Aktuální vydání

celé číslo

01

2021

Řídicí systémy pro strojní výrobu a montáž, průmyslová robotika

Programovatelné automaty (PLC, PAC), operátorské panely, jednotky edge

celé číslo

International Federation of Automatic Control

číslo 10/2003

International Federation of Automatic Control

Článek souhrnně informuje o mezinárodní federaci automatického řízení – International Federation of Automatic Control, známé pod zkratkou IFAC. Je překladem textu přednášky proslovené prof. Vladimírem Kučerou, současným prezidentem IFAC, na mezinárodní konferenci Process Control ’03 ve Vysokých Tatrách (Štrbské Pleso) v červnu letošního roku. Jeho záměrem je přiblížit nejen právní postavení a organizační strukturu IFAC, ale i historii a důležité mezníky ve vývoji tohoto sdružení. Autor objasňuje smysl, směřování a cíle IFAC a popisuje cesty a prostředky, pomocí nichž jsou naplňovány. Podává přehled o vydávaných publikacích, udělovaných cenách, způsobu financování a všeobecně o přednostech a slabinách organizace IFAC a nastiňuje některé její budoucí projekty. Závěrem upozorňuje na možnost i jednotlivce stát se tzv. přidruženou osobou IFAC a stručně informuje o probíhajících přípravách na 16. světový kongres organizace IFAC, který se uskuteční v Praze ve dnech 4. až 8. července 2005.

1. Profil IFAC

International Federation of Automatic Control (IFAC) – mezinárodní federace automatického řízení – je sdružení profesionálních organizací, které reprezentují odbornou veřejnost zabývající se automatickým řízením v jednotlivých členských zemích. Pohnutkou ke vzniku IFAC byl úmysl v co nejširším smyslu podporovat vědu a techniku zaměřenou na řízení ve všech systémech (např. technických, fyzikálních, biologických, sociálních nebo ekonomických), a to jak na poli teoretickém, tak aplikačním. Jednou z oblastí zájmu IFAC je i dopad řídicí techniky na společnost.

Prvořadým cílem IFAC je sloužit každému, kdo se kdekoliv ve světě zabývá teorií nebo praxí automatického řízení a systémového inženýrství. V zájmu uskutečnění tohoto cíle udržuje IFAC pracovní vztahy s dalšími organizacemi, národními i mezinárodními a zvláště nevládními. IFAC vytváří prostředí pro spolupráci mezi odborníky, kteří pracují v oboru automatického řízení a systémového inženýrství, bez ohledu na rasu, vyznání či barvu pleti a zeměpisnou polohu, a v rámci svého oboru podporuje svobodnou výměnu myšlenek a cirkulaci.

IFAC se nezabývá žádnými politickými aktivitami ani k nim nezaujímá stanoviska. Nepodílí se ani na komerčních činnostech, jejichž jediným cílem je finanční zisk. Své poslání naplňuje organizováním odborných setkání (konferencí, seminářů), vydáváním publikací a dalšími prostředky v souladu se svými stanovami. Sídlem IFAC je švýcarský Curych a jejího sekretariátu Laxenburg v blízkosti rakouské Vídně.

2. Historie

V září 1956 zorganizovala německá odborná skupina VDI/VDE Fachgruppe Regelungstechnik mezinárodní konferenci o automatickém řízení v Heidelbergu. Třicet účastníků na ní podepsalo deklaraci, v níž byla jasně definována potřeba vytvořit mezinárodní organizaci automatického řízení. Signatáři přislíbili, že budou podporovat také vytváření národních organizací tam, kde v té době ještě neexistovaly. Na závěr konference v Heidelbergu byl ustaven prozatímní výbor pod vedením Victora Broidy (Francie), který měl navrhnout stanovy zamýšlené organizace IFAC.

Dne 12. září 1957 se sešla první valná hromada IFAC na ustavující schůzi v Paříži. Delegáti z osmnácti zemí, kteří zastupovali své národní organizace, hlasováním schválili stanovy, zvolili prvního prezidenta i členy výkonné rady a jmenovali předsedy komisí.

