Aktuální vydání

celé číslo

07

2019

Řízení dopravy a budov

celé číslo
Jak kalibrovat tlakoměry – 20 skutečností, které je třeba brát v úvahu

Tlakoměry (manometry) jsou přístroje běžně používané v prostředí spojitých technologických procesů i jinde. Má-li být zaručena hodnověrnost údaje tlakoměru, je třeba jej – stejně jako jakékoliv jiné měřicí zařízení – v pravidelných časových intervalech kalibrovat. Při kalibraci tlakoměrů je třeba mít na zřeteli mnoho různorodých skutečností. Článek pojednává o dvaceti nejdůležitějších z nich.  Co je to tlak? Předtím, než detailně pojednáme o skutečnostech neopomenutelných při kalibraci tlakoměrů, si stručně připomeňme několik základních pojmů. Tlak je fyzikální veličina vyjadřující poměr velikosti síly F působící kolmo na rovinnou plochu a rovnoměrně spojitě rozloženou po této ploše a velikosti této plochy A. Tlak p se tedy rovná síle F dělené plochou A, takže platí p=F/A               (1)  Po celém světě se tlak měřil a měří při použití mnoha nejrůznějších jednotek tlaku, což někdy může být značně matoucí. Jednotkou tlaku používanou v současnosti v technické praxi v souladu s mezinárodní soustavou jednotek SI (Systčme International d’Unités) je pascal (Pa), což je tlak, který vyvolává síla o velikosti jednoho newtonu působící na rovinnou plochu o velikosti jednoho čtverečního metru kolmou ke směru síly, tedy 1 Pa = 1 N · m–2. Protože pascal je jednotka velmi malá, používají se v běžně praxi její násobky jako např. hekto- (hPa), kilo- (kPa) a mega- (MPa). Další informace o tlaku a různých jednotkách tlaku a jejich původu lze nalézt v češtině na https://www.kalibratory.cz/prehled-jednotek-tlaku/a anglicky na https://blog.beamex.com/pressure-units-and-pressure-unit-conversion. Nástroj ke vzájemným převodům jednotek tlaku je pod názvem Pressure unit converter k dispozici online na https://www.beamex.com/us/resources/.  Druhy tlaku Rozlišuje se několik různých druhů tlaku: přetlak (proti atmosférickému tlaku, gauge pressure), absolutní tlak (absolute pressure), vakuum (podtlak; vacuum), rozdíl tlaků (diferenční tlak; differential pressure) a atmosférický tlak (barometric pressure). Hlavní rozdíl mezi uvedenými druhy tlaku spočívá v referenčním bodu, ke kterému se měřený tlak vztahuje. Pro všechny uvedené typy tlaku jsou také dostupné patřičné tlakoměry. Existují i tlakoměry s kombinovanou stupnicí k měření jak přetlaku, tak i podtlaku (negativního přetlaku). Podrobnější informace o druzích tlaku lze nalézt na https://blog.beamex.com/pressure-calibration-basics-pressure-types.  Tlakoměry (manometry) Mluví-li se o tlakoměrech (manometrech), zpravidla se myslí analogové indikátory tlaku s ukazovatelem a číselníkem se stupnicí vyznačenou v jednotkách tlaku. Běžně se tlakoměry vyrábějí v provedení podle normy EN 837 (obr. 1). Jako senzor (čidlo) tlaku se v analogových tlakoměrech obvykle používá Bourdonova trubice, membrána nebo tlakoměrná krabice (deformační tlakoměry). Dále přístroj obsahuje mechanickou konstrukci převádějící výchylku čidla tlaku na polohu ukazatele vzhledem ke stupnici přístroje. Tlakoměry se dělí do různých tříd přesnosti, specifikujících přesnost přístroje i další jeho vlastnosti. Dostupné měřicí rozsahy jsou typicky uspořádány v krocích s koeficienty 1; 1,6; 2,5; 4 a 6 pokračujících v další dekádě (10, 16, 25, 40 a 60) atd. Průměry tlakoměrů (číselníků se stupnicí) jsou typicky 40, 50, 63, 80, 100, 115, 160 a 250 mm. Přesnější tlakoměry mají zpravidla číselník o větším průměru.Obr. 1. Tlakoměry se v provozu používají většinou jednotlivě, ale vyskytují se jejich rozsáhlé provozní sestavy K tlakovému potrubí (zdroji tlaku) se tlakoměry obvykle připojují při použití trubkového závitu, válcového (G) podle normy ISO 228-1 nebo kuželového (NPT) podle normy ANSI/ASME B1.20.1. Existují také digitální tlakoměry, které namísto analogové indikace tlaku mají indikátor číslicový. Těm se tento se článek zvlášť nevěnuje, nicméně většina zde uvedených principů platí obecně, tedy pro tlakoměry analogové i digitální. Tlakoměry se všeobecně používají ve všech odvětvích průmyslu, a tudíž je i běžná potřeba je kalibrovat. Aby bylo zaručeno, že měří správně, je tlakoměr zapotřebí, stejně jako kaž­dé jiné měřicí zařízení, v pravidelných časových intervalech kalibrovat. Tlakoměry jsou, jako mechanická zařízení, ohroženy mj. driftem v důsledku mechanického napětí, jemuž jsou jejich části za provozu vystaveny. Důvody, proč je třeba přístroje, včetně tlakoměrů, kalibrovat, jsou shrnuty v textu Why calibrate? na https://blog.beamex.com/2015/11/27/why-calibrate (viz také článek Proč kalibrovat? Význam kalibrace v časopise Automa č. 12/2018, str. 34 až 35). Diskusi na téma jak často je přístroje třeba kalibrovat lze nalézt na https://blog.beamex.com/2016/01/07/how-often-should-instruments-be-calibrated.  Základní princip kalibrace Je-li třeba co nejstručněji popsat operaci kalibrace tlakoměru, lze říci, že při kalibrování tlakoměru se na jeho tlakový vstup zavede uživateli přesně známý tlak a odečte se na číselníku údaj přístroje, obě hodnoty se zaznamenají a poté porovnají. Rozdíl mezi údajem tlakoměru a přesně známou hodnotou tlaku je chyba přístroje, která musí být menší než přesnost požadovaná od přístroje.  Dvacet skutečností, které je třeba brát v úvahu V následující části článek obsahuje komentáře ke dvaceti nejdůležitějším ze skutečností, které je při kalibraci tlakoměrů třeba brát v úvahu.  1. Třídy přesnosti Tlakoměry jsou nabízeny v mnoha různých třídách přesnosti, jak jsou specifikovány v normách EN 837 (třídy přesnosti od 0,1 do 4 % z rozsahu). Zpravidla používaná specifikace třídy přesnosti údajem uvedeným jako „procenta z rozsahu“ znamená, že jestliže tlakoměr je např. třídy přesnosti 1 a jeho stupnice má rozsah od nuly do 100 kPa, je přesnost přístroje 1 kPa. Vždy je třeba zjistit třídu přesnosti přístroje, který bude kalibrován. Jde o údaj, jenž nejen informuje o očekávané úrovni přesnosti měření, ale také má vliv na vlastní postup při kalibraci.  2. Tlaková média Při kalibraci tlakoměrů se jako tlakové médium používají plyny nebo kapaliny. Plynem je nejčastěji obyčejný vzduch, i když v některých úlohách se používají i jiné plyny, např. dusík. Kapalinami jsou nejčastěji voda nebo olej. Výběr tlakového média pro kalibraci závisí na tom, jaké médium je použito v technologickém zařízení, k němuž bude kalibrovaný tlakoměr posléze připojen, a také na rozsahu tlaku média. Tlakoměry pro měření malých tlaků je vhodné kalibrovat při použití vzduchu nebo jiného plynu, s rostoucí horní mezí tlaku je účelnější a bezpečnější použít jako kalibrační médium kapalinu. Je-li tlakovým médiem plyn, neměla by se v kalibračním systému nacházet žádná kapalina. Naopak při kalibraci kapalinou by měl být systém dostatečně odvzdušněn.  3. Znečištění Při použití v provozu je tlakoměr připojen na určitý druh tlakového média, k čemuž je třeba při výběru média pro kalibraci přihlédnout. Při kalibraci se nesmějí používat tlaková média, která by po zpětné instalaci tlakoměru na technologické zařízení mohla způsobit potíže. A také naopak, někdy mohou provozní média škodit kalibračnímu zařízení. Uvnitř tlakoměru se mohou nacházet nečistoty, které se mohou z přístroje dostat do kalibračního zařízení a poškodit je. U tlakoměrů měřících tlaky plynů lze použít odlučovače nečistot a vlhkosti, avšak tlakoměry měřící tlaky kapalin nezbývá než před kalibrací uvnitř vyčistit výplachem. Jednu z mezních provozních situací představují tlakoměry určené k měření tlaku kyslíku. Dostane-li se do vysokotlaké kyslíkové instalace při kalibraci sebenepatrnější množství mastnoty, může to být velmi nebezpečné s hrozícím nebezpečím výbuchu.  4. Rozdíl výšek (odlehlost) Nenacházejí-li se kalibrační zařízení a kalibrovaný tlakoměr v téže výšce nad povrchem země, mohou vlivem hydrostatického tlaku média v kalibrační aparatuře, vyvolaného působením zemské tíže, vzniknout chyby. Je-li jako tlakové médium použit plyn, který je obecně mnohem lehčí než jakákoliv kapalina, není vliv rozdílu ve výšce za běžných okolností třeba uvažovat. Jiná situace však nastává při kalibraci s použitím kapaliny, kdy rozdíl hydrostatických tlaků v kapalině v aparatuře na různých výškových hladinách není zanedbatelný a může zapříčinit chyby při kalibraci. Velikost chyby závisí na hustotě použité kapaliny a rozdílu výšek. Nelze-li při kalibraci s použitím kapaliny umístit kalibrační zařízení a tlakoměr do téže výšky, je třeba vliv rozdílu výšek vypočítat a zahrnout do výsledku kalibrace.  Příklad vlivu hydrostatického tlaku Hydrostatický tlak se určí podle vztahu  ph = ρ g h               (2)  kde: ph je hydrostatický tlak (Pa), ρ   hustota kapaliny (kg·m–3), g   místní tíhové zrychlení (m·s–2), h   rozdíl výšek (m). Je-li např. tlakovým médiem voda (hustota 997,56 kg·m–3) a místní tíhové zrychlení je 9,8 m·s–2, je při rozdílu výšek mezi kalibrovaným tlakoměrem a kalibračním zařízením 1 m do procesu kalibrace zavlečena chyba o velkosti 9,8 kPa (98 mbar). Povšimněte si, že chyba způsobená rozdílem výšek může být i velmi významná, v závislosti na velikosti tlaku, který se má měřit.  5. Zkouška těsnosti aparatury Vyskytnou-li se při kalibraci v aparatuře jakékoliv netěsnosti, může dojít k nepředvídatelným chybám. Před vlastní kalibrací je tudíž třeba ověřit těsnost celé sestavy kalibračního zařízení. Nejjednodušší způsob, jak provést zkoušku těsnosti, je natlakovat celou kalibrační sestavu na určitý tlak a poté po určitou dobu sledovat, nakolik tlak v čase klesá. Některá kalibrační zařízení (regulátory tlaku s funkcí spojitého udržování nastaveného tlaku) jsou schopna udržovat konstantní tlak i při výskytu netěsnosti. V takovém případě je obtížné netěsnost zjistit. Pak je třeba regulátor odpojit a ověřit těsnost vzniklé uzavřené soustavy. Jako vždy u uzavřené soustavy je přitom třeba vzít v úvahu adiabatický děj, zejména je-li kalibračním médiem plyn (viz dále).  6. Adiabatický děj V uzavřené nádobě, zde reprezentované kalibrační sestavou, obsahující plyn, ovlivňuje teplota plynu jeho objem a tím také tlak. Při rychlém nárůstu tlaku v sestavě vzroste teplota plynu a ten má snahu expandovat, tedy zaujmout větší objem, což při uzavřené soustavě s neměnným objemem vede k dalšímu zvýšení tlaku. Začne-li následně teplota klesat, plyn svůj objem zmenšuje, což se projeví poklesem tlaku v sestavě. Tento pokles tlaku se navenek může jevit jako netěsnost, nicméně ve skutečnosti je jeho příčinou adiabatický děj v důsledku změny teploty plynu. Čím rychleji se mění tlak, tím je výsledný efekt větší. Změna tlaku plynu způsobená tímto jevem se s tím, jak se stabilizuje teplota plynu, postupně zmenšuje. Takže mění-li uživatel tlak rychle, je třeba kalibrační sestavu předtím, než usoudí na netěsnost, ponechat vždy chvilku stabilizovat.  7. Krouticí moment Tlakoměry mohou být citlivé na namáhání krutem. Při připojování přívodu tlaku je proto nutné vyhnout se použití nadměrné síly (krouticího momentu), neboť by mohl být přístroj poškozen. Co se týče přípustného krouticího momentu, je třeba se řídit pokyny výrobce. Dostatečnou pozornost a dobu je rovněž třeba věnovat výběru správného nářadí a patřičných adaptérů a těsnění.  8. Poloha při kalibraci/po namontování Protože tlakoměry jsou mechanické přístroje, bude jejich údaj ovlivněn jejich polohou. Proto se doporučuje kalibrovat tlakoměr v téže poloze, ve které bude použit v provozu. V úvahu je také třeba brát doporučení výrobce ohledně provozní/montážní polohy. Pokud jde o montážní polohu, EN 837-1, část 10, říká: „Číselník musí být ve jmenovité poloze ±3°.