Článek ve formátu PDF je možné stáhnout
zde.
Na podzim to bude již třináct let, co se právo České republiky začalo přizpůsobovat legislativním požadavkům Evropské unie na bezpečnost nově vyráběných strojních zařízení. Všeobecně jsou požadavky na výrobky stanoveny především v dosud platném zákoně č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Technické požadavky na strojní zařízení byly konkrétněji vymezeny v nařízení vlády č. 170/1997 Sb. To bylo nahrazeno nařízením vlády č. 24/2003 Sb., které je v souladu s Evropskou směrnicí 98/37/ES a vstoupilo v platnost 1. 5. 2004, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie. V roce 2006 byla vydána nová směrnice 2006/42/ES, kterou bylo nutné začlenit do národního práva každé členské země 29. 12. 2009. V České republice byla tato podmínka splněna nařízením vlády č. 176/2008 Sb. Toto nové nařízení vlády přináší v některých aspektech zásadní změny bezpečnostní legislativy.
Co je strojní zařízení?
Nová směrnice (176/2008 Sb.) upřesňuje, pro jaká zařízení platí, a také jakých se netýká. Základní definice strojního zařízení zní: „Soubor, který je vybaven poháněcím systémem, který nepoužívá přímo vynaloženou lidskou nebo zvířecí sílu, sestavený z částí nebo součástí, z nichž aspoň jedna je pohyblivá, vzájemně spojených za účelem stanoveného použití.“ Zjednodušeně lze usuzovat, že strojní zařízení je vše, co se pohybuje a je poháněno motoricky.
V odstavci (4) § 1 jsou vyjmenována zařízení, kterých se toto nařízení netýká, namátkou jde třeba o dopravní prostředky, zbraně, zařízení pro jaderné elektrárny, plavidla nebo spotřebiče pro domácnost.
Základní požadavky
Aby strojní zařízení mohlo být „prodáno“, tedy uvedeno na trh států Evropského společenství, musí splňovat několik základních požadavků. Nejsnadnější způsob, jak toho dosáhnout, je řídit se příslušnými normami. Výrobce splní základní
požadavky tím, že jeho zařízení vyhoví příslušným ustanovením některé z těchto norem:
-
harmonizované evropské normy,
-
harmonizované české technické normy, která přejímá normu evropskou,
-
technické normy členského státu EU, která přejímá normu evropskou.
Další důležitou podmínkou pro uvedení stroje na trh je technická dokumentace. Podle přílohy č. 7 nařízení vlády 176/2008 Sb. musí být technická dokumentace k dispozici v jednom z jazyků členských států EU. Dále musí být přiložen návod k obsluze v jazyce státu, kde je strojní zařízení uváděno do provozu, a v neposlední řadě musí být přiloženo prohlášení o shodě a strojní zařízení musí být označeno značkou CE.
Neúplné strojní zařízení může být uvedeno na trh, jen pokud výrobce mimo technickou dokumentaci vypracuje návod k montáži podle přílohy č. 6 a vyhotoví prohlášení o zabudování tak, jak je to popsáno v příloze č. 2 nové směrnice.
Posouzení rizika
Jednou z nejdůležitějších novinek je jasné stanovení povinnosti výrobce nebo dovozce strojního zařízení posoudit riziko. V předchozím nařízení vlády (č. 24/2003 Sb.) bylo v příloze č. 2, odstavci 1 Úvodní poznámky stanoveno: „Povinnosti stanovené základními požadavky na ochranu zdraví a bezpečnost platí pouze tehdy, existuje-li odpovídající nebezpečí u daného strojního zařízení…“ Dále je v odstavci 3 uvedeno mimo jiné: „Výrobce má povinnost posoudit tato nebezpečí tak, aby identifikoval ta, která přicházejí v úvahu u jeho stroje. Při konstrukci a výrobě musí vzít své posouzení v úvahu.“ Z praxe je známo, že tato ne úplně jasná formulace a možná i umístění tohoto textu do Úvodní poznámky vedly k tomu, že mnoho výrobců strojních zařízení riziko neposuzovalo. Nejde jen o výrobce z České republiky, ale z celé EU. Nařízení vlády č. 176/2008 Sb. se nyní (v příloze č. 1, odstavci 1 Obecných zásad) vyjadřuje jasně: „Výrobce strojního zařízení nebo jeho zplnomocněný zástupce zajišťuje posouzení rizika s cílem jeho snížení a určuje požadavky na ochranu zdraví a bezpečnosti, které platí pro strojní zařízení. Strojní zařízení musí být navrženo a konstruováno s přihlédnutím k výsledkům posouzení rizika.“ Zákon i zjednodušeně popisuje základní postup posuzování a snižování rizika:
-
vymezit určení strojního zařízení, což zahrnuje jeho předpokládané použití a jakékoliv jeho důvodně předvídatelné nesprávné použití;
-
určit nebezpečí, která mohou vyplývat ze strojního zařízení, a s tím spojené nebezpečné situace;
-
odhadnout rizika při zohlednění závažnosti možného poranění nebo škody na zdraví a pravděpodobnost jejich výskytu;
-
vyhodnotit rizika s cílem určit, zda je nutné je snížit v souladu s tímto nařízením,
-
zajistit ochranná opatření, která vyloučí nebezpečí nebo sníží rizika spojená s tímto nebezpečím v dále uvedeném stanoveném pořadí:
1. vyloučit nebo co nejvíce omezit nebezpečí bezpečným návrhem a konstrukcí strojního zařízení,
2. učinit nezbytná ochranná opatření v případě nebezpečí, která nelze vyloučit,
3. uvědomit uživatele o přetrvávajícím nebezpečí vyplývajícím z jakýchkoliv nedostatků přijatých ochranných opatření, upozornit na případnou potřebu zvláštní odborné přípravy a specifikovat potřebu osobních ochranných prostředků.