Tab. 1. Prezidenti IFAC v historii organizace
1957–1958 Harold Chestnut (US)
1958–1960 Alexandr M. Letov (SU)
1960–1963 Eduard Gerecke (CH)
1963–1966 John F. Coales (UK)
1966–1969 Pawel J. Nowacki (PL)
1969–1972 Victor Broida (FR)
1972–1975 John C. Lozier (US)
1975–1978 Uolevi A. Luoto (FI)
1978–1981 Yoshikazu Sawaragi (JP)
1981–1984 Tibor Vámos (HU)
1984–1987 Manfred Thoma (DE)
1987–1990 Boris Tamm (SU)
1990–1993 Brian D. O. Anderson (AU)
1993–1996 Stephen J. Kahne (US)
1996–1999 Yong-Zai Lu (CN)
1999–2002 Pedro Albertos (ES)

V čele IFAC se již vystřídalo šestnáct prezidentů, jejichž jména jsou uvedena v tab. 1. V pořadí sedmnáctým byl na valné hromadě v Barceloně dne 22. července 2002 zvolen Vladimír Kučera z České republiky (funkční období 2002 až 2005).

3. Členové

Členem IFAC může být zvolena z každé země jedna vědecká nebo profesní inženýrská organizace, která má výrazný vztah k automatickému řízení a důvěryhodné odborné zázemí, popř. lze členem IFAC zvolit sdružení dvou i většího počtu takových organizací. Tyto organizace jsou po přijetí do IFAC označeny jako národní členské organizace (National Member Organizations) a jejich povinností je šířit poslání a realizovat cíle IFAC v dané zemi.

Jednacím jazykem IFAC je angličtina, která je používána v písemných zprávách a zápisech i při ústních jednáních na všech schůzích pracovních orgánů. Při jednání odborných konferencí se používá pět úředních jazyků: angličtina, francouzština, němčina, ruština a španělština. V dubnu 2003 měla IFAC celkem 51 národních členských organizací ze všech trvale obydlených kontinentů (tab. 2).

Tab. 2. Členské země IFAC
Země Kód země
Argentina AR
Austrálie AU
Bahrajn BH
Belgie BE
Brazílie BR
Bulharsko BG
Česká republika CZ
Čína CN
Dánsko DN
Egypt EG
Estonsko EE
Finsko FI
Francie FR
Hongkong HK
Chile CL
Chorvatsko HR
Indonésie ID
Írán IR
Itálie IT
Izrael IL
Japonsko JP
Jihokorejská republika KR
Jižní Afrika ZA
Kanada CA
Kuba CU
Litva LT
Lotyšsko LV
Maďarsko HU
Makedonie MK
Mexiko MX
Německo DE
Nizozemsko NL
Norsko NO
Nový Zéland NZ
Polsko PL
Portugalsko PT
Rakousko AT
Rumunsko RO
Rusko RU
Řecko GR
Singapur SG
Slovenská republika SK
Slovinsko SI
Spojené státy americké US
Španělsko ES
Švédsko SE
Švýcarsko CH
Turecko TR
Ukrajina UA
Velká Británie UK
Vietnam VN

4. Organizační struktura

Nejvyšším orgánem IFAC je valná hromada (General Assembly), sestávající z delegací všech národních členských organizací, které mají stejná práva a stejný hlas při hlasování. Pravidelně se valná hromada schází vždy při světovém kongresu IFAC, konaném každé tři roky. Valná hromada přijímá dodatky ke stanovám, ustavuje a doplňuje interní směrnice a schvaluje přijetí nových národních členských organizací.

V době mezi zasedáními valné hromady je vedení svěřeno koncilu (Council), který tvoří funkcionáři (prezident, zvolený příští prezident, dva viceprezidenti, předchozí prezident, pokladník) a řádní členové. Jsou voleni vždy na řádných zasedáních valné hromady a jsou v úřadu až do příštího řádného zasedání valné hromady. Koncil musí být co nejreprezentativnější, takže by každý jeho člen měl být z jiné národní členské organizace.

Koncil se schází jednou za rok a vydává směrnice, rozvíjí dlouhodobé plány, schvaluje rozpočty a řídí a kontroluje práci IFAC. Koncilu pomáhají při jeho činnosti dvě rady: odborná rada (Technical Board) a výkonná rada (Executive Board). Koncil jmenuje sekretáře IFAC a členy obou rad, s funkčním obdobím od zakončení jednoho světového kongresu do zakončení kongresu příštího.

