V tomto čísle přinášíme druhou část rozhovoru s Eduardem Palíškem, generálním ředitelem společnosti Siemens Česká republika. Budeme hovořit o Ceně Wernera von Siemense, o vzdělávání, o vztahu k zaměstnancům v době průmyslu 4.0 a o rovných příležitostech.
Společnost Siemens pořádá každoročně Cenu Wernera von Siemense. Jak hodnotíte loňský ročník?
Kvalita prací v soutěži o Cenu Wernera von Siemense každoročně roste. Když vidím úroveň letos vyhodnocených prací, je až neuvěřitelné, co mladí dokážou, jak dovedou vědecky myslet a pracovat a jakých výsledků dosahují. V rámci Ceny Wernera von Siemense podporujeme nejen studenty a mladé vědce, ale i jejich učitele a školitele, protože to jsou právě oni, kdo mladé lidi, studenty, doktorandy a vědce k vynikajícím výsledkům dovedli.
Cena má velmi prestižní poroty, kde jsou rektoři a děkani vysokých škol i zástupci Akademie věd ČR, včetně její předsedkyně. I proto má tak vysokou úroveň.
Vybral byste Vy osobně některou z oceněných prací?
Vybírat podle kvality práce bych se neodvážil, na to jsou porotci. Co bych ale zmínil, to jsou speciální kategorie. Zavedli jsme ocenění pro studenty, kteří musí při získání vzdělání překonávat zvlášť velké potíže. To mohou být zdravotní potíže, např. omezený pohyb nebo zrak, ale také sociální hendikep. Myslím si, že kdo má předpoklady a vůli se vzdělávat, měl by svou šanci dostat. Další zvláštní kategorie, které jako jediné předsedám já, je ocenění za vynikající kvalitu ženské vědecké práce.
Nevím, jestli je dobře, když vědkyně dostane cenu jen proto, že je žena.
Tak to ale vůbec není! Práce musí být nejprve pozitivně ohodnocena odbornou komisí, takže žádná vědkyně není ohodnocena jen proto, že je žena. Nejprve se musí ve své kategorii umístit na jednom z prvních třech míst a teprve potom naše komise vybírá, která z nich bude zvolena na speciální ocenění. Chceme ukázat na životním příběhu oceněných autorek, že ženy mohou být ve svém oboru úspěšné, přestože česká společnost ženy jako vědkyně stále příliš nepodporuje a nedoceňuje. Česká republika se v žebříčku Global Gender Gap Report, který sestavuje World Economic Forum a jenž porovnává rovnost příležitostí mužů a žen v přístupu ke vzdělání a zdravotní péči, v ekonomických možnostech a zapojení do politiky, opět propadla na 101. pozici ze 76. místa. To ale není proto, že by u nás ženy neměly přístup ke vzdělání, v tom jsme naopak na sdíleném prvním místě, zaostáváme proto, že ženám neumožňujeme, aby své vzdělání v praxi náležitě využily. V populaci je 51 % žen a nevidím sebemenší důvod, proč by v kterékoliv pracovní pozici nemohlo být 51 % žen, snad s výjimkou zvlášť těžkých a nebezpečných pracovních pozic. To je dáno genderovou nerovností, kdy už doma holčička dostane panenku, aby se o ni postarala, a chlapeček Merkur, aby něco sestrojil. I kdyby rodiče takové rozdíly nedělali, jsou nastavené ve společnosti, stále existují typicky ženská a mužská povolání: žena má být kadeřnice a muž konstruktér, a když je muž kadeřník a žena konstruktérka, je na nich něco divného. Zvláště ženy mají často obavy, zda dokážou uspět v maskulinním prostředí, takže se do něj ani nesnaží proniknout a ze svých snů a cílů raději sleví.
Cena Wernera von Siemense je určena pro mladé vědce a vysokoškoláky. Podporuje Siemens i středoškoláky?
Ano, jmenoval bych například soutěž v programování CNC, která je tradičně součástí doprovodného programu MSV.
Podporujeme i zapojení našich odborníků do výuky na středních, ale i vysokých školách, ať formou přednášek a kurzů, nebo vedením ročníkových a diplomových prací.
Říkal jsem, že stát pro podporu vzdělávání dělá málo. Ale jak vidíte, nejsme ti, kteří jen ukazují na pasivní úředníky. Chceme sami přispívat k úrovni vzdělanosti v Česku, protože český Siemens považujeme za českou firmu, i když se zahraničními vlastníky, a na budoucnosti Česka nám záleží.