“  9. Generování tlaku Ke kalibrování tlakoměru je třeba mít k dispozici zdroj tlaku média přiváděného do přístroje. Potřebný zdroj lze realizovat různými způsoby: je možné použít ruční zkušební tlakovou pumpu, regulátor tlaku s tlakovou nádobou, popř. pístový tlakoměr. Pístový tlakoměr generuje tlak velmi přesně a ke své funkci nevyžaduje samostatný kalibrační tlakoměr. Jde však o zařízení nákladné, nepříliš mobilní, vyžadující velmi pečlivou obsluhu a citlivé na znečištění. Mnohem obvyklejší je generovat tlak ruční zkušební tlakovou pumpou a měřit ho přesným zařízením pro měření tlaku (kalibrátorem). Jako zdroj tlaku lze použít též regulátor tlaku.  10. Tlakování/„rozcvičování“ tlakoměru U tlakoměru, v důsledku jeho mechanické konstrukce, se bude vždy vyskytovat určité tření mezi jeho pohyblivými části, a přístroj tak může v čase měnit své vlastnosti. Proto je ho třeba před kalibrací tzv. rozcvičit. Důležité je to zejména tehdy, ležel-li přístroj nějakou dobu nepoužíván. K rozcvičení se přístroj připojí na jmenovitý maximální tlak, nechá se tak asi minutu, poté se tlak uvolní a opět se asi minutu počká. Tuto proceduru je třeba před započetím vlastní kalibrace zopakovat dvakrát až třikrát. Obr. 2. Údaj tlakoměru zobrazeného vlevo není snadné přečíst úplně přesně, protože jeho ukazatel se nachází mezi značkami na stupnici; naproti tomu údaj tlakoměru napravo, jehož vstupní tlak je nastaven tak, že ukazatel je v koincidenci se značkou stupnice, je jednoznačný 11. Odečet hodnoty tlaku (rozlišení) Stupnice na číselnících tlakoměrů se vyznačují omezenou čitelností. Jsou vyznačeny velkými a malými značkami, jestliže se však ukazovatel nachází mezi značkami, není snadné údaj tlakoměru přesně stanovit. Mnohem snazší je určit, kdy je ukazovatel v přesné koincidenci se značkou na stupnici. Proto se doporučuje nastavit vstupní tlak tak, aby se ukazovatel nacházel přesně nad značkou na stupnici kalibrovaného tlakoměru, a poté zaznamenat odpovídající hodnotu vstupního tlaku. Jestliže se do kalibrovaného tlakoměru jen zavede určitý přesně známý tlak a poté se odečítá údaj (poloha ukazovatele) na stupnici, v důsledku omezené přesnosti odečtu ze stupnice se uživatel nevyhne chybě (obr. 2). Důležité je také sledovat polohu ukazovatele ze směru kolmého k rovině číselníku tlakoměru, a to k vyloučení chyby paralaxy (obr. 3). Mnoho přesných přístrojů má podél stupnice pod ukazovatelem umístěno odrazné zrcadlo pomáhající přesně přečíst údaj přístroje: na číselník je třeba se dívat tak, aby obraz ukazovatele v zrcadle byl přesně v zákrytu za skutečným ukazovatelem. V tom okamžiku je jisté, že na číselník přístroje uživatel právě hledí kolmo.Obr. 3. K přesnému přečtení údaje ručičkového tlakoměru je důležité dívat se na číselník přístroje z kolmého směru Má-li tlakoměr digitální displej, je z hlediska přesnosti odečtu situace zcela jiná.  12. Počet kalibračních bodů Pro různé třídy přesnosti tlakoměrů jsou stanoveny různé počty kalibračních bodů (úrovní), v nichž se přístroje kalibrují. U nejpřesnějších přístrojů (třídy přesnosti lepší než 0,05) se musí používat „úplný kalibrační postup“ a kalibraci je třeba provést v jedenácti kalibračních bodech rovnoměrně rozmístěných přes celý měřicí rozsah (nulový bod plus deset kroků po 10 % rozsahu) a se třemi úplnými cykly maximálního zatížení a poté úplného odlehčení tlakoměru. U tlakoměrů středních tříd přesnosti (0,05 až 0,5) se použije „standardní kalibrační postup“, taktéž s jedenácti kalibračními body, ale s menším počtem cyklů. U méně přesných tlakoměrů (třída přesnosti rovnající se nebo větší než 0,5) se uplatní „základní kalibrační postup“ se šesti kalibračními body (nulový bod pod plus pět kroků po 20 % rozsahu) a jedním cyklem zatížení přístroje. Deformační tlakoměry jsou od třídy přesnosti 0,1; uvedené postupy však platí pro i pro jiné než deformační tlakoměry. V praxi se tlakoměry někdy kalibrují při menším počtu kalibračních bodů, než je uvedeno. O hysterezi je pojednáno dále; zde pouze poznamenejme, že k tomu, aby ji bylo možné odhalit, je nutné kalibraci provést s přiblížením se kalibračním úrovním jak zdola (růst tlaku), tak i shora (klesání tlaku). Počet kalibračních bodů a cyklů závisí také na typu úlohy, její kritičnosti a na požadované přesnosti měření.  13. Hystereze (směr změny tlaku) Tlakoměry jsou mechanické konstrukce a jako takové mají jistou hysterezi. To znamená, že údaj přístroje je různý podle toho, zda se uživatel ke zvolené kalibrační úrovni přiblíží „zdola“ (při zvyšování), nebo „shora“ (při snižování tlaku média). Aby bylo možné hysterezi kvantifikovat, je tlakoměr třeba kalibrovat ve zvolených kalibračních bodech v cyklech nejprve postupného zvyšování a poté snižování tlaku. Přitom je nutné měnit tlak v obou fázích cyklu nahoru/dolů výhradně v jednom směru. Například ve vzestupné fázi kalibračního cyklu se nesmí ve snaze jemně nastavit tlak na požadovanou kalibrační úroveň dopustit jeho byť sebemenší pokles, jinak se ztratí veškerá informace o hysterezi. Jestliže např. rostoucí tlak překročí požadovaný (cílový) kalibrační bod, je třeba vrátit se s tlakem zpět a poté ho opět zvětšovat až do dosažení cílového bodu (a opačně při snižování tlaku).  14. Poklepání na tlakoměr Na mechanické tlakoměry je někdy vhodné jemně poklepat, aby se uvolnily případné třecí síly či vyrovnal pokles pružnosti dílů v mechanismu. Zejména je třeba učinit tak tehdy, jestliže přístroj dosud neprošel běžným použitím v provozu. Při kalibraci lze poté, co se stabilizoval vstupní tlak, jemně poklepat na pouzdro přístroje a sledovat, zda se jeho údaj změní. Poklepání musí být natolik jemné, aby nemohlo přístroj poškodit.  15. Počet cyklů při kalibraci (opakovatelnost) Při kalibraci se jednotlivé kalibrační cykly několikrát opakují, a to za účelem zjistit tzv. opakovatelnost kalibrovaného tlakoměru. Má-li kalibrovaný přístroj špatnou opakovatelnost, poskytne při jednotlivých kalibračních cyklech různé výsledky. Kalibruje-li se přístroj jen v jednom kalibračním cyklu, nelze získat informaci o opakovatelnosti, a tudíž ani o skutečném chování přístroje. Ty nejpřesnější tlakoměry je třeba kalibrovat ve třech kalibračních cyklech. Při výrobě tlakoměrů se opakovatelnost často ověřuje během typových zkoušek určitého typu (provedení, modelu) přístroje, jehož typická hodnota opakovatelnosti je tudíž známa. V takové situaci lze při kalibraci vystačit jen s jedním kalibračním cyklem v kombinaci s odkazem na opakovatelnost uváděnou pro ten který typ přístroje.  16. Seřízení/korekce Jestliže výsledky kalibrace provedené za aktuálního stavu přístroje ukazují, že tlakoměr nevyhovuje stran požadované přesnosti, je třeba s tím něco udělat. Většinou přístroj vyžaduje seřízení, po němž se bude opět nacházet v daném tolerančním pásmu. Ke zjištění a zaznamenání stavu, ve kterém se přístroj nachází po seřízení, je třeba jej znovu zkalibrovat. Není-li možné dotyčný tlakoměr seřídit, je zapotřebí určit korekční součinitel, který se pak musí používat v běžném provozu. Lze oprávněně očekávat, že toto způsobí určité provozní obtíže. Vykazuje-li tlakoměr velkou chybu, je nejlepší jej opravit nebo vyměnit a nepokoušet se o jeho seřízení. Je totiž nanejvýš pravděpodobné, že jeho budoucí chování bude nestabilní.  17. Dokumentace – kalibrační list Jedním z rozhodujících aspektů při kalibraci je zdokumentování výsledků kalibrace v podobě protokolu – kalibračního listu. Kalibrační list musí obsahovat hodnoty referenčního tlaku a odpovídající údaje přístroje a také výpočet chyby (rozdíl mezi údajem přístroje a referenčním tlakem). K tomu musí kalibrační list obsahovat ještě další údaje, které jsou určeny normami a platnými směrnicemi, včetně údajů o nejistotě kalibrace. Při manuální tvorbě kalibračního listu se zapisují údaje tlakoměru a jim příslušející hodnoty tlaku na papír a poté se manuálně vypočítá chyba. Lze rovněž použít automatizované kalibrační zařízení, které samočinně zaznamená údaje z kalibrace, provede potřebné výpočty a tyto úplné výsledky předá do počítače do kalibračního softwaru k uložení či vytisknutí. Více o tzv. dokumentačním kalibrátoru a jeho určení a funkcích se lze dozvědět na adrese https://blog.beamex.com/what-is-a-documenting-calibrator-and-how-do-you-benefit-from-using-one.  18. Provozní podmínky U většiny tlakoměrů výrobci specifikují vliv teploty na přístroj, který je také nutné brát v úvahu. Tlakoměry se nejčastěji kalibrují při normální pokojové (laboratorní) teplotě, avšak provozovány mohou být při teplotě i výrazně jiné. Tento rozdíl teplot může být příčinou rozdílu mezi přesností přístroje zjištěnou při kalibraci a přesností dosahovanou při jeho použití v provozu. Provozní podmínky (teplota a vlhkost okolního prostředí) při kalibraci musí být uvedeny v kalibračním listu.  19. Metrologická návaznost Stejně jako u každé kalibrace je i při kalibraci tlakoměrů třeba zaručit, že etalon použitý k měření tlaku kalibračního média zavedeného do kalibrovaného tlakoměru má platný kalibrační list a že jeho kalibrace je navázána na odpovídající etalony vyšších úrovní (princip metrologické návaznosti podle obr. 4).Obr. 4. Pyramida metrologické návaznosti Podrobnější informace o významu metrologické návaznosti při kalibraci lze nalézt na adrese https://blog.beamex.com/metrological-traceability-in-calibration-are-you-traceable.  20. Nejistota kalibrace U každé kalibrace je třeba mít vědomost o celkové nejistotě kalibračních měření, jinak nebude mít získaný výsledek valnou hodnotu. Potřeba a význam znalosti nejistoty kalibrace zjevně rostou a tento koncept je také stále častěji začleňován do příslušných norem a směrnic. Další informace a pro praxi vhodný přístup k nejistotě měření a kalibrace lze nalézt na adrese https://blog.beamex.com/calibration-uncertainty-for-dummies.  Z anglického originálu Beamex Calibration White Paper: How to calibrate pressure gauges – 20 things you should consider, Beamex, 2018; dostupné na https://blog.beamex.com/how-to-calibrate-pressure-gauges. Překlad a úprava redakce; publikováno se souhlasem firmy Kalibrátory, s. r. o.  (Beamex Calibration) Dvacet neopomenutelných aspektů kalibrace tlakoměrů jednotlivě diskutovaných v článku: 1. Třídy přesnosti2. Tlaková média3. Znečištění4. Rozdíl výšek (odlehlost)5. Zkouška těsnosti aparatury6. Adiabatický děj7. Krouticí moment8. Poloha při kalibraci/po namontování9. Generování tlaku10. Tlakování/„rozcvičování“ tlakoměru11. Čtení údaje tlakoměru (rozlišení)12. Počet kalibračních bodů13. Hystereze (směr změny tlaku)14. Poklepání na tlakoměr15. Počet cyklů při kalibraci (opakovatelnost)16. Seřízení/korekce17. Dokumentace – kalibrační list18. Provozní podmínky19. Metrologická návaznost20. Nejistota kalibrace  

Digitalizace? Digitalizace, ale…

