Dozrál čas na systémy EAM?

Dozrál čas na systémy EAM?

Článek je věnován aktuální problematice moderních metod a nástrojů používaných v oblasti péče o majetek podniku. Uvedené informace mohou pomoci nalézt odpověď na otázky jako např.: Co všechno zahrnují systémy EAM, jaká je jejich pozice v podniku, kdo je používá, jak si je vybrat, kdo je dodává, jaká je návratnost investic do systémů EAM, obejdeme se bez nich?

1. Co jsou to systémy EAM?
Výraz Enterprise Asset Management (EAM) lze přeložit jako „péče o zdroje v podniku (podnikové zdroje)“. Zdroji v podniku ve smyslu EAM jsou výrobní stroje, zařízení, náhradní díly, suroviny a materiály, budovy apod. Zdroje vstupují do výrobního procesu a tím se spotřebovávají. Ekonomickým vyjádřením opotřebení jsou odpisy. Aby se fyzicky opotřebovávaly co nejpomaleji, zdroje se průběžně udržují, opravují a rekonstruují. Systémy EAM umožňují především společnostem s rozsáhlým investičním majetkem a kontinuálními provozními procesy efektivně spravovat vlastní majetek. Hodnocení skutečného stavu výrobních prostředků a predikce jejich bezporuchového provozu jsou základem plánování výroby s odhadnutelnou spolehlivostí a s přiměřenými náklady.

V praxi jde o optimalizaci nákladů vynaložených na péči o majetek při zachování rozumné míry rizika. Zároveň systémy EAM řeší poměr mezi nepřiměřenou pracností pořizování dat a dosahovanými efekty. Údržba vždy pracuje s omezeným rozpočtem, a proto je bilancování toho, co je nutné udělat tento rok, kdy je třeba koupit nový stroj a co ještě počká, věcí důvěrně známou ve všech výrobních odvětvích. Zejména v odvětvích náročných na zdroje, jako jsou např. hutnictví a strojírenství, energetika, výroba papíru nebo chemie, je dobrý nástroj k plánování údržby naprosto nezbytný. Se zkušeností už nelze vystačit, protože údajů včetně historie, které je třeba zpracovat, je příliš mnoho (a např. sledování záruk nebo životností jednotlivých komponent výrobní linky v čase má bezprostřední vliv na cenu oprav těchto komponent).

Základem je preventivní údržba, kterou lze plánovat. K tomu, aby bylo možné jakýkoliv systém řídit, tj. předvídat jeho chování, je třeba znát jeho chování v minulosti, jeho historii. Počítačový systém, který pomůže zvládnout obrovská množství dat, není sám o sobě cílem. Koncept údržby, který dává do souvislosti jednotlivé entity péče o majetek, se označuje jako tzv. pyramida údržby – viz obr. 1.

Protože pojem pyramida údržby je pracovníkům údržby dobře znám, nebude zde dále rozváděn. Poznamenejme pouze, že koncept pyramidy se snaží poskytovat odpovědi na již uvedené otázky v obecné rovině a umožňuje hodnotit úroveň péče o zdroje v podniku podle dosaženého „patra“ pyramidy.

2. Funkce EAM v podnikovém informačním systému
Funkce jednotlivých částí hypotetického podnikového informačního systému jsou s cílem vymezit části zabývající se péčí o podnikové zdroje naznačeny na obr. 2. Vstupem do podnikového systému jsou informace o trhu a přáních zákazníků. Limitem jsou finanční zdroje použitelné pro chod a rozvoj podniku. V oblasti péče o podnikové zdroje jsou vstupem požadavky výroby a limitem finanční možnosti podniku, vyjádřené v plánu údržby. Na obr. 2 jde o části označené nákup, sklady a údržba.

Všechny systémy EAM mají bezprostřední vazby na zabezpečení náhradních dílů ve skladech a jejich obstarání od dodavatelů za co nejpříznivějších podmínek. Některé systémy EAM si tuto část nesou s sebou. Jiné obsahují pouze údržbu a s okolím systému jsou provázány přes příslušná rozhraní.