Úspěšně posouváme společnost Siemens v České republice z výrobce produktů na firmu, která má v České republice také špičkový výzkum a vývoj. Máme v České republice například několik globálních kompetenčních center. Konkrétně v Praze máme skupinu, která se věnuje průmyslovým komunikačním sítím, takže nové produkty pro celý koncern vznikají právě u nás. Jenže abychom v Česku mohli rozvíjet výzkumné a vývojové aktivity, potřebujeme tu mít vzdělané odborníky s širokým rozhledem, kteří se umějí a chtějí sami učit novým věcem, mají kritické myšlení, dovedou se samostatně rozhodovat a jsou schopni prezentovat svoji práci. To je právě to, co očekáváme od vzdělávacího systému. Nepotřebujeme sádrové trpaslíky s encyklopedickými znalostmi.
Nás ve škole učili, že inženýr by neměl být zaměřený jen na svůj technický obor, ale měl by mít široký přehled také o matematice, fyzice, chemii, ale třeba i medicíně nebo biologii. Ostatně kybernetika, kterou jsem studoval, původně byla vědou o šíření informací a řízení v živých organismech, až později vznikla technická kybernetika. Celá dnes tak populární umělá inteligence, ačkoliv stojí na základech matematiky, zvláště statistiky, obsahuje mnoho analogií z biologie, neurologie a psychologie.
Ano, například neuronové sítě, to je kombinace biologického principu a matematiky. Nebo rozpoznávání řeči – za ním stojí lingvistika a matematické modely. Většina objevů vzniká na pomezí oborů. Vezměte si třeba navigaci lodí. K tomu byl dříve třeba sextant a hvězdy. Kormidelníci chtěli, aby sextant byl stále přesnější, spolehlivější, lehčí, ale pořád to byl sextant. Kdyby vývoj zůstal v hranicích těchto technických inovací podle požadavků praxe, nikdy by nevznikla navigace pomocí GPS. V objevech vždycky jde o odvahu překročit hranice. Toho se neodvážíte, když netušíte, co je za nimi. Proto kladu takový důraz na kvalitní všeobecné vzdělání.
Pojďme se vrátit ke genderovým otázkám – teď ne z pohledu uplatnění žen vědě, ale z pohledu uplatnění žen ve společnosti Siemens. Mají ženy šanci stát se ve firmě Siemens manažerkami? Máte nějaké kvóty, kolik má být žen na vedoucích pozicích?
Ne, my nevybíráme manažery podle toho, zda je to muž nebo žena, ale podle toho, co dokáže a jaký má potenciál. Pokud se nám podaří najít manažerku, která má pro svou práci předpoklady a chce se rozvíjet, chce dále růst, je to úžasné, protože do kolektivu přinese svůj ženský pohled, který je přece jen trochu jiný než mužský – a to je velký přínos. Proto rádi dáme příležitost ženě i na vedoucí pozici, ale opět zdůrazňuji: ne proto, že je to žena, ale proto, že jsme ji na danou pozici vyhodnotili jako nejlepší. Náš cíl je genderová rovnost, ne plnění kvót, ty pro nás nejsou cílem, jsou jen měřítkem toho, jak se k rovnosti blížíme.
Jenže například starost o děti a o rodinu je z pracovního hlediska velká komplikace. Ne že by se o děti musely starat vždy jen ženy, ale i když se rodiče v péči spravedlivě střídají, je to proti bezdětným pracovníkům nevýhoda.
Při přijímacím řízení nebo při povyšování hledíme především na osobnostní předpoklady. Dokonce ani obor vzdělání nebo znalost našich produktů nejsou tak důležité, protože má-li uchazeč ambice a touhu se rozvíjet, dokáže-li se učit, vzdělání a znalosti si poměrně rychle doplní.
Péče o rodinu a o děti je věc, kterou řešíme až následně. Jsme-li přesvědčeni, že jde o člověka, který je pro naše podnikání přínosem, dokážeme mu v rodinných záležitostech vyjít vstříc. Péče o děti není pro naše zaměstnance diskvalifikující.
Popravdě úplně si nedovedu představit servisního technika, který pět dní v týdnu jezdí po zákaznících, že by se k tomu staral o dítě a vodil ho ráno do školky.