Digitalizace je pojem, se kterým se setkáváme na každém kroku. Digitalizace v průmyslu má ještě další rozměr, který je přímo spojen s fyzickými produkty, procesy a službami s nimi souvisejícími. K digitalizaci existuje značné množství klíčových slov, kterými jsme také obklopeni. Především umělá inteligence, internet věcí a internet služeb, robotizace, virtuální a rozšířená realita, disruptivní technologie, komunikace a jejich bezpečnost, big a smart data, cloud, edge commputing, reálný čas, digitální dvojčata, standardizace a mnoho dalších. Ve všech oblastech se zmiňují lidé jako zdroj pozitivní i negativní kreativity, ale také jako zdroj ohrožení bezpečnosti dat, informací, řešení, technologických postupů, znalostí a zkušeností. S lidmi jsou spojeny otázky vzdělání, využití nabytých zkušeností, ale i právní odpovědnosti a manažerských rozhodnutí.Myslím si, že se stále nacházíme v optimistickém období hledání nových možností, které digitalizace průmyslovým podnikům a jejich zákazníkům může nabídnout. Naproti tomu si uvědomuji mnoho úskalí, která uvádění digitalizačních projektů do praxe, nejen v průmyslu, může přinést.Požádal jsem o odpověď na několik otázek odborníky z předních společností, které mají s digitalizací průmyslu bohaté zkušenosti. Jsem rád, že se o své názory podělili (seřazeno abecedně podle firem):Peter Bílik, Smart Industry Solution Designer, ANASOFT,Pavel Roman, vedoucí korporátní komunikace Bosch Group v ČR a SR, Robert Bosch odbytová, s. r. o.,Jan Ohřál, Country manager CZ+SK, B&R,Vlastimil Braun, jednatel, COMPAS automatizace, spol. s r. o., a Compas robotika, s. r. o.,Jan Burian, Senior Manager, Advisory – Performance Improvement, Ernst & Young, s. r. o.,Roman Cagaš, ředitel společnosti, Moravské přístroje, a. s.,Otto Havle, FCC průmyslové systémy,David Zeman, INFOR Czech,Daria Hvížďalová, vedoucí oddělení Solutions, JHV-ENGINEERING,Petr Schaffartzik, K2 atmitec, s. r. o.,Vladimír Kebo, Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky, Agronomická fakulta, Mendelova univerzita v Brně,Petr Brynda, Business Development Mana­ger, Mitsubishi Electric Europe B. V., Czech Branch,Viktor Němec, Senior Presales Manager, Oracle Czech, Oracle,Zbyněk Červenka, výkonný ředitel, Pantek (CS), s. r. o., autorizovaný distributor značky Wonderware pro ČR a SR,Ivo Procházka, expert na řešení pro průmysl, SAP ČR,Ladislav Šmejkal, Teco a. s. Jaké má digitalizace v průmyslu limity?Peter Bílik, Smart Industry Solution Designer, ANASOFTHodně nudné, rutinní práce je založeno na znalostních zručnostech, ve kterých lidi poráží umělá inteligence.Peter Bílik (ANASOFT): Limity, s nimiž se nejčastěji setkáváme, se týkají převážně personální stránky. Na jedné straně je to nedostatek odborníků, kteří by měli v podniku na starost samotnou digitální transformaci (ve velkých zahraničních společnostech se již začaly objevovat role Chief Transformation Officer, označující náměstka ředitele, který odpovídá za přípravu a realizaci strategie digitální transformace). Na straně druhé jde o otázku pracovní síly nepřipravené na nové nástroje a zručnosti, které tyto nástroje vyžadují. S tím souvisí i pomalá adaptace nových technologií do stávajících výrobních procesů a v některých případech také nevůle s nimi pracovat. Právě tyto dva faktory by se přitom daly eliminovat modifikací vzdělávacího systému. Vzhledem k tomu nejsme ve vztahu k podnikům jenom dodavatelem samotného softwarového systému Smart Industry. Při zavádění inteligentních systémů řízení výrobních a logistických procesů zastáváme rovněž úlohu konzultantů v oblasti digitalizace, automatizace a autonomizace nebo také integrátora a projektového manažera. Pavel Roman (Bosch): Rozhodující limit bývá pochopení digitalizace ze strany vedoucích pracovníků, jejich neznalost možností digitalizace a propojení, dále nedostatečná datová infrastruktura v průmyslových podnicích a nedostatek odborníků v oblasti dat a datové analytiky. Továrnu budoucnosti charakterizuje plná flexibilita, individualita a škálovatelnost. Požadavky na výrobu jsou dnes určovány kratšími životními cykly výrobku a individuálním návrhem a tvarem výrobku. V důsledku se bude veškerá příprava, změny a testování dělat předem v počítačích na digitálních dvojčatech výrobních procesů. Jde vlastně o virtuální kopie celých řetězců. Bude možné nakonfigurovat všechny stroje a systémy, rychle vytvořit nové linky. Výroba jako celek bude probíhat nejen v reálném světě, ale i v tom virtuálním s digitálními dvojčaty. Ověří se chování hardwaru ještě před jeho použitím. Výrobní stroje budou vzájemně komunikovat napříč úrovněmi v reálném čase.K vytvoření digitálního dvojčete výrobního podniku je zapotřebí velkého úsilí. A to nejen z pohledu ekonomického, ale také z pohledu realizace, implementace nových technologií, změny v myšlení jednotlivých oddělení a vedoucích pracovníků. Jan Ohřál, Country manager CZ+SK, B&RNové generace už přemýšlejí a chovají se více digitálně, ty mladší téměř výhradně. To jsou nejenom budoucí pracovníci, ale také budoucí zákazníci, kteří budou určující pro úspěšnost produktů a služeb na trhu.Jan Ohřál (B&R): V technické oblasti je to především vzájemná nekompatibilita různých systémů, způsobená do jisté míry dominancí některých dodavatelů. Dále musíme hovořit i o velké technické náročnosti a složitosti přeměny výroby velkosériové, byť s vysokým stupněm automatizace, na výrobu flexibilní. Co se týče personální a organizační problematiky, jde při dnešní vytíženosti průmyslu spíše o nedostatek času, do jisté míry také o jistou pohodlnost a málo odvahy věci měnit. Zde nepomohou hrozby typu „když nebudete digitalizovat, nemusíte za pár let být vůbec…“. Jako správnou cestu vidím spíše postupné digitalizační kroky s vyhodnocením dílčích přínosů, pochopitelně v natolik otevřeném prostředí, aby jednotlivé etapy byly navzájem propojitelné a navazovaly na sebe. Vlastimil Braun (COMPAS): Limity jsou různé: nepřipravenost lidí, obava z nového, významná proměna výrobních procesů apod. Digitalizace se však není třeba obávat, není to cesta do neznáma. Ve zmíněných oblastech je třeba řešit obdobné zajištění projektů jako např. při rozsáhlejších investičních a rozvojových projektech, tedy je zajistit technicky, organizačně i personálně, v případě digitalizace včetně rozsáhlejšího procesního zavedení. Naše zkušenosti s digitalizací jsou však pozitivní, běžně aplikujeme řešení kompletní digitalizace všech procesů řízení výroby. Jde buď o dílčí funkce, nebo o ucelený navzájem provázaný koncept Digitální továrny Compas pro diskrétní i dávkové výrobní procesy, a to již od roku 2008. Jan Burian (EY): Neřekl bych, že digitalizace jako taková má technické limity. Spíše jsou to limity z pohledu náročnosti investic, ochoty propojení subjektů v rámci dodavatelsko-odběratelských řetězců a dostupností vhodných a vzdělaných pracovníků.Za největší překážku však pokládám lidský faktor. Zejména nedostatečné znalosti směrů vývoje techniky i současných trendů, neschopnost identifikovat potenciál nových technologií před tím, než tak učiní konkurent. To je navíc třeba dělat neustále, protože přichází stále více nových technologií a směrů v čím dál kratších časových cyklech. Roman Cagaš (Moravské přístroje): Technické limity jsou dosud v nedohlednu, digitalizací průmyslové výroby se pouze bude dále zmenšovat ona menšina lidí, jejíž aktivita a tvůrčí práce zabezpečují kvalitu života celé populace. Strach mám spíše z digitalizace státu, který bude mít postupně k dispozici stále více prostředků pro nepřetržitý dohled nad každým člověkem. Otto Havle (FCC PS): Budoucnost je těžké předvídat. Již mnohokrát se stalo, že interpolace vývoje vycházející ze současného stavu a současných technologií implikovala alarmující limity, které se pak ukázaly bezvýznamné, protože skutečný vývoj šel úplně jinudy. O technické limity pravděpodobně nepůjde. Možná že půjde o limity společenské. Až začne digitalizace skutečně měnit svět, je možné, že budou uplatňovány nové státní regulace (jako dnes GDPR) a bude vytvářen společenský (spíše asi aktivistický) nátlak na autoregulaci soukromých firem (jako dnes na Facebook). David Zeman, INFOR CzechDigitalizace se opírá o inteligentní pracovní sílu, zaměstnance, kteří jsou technicky zdatní, velmi se angažují v proaktivním rozhodování a mají kritické soft skills, jako je schopnost spolupráce a řešení konfliktů.David Zeman (INFOR): Digitalizace znamená různé věci pro různé výrobní závody a různá vertikální odvětví, v závislosti na velikosti, rozsahu, typech výrobků, dodavatelském řetězci a očekáváních zákazníků. V digitalizaci jde však vždy o data a informace v nich obsažené, které mohou vést k optimalizaci výrobních procesů v podniku. Digitalizace znamená používání technologií, které pomáhají pracovníkům být produktivnější a mít větší přehled, a konsolidaci informací napříč společností. Specifické digitální nástroje obsahují prvky robotiky a technologie internetu věcí (IoT) až k umělé inteligenci (AI) a rozšířené realitě. Navzdory obrovským přínosům je třeba překonat některé výzvy a omezení. Jednou z nejnáročnějších výzev je právě nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Kritickou složkou je také potřeba překlenovací strategie, která je v některých společnostech upozaděna v pokušení přeskočit ve spěchu etapu implementace nové technologie. Bez fundamentální strategie však může být tato inicia­tiva jen bláznivým projektem probíhajícím bez většího efektu na společnost. Pro skutečnou digitalizaci musí být přítomna strategie pro zachycení a vytěžování smysluplných dat. Daria Hvížďalová (JHV): Zaprvé je to omezené chápání. Pojem digitalizace je velmi široký a každá společnost si pod ním představuje různé věci a zdůrazňuje různé aspekty, které jsou pro její podnikání klíčové. V digitalizaci jde obecně o ochotu a připravenost pracovat s daty, analyzovat trendy a předcházet problémům, a ne odstraňovat jejich následky.Rychlost digitalizace průmyslu není aktuál­ně ani tak brzděná technickými limity jako spíše přirozenou historickou zátěží. V případě, že se staví nový výrobní podnik na zelené louce, je v něm míra digitalizace zpravidla velmi vysoká. Poměr takovýchto projektů na celkové průmyslové produkci je však relativně malý a většina výroby se uskutečňuje v provozech, které existují již delší dobu. V takovém případě je digitalizace brzděna nutností zohlednit také možnosti strojů starých pět, deset nebo i více let. Postupně se na trhu ale začínají objevovat také řešení, jak digitalizovat i tyto stroje. Petr Schaffartzik (K2): Teoreticky žádné limity neexistují. Z praktického hlediska je pro průmysl rozhodující smysluplná návratnost investic. Ne vše se prostě vyplatí digitalizovat a automatizovat. Vladimír Kebo (Mendelova univerzita): Máme-li hovořit o limitech „digitalizace“, tak mi to nedá začít u člověka a pojmu sémantika – významu obsahu sdělení, které je závislé na mnoha subjektivních faktorech. Stejnou větu, mají-li si rozumět různí příjemci informace (ať lidé, nebo umělé agenty), by obsahově měli pochopit všichni stejně. Už když se podíváme na samotný pojem „digitalizace“, tak je různě chápán účastníky naší diskuse, a to nejen proto, že v češtině má několik významů. Jako člověk zabývající se dlouhodobě kybernetikou bych obecně digitalizaci považoval za přechod od analogové do digitální podoby ve všech oblastech života, průmysl nevyjímaje. Co se týče limitů digitalizace, vyzdvihl bych ty obecné – společenské. Zde nejen „digitalizaci“ chybějí jasně definované společné cíle a systémová opatření, která budou konsenzuálně přijata celou společností a nezmění se po nejbližších volbách. K tomu ovšem potřebujeme dlouhodobě platné společné hodnoty – pravda, čest, osobní zodpovědnost, slušnost a vzájemný respekt, odvaha spojená s odpovídající pokorou, zkrátka uznání a respektování klasických společenských hodnot demokratické společnosti. Klíčovým faktorem a limitem digitalizace jsou lidé – jejich osobní hodnoty a dovednosti. Techniku, společnost, organizace, personální vztahy – to vše vytvářejí lidé jako odraz hodnot, které sdílejí. Petr Brynda (Mitsubishi): Digitalizace výroby se musí organizačně pečlivě připravit, to znamená naplánovat technologické a lidské zdroje, které budou třeba k jejímu zavádění a následnému provozování. Viktor Němec (Oracle): Jediným limitem digitalizace v průmyslu z dlouhodobého pohledu je snad jen rychlost světla. Hovořím z historické