Odborná rada má svého předsedu, který je zároveň jedním z viceprezidentů, a dále jednoho nebo více zástupců předsedy a určitý počet řádných členů. Hlavní povinností odborné rady je sestavovat technické výbory, posuzovat odborné akce doporučované odbornými výbory a starat se o jejich pořádání i organizaci a radit koncilu ve všech odborných záležitostech.

Výkonná rada se skládá z předsedy, který je zároveň dalším viceprezidentem, předchozího prezidenta, pokladníka a sekretáře a také z předsedů výkonných výborů. Hlavní povinností výkonné rady je koordinovat výkonné činnosti IFAC a dohlížet na ně, konkrétně koordinovat vnější vztahy, posuzovat všechny žádosti o členství, dohlížet na vydávání publikací, regulovat a řídit všechny aktivity kolem udělování cen, řídit využívání fondů a radit koncilu při uplatňování všeobecných zásad a dlouhodobém plánování.

Od dubna 2003 pracuje vedení IFAC v tomto složení:

  • prezident: Vladimír Kučera (ČR),
  • zvolený příští prezident: Wook-Hyun Kwon (Jihokorejská republika),
  • viceprezident (odborná rada): Michael Masten (USA),
  • viceprezident (výkonná rada): Peter Fleming (Velká Británie),
  • poslední předchozí prezident: Pedro Albertos (Španělsko),
  • pokladník: Lino Guzzella (Švýcarsko).

5. Odborné výbory

Odborné výbory jsou odpovědné za plánování a sledování odborných událostí, jako jsou sympozia, konference a semináře, jejichž hostiteli jsou národní členské organizace. Mezi jejich další úkoly patří mj. prosazovat účast v nově se objevujících oblastech řízení, publikovat zprávy o vybraných námětech a napomáhat spolupráci mezi odborníky v jednotlivých oborech. V dubnu působilo v IFAC celkem 39 odborných výborů, z nichž byly v zájmu lepší koordinace vytvořeny skupiny uvedené v tab. 3. Každý, kdo má zájem o práci v některém z odborných výborů, se může obrátit na národní členskou organizaci své země nebo na předsedu příslušného odborného výboru.

6. Výkonné výbory

Výkonné výbory IFAC a sféry jejich působnosti jsou tyto:

  • Administrativní a finanční výbor je odpovědný za řízení práce sekretariátu a dohlíží na využívání finančních prostředků IFAC v souladu s rozpočty každoročně schvalovanými koncilem.

  • Výbor pro udělování cen je odpovědný za řízení programu IFAC pro udělování cen, takže doporučuje koncilu složení výborů pro rozdělování cen. Navrhuje pravidla oceňování, zavedení a ukončení udělování jednotlivých cen a jejich financování.

  • Výbor pro strategii radí koncilu v otázkách obecné strategie, dlouhodobého plánování, vnějších a vnitřních vztahů i v procedurálních záležitostech a oblasti směrnic souvisejících s vedením obchodních záležitostí IFAC.

  • Výbor pro publikace řídí publikační činnost IFAC v souladu se směrnicemi vytyčenými koncilem a schvaluje výdaje na publikace v rámci přísných rozpočtových mezí schválených koncilem.

Tab. 3. Odborné výbory IFAC
1. Systémy a signály
1.1 Modelování, identifikace a zpracování signálů
1.2 Adaptivní a učící se systémy
1.3 Dynamické systémy diskrétních událostí
1.4 Stochastické systémy
2. Metody návrhu
2.1 Návrh řízení
2.2 Lineární řídicí systémy
2.3 Nelineární řídicí systémy
2.4 Optimální řízení
2.5 Robustní řízení
3. Počítače, rozpoznávání a komunikace
3.1 Počítače pro řízení
3.2 Rozpoznávání a řízení
3.3 Počítače a telematika
4. Mechatronika, robotika a komponenty
4.1 Komponenty a přístroje
4.2 Mechatronické systémy
4.3 Robotika
4.4 Levná automatizace
4.5 Systémy rozhraní člověk-stroj
5. Výrobní systémy
5.1 Řízení výrobních provozů
5.2 Modelování výroby pro ovládání a řízení
5.3 Podniková integrace
5.4 Rozsáhlé složité systémy
6. Průmyslové systémy
6.1 Řízení chemických procesů
6.2 Dolování a zpracování minerálů a kovů
6.3 Elektrárny a energetické soustavy
6.4 Bezpečné procesy
7. Doprava a systémy vozidel
7.1 Řízení automobilů
7.2 Námořní systémy
7.3 Letectví a kosmonautika
7.4 Dopravní systémy
7.5 Inteligentní autonomní vozidla
8. Biologické a ekologické systémy
8.1 Řízení v zemědělství
8.2 Modelování a řízení biomedicínských systémů
8.3 Modelování a řízení ekologických systémů
8.4 Řízení biotechnologických systémů
9. Společenské systémy
9.1 Ekonomické a obchodní systémy
9.2 Společenský dopad automatizace
9.3 Rozvojové země
9.4 Vzdělávání
9.5 Doplňkové způsoby zlepšování mezinárodní stability

