod. Stejně významné potom bylo pro katedru získat novou řídicí a výpočetní techniku. Pro představu si připomeňme, že v pouhých třech letech, 1965 až 1967, kdy se rozběhly první ročníky nového samostatného oboru specia­lizace na fakultě strojní přístrojová, regulační a automatizační technika (PRAT), bylo zave­deno a zformováno osm nových disciplín stu­dijního programu. Tento obor specializace se rychle stal velmi atraktivním mezi studenty a jeho absolventi v následujících desetiletích získávali až překvapivě úspěšné uplatnění. Vzhledem k rostoucímu zájmu o tento obor byly navíc pořádány i kurzy postgraduálního studia pro zájemce z jiných oborů. V této at­mosféře rychlého růstu bylo pro katedru mi­mořádně důležité získávat co nejmodernější vybavení. Vedle měřicích a regulačních pří­strojů sehrály významnou roli analogové po­čítače a hlavním úspěchem ve vybavení ka­tedry byl už v roce 1966 číslicový počítač, první na půdě fakulty strojní. Díky široké spolupráci s průmyslovými podniky a účasti ve výzkumných projektech se prof. Baldovi dařilo zajišťovat dostatečně rychlou inovaci až po vybavení katedry učebnou s osobní­mi počítači.
 
I při intenzivním úsilí o rozvoj katedry však prof. Balda neopustil svou aktivní výzkum­nou práci. V desetiletí 1965 až 1975 byl pod jeho vedením na katedře řešen široce pojatý projekt výzkumu fluidikových prvků pro řídi­cí systémy. Výsledky tohoto výzkumu shrnul prof. Balda do své doktorské disertační prá­ce (DrSc.), obhájené v roce 1974. Kromě to­hoto výzkumu pokračoval pod jeho vedením a ve spolupráci s Výzkumným ústavem auto­matizačních prostředků (VÚAP) také výzkum modelů pro další generace systémů pro so­větský raketový výzkum. V neobyčejně vel­kém měřítku se prof. Balda věnoval vedení vědeckých aspirantů (tehdejší forma součas­ného doktorského studia). Pod jeho vedením jich téměř čtyři desítky obhájilo kandidátskou, resp. doktorskou vědeckou hodnost. Další zce­la zvláštní, avšak významnou kapitolou expert­ního působení prof. Baldy byla jeho činnost pro ministerstvo školství věnovaná budová­ní technického univerzitního studia na Kubě. Byl nejen expertem na organizační otázky, ale osobně se podílel na přípravě učebních pomů­cek, hlavně překládal učební texty do španěl­štiny, modifikoval koncepci předmětů pro spe­cificky kubánské podmínky atd. Za mimořád­né a dlouholeté zásluhy o rozvoj univerzitního studia, jmenovitě za rozvoj technických věd na univerzitě v Havaně, mu byl v roce 1985 udělen čestný doktorát (dr. h. c.). Mimoto jej Kuba natrvalo osobně okouzlila a rád se tam opakovaně vracel.
 
Je nad rámec této krátké vzpomínky uvést řadu dalších zásluh prof. Baldy o rozvoj a po­jetí výuky disciplín technické kybernetiky na technických univerzitách, popř. uvádět všechny významné funkce, např. funkci pro­rektora ČVUT, a činnosti v orgánech řízení československé vědy. Po celou dobu svého pedagogického, vědeckého a organizačního působení prof. Balda prosazoval jako krédo řídicí techniky, že nestačí jen úspěšně vyrábět a instalovat její technické prostředky, ale že je třeba připravovat inženýry k tomu, aby na zá­kladě hlubšího pochopení širších souvislostí byli schopni tuto techniku opravdu dokonale aplikovat. Přitom měl dar tyto své vize včle­ňovat do svých přednášek poutavým a vtip­ným způsobem, který byl u studentů vždy velmi oblíben. Byl vedoucím katedry automa­tického řízení 31 let, z nichž např. rok 1968 a období po vstupu vojsk patřily k těm nejtěž­ším, a bylo jeho zásluhou, že kolektiv katedry jím prošel bez vážnější újmy. My, kteří jsme s prof. Baldou tak dlouhou dobu spolupraco­vali, oceňujeme jeho neselhávající prozíravost ve formování koncepce našeho oboru po celou jednu třetinu dvacátého století. Po roce 1989 prof. Balda založil firmu AvAut, s níž spojil své další aktivity na fakultě. Nejvýznamněj­ším projektem v tomto období bylo víceleté řešení expertního systému pro rozsáhlou do­kumentaci jaderné elektrárny Dukovany.
 
Při mnoha příležitostech vděčně vzpomí­náme na charizmatickou osobnost prof. Bal­dy, na jeho nadhled a otevřenost i k nesou­hlasným názorům. K nastávajícímu život­nímu jubileu mu upřímně přejeme i nadále zachování jeho svěžesti a pevného zdraví, jak jsme je mohli zaznamenat na vzpome­nutém setkání.

prof. Ing. Pavel Zítek, DrSc.