zkušenosti – kdykoliv jsme si v minulosti mysleli, že existuje nějaký limit nebo omezení, vždy byly časem překonány.Ano, určitě existují taktická omezení daná kapacitou výpočetních prostředků, kvalitou čidel, určitou „nekompatibilitou“ myšlení lidské obsluhy s novými postupy. Jsem ale přesvědčený, že všechna tato omezení budou časem překonána a budou před námi stát nová, na která teď nedokážeme ani dohlédnout. Zbyněk Červenka (Pantek (CS)): Pro digitalizaci ve smyslu komplexní technické automatizace výrobních procesů bývají obvykle limitem finanční prostředky, a zavádí se proto rychleji nebo pomaleji a v různém rozsahu. Pro smysluplné využití získávaných informací pro podporu kvalifikovaných rozhodování pracovníků na různých úrovních řízení však mohou nastat limity personální i organizační. Mluvíme o takzvané digitální transformaci pracovních procesů, kterou jenom technika nevyřeší a lidský faktor (kdo, kdy a jak využívá informace) je zde velmi důležitý. Ivo Procházka (SAP ČR): Největší omezení pro digitalizaci průmyslu leží možná překvapivě v oblasti personální. Zaprvé, velmi málo manažerů si zřetelně uvědomuje, jak velký pokrok udělaly informační systémy za posledních řekněme deset let a jak moc informatické nástroje rozhodují o dalším rozvoji firmy. Stačí se jen podívat, jak IT žene dopředu například Amazon. Zadruhé, české vysoké školství nevychovává dostatek odborníků zdatných v IT s přesahem do výroby. Budou to právě tito odborníci, kteří ve výrobních firmách budou schopni zavádět moderní informační systémy doplněné o automatizaci, umělou inteligenci a robotizaci v jednom funkčním celku. Ladislav Šmejkal (Teco): Vzhledem k úžasnému rozvoji elektronických a informačních technologií nepředpokládám výrazné limity z tohoto důvodu. Omezení a problémy čekám spíše na straně „lidského faktoru“, tedy konzervativismus, nedostatek tvořivosti, fantazie a odvahy, organizační bariéry a především nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Je možné, že snahy o standardizaci všech procesů v podniku mohou vést v budoucnu ke snížení kreativního přístupu k řešení operativních, taktických i strategických problémů?Pavel Roman (Bosch): Standardizace umožňuje kontinuální zlepšování v rámci nastaveného komunikačního protokolu, technologie výroby či kontrolního procesu, což nevede ke snížení kreativního přístupu. Naopak, standardizací uvolněná kapacita poslouží kreativitě, nápady pak díky digitalizaci bude možné rychle testovat a zrychlovat jejich vývoj až do fáze zavedení do výroby. Jan Ohřál (B&R): Domnívám se, že je to právě naopak. Právě standardizace systémů a jejich rozhraní otvírá cestu ke kreativitě tam, kde je žádoucí. Řešit dnešní vzájemnou nekompatibilitu je natolik náročné a do jisté míry ubíjející, že pak opravdu nezbývá prostor pro realizaci vlastních technických nápadů a chytrých řešení, které podnik mohou odlišit od konkurence. To navíc v otevřeném prostředí, které umožní další růst. Jako významný počin vidím na výrobci nezávislý, stále více se prosazující komunikační standard OPC UA, který řeší nejenom komunikační, ale i kontextovou stránku úlohy, je základním kamenem architektury orientované na služby a jedním z pilířů digitalizace průmyslu. Velmi úspěšně se implementuje i jeho rozšíření o sítě TSN pro úlohy v reálném čase, jako je např. řešení složitých mechatronických výrobních systémů s časovou přesností v řádech mikrosekund. Jsem přesvědčen o tom, že se OPC UA prosadí, že bude právě tím respektovaným standardem propojení digitálního a fyzického světa výroby a že se v budoucnosti dočkáme realizace přání zákazníků, které lze definovat jako „plug and produce“, připoj a vyráběj. To bych ve srovnání s dnešními poměry považoval za opravdovou technickou revoluci. Vlastimil Braun, jednatel, COMPAS automatizace, spol. s r. o., a Compas robotika, s. r. o.Jeden z klíčových aspektů úspěchu projektu digitalizace je jeho procesní zavedení (hodně změní procesy ve firmě). Procesní zavedení za manažery podniku žádný dodavatel neudělá.Vlastimil Braun (COMPAS): Domnívám se, že „kreativita“ nepatří do řešení problémů operativního řízení výrobních procesů, spíše do oblasti strategického rozvoje. Trendy rozvoje v oblastech průmyslu, kterými se především zabýváme (automobilový průmysl, farmacie, potravinářství), vedou spíše ke standardizaci, a to z důvodu požadavků na vysokou a rovnoměrnou jakost výroby, takže obava ze snížení kreativního přístupu není omezující faktor rozvoje. Naopak se domnívám, že standardizace na platformě digitalizace zcela jistě přispěje k efektivnějšímu řešení problémů výrobních procesů. Co se týče podnikové problematiky v oblasti návrhů výrobků a technologií, zde si myslím, že ani tady nástroje digitalizace neomezují krea­tivní přístup. Jan Burian, (EY): Obecně práce v jakémkoliv vysoce standardizovaném prostředí potlačuje kreativní přístup k řešení problémů. Tedy zejména těch, kde si pracovník kreativně vypomáhá v situacích, se kterými standardy prostě nepočítají.V moderní automatizované továrně skutečně příliš prostoru pro kreativitu nenalezneme.O to více bude třeba se zaměřit na podporu kreativity v rámci navrhování a zlepšování těchto továren jako celku. Klíčové pro přežití podniků pak bude i zaměření zejména na podporu kreativity v rámci návrhů výrobků a budování vztahů se zákazníkem. Roman Cagaš (Moravské přístroje): Krea­tivní práce je neomezená zásoba, nikdy nebude vše hotovo. Otto Havle (FCC PS): Standardizace je výhodná u rutinních činností podniku. Snižuje náklady, umožňuje plánování a udržení parametrů výroby. Standardizace procesů souvisejících s inovacemi může negativně ovlivňovat kreativitu; může vést k zamítnutí inovace z důvodu jejího chybného vyhodnocení podle stávajících kritérií. Tomuto problému se velké korporace nevyhnou ani přesunem vývojových aktivit do samostatných jednotek se start-upovou kulturou. Propast mezi inovačním centrem a zbytkem firmy je nakonec tím větší, čím progresivnější jsou vyvinuté inovace. David Zeman (INFOR): Opak je pravda. Podniky, které implementují digitální technologie, aby standardizovaly a zefektivnily procesy, uvolňují čas pracovníkům, aby se mohli více angažovat u zákazníků a řešit problémy kreativními nápady. Oddělení výzkumu a vývoje se může zaměřit spíše na nové nápady než na nudné procesy a administrativní úkoly, které mohou být řešeny standardním systémem ERP. Daria Hvížďalová (JHV): Podle mého názoru bude efekt právě opačný, protože kreativita je vyžadována v okamžiku, kdy úkol vyčnívá ze standardního procesu. Ve chvíli, kdy standardní procesy a výroba běží dobře a nevyžadují nepřetržitou pozornost managementu, je možné o to více času věnovat zkoumání, jak technologii výroby ještě více vylepšit z pohledu ceny, kvality, dopadů na životní prostředí a tak dále. Petr Schaffartzik, K2 atmitec, s. r. o.Jestliže připustíme, že pod slovo robot patří i čistě softwarová řešení, pak se zde objevuje mnohem větší skupina pracovních pozic, které jsou nahrazovány. Automatické zpracování objednávek z webu včetně celé logistiky je jeden z nejčastěji automatizovaných procesů.Petr Schaffartzik (K2): Kreativitu bychom se v podnicích měli snažit udržet tam, kde je zapotřebí. Firemní vize a strategie nebo například vývoj nových produktů se bez ní neobejdou. Všude jinde bychom měli jít cestou standardizace. Jako výrobci a dodavateli systému ERP nám zkušenosti firem ukazují, že kreativní operativní řešení problémů přináší v nejlepším případě jen velmi krátkodobý efekt. Obchodní partneři dnes jednoznačně preferují jistoty standardních postupů před nejistotou vyplývající z kreativních řešení. Pro kreativitu v podobě nápadů na zlepšení standardních procesů by však měl zůstat v každé firmě dostatečný prostor. Vladimír Kebo (Mendelova univerzita): Standardizace je nutnou součástí průmyslových aktivit a její místo je spojeno s užitnými vlastnostmi a kvalitou výrobků a služeb. Kreativita je svázána se způsobem myšlení člověka, který se formuje ve velmi raném předškolním věku. V průmyslu by kreativita měla být klíčovým zdrojem inovací ve všech formách návrhu a přípravy výroby a služeb.Kreativní přístup bych v průmyslu určitě vyřadil z řešení operativních problémů, tam nepatří! Nedovedu si představit dopady na kvalitu a vlastnosti výrobků po kreativních operativních řešeních či zásazích obsluhy. Petr Brynda (Mitsubishi): Nutně to tak být nemusí, standardizace procesů i jejich krea­tivní řešení se mohou doplňovat. K řešení operativních problémů je nejlepší použít standardní řešení, většinou není čas na vymýšlení kreativních řešení, ke kterým je vhodné se vrátit a vnést do problematiky i jiný pohled, ale až po odstranění operativního problému. U taktických i strategických problémů nás většinou netlačí čas, tak je dost prostoru na kreativitu a porovnávání různých nápadů. Viktor Němec (Oracle): Standardizace procesů je obecně velmi prospěšná věc, která většinou vede k výraznému zvýšení efektivity. Správně navržený procesní model ale počítá se zpětnou vazbou a s možností neustálého vylepšování a zdokonalování. Kromě toho musí ve správném modelu existovat doména „strategie a plánování“, která se zabývá právě tím kreativním přístupem. Standardizace procesů může tedy naopak přispět k tomu, že kreativní nápady budou správným způsobem zpracovány, zdokumentovány, posouzeny a případně implementovány (a „nevyšumí“, jak se často stává v chaoticky řízených organizacích). Zbyněk Červenka (Pantek (CS)): Podle mého názoru je kompletní standardizace opravdu všech procesů v podniku téměř nemožná; vždy budou nastávat nepředvídatelné situace, které se budou muset operativně a kreativně řešit. Již zmíněná digitální transformace pracovních procesů není univerzálním všelékem, ale může pomoci zautomatizovat mnoho rutinních činností, striktně dodržovat předepsané výrobní postupy, předávat okamžitě aktuální informace širšímu počtu zainteresovaných pracovníků, mít elektronické záznamy o skutečné výrobní historii včetně provedených rozhodnutí pro interní nebo externí audity a podobně. Ivo Procházka (SAP ČR): Opak je pravdou. Standardizace procesů a jejich digitalizace povedou k efektivnímu zpracování obchodních zakázek. Kreativní přístup jednotlivců velmi často snižuje celkovou efektivitu výrobní firmy. Lidé jsou většinou bytostně přesvědčeni, že jejich operativní flexibilita je to, co efektivně řeší problémy, ale zapomínají, že problémy jsou většinou způsobeny špatně nastaveným procesem nebo špatně fungujícím softwarem a že mnohdy také svojí operativní flexibilitou způsobují problémy návazným oddělením ve firmě. Ladislav Šmejkal (Teco): Ano, to riziko je reálné – problém se vyskytuje už u jednotlivých plně automatizovaných technologií, kdy operátor jen dohlíží na průběh automatizovaného procesu a v případě mimořádné situace nebo poruchy je zcela bezradný. V rámci tréninku se osvědčuje občas přepnout řízení do ručního režimu nebo chování v mimořádných situacích trénovat v simulaci na trenažéru. Prosadí se digitalizace v průmyslu ve větší míře po odchodu stávající generace řídících pracovníků z vrcholových pozic?Peter Bílik (ANASOFT): Digitalizace, jakož i transformační aktivity podniku z ní vyplývající nejsou z naší zkušenosti omezovány konzervativním managementem. Adaptace nových technologií a digitální transformace a automatizace procesů ve výrobních podnicích nebo zásobovacím řetězci závisejí jenom na cílech daného podniku a vůli jeho managementu. Doba se zrychluje a změny na trhu nebo nastavení nových podnikatelských modelů nastávají častěji než generační obměna. Vzhledem ke společnostem, které jsou lídry digitalizace a