7. Odborná setkání

Nejdůležitějšími odbornými setkáními IFAC jsou světové kongresy, pořádané jednou za tři roky. Jsou organizovány v celosvětovém měřítku a pravidelně je navštěvuje okolo 2 000 účastníků. Konají se vždy v té zemi, odkud pochází úřadující prezident, a to ve třetím roce jeho funkčního období. V tab. 4 jsou uvedena data a místa konání dosavadních kongresů.

16. světový kongres IFAC se bude konat v roce 2005 v Praze a následující, 17. kongres je plánován na rok 2008 do Soulu v Jihokorejské republice. Kromě světových kongresů s tříletým cyklem prezentuje IFAC pokrok v automatickém řízení na mezinárodních sympoziích, konferencích a seminářích.

Sympozia IFAC jsou odborné akce organizované dlouhodobě a opakovaně, obvykle jednou za tři roky. Na nich se prezentují především vědecké referáty, o nichž se pak vedou diskuse, ale mohou zde být předneseny i přehledové referáty, tutorialy a případové studie a uskutečněny panelové diskuse nebo kulaté stoly. Sympozia, která obvykle navštíví 100 až 500 účastníků, pořádá národní členská organizace hostitelské země a sponzoruje je jeden nebo i několik odborných výborů. V současném plánu sympozií jsou zařazena setkání uvedená v tab. 5.

Konference a semináře IFAC jsou odborná setkání, která nutně nemusí být organizována jako pravidelně se opakující akce. Mohou se zabývat tématy, jež jsou poměrně úzká či vypovídají o nových oblastech nebo trendech. Seminář IFAC je oproti sympoziu nebo konferenci méně formální, má volnější strukturu a obvykle také úzké zaměření a menší účast. Cílem seminářů je vytvořit prostor pro zevrubné diskuse kompetentních odborníků v daném oboru. Kromě toho může být výsledkem semináře vytvoření určitých dokumentů odrážejících společný názor účastníků na problémy, které jsou předmětem setkání.

Je pravidlem, že v roce, kdy probíhá kongres, se nekonají sympozia ani konference a současně je omezen i počet seminářů. V letech, kdy není kongres, bývá IFAC sponzorem nebo spolusponzorem asi čtyřiceti odborných konferencí. Vedle toho jsou ve spolupráci s IFAC pořádány velké regionální konference v oboru automatického řízení, jako jsou Americká konference o řízení, Evropská konference o řízení, Asijská konference o řízení, Latinskoamerická konference o řízení a Africká konference o řízení.

8. Publikace

Oficiálním a výhradním vydavatelem publikací IFAC je na základě smlouvy s touto organizací nakladatelství Elsevier. Jde o tyto publikace:

  • sborníky IFAC,

  • časopisy IFAC (Automatica, Control Engineering Practice, Annual Reviews in Control, Journal of Process Control, Engineering Applications of Artificial Intelligence),

  • některé časopisy přidružené k IFAC (Computers and Electronics in Agriculture, Mechatronics, Robotics and Computer-Integrated Manufacturing, Transportation Research C: Emerging Technologies),

  • zprávy o stavu a trendech oboru (milestone reports),

  • několikajazyčný slovník pojmů z oblasti automatického řízení.

Další časopisy přidružené k IFAC jsou vydávány ještě dalšími vydavatelstvími. Jsou to časopisy:

  • International Journal of Robust and Non-linear Control (Wiley),
  • Real-Time Systems (Kluwer),
  • Space Technology (Lister Science).

