Článek ve formátu PDF je možné stáhnout
zde.
V letošním roce uplynulo 100 let od narození profesora Antonína Svobody, vynikajícího konstruktéra počítačů a jednoho z průkopníků informační společnosti (obr. 1). Protože se komunistickému režimu téměř podařilo vymazat z historie jeho osobnost i zásluhy a mladá generace nemá tušení, že náš stát kdysi jeho zásluhou dosahoval v této oblasti světových prvenství, věnujme tomuto výročí pár slov.
Antonín Svoboda se narodil 14. října 1907 v Praze. Po absolvování gymnázia vystudoval Vysokou školu strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT. Nastoupil na katedru matematiky a dosáhl doktorátu technických věd. Paralelně studoval fyziku na Karlově univerzitě u profesora Dolejška.
V roce 1936 nastoupil vojenskou prezenční službu a byl zařazen k protiletadlovému dělostřelectvu, kde se setkal se svým kolegou z Dolejškova týmu dr. Vladimírem Vandem. Společně navrhli protiletadlový zaměřovač, který počítal budoucí polohu letadla. Než ale stačili zaměřovač vyrobit, přišel rok 1939 a okupace Československa. Oběma konstruktérům se podařilo těsně před uzavřením hranic odejít do Francie. Ve Francii se situace opakovala. Dokončili návrh, ale než se začal zaměřovač vyrábět, Francie padla. Po dramatickém útěku, doprovázeném osobní tragédií, když se Svobodovým narodila dvojčata, a přežil jen syn Tomáš, se Svobodovi dostali do USA. Tam začal Antonín Svoboda opět pracovat na vývoji zaměřovače – u firmy ABAX. Přihlásil mnoho patentů z této oblasti a obdržel nabídku na práci ve slavné Radiation laboratory na Massachusetts Institute of Technology v Bostonu (MIT).
Zde se podílel na konstrukci protiletadlového zaměřovače Mark 56, určeného k použití na válečných lodích. Měl i příležitost spolupracovat se zakladateli „věku počítačů“. Zaměřovač přímo navazoval na diferenciální analyzátor Vannevara Bushe, na společných seminářích se setkával s lidmi jako C. E. Shannon, N. Wiener, J. von Neumann a mnoha dalšími. Velmi často navštěvoval na blízké Harwardově univerzitě Howarda Aikena, který zde budoval první číslicový počítač. Stali se celoživotními přáteli a Svoboda si přitom uvědomil, že budoucnost patří číslicové technice.
Zaměřovač Mark 56 byl úspěšně dokončen, začal se montovat na válečné lodě a v závěrečné fázi války v Tichomoří zachránil životy tisíců amerických námořníků před útoky japonských kamikadze. Za zásluhy při jeho konstrukci Svoboda později od kongresu USA obdržel medaili Naval Ordnance Development Award.
Válka skončila a Svoboda byl profesorem Jamesem požádán, aby pro slavnou edici Radiation Laboratory Series napsal knihu o počítacích mechanismech. Kniha Computing Mechanisms and Linkages byla dokončena až v Praze v roce 1947 a málokdo již dnes ví, že jedna z prvních souborných knih o počítačích byla napsána českým autorem.
Svoboda spěchal domů, vrátil se na katedru matematiky a habilitoval se jako docent. V roce 1947 na základě podpory organizace UNRRA podnikl se svým kolegou a přítelem profesorem Trnkou studijní cestu po většině amerických a britských institucí zabývajících se vývojem počítačů. Svoboda si představoval, že na pražské technice začne stavět číslicový počítač. Jenže ČVUT nebyla výzkumná univerzita jako MIT a mnoho rozhodujících lidí vlastně vůbec nechápalo, o co jde. Odešel proto do začínajícího podniku Aritma, kde navrhl „kalkulační děrovač“, který Aritma poté dlouho vyráběla. Poznamenejme ale, že stále vedl přednášky o strojích na zpracování informace, které zahájil v roce 1947. Tím se stalo ČVUT v pořadí druhou nebo třetí univerzitou na světě, kde byly zahájeny pravidelné kurzy o výpočetní technice.
V roce 1950 proslulý matematik profesor Eduard Čech nabídl Svobodovi místo v Matematickém ústavu, kde Svoboda vytvořil oddělení matematických strojů a začal projektovat první československý počítač SAPO (SAmočinný POčítač). Při vzniku ČSAV v roce 1953 vznikla také Laboratoř matematických strojů, později změněná na Ústav matematických strojů. V tomto ústavu byl v roce 1956 spuštěn první československý samočinný počítač SAPO (obr. 2). Byl to počítač využívající elektromagnetická relé, jehož operační rychlost asi pět operací za sekundu budí u současných uživatelů úsměv. Nicméně měl některá světová prvenství. V historii počítačů se SAPO uvádí jako první počítač, u kterého byly využity von Neumannovy principy konstruování spolehlivých systémů z nespolehlivých prvků. Počítač měl tři aritmetické jednotky a výsledek se určoval na základě majority (později byl tento princip využit také v řídicím počítači pro projekt Apollo). Počítač SAPO pracoval úspěšně až do roku 1961, kdy došlo k malé havárii, po níž byl ale stroj odstaven a rozebrán.
V té době již byl ve velmi pokročilém stadiu další počítač vyvinutý Svobodovou skupinou, elektronkový a později tranzistorový počítač EPOS. Při dokončování počítače EPOS se ale vyměnilo vedení ČSAV, předsedou se stal J. Kožešník a Svoboda byl vystaven silným politickým tlakům a šikanovaní. Ústav matematických strojů byl vyčleněn z ČSAV. Svoboda byl zbaven jeho vedení a musel čelit neustálým politickým útokům na svou osobu a na své spolupracovníky.
Tehdejší beznadějná atmosféra dovedla Svobodu v roce 1964 k druhé emigraci do USA. Svá poslední aktivní léta strávil jako profesor University of California v Los Angeles. Do svobodného světa ho následovalo 80 jeho spolupracovníků, z nichž nikdo nebyl při nejrůznějších formách útěku chycen. Na penzi žil profesor Svoboda u svého syna na předměstí Portlandu, kde zemřel v roce 1980 právě při výbuchu blízké sopky St. Helen.
Konečně se k němu začíná hlásit i jeho vlast. V roce 1999 Antonín Svoboda obdržel od prezidenta Václava Havla in memoriam medaili za zásluhy prvního stupně. V letošním jubilejním roce vychází v nakladatelství Pražská technika kniha Memorable Ideas of a Computer School: The Life and Work of Antonin Svoboda, kterou sestavil Svobodův žák a spolupracovník profesor Jiří Klír, a současně životopisná kniha Počítače z Loretánského náměstí – Život a dílo Antonína Svobody autorů J. Klíra a P. Vysokého (obr. 3).
Petr Vysoký
Obr. 1. Antonín Svoboda na perokresbě P. Lisého z roku 1963
Obr. 2. Pracoviště operátora počítače SAPO
Obr. 3. Obálky knih vydaných k letošnímu jubileu Antonína Svobody