Vzhledem k nutnosti uplatňovat uvedená opatření ve stanoveném pořadí nelze řešit bezpečnost pouze nápisem Vstup zakázán, i přestože je to velmi levné! Podrobně jsou zásady, jak posoudit riziko, popsány v ČSN EN ISO 14121-1, která nahradila v dubnu 2008 normu ČSN EN 1050.
Posuzování shody
Další důležitá změna se týká procesu posuzování shody. Jestliže vyráběné strojní zařízení není uvedeno v příloze č. 4 nařízení 176/2008 Sb., musí výrobce použít postup uvedený v příloze č. 8. V něm je stanoveno, že výrobce musí vypracovat technickou dokumentaci podle přílohy č. 7 a dále musí přijmout všechna nezbytná opatření, aby výrobní proces zajišťoval shodu vyráběného strojního zařízení s vypracovanou technickou dokumentací.
Jestliže vyráběné strojní zařízení je uvedeno v příloze č. 4 nařízení (176/2008 Sb.) a jsou splněny požadavky příslušných harmonizovaných norem, musí výrobce použít buď postup uvedený v příloze č. 8, nebo postup podle přílohy č. 9, tj. přezkoušení typu notifikovanou osobou, přičemž platnost vydaného certifikátu je v tomto případě omezena na pět let. Další možností je zajistit komplexní zabezpečování jakosti podle přílohy č. 10. Tento systém zabezpečování jakosti musí být schválen notifikovanou osobou.
Jestliže vyráběné strojní zařízení je uvedeno v příloze č. 4 nařízení (176/2008 Sb.) a nejsou splněny požadavky příslušných harmonizovaných norem, musí výrobce použít pouze postup podle přílohy č. 9, tj. přezkoušení typu notifikovanou osobou, kdy platnost vydaného certifikátu je omezena na pět let, nebo zajistit komplexní zabezpečování jakosti podle přílohy č. 10. Tento systém zabezpečování jakosti musí být schválen notifikovanou osobou.
Další nové požadavky
Spouštění stroje
Stále platí základní požadavek, že strojní zařízení musí být spouštěno pouze záměrným působením na ovládací prvek. Byla však změněna výjimka předchozího nařízení, č. 24/2003 Sb., že výše uvedené neplatí při opakovaném spouštění, které je bez rizika pro ohrožené osoby. V praxi to znamená, že pro spuštění strojního zařízení musí obsluha vždy působit na ovládací zařízení. Nebo musí být strojní zařízení vybaveno takovým bezpečnostním řídicím systémem, který umožňuje spouštět automatický pracovní cyklus pouhým uvolněním bezpečnostního optoelektronického ochranného zařízení.
Se spouštěním stroje souvisí také umístění ovládacích prvků. Nový požadavek zní: „Z každého stanoviště obsluhy musí být obsluha schopna se ujistit, že se v nebezpečném prostoru nikdo nenachází, nebo musí být ovládací systém navržen a konstruován tak, aby nebylo možné spuštění, pokud se v nebezpečném prostoru někdo nachází.“ To jinými slovy ukládá používat zařízení, které zamezí spuštění stroje, pokud se kdokoliv nachází v nebezpečném prostoru (obr. 1). K tomu je nejvhodnější bezpečnostní laserový skener. Uvedený požadavek lze také splnit použitím zvukové signalizace, ovšem lze předpokládat, že ve změti různých zvukových signálů běžného výrobního podniku by se mohl ten správný snadno ztratit.