Mezi další publikace patří Newsletter (Zpravodaj), Professional Briefs (Odborné listy) a zprávy odborných výborů.

Organizátorům odborných setkání se doporučuje, aby se obraceli na redaktory těchto časopisů s návrhy na publikování vybraných přednesených příspěvků.

Pro publikování a autorská práva v rámci IFAC platí následující zásady: materiál předložený k prezentaci na některé z odborných akcí IFAC (kongres, sympozium, konference či seminář) musí být původní, dosud nepublikovaný ani nepředložený k publikaci. Všechny referáty, které mají být prezentovány, jsou zařazeny do předběžného sborníku (Preprints) dané akce, který je k dispozici účastníkům. Řádně přednesené referáty jsou archivovány a nabídnuty do obchodní sítě v podobě definitivních sborníků (Proceedings) vydaných nakladatelstvím Elsevier (Oxford, Velká Británie). Současně jsou přednesené referáty posuzovány z hlediska možnosti publikace v časopisech IFAC nebo v časopisech přidružených k IFAC. Všechny přednesené referáty jsou také zaznamenány na internetovou stránku publikací Elsevier IFAC: www.elsevier.com/locate/ifac

Tab. 4. Přehled světových kongresů IFAC
Pořadí Rok Místo konání
1. kongres 1960 Moskva (Sovětský svaz)
2. kongres 1963 Basilej (Švýcarsko)
3. kongres 1966 Londýn (Velká Británie)
4. kongres 1969 Varšava (Polsko)
5. kongres 1972 Paříž (Francie)
6. kongres 1975 Boston (USA
7. kongres 1978 Helsinky (Finsko)
8. kongres 1981 Kjóto (Japonsko)
9. kongres 1984 Budapešť (Maďarsko)
10. kongres 1987 Mnichov (Německo)
11. kongres 1990 Tallin (Sovětský svaz)
12. kongres 1993 Sydney (Austrálie)
13. kongres 1996 San Francisco (USA)
14. kongres 1999 Peking (Čína)
15. kongres 2002 Barcelona (Španělsko)

IFAC je vlastníkem autorských práv k referátům prezentovaným na odborných akcích IFAC. Autoři proto dávají souhlas s převodem autorských práv. Přednostní přístup ke všem prezentovaným příspěvkům má pět časopisů IFAC a po nich přičleněné časopisy. Pokud se však na autora do tří měsíců po akci neobrátí žádný z redaktorů těchto časopisů, může autor svůj příspěvek volně nabídnout k publikaci kdekoliv jinde. V tomto případě musí příspěvek obsahovat zmínku o akci IFAC, kde byl původně prezentován.

Professional Briefs (Odborné listy) jsou novinkou IFAC. Jejich čtenáři jsou spíše inženýři v oboru řízení (praktici i akademici) než specialisté z výzkumu. Přinášejí úvodní a přehledové články o nejaktuálnějších tématech a ilustrativní výsledky i přibližují teoretické základy, přičemž hlavní důraz je kladen na zveřejňování zdrojů informací, jako jsou užitečné internetové stránky, knihy a referáty. Odborné listy je možné stáhnout z internetových stránek IFAC.

Milestone Reports (Zprávy o stavu a trendech oboru) jsou přehledy věnované různým vědeckým i technickým oborům, shrnující jejich současný stav a očekávané trendy. Sestavují je členové odborné rady za pomoci odborných výborů.

Zpravodaj IFAC Newsletter je vydáván jednou za dva měsíce a zdarma rozesílán národním členským organizacím, knihovnám a jednotlivcům. Jeho účelem je šířit nejnovější informace o nadcházejících akcích IFAC a krátká sdělení o jiných aktivitách, které s IFAC souvisejí.

Několikajazyčný slovník automatického řízení (Multilingual Dictionary of Automation Control Technology), který byl vydán v roce 1994, obsahuje odborné termíny v osmi jazycích – angličtině, francouzštině, němčině, ruštině, italštině, španělštině, japonštině a čínštině.

9. Udělování cen

Program oceňování zahrnuje dále uvedené medaile a ceny, které IFAC uděluje vždy jednou za tři roky při příležitosti světového kongresu.