jež díky digitalizaci a automatizaci získávají konkurenční výhody, se musí i ostatní společnosti v segmentu nevyhnutně přizpůsobit tomuto tempu, a to z důvodu jak zachování konkurenceschopnosti, tak i udržitelnosti procesů. Odpověď na otázku tedy je: ne, protože už nebude mít význam digitalizovat nebo nebude co digitalizovat. Pavel Roman (Bosch): Přístup k digitalizaci u takzvaných mileniálů a příslušníků generace Z, kteří budou postupně nahrazovat stávající vedoucí pracovníky, je vstřícnější. Lze očekávat, že obecně větší digitální gramotnost, velké požadavky v oblasti propojování a digitální komunikace povedou k rychlejšímu nástupu a rozšíření těchto technologií ve firmách. Jan Ohřál (B&R): O tom není pochyb. Nové generace už přemýšlejí a chovají se více digitálně, ty mladší téměř výhradně. To jsou nejenom budoucí pracovníci, ale také budoucí zákazníci, kteří budou určující pro úspěšnost produktů a služeb na trhu. Mezi stěžejní cíle podnikových managementů patří především snaha zákazníkovi porozumět. Když se bavíme o změně myšlení, musíme si připustit, že v budoucnosti bude pro obchodní úspěch určující ani ne tolik výrobce a jeho „značka“, ale především zákazník a uspokojení jeho individuálních požadavků. Největší soudobou výzvou je takový produkt vyrobit a dodat v krátkém čase. Výrobní náklady přitom však musí ekonomicky odpovídat výrobě sériové. Vlastimil Braun (COMPAS): Nedomnívám se, že míru rozvoje určuje věk manažerů, myslím si, že inovativní myšlení nesouvisí přímo s věkem. Ve výrobě jsou důležité rovněž zkušenosti, a proto vyvážené schopnosti kreativity (vyšší v mladém věku) a zkušeností (souvisejí s vyšším věkem) nutných k tomu, aby se nešlo do utopických cílů, vedou k úspěšným projektům. Nicméně manažeři, kteří se pustí do plné digitalizace, musí být cílevědomí a přesvědčení o tom, že jim projekt digitalizace hodně přinese. Dále jeden z klíčových aspektů úspěchu projektu digitalizace je jeho procesní zavedení (hodně změní procesy ve firmě). Procesní zavedení za manažery podniku žádný dodavatel neudělá, jakkoliv se snažíme manažerům a personálu podniků jako dodavatel digitální továrny pomáhat. Jan Burian, (EY): Nejsem si jistý, jestli zavádění digitalizace v průmyslu vůbec souvisí s věkem manažerů. V českých firmách může generační obměna přinést svěží vítr do digitálních inovací, v zahraničních společnostech působících na území České republiky však bude spíše záležet na přístupu a celkové strategii „matek“. Roman Cagaš (Moravské přístroje): Nesetkal jsem se s informacemi, že by stávající, byť již často nepříliš mladí řídící pracovníci digitalizaci brzdili. Generační výměna na řídicích pozicích asi dynamiku digitalizace nijak výrazně neovlivní. Otto Havle (FCC PS): Četl jsem (asi u Taleba nebo Gladwella) o studii, která dokazovala, že osobnost CEO má jen minimální vliv na úspěšnost podniku. A nemyslím si, že by na vrcholových postech průmyslu seděli zavilí brzdiči pokroku. Větším problémem jsou, podle mého názoru, státní regulace nebo intervence, dotace a snahy diktovat vize (nejen průmyslu) na základě ideologií a aktivistických výstřelků. David Zeman (INFOR): Ne. Digitalizace již začala. Současní vedoucí pracovníci vidí potřebu a chápou přínosy. Nemusí se narodit s chytrými telefony v ruce jako malá generace, ale žijí ve světě digitálních technologií a vědí, jak se tímto světem snadno pohybovat. Zkušení a inovativní manažeři adoptují digitální technologie stejně dobře jako jejich mladší kolegové. Daria Hvížďalová, vedoucí oddělení Solu­tions, JHV-ENGINEERINGV digitalizaci jde obecně o ochotu a připravenost pracovat s daty, analyzovat trendy a předcházet problémům, a ne odstraňovat jejich následky.Daria Hvížďalová (JHV): Myslím, že se prosadí více, až uvidíme rostoucí počet úspěšných praktických implementací a náklady na techniku budou tlačeny dolů. Je asi pravda, že mladší ročníky mají k digitální technice obecně asi o něco blíže, ale rozhodně to neplatí plošně. Mladší management je na jedné straně otevřenější inovacím, na druhé straně však hrozí, že se ocitne v pasti takzvaných buzzwordů. I když jednoznačně převažují přínosy inovaci, občas máme pocit, že požadavek na jejich implementaci plyne jen z nutnosti vyzkoušet novou technologii, bez domyšlení celého kontextu a technického řešení. Otázkou ovšem je, zda je celý proces připraven na digitalizaci jako takovou.Je také třeba si uvědomit, že pro efektivní zavádění principů I4.0 je důležité nejen znát nejnovější technické možnosti, ale také rozumět samotné technologii výroby a vědět, co měřit a zjišťovat a jaké veličiny mohou mít vliv na kvalitu, životnost nástrojů a tak dále. Prolínání generací je tedy z mého pohledu příležitost, jak skloubit znalost možností technických novinek, jejímž nositelem bude spíše mladší generace, se znalostí a zkušenostmi z technologie výroby, což bude častěji doménou generace starší. Petr Schaffartzik (K2): Řídící pracovníci rozhodují o směřování každého podniku. Nevnímám stávající generace jako hlavní brzdu digitalizace v průmyslu. V mnoha případech nezáleží na věku. Spíše vnímám jako brzdu pokroku to, že se podniku v současné ekonomické situaci daří velmi dobře a necítí potřebu investic do digitalizace. Okamžitý byznys dostává přednost před dlouhodobější strategií. Ve spojení s nedostatkem lidí na trhu práce také chybí energie a odvaha provést radikálnější změny. Vladimír Kebo (Mendelova univerzita): Míra prosazení digitalizace v průmyslu bude závislá na mnoha faktorech, kde konzervatis­mus v myšlení řídících pracovníků nebude rozhodující. Lokálně mohou řídící pracovníci postup digitalizace zpomalit, ale tlaku a společenským trendům se nevyhnou. Naproti tomu znám mnoho „starších“ řídících pracovníků, kteří svými znalostmi, zkušenostmi a osobní vizí jsou hybateli v rozvoji a digitalizaci firem. Petr Brynda (Mitsubishi): Myslím, že je to více závislé na konkurenčním prostředí a výhodách, které může digitalizace přinést, případně na nutnosti splnit jejím zavedením normy (například serializace léčiv ve farmaceutickém průmyslu) než na řídících pracovnících. Viktor Němec (Oracle): Podle mého názoru to nebude mít žádný vliv. Konkurence je taková, že žádný řídící pracovník (i ze stávající generace) si nemůže dovolit ignorovat trendy. Zbyněk Červenka, výkonný ředitel Pantek (CS), s. r. o., autorizovaný distributor značky Wonderware pro ČR a SRMluvíme o takzvané digitální transformaci pracovních procesů, kterou jenom technika nevyřeší a lidský faktor (kdo, kdy a jak využívá informace) je zde velmi důležitý.Zbyněk Červenka (Pantek (CS)): Záleží na konkrétních osobnostech ve vrcholovém vedení a firemní kultuře v každém podniku. Existují pokrokové a technologicky progresivní podniky i podniky, jejichž management změny z různých důvodů příliš neiniciuje, dokud k tomu není donucen svými zákazníky nebo legislativou. Ideálním stavem pro digitální transformaci je, když v podniku existuje tým vedený nadšeným a kompetentním vizionářem v této oblasti (technický ředitel, ředitel pro digitalizaci, šéf IT a podobně), který je partnerem jak svému vrcholovému managementu, tak i externím dodavatelským firmám. Kvalifikovaně se vyznat v možnostech dnešních moderních IT a automatizačních systémů rozhodně není jednoduché a vrcholový management má spoustu jiných úkolů. Ivo Procházka (SAP ČR): Více než o generační výměnu půjde o uvědomění si technologických trendů a jejich dramatických dopadů na fungování firem. Ruku v ruce s tím jde i uvědomění si toho, kdo je vlastně konkurence a jak konkurence organizuje výrobu.Úspěšně se bude rozvíjet firma, která správně pochopí důsledky technických trendů, začne se porovnávat s konkurencí z vyspělých trhů a bude o krok napřed v digitalizaci výroby. Ladislav Šmejkal (Teco): Předpokládám, že ano, generační obměna proces urychlí, stejně jako v jiných oborech – mladí mají zcela jiný přístup k technice a informatice, jiný způsob myšlení a jednání. V tom vidím velký potenciál pro budoucnost. Do jaké míry je úspěšná digitalizace společnosti podmíněna přípravou v rámci vzdělávacího systému?Peter Bílik (ANASOFT): Vzdělávací systém zastává klíčovou roli ve vztahu k úspěšné digitalizaci společnosti. Současný vzdělávací systém je stále ve větší míře postaven na informacích v tištěné podobě. Za posledních dvacet let došlo k exponenciálnímu nárůstu informací v digitální podobě, v současnosti zůstává v tištěné podobě méně než 1 % informací, kterými jako lidstvo disponujeme. Především by se měl zvýšit důraz na předměty z oblastí vědy, techniky a matematiky. Tuhle skutečnost si uvědomujeme i v naší společnosti, a proto dlouhodobě podporujeme aktivity a iniciativy vedoucí ke vzdělávání, mimo jiné i robotickou soutěž First Lego League, kde se děti učí programovat. Taktéž spolupracujeme i s univerzitou, kde s Ústavem počítačového inžinierstva a aplikovanej informatiky a Ústavem informatiky, informačných systémov a softvérového inžinierstva Fakulty informatiky a informačných technológií Slovenskej technickej univerzity v Bratislavě spolupracujeme v rámci výzkumné laboratoře pro použití umělé inteligence v systémech smart industry. Pavel Roman, vedoucí korporátní komunikace Bosch Group v ČR a SR, Robert Bosch odbytová, s. r. o.Důležitou otázkou dneška je povolení, zavedení a využití vnitropodnikových sítí 5G. K přenosu dat v nich dochází stokrát větší rychlostí než u sítí 4G.Pavel Roman (Bosch): To je naprosto zásadní předpoklad. Digitální transformaci lze provádět pouze s experty z datových disciplín a s vedením, které toto podporuje a chápe důsledky například investice do datových struktur.Je nutné investovat do vzdělávacího systému tak, aby končící absolventi měli uplatnění na trhu práce, kde lze očekávat vysoké a narůstající požadavky na digitální gramotnost. Bohužel změny ve studijních plánech a akreditace nových oborů přinesou své výsledky až za dlouhou dobu, pravděpodobně až po pěti, možná i až deseti letech. Je třeba hledat i jiné možnosti. Průmysl bude potřebovat více těchto odborníků již podstatně dříve.Cestou, jak situaci s nedostatkem odborníků s novými kompetencemi na pracovním trhu aktivně řešit, by mohly být rekvalifikační programy pro ty již existující. První pilotní projekty známe z Německa. Bosch například otevřel specifické programy na zapracování do nových oblastí či spustil ve spolupráci s univerzitami pilotní programy na rekvalifikaci pro svoje stávající zaměstnance. Přeškolit zkušeného strojního inženýra na vývojáře softwarových řešení či systémového inženýra v oblasti elektronických systémů by mělo být podstatně rychlejší než čekat na promoce nynějších středoškoláků. Jan Ohřál (B&R): Já si myslím, že zbytečně žehráme na vzdělávací systém a čekáme od něj spasení, dokonce si myslím, že u nás až tak špatný není. Dnes se lidé i podvědomě vzdělávají také díky nekonečnému přílivu informací dostupných online. V posledních dvaceti letech sledujeme například ohromný posun už třeba jenom v jazykové výbavě mladé generace, schopnosti přijímat informace v angličtině, umění se prezentovat a samostatně vyjadřovat, bezproblémově komunikovat s vrstevníky kdekoliv na světě. Uvědomění si toho, že svět nekončí na Šumavě, že dnešní digitální technologie neznají hranice. To nám chybělo, v tomto jsou na tom dnešní studenti výrazně lépe. Co se týče techniky samotné, je důležité školní teoretické znalosti uvést do kontextu. Propojit digitální teorii s fyzickou praxí. V tomto směru máme jistě co závidět zemím, kde je velmi úspěšný systém duálního vzdělávání. Praktickou část výuky lze u nás dohnat pouze pravidelnou praxí u konkrétních firem, nejlépe již během