Historicky je dáno, že většina firem začala budovat svůj informační systém od účetnictví, včetně evidence majetku, plánu investic, financování, fakturace, kalkulací a mezd. Bylo to pochopitelné, protože stát potřeboval vyměřit daně a vlastník, většinou také stát, chtěl vědět, za co se utrácejí jeho peníze. Většinou účetně-logistický systém zahrnoval i skladovou evidenci, nákup materiálů a náhradních dílů, služeb a polotovarů. To bylo řízení podniku s použitím řešení většinou známého jako Entreprise Resource Planning (ERP). Na ně mohly podle typu výroby navazovat řídicí systémy pracující v reálném čase.

Dále byla systémy označovanými jako MRP (Manufacturing Resource Planning), popř. PPS (Produktionsplanung und -steuerung), řešena technická příprava výroby. Někdy včetně automatizované tvorby a údržby výkresové dokumentace a jen výjimečně včetně plánování a realizace údržby. Následně byla řešena oblast odbytu výrobků a vztahů se zákazníky (marketingové systémy, zákaznické systémy a později Customer Relation Management (CRM) a tzv. call centra. U společností spravujících rozvodné anebo sběrné sítě byla patrná velmi silná tendence k orientaci na geografické systémy (Geographic Information System – GIS).

Při procesním pohledu a budování informačního systému nebylo možné se vyhnout systémům podporujícím tok pracovních činností a dokumentů (workflow), poštu, správu dokumentů, datové sklady a systémům spravujícím informační systém jako celek. V rámci vývoje techniky se přechází na internetové prostředí aplikacemi typu elektronická tržiště, portály, mobilní komunikace apod. Současně se prosazují nové trendy v provozování informačních systémům, jako je vyčleňování jejich funkcí na externí subjekty (outsourcing), vzdálená správa či dohled nebo pronájem systému atd. Vždy se paralelně s implementací nového systému nebo jako její součást provádí reinženýrink procesů v podniku.

Zákazníci od dodavatelů informačních technologií nyní vyžadují, aby dodaný systém v sobě zahrnoval i nejlepší zkušenosti z oboru, tzv. best practices.

Na všechny tyto výzvy a trendy musí podnik nějak reagovat. Neustálá obměna informačního systému není akceptovatelná, a proto je hlavním hlediskem slučitelnost, rozšířitelnost řešení, integrace, ale především návratnost vložených investičních prostředků. Akcionáři chtějí zhodnotit svůj majetek, neboli chtějí mít zaručenu návratnost svých investic.

3. Návratnost investic je podmínkou!

Alfou i omegou dalšího budování informačních systémů v podnicích, samozřejmě včetně systémů EAM, je návratnost vynaložených investic (Return of Investment – ROI). Ta musí být prokazatelná a kontrolovatelná. U ostatních typů velkých investic se návratnost musela prokazovat vždy. U projektů informačních systémů tomu tak bylo ne všude a ne vždy. Třebaže existují různé metody a postupy vyhodnocení návratnosti investic, hlavním problémem zde většinou je malý důraz dodavatele i zákazníka kladený na dosažení předpokládaných úspor ve stanoveném čase.

Potenciál úspor je tu přitom zřejmě ohromný. Firma Indus International, renomovaný dodavatel systémů EAM, např. cituje ve svých materiálech výsledky nezávislého průzkumu, zanesené v tab. 1. Některá z uvedených čísel jsou přitom ohromující a v našich podmínkách leckde nedosažitelná. Berme je tedy jako inspiraci.

4. Poznatky a doporučení z praxe
Z teoretických poznatků a ze zkušeností z praxe lze vyvodit, jaký by měl systém EAM v podniku být z hlediska podporovaných funkcí i po technické stránce a čím by se měl vyznačovat jeho dodavatel.