Medaile Georgia Quazzy je cena pro význačné odborníky v oboru řízení a uděluje se jako památka na zemřelého Giorgia Quazzy, předního italského odborníka na elektrotechniku a řízení, který vynikajícím způsobem přispěl k činnosti IFAC. Držiteli této medaile jsou:

  • 1981: John F. Coales (Velká Británie),
  • 1984: Yakov Z. Tsypkin (Sovětský svaz),
  • 1987: Karl J. Aström (Švédsko),
  • 1990: Petar Kokotović (USA),
  • 1993: Edward J. Davison (Kanada),
  • 1996: Alberto Isidori (Itálie),
  • 1999: Brian D. O. Anderson (Austrálie),
  • 2002: Lennart Ljung (Švédsko).

Medaile Nathaniela B. Nicholse je uznání jednotlivcům za významný přínos k rozvoji návrhových metod, softwarových nástrojů a přístrojové techniky nebo za práci na význačných projektech, jejichž výsledkem jsou rozsáhlé aplikace a pokrok ve výuce řízení. Ocenění je spojeno se jménem Nathaniela B. Nicholse, jednoho z průkopníků řídicí techniky. Držiteli této medaile jsou:

  • 1996: Jürgen Ackermann (Německo),
  • 1999: Günter Stein (Německo),
  • 2002: Carl N. Nett (USA).

Cena za významné výsledky v průmyslu byla založena v roce 2000 a je udělována jednotlivcům nebo týmům za významné příspěvky v oblasti použití řídicích systémů v průmyslu. Tuto medaili získal v roce 2002 tým z Kawasaki Steel Corp. ve složení Yasuo Ischii, Shoji Murayama a Takahiro Yamasaki z Japonska za vývoj technologie válcování za tepla.

Tab. 5. Sympozia zařazená v hlavním plánu IFAC
Pokročilé řízení chemických procesů,
Pokroky v řízení automobilů
Pokroky ve vzdělávání
Automatizované systémy založené na lidských schopnostech a znalostech
Automatické řízení v kosmu
Počítačové aplikace v biotechnologii
Výpočetní metody v ekonomických a finančních systémech
Levná automatizace
Dynamika a řízení procesů
Detekce poruch, dohled a bezpečnost technických procesů
Systémy rozhraní člověk-stroj
Řízení informací ve výrobě
Inteligentní autonomní vozidla
Inteligentní komponenty a přístroje pro řízení
Rozsáhlé složité systémy
Mechatronické systémy
Těžba a zpracování minerálů a kovů
Nelineární řídicí systémy
Elektrárny a energetické soustavy
Řízení robotů
Návrh robustního řízení
Identifikace systémů
Struktura a řízení systémů
Aplikace telematiky
Dopravní systémy

Ceny za nejlepší články vyhlašované časopisy Automatica a Control Engineering Practice financuje nakladatelství Elsevier. Cena Harolda Chestnuta za nejlepší učebnici v oboru řídicí techniky je udělována knize publikované v jednom z oficiálních jazyků IFAC. Dále jsou udělovány ceny za nejlepší aplikační referát na kongresu, cena mladým autorům (do 35 let) za referát na kongresu a cena za nejlepší posterový referát.

Cena za vynikající služby je udělována jednotlivcům za činnost v různých funkcích IFAC.

10. Finance

Zdroji příjmů IFAC jsou členské příspěvky, výnosy z autorských práv a nepodmíněné dary. Členské příspěvky stanovuje valná hromada odstupňovaně ve čtyřech kategoriích a každá národní členská organizace si vhodně zvolí. V dubnu 2003 byly příspěvky po kategoriích stanoveny na 1 250, 2 500, 5 000 a 10 000 EUR ročně.

Výnosy z autorských práv pocházejí z prodeje časopisů, sborníků a jiných publikací IFAC. Příjmy IFAC jsou využívány na administrativní a jiné výdaje tak, jak určí koncil, který se odpovídá valné hromadě. Každé odborné setkání sponzorované IFAC je zpravidla pořádáno v některé z národních členských zemí, která má i finanční odpovědnost za organizaci a průběh akce.