studia. Naše firma tímto způsobem pracuje již léta. V poslední době nám velmi výrazně roste zájem studentů o praktickou činnost, o to, vyzkoušet si na mecha­tronických modelech chování fyzických strojů ve skutečnosti, možnost kreativně zkoušet nejrůznější nápady mimo standardní školské laboratorní úlohy. Vlastimil Braun (COMPAS): Vzdělávání je nezbytné nejen pro digitalizaci, ale i pro schopnost inovací a rozvoj personálu firem obecně. Například jako dodavatel řešení Digitální továrny Compas pro diskrétní i dávkové výrobní procesy pořádáme workshopy a školení personálu výrobních podniků, včetně vysvětlování vize čtvrté průmyslové revoluce ve výrobě, a to v podobě německé iniciativy a vznikajících standardů Platformy Industrie 4.0. Kromě jiného Industrie 4.0 (dále I4.0) je jediná mně známá platforma, která má podrobný technický obsah a standardy, což například Národní iniciativa Průmysl 4.0 neobsahuje, a tedy průmysl 4.0 nelze v praxi aplikovat. To by se mělo zlepšit a potom je možné nasadit témata do vzdělávání a dát k dispozici podnikům. Mimo jiné naše průzkumy ukazují katastrofální neznalost digitalizace a principů I4.0 jak u personálu výrobních firem, tak překvapivě i u inženýrsko-dodavatelských firem, které dokonce téma I4.0 prezentují ve svých příspěvcích na konferencích a v médiích, ale mnoho o I4.0 nevědí. Jan Burian, (EY): Vzdělávací systém na digitalizaci jako takovou může připravit pouze do omezené míry. S tím, jakým tempem nové technologie přicházejí a zase zastarávají, je klíčové přijmout ideu celoživotního vzdělávání. Tedy nikoliv, že střední či univerzitní vzdělání bude dostačovat po celý pracovní život.Samozřejmě je důležité se snažit o propojení teoretického a praktického vzdělání. Na druhou stranu průmysl musí dát mladým lidem větší motivaci než pouze „stát celý den u stroje“ (jakkoliv moderního) a zejména mzdu, která zajistí slušný životní standard. Jinak ještě vzroste odliv kvalitních a chytrých pracovníků z průmyslu, zejména do oblasti služeb. Roman Cagaš (Moravské přístroje): Co je to úspěšná digitalizace společnosti? Je to stav, kdy ztratíme poslední zbytek osobní svobody a kdy bude nepřetržitě online hlídáno naše chování a udržován náš sociální kredit jako v Číně? V případě vzdělávacího systému nejde o to, aby více lidí lépe rozumělo například informačním technologiím. Chovám určitou naději, že je zde souvislost mezi úrovní vzdělanosti a hodnotou svobody. V tomto kontextu je vzdělávací systém velmi důležitý. Otto Havle, FCC průmyslové systémyJiž mnohokrát se stalo, že interpolace vývoje vycházející ze současného stavu a současných technologií implikovala alarmující limity, které se pak ukázaly bezvýznamné, protože skutečný vývoj šel úplně jinudy. Větším problémem jsou, podle mého názoru, státní regulace nebo intervence, dotace a snahy diktovat vize (nejen průmyslu) na základě ideologií a aktivistických výstřelků.Otto Havle (FCC PS): Vzdělávací systém nepodmiňuje jen úspěšnost digitalizace, ale celé společnosti. Současné aktivistické trendy, které získávají stále větší vliv na řízení školství i státu, upřednostňují získávání měkkých dovedností. Tvrdá data si přece každý najde na Googlu. Titíž lidé ovšem prohlašují, že internet je plný fake news. Je jasné, že lidem, kteří neumějí zpracovat a vyhodnotit tvrdá data, se lépe vládne. Ale na průmysl to má devastující vliv. A nejde jen o „tradiční“ průmysl, o kterém se dnes s oblibou tvrdí, že nemá budoucnost. Jde o budoucnost Evropy jako suverénního regionu, který bude schopen vlastních ekonomických aktivit. Jak píše Marian Kechlibar: bylo by smutné, kdyby se naši vnukové živili předváděním se v kostýmu Krtečka před čínskými turisty. David Zeman (INFOR): Digitalizace se opírá o inteligentní pracovní sílu, zaměstnance, kteří jsou technicky zdatní, velmi se angažují v proaktivním rozhodování a mají kritické soft skills, jako je schopnost spolupráce a řešení konfliktů. Výroba se zaměřuje na dnešní školy, aby vychovávaly absolventy, kteří jsou zvědaví a připravení na celoživotní vzdělávání. Daria Hvížďalová (JHV): V oblasti vzdělávání vyvolala digitální revoluce mnoho pochybností a velký stupeň nejistoty: nikdo si není jistý, co a jak bychom měli v tomto novém století učit. Čelíme mnoha novým otázkám. Jakou roli by měla hrát technika ve vzdělávání? Jaká je role učitele v novém scénáři? Jak neformální vzdělávání pomáhá připravit studenty na život ve společnosti 21. století?Důležitým aspektem podle mého názoru je to, že vzdělávací systém si již nemůže dovolit důraz na memorování, jelikož zdroje dat jsou nekonečné, ale spíše musí být založen na filtrování a zpracování dostupných informací. Petr Schaffartzik (K2): Vzdělávací systém určuje, jací lidé budou vstupovat na trh práce. Tito lidé mají znalosti a očekávání, která z jejich znalostí vyplývají. Firmy si musí uvědomit, že už mnohdy nestačí konkurovat na trhu práce velikostí a značkou s mnohaletou historií. Dnes mnohem více rozhoduje prostředí firmy. A nejde pouze o firemní sídlo a vybavenost kanceláří. Mladé lidi stejně tak zajímá smysluplnost procesů ve firmě a kvalita softwaru, se kterým budou pracovat. Čím kvalitnější bude příprava mladých lidí v rámci vzdělávacího procesu, tím větší bude tlak na firmy, aby reagovaly. V mnoha případech totiž platí, že lidé na trhu práce jsou. Jenom je ne všechny firmy umějí zaujmout a nabídnout jim adekvátní pracovní prostředí. Vladimír Kebo, Mendelova univerzita BrnoCo se týče limitů digitalizace, vyzdvihl bych ty obecné – společenské. Zde nejen „digitalizaci“ chybějí jasně definované společné cíle a systémová opatření, která budou konsenzuálně přijata celou společností a nezmění se po nejbližších volbách. K tomu ovšem potřebujeme dlouhodobě platné společné hodnoty – pravda, čest, osobní zodpovědnost, lušnost a vzájemný respekt, odvaha spojená s odpovídající pokorou, zkrátka uznání a respektování klasických společenských hodnot demokratické společnosti.Vladimír Kebo (Mendelova univerzita): Jestliže vláda bere vážně digitalizaci společnosti, tak by se měla konečně intenzivně věnovat nejdůležitější strategické agendě v zemi – systému školství. Chaotické financování pedagogických pracovníků bez předem jasně definovaných a demokraticky prodiskutovaných dlouhodobých cílů může nadělat více škody než užitku. Dejme učitelům a akademickým pracovníkům pevný bod ve vesmíru – cíle a zdroje, a zbavme je přebujelé byrokracie – a věřím tomu, že naši důvěru nezklamou a povedou mladou generaci ke kreativitě.Osobně jsem v denním kontaktu s mladou generací a mohu konstatovat, že „digitální“ dovednosti jsou přirozenou součástí jejich světa a přes nedostatky ve vzdělávacím systému nemám obavy o naši budoucnost. Petr Brynda (Mitsubishi): To je dost obecná otázka, nemyslím si, že je nutně podmíněna ve vzdělávacím systému. Digitalizace společnosti záleží hlavně na tom, jak bude digitalizace pro uživatele atraktivní. Ve škole nás nikdo neučil pracovat se sociálními sítěmi, mobilními aplikacemi, nakupovat přes e-shopy, a přesto se jejich používání úspěšně uchytilo. Viktor Němec (Oracle): Na toto téma by se dal napsat dlouhý článek, protože odpověď na tuto otázku má spoustu aspektů. Řečeno velmi stručně: vzdělávací systém hraje naprosto zásadní roli. Práce s informacemi a digitálními technologiemi se během posledních dvaceti let radikálně změnila. Spousta tradičních postupů (uvedu tolikrát omílaný příklad „biflování“ letopočtů) ve výuce již není relevantní. Nyní jde o to, jak správně a rychle informace najít, vyhodnotit jejich důležitost a jak je dát do souvislostí s mým problémem. Zbyněk Červenka (Pantek (CS)): Velkou výhodou je, že dnešní mladá generace si bez digitálních technologií již vůbec nedokáže představit svůj osobní život, takže i ve svých budoucích zaměstnáních bude digitalizaci plně podporovat a aktivně ji využívat. Vzdělávací systém s kvalitní výukou zaměřenou na digitální technologie, včetně podpory vlastních vzdělávacích procesů těmito technologiemi, může samozřejmě velmi pomoci. Nicméně poté v praxi již záleží na iniciativě každého člověka a jeho touze maximálně zefektivnit práci svoji i svých kolegů. K tomu přispívá i příležitost prakticky využívat moderní technologie, které jsou ve výrobních podnicích obecně přece jenom dostupnější než v akademickém prostředí, i když výjimky by se určitě našly. Ivo Procházka (SAP ČR): Digitalizace průmyslu je vzdělávacím systémem zásadně podmíněna. České vysoké školství nevychovává dostatek IT odborníků s přesahem do oborů, v nichž bude digitalizace probíhat. Bude-li například výrobní firma modernizovat podnikový informační systém s vysokým podílem automatizace, strojového učení a robotizace, nebude v budoucnu dostatek IT odborníků, kteří budou rozumět problémům výrobních firem a budou schopni takový komplexní systém v prostředí výrobní firmy efektivně zprovoznit. V porovnání s vyspělými trhy to bude strategická překážka, jež by mohla Českou republiku delegovat mezi technicky zaostalé země. Ladislav Šmejkal, Teco, a. s.Řešitel by měl být nejenom technicky zdatný, ale měl by mít i „diplomatické a psychologické schopnosti“, vidět problém i z pohledu budoucích uživatelů, umět se uživatelů ptát a „dostat je do hry“, dotvářet s nimi zadání, umět si vymýšlet, vést je a řešení vytvářet v interakci s nimi tak, aby se cítili spoluřešiteli, a výsledek přijali „za svůj“.Ladislav Šmejkal (Teco): Pro úspěšnou digitalizaci podnikových procesů považuji kvalifikaci řešitelů za zásadní. Je to komplexní problém, který je třeba řešit v mnoha souvislostech – je třeba řešit mnoho dílčích úkolů technického i netechnického charakteru. Řešitel by měl být nejenom technicky zdatný, ale měl by mít i „diplomatické a psychologické schopnosti“, vidět problém i z pohledu budoucích uživatelů, umět se uživatelů ptát a „dostat je do hry“, dotvářet s nimi zadání, umět si vymýšlet a vést je a řešení vytvářet v interakci s nimi tak, aby se cítili spoluřešiteli a výsledek přijali „za svůj“. Je nutné předpokládat, že předávacím protokolem řešení nekončí, že digitalizace je „nekonečným příběhem“. Takový úkol nemůže vyřešit „nějaký ajťák“, absolvent nějaké obskurní školy, která „taky učí IT“. Škol, které poskytují potřebnou kvalifikaci, není mnoho (pokud vůbec existují) – a navíc je ještě potřebná nějaká doba „školy života“. Ve vzdělávacím procesu pro tuto kvalifikaci (i pro jiné) vidím největší omezení. Pokud se na robotizaci pohlíží jako na nahrazení operátorů, nejde spíše o nahrazení obslužné práce tam, kde ji dříve nebylo možné řešit strojem?Peter Bílik (ANASOFT): Roboty se primárně používají tam, kde se vykonává rutinní práce. Doposud to byly vesměs práce manuální, v budoucnu ale můžeme očekávat použití robotů v činnostech bez ohledu na to, jestli jde o manuální, nebo znalostní práci. V současnosti je tlak na používání robotů všude tam, kde jde o nebezpečnou nebo „špinavou“ práci. Do popředí se však dostávají roboty, které budou za lidi dělat veškerou „nudnou“ práci. Hodně takové nudné práce je založeno na znalostních zručnostech, ve kterých lidi poráží umělá inteligence. Za robotizaci totiž lze považovat i používání digitálních dvojčat a inteligentních informačních agentů. Právě autonomní inteligentní informační agenty představují nezbytnou součást konceptu chytré továrny (smart factory) a jsou základním stavebním prvkem systémů smart industry. Vzhledem k jejich vlastnostem interoperability, adaptability a kognitivním schopnostem umožňují při autonomním řízení výrobních a logistických procesů využívat kolektivní inteligenci.Pavel Roman (Bosch): Robotizace se hlavně zaměřuje na jednotvárnou náročnou