Co se týče funkcí, měl by systém EAM zejména podporovat:

• sledování celého životního cyklu majetku (jeho části) od pořízení až do vyřazení nebo odprodeje ve věcném i finančním vyjádření; optimalizaci rozhodování o opravách, rekonstrukcích a odstávkách zařízení;

• řízení prací, tj. plánování a rozvrhování prací preventivní nebo prediktivní údržby, správu pracovních příkazů, vazbu na personální a hmotné zdroje a externí kapacity:

  • připravené pracovní postupy (procedury) pro opakující se činnosti,

  • údržbu zaměřenou na spolehlivost (Reliability Centered Maintenance – RCM) s vyhodnocováním historie oprav prováděných na zařízení;

• řízení skladů podřízených potřebám údržby (náhradní díly a komponenty, materiály, přípravky, repase, výroba atd.);

• optimalizaci zásob ve skladech;

• řízení nákupu pro potřeby údržby (požadavek na pořízení, poptávka a její vyhodnocení, objednávka, příjem dílu, spárování faktury s objednávkou);

• schvalovací postupy, delegování rolí, selektivní přístupová práva;

• optimalizaci využití zařízení;

• postupy a normy jako součást produktu;

• best practices z oboru (oborová řešení);

• řízení a podporu procesů;

• možnost integrace s ostatními částmi informačního systému;

• ověřenou metodologii implementace;

• zabezpečení dat a přístupu k nim;

• monitorování stavu zařízení v reálném čase s možným přímým propojením do systému EAM;

• e-commerce;

• všestranné vydávání zpráv zejména pro analýzu příčin poruch.

Po technické stránce by se měl systém EAM vyznačovat:

• nezávislostí na hardwaru (standardem je databáze Oracle),

• modulární stavbou a rozšířitelností („škálovatelnost“),

• grafickým prostředím,

• třívrstvou architekturu klient/server,

• podporou TCP/IP jako nejrozšířenějšího síťového protokolu,

• operačním systémem Unix nebo Windows NT,

• orientací na internetový vzhled aplikace,

• lokalizací do českého jazyka,

• podporou práce s několika měnami,

• podporou oběhu dokladů (workflow),

• možností ukládat a vyhledávat technickou dokumentaci přímo v systému,

• možností integrace s kancelářskými aplikacemi (tzv. nástroji desktop),

• podporou reinženýrinku obchodních procesů.

A nakonec jaký by měl být a co by měl splňovat, popř. nabízet, dodavatel takového systému EAM:

• renomovaný dodavatel produktu i implementátor,

• znalost systému ERP pro integraci,

• místní podporu (kvalitní místní firma),

• transparentní vztah mezi místním zástupcem a originálním dodavatelem,

• lokalizovanou verzi a údržbu mezinárodní verze,

• definovaný postup přechodu na vyšší verze, dočasné nápravy chyb (patch),

• definovanou podporu,

• světové, oborové a místní reference,

• schopnost prokázat návratnost vynaložených investic (ROI).

5. Závěr
Článek uvádí některé aspekty související s problematikou péče o majetek podniku. V současné době již nestačí představa o zúčtování odpisů, oprávek a vyřazení z evidence. Akcionáři stále častěji a důrazněji vyvíjejí tlak na zmenšování nákladů. Systém EAM je cesta.

A nakonec tedy odpověď na některé z otázek položených v záhlaví článku: „Nastal již čas systémů EAM?“ Odpověď zní: „Ano, čas už nastal“. Platí čím dříve, tím lépe. Ne nadarmo koluje rčení: „Společnosti, které zavedly EAM, litují, že to neudělaly dříve. Společnosti, které to ještě neudělaly, říkají, že EAM je zajímavé řešení, ale myslí si, že až takové úspory nepřinese.“

V každém případě je třeba se představou systému EAM seriózně zabývat a opatrně hledat dodavatele řešení. Produkt sám o sobě nestačí.

Ing. Jiří Surý, APP Czech, s. r. o.
e-mail: jiri.sury@appg.com