11. Program přidružení

Členy IFAC jsou odborné organizace, nikoliv jednotlivci. Každý, kdo se zajímá o automatické řízení, se však může stát přidruženou osobou (IFAC Affiliate). Všem přidruženým osobám je doručován IFAC Newsletter, obsahující informace o odborných setkáních organizovaných IFAC. Jsou jim také doručovány výzvy k přihlášce referátů (call for papers) na odborné akce týkající se jejich oboru a mají právo na speciální sazbu předplatného časopisů IFAC. Registrační kartu lze získat v sekretariátu nebo na internetové stránce IFAC.

12. Sekretariát

Sekretariát IFAC má stálé sídlo, které bylo roku 1978 na pozvání rakouské vlády zřízeno v Laxenburgu nedaleko Vídně na adrese IFAC Secretariat, Schlossplatz 12, A-2361 Laxenburg, Austria, secr@ifac.co.at, www.ifac-control.org

13. Strategická situace

IFAC je mezinárodní organizace, která má své národní členské organizace téměř ve všech průmyslově vyspělých zemích. Organizací s tak globálním působením a s tak dobrým jménem po celém světě není mnoho. Strategická situace IFAC byla nedávno vyhodnocena prostřednictvím analýzy SWOT (Strength – přednosti, Weaknesses – slabiny, Opportunities – příležitosti a Threats – hrozby). Její závěry jsou takovéto:

  • přednosti: vynikající odborná setkání, prvotřídní publikace, vybudovaná síť čelných představitelů, dlouhá historie a tradice, profesionální sekretariát, zdravá finanční situace,

  • slabiny: zdlouhavé postupy dané tříletou periodou kongresů, úzké zaměření, zvýšené požadavky na osobní čas dobrovolných pracovníků,

  • příležitosti: nově se objevující oblasti řízení, kterým je třeba se věnovat, elektronické šíření informací, další časopisy, větší viditelnost v průmyslu,

  • hrozby: jiné profesní organizace, jiní konkurenční vydavatelé, revoluce v metodách šíření informací.

14. Československé působení v IFAC

Komunita československých odborníků na automatické řízení aktivně působila v IFAC již od jeho vzniku. Bořivoj Hanuš a Vladimír Strejc v Heidelbergu v roce 1956 spolupodepsali rezoluci o založení IFAC. V roce 1958 vznikl Československý výbor pro automatizaci, který se stal národní členskou organizací IFAC. Sídlem výboru byla nejprve Praha a později Bratislava.

Zdeněk Trnka byl v letech 1959 až 1963 členem koncilu. Jiří Beneš působil ve stejné funkci v letech 1963 až 1969 a na kongresu ve Varšavě byl na funkční období 1969 až 1972 zvolen viceprezidentem. Vedle toho působili Jiří Beneš, Vladimír Strejc a Zdeněk Trnka v různých odborných a výkonných výborech. Jiří Beneš byl v roce 1981 na kongresu v Kjótu jmenován doživotním poradcem (IFAC Advisor). Poté následovalo období izolace, které bylo přerušeno až v roce 1987, kdy byl v Mnichově zvolen do koncilu Vladimír Kučera.

V Československu se konalo mnoho odborných akcí IFAC. Vladimír Strejc založil sérii sympozií o identifikaci systémů tím, že uspořádal první dvě konference v Praze, a to v roce 1967 a 1970. Tato série se stala jednou z nejúspěšnějších v historii IFAC. Mezi další akce patří Sympozium o softwaru pro řízení počítačem, které se uskutečnilo v Praze roku 1977, a Seminář o struktuře a řízení systémů, konaný dvakrát v Praze (1989 a 1992).

15. Slovenská republika

Po rozdělení Československa v roce 1992 požádala o členství a v roce 1993 se stala národní členskou organizací IFAC Slovenská společnost pro kybernetiku a informatiku. Vedením agendy spojené s členstvím v IFAC pověřila společnost Slovenský výbor pro automatizaci, který vedli nejprve Ján Mikleš (1994–1998) a později Karol Dobrovodský (1998–2002). Od roku 2002 vedou výbor předseda Štefan Kozák, dva místopředsedové, Vojtěch Veselý a Mikuláš Huba, a tajemník Branislav Hrúz. Dalšími členy výboru jsou Karol Dobrovodský, Bohuslav Frankovič, Norbert Frištacký, Gabriel Hulkó, Ladislav Jurišica, Ján Mikleš, Ján Murgaš, Ján Sarnovský a Jozef Suchý.

