Článek ve formátu PDF je možné stáhnout
zde.
Při slavnostním otevření veletrhu Achema vystoupil také Utz Tillmann, generální ředitel Německého svazu chemického průmyslu VCI.
Konstatoval, že německý chemický a farmaceutický průmysl je silný a na inovace orientovaný obor s přibližně 2 000 podnikatelskými subjekty a 450 000 zaměstnanci. Z hlediska ekonomických výsledků byl rok 2017 rekordní a počátek letošního roku se rovněž vyvíjí pozitivně. Očekávaný růst objemu výroby je meziročně 3,5 %.
Utz Tilmann uvedl, že jsou však také faktory, které mohou vývoj ovlivnit negativně. Za největší geopolitické riziko označil současnou situaci v USA a Trumpovu snahu zahájit obchodní válku proti EU. Též vztahy s Čínou nejsou bez problémů. V současné době ČLR velmi promyšleně kupuje německé firmy, aby tak získala unikátní technologie, zatímco investicím německých firem v Číně se čínská vláda urputně brání.
Za trendy, které budou rozvoj německého chemického a farmaceutického průmyslu posilovat, označil Tilmann digitalizaci a cirkulární ekonomiku.
Ochrana klimatu
Má-li být dosaženo cílů Pařížské dohody, je třeba hledat nové cesty, jak omezit emise skleníkových plynů. Podle Utze Tilmanna to je velký úkol právě pro chemický průmysl: měl by produkovat stále méně CO2 a v dlouhodobém výhledu by měl emise skleníkových plynů omezit na nulu. Německý chemický průmysl v tomto směru své závazky plní. Přispívá k tomu používání nových, odlehčených konstrukcí, nových konstrukčních a izolačních materiálů nebo nových materiálů pro ukládání energie. V neposlední řadě jsou vyvíjeny alternativy k fosilním palivům a surovinám. V tomto kontextu zdůraznil zejména recyklaci odpadů, které tak nahrazují přírodní suroviny (např. pyrolýzu plastů), a technologie pohlcující CO2 v organické chemii (tyto procesy se označují jako CCU, Carbon Capture and Utilization). Mnohé z uvedených technologií jsou však energeticky dosti náročné. To je problém, s nímž je možné se vypořádat díky elektřině z obnovitelných zdrojů – elektřina se tak pro chemický průmysl stává vlastně jen další surovinou.
Podle Utze Tilmanna je z hlediska ochrany klimatu nutné dále posilovat podporu obnovitelných zdrojů energie – ovšem nejen jejich výstavby, ale též distribuce a využití takto vzniklé energie.
Průmysl v zemích EU udělal v ochraně klimatu velký pokrok, jenže ochrana klimatu je celosvětová výzva. Je proto třeba vyvolat velký tlak na ostatní země, aby se k cílům Pařížské dohody o ochraně klimatu připojily. Cílem by podle Utze Tilmanna mělo být zavedení celosvětového poplatku za emise CO2, který by vyrovnal podmínky v jednotlivých státech a zabránil odlivu produkce z EU do zemí, kde je výroba méně šetrná k životnímu prostředí, a proto levnější. Ovšem cesta k celosvětové harmonizaci pravidel ochrany klimatu bude podle něj velmi dlouhá.
Digitalizace a cirkulární ekonomika
Digitalizace není pro německé chemičky ničím novým, konstatuje Tilmann. Mnohé z nich už zavedly vysoký stupeň automatizace a digitálního řízení. Nové jsou obchodní a podnikatelské modely, které se nyní v souvislosti s digitalizací objevují. Jsou spojené zejména s využitím velkých dat. Jejich analýza umožňuje optimalizovat výrobní procesy, ale pomáhá také při vývoji nových produktů a technologií. A co je nejdůležitější, nedigitalizují se jen samotné podniky, ale celé odvětví. Výrobní závody chemického a farmaceutického průmyslu jsou stále více digitálně propojeny se svými zákazníky i dodavateli, což jim umožňuje prohloubit vzájemnou spolupráci.
Německý chemický průmysl se proto v nejbližších třech až pěti letech chystá do rozvoje digitalizace investovat až jednu miliardu eur. Kromě toho každý rok investuje několik miliard eur do projektů snižujících spotřebu energie a surovin.
Cirkulární ekonomika je termín, který je v Evropě často používaný – jde o jednu z priorit politiky EU. Podstatou cirkulární ekonomiky je vytvářet uzavřené cykly materiálů: veškeré odpady se musí znovu využít, co se vezme z přírody, musí se do ní zase vrátit. Právě v tom může podle Utze Tilmanna sehrát velkou roli využití velkých dat. Během životního cyklu produktů se budou např. ukládat data o použitých surovinách a jejich recyklaci.
Další oblastí využití velkých dat je prediktivní údržba. Například v jednotce parního krakování jsou každou hodinu monitorovány tisíce údajů ze snímačů tlaku, teploty, výšky hladiny a dalších, umístěných na různých místech provozu. Tak je možné udělat si kompletní obraz o průběhu krakování a o stavu jednotlivých zařízení. Prediktivní údržba ve velkých chemických závodech není snem, ale každodenní realitou.
Digitalizace otevírá nové možnosti také pro start-upy. Mnohé jejich aktivity dnes nepotřebují mít za sebou kapitálově náročnou výrobu – jednoduše si volnou kapacitu najdou na internetu a pronajmou.
Udržitelná chemická výroba
Zajištění udržitelnosti výroby je pro budoucnost nezbytné. Udržitelnost musí být v chemickém a farmaceutickém průmyslu základním principem. V tom se podle Utze Tillmanna asociace VCI shoduje se sedmnácti cíli udržitelného rozvoje, jak je stanovilo OSN. Německý chemický průmysl je v oblasti inovací pro udržitelnou výrobu rozhodujícím světovým oborem, což se odráží i na jeho prezentaci na veletrhu Achema.
[Projev Utze Tillmanna generálního ředitele VCI při otevření veletrhu Achema, 11. června 2018.]
(Redakčně zkráceno) Petr Bartošík
Obchodní válka má jen poražené
Z projevu prof. Rainera Dierckse, předsedy společnosti Dechema, na otevření veletrhu Achema:
„Téměř všechny společnosti v procesním průmyslu mají své mezinárodní aktivity. Neplatí to jen pro velké nadnárodní korporace, ale také pro většinu malých a středních firem, které se soustředí na high-tech produkty a jsou často ve svém oboru na špičkové světové úrovni.
Obchodní bariéry a cla postihnou vždy nejen výrobce, jejichž přístup na trhy se tak omezí, ale rovněž zákazníky, kteří potom těžko hledají odpovídající alternativy.
Investice v procesním průmyslu jsou dlouhodobé. Investoři potřebují mít stabilní výchozí podmínky, protože jen tehdy se mohou rozhodnout provoz vybavit moderní technikou, která je schopná zajistit efektivní výrobní procesy. Státu to přinese nová pracovní místa a vyšší daně.
V procesním průmyslu to platí více než jinde: obchodní válka nemá vítěze, jsou jen poražení.
Ovšem nejen výrobci a dodavatelé pracují na mezinárodní bázi. Také týmy výzkumníků jsou mezinárodní. Má-li být národní výzkum silný, potřebuje impulzy získané z mezinárodních kontaktů. Komplikace s vízy a omezeními vstupu překáží mezinárodní spolupráci a poškozují výzkum nejen v zemi, která tato opatření uplatňuje, ale celou mezinárodní vědeckou komunitu.“