práci, která nevyžaduje kreativitu člověka a kde robotika kompenzuje „nedostatky“ člověka – pozornost, přesnost a tak dále. Lidé by se naopak měli zaměřit na práce s vysokou přidanou hodnotou, kterou nelze nahradit stroji.Rozvoj výroby robotů pro průmyslové využití přišel v 70. letech minulého století. Za téměř padesát let bylo vytvořeno nepřeberné množství variant co do velikosti, funkce, rychlosti nebo tvaru. V poslední době došlo k výraznému zlevnění pohonů a řízení. Postupující robotizace bude mít významný dopad na mnoho pracovních pozic napříč odvětvími. Budou zanikat nepotřebné pozice a vznikat nové. Stále však v průmyslu existuje a bude mnoho výrobních technologií, které se bez lidské přítomnosti neobejdou. A tak s příchodem kolaborativních robotů dojde k propojení lidské a strojní činnosti. Jan Ohřál (B&R): Já si myslím, že robotizace je dnes již poněkud zastaralý pojem, fáze, kterou má průmysl již většinou za sebou. V celém procesu digitalizace nejde přece pouze o změnu způsobu obsluhy stávajících technologií. V budoucnosti se budou stále více prosazovat flexibilní výrobní systémy s roboty a zde nemám na mysli pouze standardní průmyslové roboty, jak je známe dnes, ale i různě složitá či jednoduchá mechatronická výrobní a transportní zařízení, včetně mobilních. Výrobní proces nebude určován strojem, ale výrobkem samým, respektive jeho digitálním obrazem v datech, stroj se pružně přizpůsobí. A to až do úrovně jednoho unikátního kusu. Vlastimil Braun (COMPAS): Myslím, že využití robotů je neustále zdokonalováno a monotónní a opakovanou práci lidí jimi bude v blízké budoucnosti možné nahradit zcela. Možnosti robotů a jejich příslušenství, jako například schopnosti chapadel, se rychle zdokonalují a doplněné o schopnosti analýzy obrazů a jejich rozpoznávání jsou již nyní úžasné. Momentálně vyvíjíme montážní linku se čtyřmi roboty montující výrobek z deseti volně sypaných komponent. Roboty nahrazují manuální práci devíti lidí, a jestliže se to podaří, bude to obrovský skok v možnostech současné techniky a robotiky. Jan Burian, Senior Manager, Advisory – Performance Improvement, Ernst & Young, s. r. o.Průmysl musí dát mladým lidem větší motivaci než pouze „stát celý den u stroje“ (jakkoliv moderního) a zejména mzdu, která zajistí slušný životní standard. Jinak ještě vzroste odliv kvalitních a chytrých pracovníků z průmyslu, zejména do oblasti služeb.Jan Burian, (EY): Cena, respektive ne vždy optimální finanční návratnost, a požadavky na prostor byly dlouhou dobu klíčovými faktory omezujícími zavádění robotů ve výrobních podnicích a skladech. Díky snížení ceny robotů a zejména nástupu kolaborativních robotů se otevřely pro mnohé společnosti možnosti, jak zvýšit podíl automatizace ve výrobě.Robotizace jako taková by však mohla mít určitě vyšší ambice než pouhé nahrazení člověka strojem. V době takzvané mass customisation, tedy vysoce individualizované výroby podle přání zákazníka, jde zejména o vysoce flexibilní systém propojení konfigurátoru výrobku, PLM, ERP a právě i robotů, které jsou schopné daný výrobek vyrobit podle digitalizovaného zadání. Roman Cagaš (Moravské přístroje): Robotizace, která nahrazuje pracovníky ve výrobě, není žádným novým moderním trendem. Je součástí automatizace průmyslu již desítky let a žádný revoluční zlom se zde neodehrává. Velké změny přinese robotizace spojená s umělou inteligencí, která bude schopna řídit auta, vlaky a letadla, vykonávat veškeré úřednické práce a také kvalitně a neúnavně řídit průmyslové výrobní provozy. Otto Havle (FCC PS): Samozřejmě. A paradoxní je, že k tomu dochází nejdříve na poli rutinní fyzické práce, a nikoliv rutinní práce duševní. Každý systémový inženýr jistě zaregistroval, že úřednickou práci lze modelovat systémem bez zpětných vazeb a její výsledek spočívá pouze ve vytištěném papíru. Mechatronický systém je z hlediska algoritmů i zpracování a použití dat mnohem komplikovanější. David Zeman (INFOR): Robotika je často používána k provádění opakovaných úkolů, zejména těch, které vyžadují extrémní přesnost nebo odolávají extrémním podmínkám prostředí, jako jsou teplotní extrémy nebo nebezpečná místa. Daria Hvížďalová (JHV): Podle World Economic Forum by digitalizace mohla v letech 2016 až 2025 vytvořit celosvětově až šest milionů pracovních míst v odvětví logistiky, softwaru a elektrotechniky. Jinde automatizace nahradí mnoho lidských pozic. Výsledkem digitální transformace jsou jak vítězové, tak i poražení; to závisí na tom, zda podniky v blízké budoucnosti dovedou zaměstnance dále rozvíjet a formovat další generaci talentů pro digitální věk. Petr Schaffartzik (K2): V oblasti fyzické manipulace s produkty, jako je tomu například ve výrobě nebo v logistice, to platí. Jestliže připustíme, že pod slovo robot patří i čistě softwarová řešení, pak se zde objevuje mnohem větší skupina pracovních pozic, které jsou nahrazovány. Automatické zpracování objednávek z webu včetně celé logistiky je jeden z nejčastěji automatizovaných procesů. Vladimír Kebo (Mendelova univerzita): Náhrada práce člověka byla součástí všech průmyslových revolucí, čtvrtou, digitální nevyjímaje. Robotizaci v průmyslu, která nás provází už více než padesát let, bych spíše vnímal jako snahu o zvýšení kvality výroby a produktivity práce. Jedním ze současných hlavních limitů použití robotů je bezpečnost lidské obsluhy ve výrobních linkách. Například používání kolaborativních robotů nepovažuji za cílové řešení pro průmysl, je to pouze mezikrok k totální automatizaci výroby a plnému využití kyberneticko-fyzikálních systémů. Petr Brynda, Business Development Manager, Mitsubishi Electric Europe B. V., Czech BranchDigitalizace společnosti záleží hlavně na tom, jak bude digitalizace pro uživatele atraktivní. Ve škole nás nikdo neučil pracovat se sociálními sítěmi, mobilními aplikacemi nebo nakupovat přes e-shopy, a přesto se jejich používání úspěšně uchytilo.Petr Brynda (Mitsubishi): Tam, kde se dnes nasazují roboty, se daly využít roboty nebo automatizace i dříve, ale bylo to pro společnosti nerentabilní. Robotizace i automatizace se zavádějí ve vyšší míře z důvodu nedostatku pracovníků, zdražení lidské práce a zlevnění techniky. Zbyněk Červenka (Pantek (CS)): Robotizace posouvá určité výrobní procesy na zcela jinou úroveň – kvalitativní, kvantitativní i z hlediska ochrany zdraví a bezpečnosti výroby. Při výrobě automobilů je například ruční svařování a lakování nadále možné, avšak roboty tuto práci vykonávají řádově rychleji a ve stejnorodé kvalitě lépe než jakýkoliv člověk. Místo výrobních operátorů se v robotizované výrobě najde uplatnění pro jiné profese, zejména v údržbě těchto zařízení. Ivo Procházka (SAP ČR): Cílem robotizace je kompletně nahradit lidskou práci. Rozsah robotizace je zatím limitován technickým pokrokem a cenou. S budoucím vývojem tyto dvě překážky postupně zmizí. Ladislav Šmejkal (Teco): Mechanické řešení robotů dovoluje řešit stále složitější operace, obzvláště ve spojení s „chytrými algoritmy“ řízení, někdy již s využitím určité míry umělé inteligence. Postupně mohou řešit i úkoly dosud vyhrazené pro „lidského operátora“, a nenahrazují tak pouze „fyzickou sílu“ člověka, ale postupně přebírají i jeho „šikovnost“. Ostatně je otázka, kde je hranice pojmu „robot“? Zdaleka to není jen „řízené manipulační zařízení“, případně kooperující s člověkem, nebo stroj „humanoidního vzhledu“. Za robot je možné dnes považovat i autonomní vozidlo nebo programový produkt. Digitalizace v dnešním slova smyslu je spojována s internetem. Mnoho průmyslových projektů bylo realizováno ještě před érou internetu. Tyto projekty jsou velmi efektivní, i když ke komunikaci nevyužívají internet. Uplatňují v sobě umělou inteligenci, sběr a analýzu obrovského množství technologických dat zpracovávaných v reálném čase a podobně. Je nutné spojovat čtvrtou průmyslovou revoluci a digitalizaci pouze s využitím internetu?Peter Bílik (ANASOFT): Čtvrtá průmyslová revoluce, tedy to, co se v Evropě označuje jako průmysl 4.0, se například ve Spojených státech nazývá internet věcí (Internet of Things, IoT), což zároveň poukazuje na postavení a význam internetu. Jedním ze základních principů průmyslu 4.0 je právě interoperabilita, kdy jednotlivé průmyslové komponenty, a to i v případech, kdy jsou samy o sobě efektivně fungující, musí navzájem komunikovat. Když chce podnik správně a pružně reagovat na měnící se prostředí (a je jedno, zda jde o vnější výrobní prostředí nebo o změny na trhu či ve spotřebitelském chování nebo o další externí a interní vlivy a faktory), musí být zabezpečen pružný tok informací napříč celým podnikem. Nedovedu si představit jiný způsob vzájemné komunikace než ten, který využívá internet. Internet je fundamentální součást i při zavádění autonomní koordinace a synchronizace procesů ve výrobním toku (horizontální integrace). Stejně tak když dochází k vertikální integraci na principu propojení modelem „shop floor to top floor“, má internet nenahraditelnou pozici. Pavel Roman (Bosch): Internet v souvislosti se čtvrtou průmyslovou revolucí není rozhodně podmínkou nutnou. Jsou i jiné způsoby, jak propojovat různá zařízení. Důležitou otázkou dneška je povolení, zavedení a využití vnitropodnikových sítí 5G. K přenosu dat v nich dochází stokrát větší rychlostí než u sítí 4G.Propojování podniků a jejich inteligentních autonomních systémů pak přinese výhody v logistice, nových obchodních modelech nebo v servisu. Internet je jakýsi spojovací článek, který otevírá dveře k nekonečnému množství informací, úložištím dat – cloudům, a aplikacím zpracovávajícím data na těchto cloudech. Jan Ohřál (B&R): Já myslím, že ano, čtvrtá průmyslová revoluce je produktem internetového věku, i když ne vždy musí být souvislost přímá. Samou revoluční podstatou je vzájemné digitální propojení a zde nemusí jít vždy o připojení na veřejný internet, ačkoliv i ten hraje nezastupitelnou roli, například v dodavatelsko-odběratelských vztazích nebo globální logistice. Stejně tak i pokročilé průmyslové zobrazovací systémy dnes používají internetové technologie (HTML), které umožňují sledování procesů prakticky odkudkoliv. Tyto systémy by bez internetu vůbec nevznikly. V poslední době se stále častěji uplatňuje zpracování dat na „hraně“ mezi výrobním a vnějším, chcete-li internetovým či „cloudovým“ světem. Jde o takzvaný edge computing, využívající možnosti zpracování dat ještě na půdě průmyslového závodu, což umožňuje pružnější odezvu, lepší agregaci dat a jejich předzpracování před případnou další analýzou v cloudu, je-li tato ještě vůbec nutná. Ovšem i v těchto postupech se využívají principy internetového propojení, přestože data nemusí podnik vůbec opustit. Vlastimil Braun (COMPAS): Internet zcela jistě podporuje nová IT řešení a umožňuje vyvíjet nové IT architektury a obchodní modely, které jsou například spojovány s řešeními na principu poskytování softwarových funkcí v podobě služby. Příkladem je naše řešení „Chytré digitální továrny Compas“, vyvíjené na principech I4.0 (inteligentní komponenty výroby, autooptimalizace, autokonfigurace a tak dále), a dále již vyvinuté řešení poskytování MES jako služby C4C (COMES for cloud). Internet je pouhým technickým prostředkem, ale neposkytuje inovativní řešení jako takové. Především co se týče výrobních továrnen, musí být funkce implementovány v produktech jako takových. Jan Burian (EY): Když se díváme na digitalizaci v kontextu českých firem, tak využití internetu skutečně není úplně podmínkou nutnou pro vybudování moderní továrny.Na druhou stranu s využitím platforem IoT a potřebou propojování zákazníků, výrobců a dodavatelů poroste i význam přenosu dat, a tedy i využití internetu.Mezi digitalizací a internetem tedy nemusí být nutně rovnítko, osobně internet považuji spíše za jeden z takzvaných enablerů digitalizace průmyslu. Roman Cagaš, ředitel společnosti, Moravské přístroje, a. s.Strach mám spíše z digitalizace státu, který bude mít postupně k dispozici stále více prostředků pro nepřetržitý dohled nad každým člověkem.Roman Cagaš (Moravské přístroje): Internet je pro digitalizaci jen jedním z komunikačních prostředí. Koncept všeobjímající ploché komunikační struktury internetu, do které jsou zapojeny všechny senzory a vůbec všechna zařízení na této planetě, je jen jednou z často publikovaných podivností reklamních kampaní zvaných průmysl 4. 