Ve Slovenské republice se konalo mnoho odborných akcí. Štefan Kozák zahájil sérii konferencí o návrhu řídicích systémů, které se uskutečnily v letech 1994 a 1997 ve Smolenicích a v roce 2000 v Bratislavě. Slovenská národní členská organizace pořádá národní i mezinárodní akce i mimo rámec IFAC, mezi něž patří řada konferencí Řízení procesů (Process Control) a Kybernetika a informatika.

16. Česká republika

Po rozpadu Československa požádala o členství v IFAC Česká společnost pro kybernetiku a informatiku. Národní členskou organizací IFAC se stala v roce 1993. Podobně jako na Slovensku vede v ČR agendu spojenou s IFAC Český výbor pro automatizaci, v jehož čele stál po dvě funkční období (1994–2002) Vladimír Kučera. Od roku 2002 pracuje výbor ve složení: Michael Šebek (předseda), Roman Prokop (místopředseda), Sergej Čelikovský (tajemník), Zdeněk Hanzálek, Petr Horáček, Vojtěch Konopa, Jiří Kadlec, Miroslav Šimandl, František Šolc a Karel Vlček (členové).

V ČR se pořádá mnoho odborných setkání IFAC. Vladimír Kučera založil tradici Sympozií o struktuře a řízení systémů, z nichž jedno se v roce 2001 konalo opět v Praze. Vilém Srovnal a Karel Vlček organizují řadu Seminářů o programovatelných přístrojích a systémech, jejichž místem konání v letech 2000, 2001 a 2003 byla střídavě města Ostrava a Gliwice (Polsko).

Na kongresu v Sydney v roce 1993 byl Vladimír Kučera zvolen viceprezidentem IFAC. Poté, co byla v roce 1995 přijata nabídka na pořádání kongresu v roce 2005, se stal zvoleným příštím prezidentem (President-Elect) a nakonec byl v roce 2002 na kongresu v Barceloně zvolen prezidentem IFAC.

17. Světový kongres IFAC v Praze

16. světový kongres IFAC se bude konat ve dnech 4. až 8. července 2005 v Kongresovém centru v Praze. Akci zajišťují organizační výbor, jehož předsedou je Michael Šebek, programový výbor pod vedením Petra Horáčka a Miroslava Šimandla a editor publikací Pavel Zítek.

Přípravy kongresu jsou již v plném proudu. Programový výbor se řídí přesným programem. Byla podepsána smlouva s profesionální agenturou Guarant, která zajistí místní záležitosti. Organizační výbor hledá sponzory a dobrovolníky pro přípravu společenského programu a uvítá i náměty na doprovodné akce kongresu.

18. Závěr

Možnost uspořádat 16. světový kongres IFAC v Praze je uznáním dlouholeté a úspěšné činnosti bývalé československé a později české komunity automatického řízení. Kongres jistě vyvolá zájem široké veřejnosti o obor automatického řízení a přitáhne k němu mladé lidi. Příslušníci široké odborné veřejnosti se zájmem o automatické řízení mohou navštívit a pravidelně sledovat internetové stránky www.ifac.cz a účastnit se aktivit spojených s kongresem. V diáři na rok 2005 je vhodné vyhradit si čas ve dnech 4. až 8. července.

Poděkování
Práce vznikla za podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky v rámci projektu LN00B096. Při přípravě referátu autor spolupracoval s Českou národní členskou organizací a Slovenskou národní členskou organizací IFAC.

Literatura:

[1] IFAC Constitution and By-Laws, adopted in 1957 and amended in 1984, 1994, and 2000. IFAC Secretariat, Laxenburg, 1994.

[2] IFAC Information: Aims, Structure, Activities. IFAC Secretariat, Laxenburg, 2002.

Internet:
http://www.ifac-control.org

prof. Ing. Vladimír Kučera, DrSc.,
FEL ČVUT Praha

Z anglického originálu KUČERA, V.: International Federation of Automatic Control; 14th International Conference on Process Control ’03, June 8 – 11, 2003, Štrbské Pleso, High Tatras, Slovakia, přeložila Ing. Eva Vaculíková.

Inzerce zpět