Zastavení stroje
Nařízení (176/2008 Sb.) nově definuje tři způsoby zastavení:
Běžné zastavení, které musí mít za následek přerušení přívodu energie k příslušným poháněcím mechanismům.
Provozní zastavení, používané v případě, kdy je z provozních důvodů nutné zastavit pohyby bez přerušení přívodu energie k poháněcím mechanismům, při tom musí být stav zastavení udržován a monitorován.
Nouzové zastavení – k tomu musí být stroj vybaven stále ještě „hříbkem“ se žlutým podkladem, který splňuje požadavky nové normy ČSN EN ISO 13850. Zařízení pro nouzové zastavení nemusí být implementováno v případě, že by jeho použití nezmenšovalo riziko. Nově ale platí, že jestliže se použije, musí být funkční kdykoliv a v žádném případě nesmí nahrazovat jiná ochranná opatření.
Servisní režim
Každý stroj je nutné občas seřídit, opravit, přenastavit jeho parametry. Pro tyto operace může být nutné deaktivovat či odstranit ochranné prvky, stroj ale musí fungovat. V takovém případě je nutné vedle jiných opatření stroj přepnout do „servisního“ režimu, což je nutné udělat vždy přepínačem s klíčem. Přepnutí musí způsobit:
-
vyřazení všech ostatních ovládacích nebo pracovních režimů z funkce,
-
provoz nebezpečných funkcí pouze při stálém působení na ovládací zařízení,
-
provoz nebezpečných funkcí pouze za podmínek sníženého rizika, čímž se předchází nebezpečí plynoucímu z činností na sebe navazujících (např. signifikantně snížená rychlost),
-
zabránění provozu nebezpečných funkcí úmyslným nebo neúmyslným působením na čidla stroje.
Nově dále platí ustanovení: „Nelze-li tyto čtyři podmínky splnit současně, musí být přepínačem ovládacích nebo pracovních režimů aktivována jiná ochranná opatření, která jsou navržena a provedena tak, aby byl zjištěn běžný pracovní prostor.“
Ochranné kryty a ochranná zařízení
Požadavky na ochranné kryty a ochranná zařízení se zásadně nemění, pouze byly přidány dva nové požadavky: musí být bezpečně upevněny na místě, a pokud je to možné, měly by chránit před vymrštěním nebo padáním materiálu, předmětů nebo proti emisím ze strojního zařízení. Je třeba zdůraznit požadavek na umístění ochranného krytu nebo zařízení do bezpečné vzdálenosti podle ČSN EN 999 + A1 nebo v budoucnu podle ČSN EN ISO 13855.
Zásadní a nový je požadavek používat pro ochranné kryty takové upevňovací systémy, které musí při odstranění krytu zůstat přichyceny na vlastním krytu nebo strojním zařízení. Nové vydání normy ČSN EN 953 + A1 ukazuje jednu z možností, jak tento požadavek splnit.
Kryty i ochranná zařízení musí být integrovány do řídicího systému stroje tak, aby byly splněny tyto podmínky:
-
pohybující se části nesmí být možné spustit, pokud jsou v dosahu obsluhy (viz výše uvedený požadavek na umístění ovládacích prvků),
-
osoby se nesmí dotknout pohybujících se částí, jestliže už byly spuštěny – dodržení bezpečné vzdálenosti (obr. 2),
-
v případě chybějící součásti nebo poruchy jedné ze součástí nesmí být pohybující se části spuštěny nebo musí být zastaveny,
-
ochranná zařízení musí být seřiditelná pouze úmyslným úkonem, tedy nástrojem nebo pomocí softwaru.
Závěr
V článku jsou ve zkratce nastíněny některé základní požadavky a hlavní změny, které jsou uvedeny v novém nařízení vlády č. 176/2008 Sb. Více informací lze nalézt v publikaci vydané společností Sick spol. s r. o. V šesti krocích k bezpečnému stroji. Zájemci se také mohou zúčastnit školení, které pořádá Sick v prostorách firmy nebo přímo u zákazníka.
Filip Pelikán,
Obr. 1. Bezpečnostní laserový skener zamezí spuštění stroje, jestliže se kdokoliv nachází v nebezpečném prostoru
Obr. 2. Výrobce musí zajistit, aby ochranné prvky byly umístěny v bezpečné vzdálenosti od spuštěných pohybujících se součástí