Vidíte, a právě u servisního technika to jde, protože možnosti servisu na dálku se rozvíjejí tak rychle, že mnoho servisních zásahů může technik udělat z kanceláře nebo z domova a nikam jezdit nemusí. Ale máte pravdu, že jsou pracovní pozice, které jsou spojené s častými služebními cestami, a v tom případě je s výhodou, když může pomoci druhý rodič nebo širší rodina. My vyjdeme vstříc, když to jde, ale všechno za zaměstnané rodiče vyřešit nemůžeme. Samozřejmě by pomohlo, kdyby stát v širším rozsahu poskytoval dostupnou a kvalitní péči o malé děti.
Velkou pomocí může být práce z domova. Umožňuje lépe skloubit péči o členy rodiny a rodinný život s pracovními povinnostmi. Umožňujete svým zaměstnancům pracovat z domova?
Abych se přiznal, nelíbí se mi současná legislativní úprava vykazování pracovní doby. To je hrozně archaické. Proč bych měl nutit zaměstnance, aby seděl v kanceláři ve Stodůlkách, když může pracovat doma? Proč by si, když mu to charakter práce umožňuje, nemohl zajít dopoledne třeba s dítětem k lékaři a pracovat až večer, když na to má klid? Zákoník práce má chránit zaměstnance, ale před čím? Před tím, aby mu zaměstnavatel vycházel vstříc?
Po opatřeních proti covidu se mnoho firem vrátilo od práce z domova k povinnosti chodit pět dní v týdnu do kanceláře. My ne, zachovali jsme možnost pracovat z domova a zaměstnanci to oceňují.
Myslím si, že je to jeden z projevů přicházející čtvrté průmyslové revoluce, o kterém se mnoho nemluví: nejde jen o flexibilitu strojů a zařízení, ale také o flexibilitu pracovníků, kteří by měli mít možnost „nabízet“ zaměstnavateli svůj čas na splnění daných úkolů. Zvláště mladí lidé jsou zvyklí takhle pracovat – oni nechtějí být zaměstnanci, ale seženou si zakázku nebo projekt, na tom pracují, a když mají hotovo, hledají si další projekt a mezitím třeba cestují.
Tohle jsme ale řešili už v roce 2016, když jsme psali knihu Průmysl 4.0 – Výzva pro Českou republiku. Už tam jsme se věnovali vlivu průmyslu 4.0 na zaměstnanost, na formu pracovních poměrů, na virtuální zaměstnání. Doba covidu mnohé změny urychlila. Já tu knihu považuji za velmi vizionářskou. Její druhé, přepracované vydání už se chystá k tisku.
Já vím, napsala ji spousta velmi zkušených a erudovaných autorů a i já jsem se na její přípravě malinko podílel.
Pane řediteli, děkuji Vám za rozhovor. Věřím, že bude pro čtenáře zajímavý, přestože jsme se příliš nevěnovali technickým otázkám, jak je v našem časopise zvykem. Na ty určitě přijde čas příště.
(Rozhovor vedl Petr Bartošík. První část rozhovoru vyšla v minulém čísle.)
Obr. 1. Ing. Eduard Palíšek, Ph.D., MBA, zastává pozici Country CEO a generálního ředitele skupiny Siemens Česká republika od roku 2010
Obr. 2. Společná fotografie vítězů a laureátů Ceny Wernera von Siemense 2023 s generálním ředitelem Siemens Česká republika Eduardem Palíškem (zcela vpravo)
Obr. 3. Cena Wernera von Siemense 2023 v číslech
Obr. 4. Cenu za překonání překážek ve studiu v Ceně Wernera von Siemense za rok 2023 získala Ing. Veronika Kamenská z VUT v Brně. Veronika, která trpí zhoršující se zrakovou vadou, poruchami pozornosti a psychickým onemocněním s úzkostnými stavy, společně s kamarádem Tomášem Chlubnou vytvořila aplikaci Nepanikař, která pomáhá lidem bojujícím s panickými stavy, depresí a dalšími psychickými problémy a poskytuje jim podporu, rady, relaxační cvičení a mnoho dalšího. Aplikaci využívá přes půl milionu uživatelů v mnoha zemích světa
Obr. 5. Vítězem soutěže Sinumerik Cup se v roce 2023 stali žáci Středního odborného učiliště Domažlice Štěpán Knopf, Lukáš Förster, Ondřej Chmelík a Tomáš Durdík pod vedením učitele Filipa Rojta (na obrázku před budovou firmy Siemens jsou dva členové týmu, Tomáš Durdík a Lukáš Förster, v doprovodu vedoucího učitele odborného výcviku Josefa Konopa)