0. Efektivní, odolné a životaschopné systémy naopak potřebují hierarchické uspořádání. Mohou tak lépe vzdorovat jak hackerům, tak i dozoru silného a všehoschopného státu. Spojovat digitalizaci pouze s využitím internetu není rozumné.Velký význam internetu ale spočívá v tom, že klíčové internetové technologie slouží celému lidstvu a dosud se ani nejsilnějším firmám nepodařilo je dostat pod svou kontrolu. Internetové standardy tak silným hráčům poněkud komplikují jejich snahu o uzamčení svých zákazníků. Otto Havle (FCC PS): Průmysl 4.0 se prezentuje hlavně jako technická revoluce. Já osobně jej chápu jako společenskou změnu, kterou nové technologie umožní a vlastně i způsobí. Nebude to v horizontu, který v projektech zavádění průmyslu 4.0 prezentují žadatelé o granty, ale k hlubokým změnám tradičního obchodního nebo výrobního modelu dojde. Jen malou analogii: na úplném počátku 90. let jsem se dostal na prezentaci manažerky Microsoftu, která přijela do Prahy propagovat internet. Mluvila o tom, jak internet úplně změní způsob obchodování. Co by se mohlo změnit na tom, že přijde objednávka a já odešlu zboží a fakturu, bylo pro mne tenkrát opravdu nepochopitelné – samozřejmě i v kontextu doby, která právě končila. Předpokládám, že se v současnosti nacházíme v podobné situaci, jen ty změny budou možná daleko razantnější a obávám se, že i bolestivější. David Zeman (INFOR): Samozřejmě že ne. Shromažďování a sdělování dat mohou být interní a provádějí se prostřednictvím intranetů a nástrojů pro spolupráci, které jsou součástí systémů ERP. Pro optimalizaci přínosů by však měla být propojena celá síť kolegů, globální síť dodavatelských řetězců a subdodavatelé a partneři, kteří budou sdílet relevantní údaje. Daria Hvížďalová (JHV): Je nepopiratelné, že ještě před rozvojem internetu bylo postaveno mnoho skvělých projektů, ale například úroveň umělé inteligence v minulém století byla velmi omezená vzhledem k nízkému výpočetnímu výkonu, omezené paměti i malé velikosti dostupných tréninkových dat. Díky internetu a připojení k výpočetním centrům je možné všechny tyto veličiny násobně vylepšit.Rozšíření internetu v průmyslu s sebou přináší také zcela nové obchodní modely, jako je výroba na míru zákazníkovi v jednokusových sériích (takzvaná batch size one). Zákazník si na webu sestaví výrobek (například boty konkrétního designu, barevné kombinace a velikosti), který se až po objednání vyrobí a odešle.Podstatou digitalizace rozhodně není internet jako takový, ale koncepce propojení světa reálných fyzických objektů (strojů, zařízení, robotů, výrobků nebo lidí) a světa virtuálního, kde je každá fyzická jednotka zobrazena jako virtuální a její chování simulováno softwarovým modulem. Základním prvkem je ale vzájemné propojení jednotlivých autonomních jednotek prostřednictvím sítě, anglicky Internet of Things – IoT.Díky kombinování dat ze senzorů a řídicích systémů, tedy reálného světa, a dat z virtuálních modelů zařízení a strojů získáváme kompletnější informace. To umožňuje predikci poruch, neustálé optimalizování všech procesů a přizpůsobování se aktuálním podmínkám v reálném čase, což je cílem čtvrté průmyslové revoluce. Petr Schaffartzik (K2): Myslím si, že pojem čtvrtá průmyslová revoluce je spíše otázka marketingu. Současnou situaci vnímám jako postupující trend digitalizace a automatizace, jehož součástí se v posledních letech stává mnohem více internet a umělá inteligence. Spíše by mne zajímalo, jak toto období bude hodnoceno s odstupem 30 až 50 let a zda si v té době ještě někdo vzpomene, že jsme tak často hovořili o průmyslu 4.0. Vladimír Kebo (Mendelova univerzita): Internet jako celosvětový systém vzájemně propojených počítačových sítí je vynikající nástroj pro komunikaci, sdílení a výměnu informací, ale není jediný. Internet pracuje s digitálními objekty a symboly a svým otevřeným způsobem komunikace vytváří bezpečnostní rizika a hrozby, které nejsou pro konkrétní průmyslovou výrobu akceptovatelné. Internet může být výhodným zdrojem informací pro průmysl, pokud tyto budou efektivně zpracovány a vytěženy ve formě analýz, grafů, reportů a podobně. Někdy mi připadá, že firmy sbírají, skladují a udržují gigabajty dat, která jim i přes užití sofistikovaných softwarových nástrojů nevytvářejí žádnou přidanou hodnotu, kromě toho, že jsou in. Čtvrtou průmyslovou revoluci bych s internetem přímo nespojoval, jde o „kybernetickou revoluci“ spojenou s digitalizací průmyslu a společnosti jako celku. Naučili jsme se modelovat a využívat nástroje lidského myšlení v aplikacích umělé inteligence. Efektivně v průmyslu využíváme symbolickou zpětnou vazbu a virtualizaci a snažíme se využít sociální zpětnou vazbu. Tyto nové nástroje aplikované v průmyslu jsou zdrojem dalšího rozvoje na straně jedné, ale současně otevírají nové otázky spojené zejména s bezpečností a etikou umělé inteligence. Petr Brynda (Mitsubishi): Sám pojem čtvrtá průmyslová revoluce (Industry 4.0) je umělý pojem vymyšlený a uveřejněný německými politiky na veletrhu Hannover Messe 2013. Mitsubishi Electric představilo koncept digitalizace výroby e-F@ctory již v roce 2003 a první linka postavená na této platformě byla uvedena do plného provozu v roce 2005. Digitalizace výroby a metody výpočtů založených na algoritmech umělé inteligence se využívají v různém rozsahu již od 60. let 20. století. Nárůst výkonu procesorů a propustnosti komunikačních sítí v poslední době nabízí stále větší možnosti nasazení technologií pro digitalizaci výroby, zejména pro online testy během výroby s následnou optimalizací výrobních parametrů. Viktor Němec, Se­nior Presales Manager, Oracle Czech, OracleStandardizace procesů může tedy naopak přispět k tomu, že kreativní nápady budou správným způsobem zpracovány, zdokumentovány, posouzeny a případně implementovány (a „nevyšumí“, jak se často stává v chao­ticky řízených organizacích).Viktor Němec (Oracle): Nechci hodnotit používání termínu „čtvrtá průmyslová revoluce“ – to je věc terminologie. Zásadním přínosem internetu je otevřenost a možnost relativně snadného propojení různorodých systémů po celém světě. Ty průmyslové projekty, které jsou zmíněny v otázce, jsou většinou proprietární a omezené buď jen na jednu společnost, nebo na úzké odvětví. Příkladem může být technologie EDI (Electronic Data Interchange), která existuje snad už od 80. let. Dříve existovaly privátní sítě EDI, které podporovaly jeden konkrétní dodavatelsko-odběratelský řetězec. Díky internetu je možné EDI používat v podstatě neomezeně, začaly vznikat otevřené EDI huby. Internet také umožňuje propojovat EDI zprávy s jinými informacemi nebo službami, které jsou na internetu k dispozici, a tím celý proces výměny dat podstatně obohatit. Zbyněk Červenka (Pantek (CS)): Obecně rozhodně ne. Určité výrobní technologie nebo procesy (například jaderné elektrárny) musí být i nadále izolovány od vnějšího světa, zejména kvůli kybernetické bezpečnosti. A jak je v otázce uvedeno, i bez použití internetu vzniklo dříve mnoho „digitálních superaplikací“, a to i u nás v České republice a na Slovensku. Pro určité podniky však může být výhodné přesunout některé své činnosti do prostředí cloudu, to je prostřednictvím internetu využívat vzdálený výpočetní hardware i software. Odpadá tak nutnost lokálního pořizovaní, správy a obnovování těchto prostředků. Toto využívání vzdáleného výkonu může být například velmi výhodné pro podniky s více závody, které tak mohou snadno využívat stejnou infrastrukturu a mít i stejné prostředí pro vyhodnocování a porovnávání klíčových výrobních ukazatelů. Ivo Procházka, expert na řešení pro průmysl, SAP ČRCílem robotizace je kompletně nahradit lidskou práci. Rozsah robotizace je zatím limitován technickým pokrokem a cenou. S budoucím vývojem tyto dvě překážky postupně zmizí.Ivo Procházka (SAP ČR): Ne nutně. Digitalizovat aktivity výrobního podniku lze, jak správně říkáte, za pomoci IT systému běžícího ve výrobní firmě bez většího zapojení internetu. Internet ale pomáhá výrobním firmám lépe komunikovat s partnery a zákazníky, a efektivně tak spravovat komplexní dodavatelský řetězec. Internet také pomáhá řídit výrobu, která je rozprostřena přes vícero výrobních závodů. Když se firma i s jedním výrobním závodem rozhodne přesunout IT systém nebo jeho části do cloudu, pak internet a internet věcí hrají naprosto zásadní roli. Ladislav Šmejkal (Teco): Domnívám se, že internet je důležitým nástrojem pro digitalizaci a čtvrtou průmyslovou revoluci, ale není jejich podmínkou. ZávěrNámět na téma této diskuse vznikl v souvislosti s diskusí před auditoriem na Fóru automatizace na letošním veletrhu Amper. Děkuji jak účastníkům fyzické diskuse za zpracování svých názorů z ní a doplnění o odpovědi na další otázky, tak dalším osloveným odborníkům. Jsme opravdu rádi, že zazněly velmi rozsáhlé odpovědi a že si nejednou odporují. Tato situace svědčí o tom, že uvedené téma je současné a myšlenky, ideje, možnosti a praxe se neustále rozvíjejí. Děkujeme všem účastníkům za čas, který otázkám a odpovědím věnovali. Diskusi připravil Radim Adam. (Redakčně upraveno.)

Rychlé datové sítě 5G umožní automatizovat kolejovou dopravu

Připravovaný telekomunikační standard mobilní sítě nejnovější páté generace (5G), umožňující spolehlivě a bezpečně bezdrátově přenášet velké objemy dat, otevírá mnoho nových zajímavých oblastí použití mobilní komunikace, mj. v kolejové dopravě.  Mobilní síť 5G umožňuje z pohledu kolejové dopravy např. samostatné a bezdotykové spřahování železničních vagonů za jízdy, což je důležitý předpoklad pro zavedení vyššího stupně automatizace do železničního provozu. Odborníci Německého střediska pro letectví a kosmonautiku (Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt – DLR) vyšetřovali při podrobném měření na zkušebním polygonu technické univerzity v Cáchách (Rheinisch-Westfälische Technische Hochschule – RWTH Aachen), zda drážní vozidla vybavená pro tento účel speciálně vyvinutým bezdrátovým systémem využívajícím pásmo milimetrových vln mohou navzájem komunikovat a velkou rychlostí si vyměňovat data s minimálním časovým zpožděním. První výsledky ukazují, že stabilně a bezpečně lze takto komunikovat do vzdálenosti až asi 130 m.  Digitalizace nabízí větší efektivitu a flexibilitu v kolejové dopravě Automatické spřahování jednotlivých vagonů či celých vlaků je důležitým krokem na cestě k vyššímu stupni automatizace a tím i větší flexibilitě a efektivitě v kolejové dopravě. K bezpečnému a rychlému datovému spojení mezi drážními vozidly navzájem je velmi vhodný bezdrátový rádiový přenos dat v pásmu milimetrových vln při kmitočtu mezi 63 a 64 GHz. Pro toto pásmo kmitočtů, u mobilních sítí ještě málo využívané, vyvinuli vědečtí pracovníci Ústavu pro komunikaci a navigaci DLR (Institut für Kommunika­tion und Navigation) zcela nový, velmi odolný bezdrátový modul pro komunikaci v pásmu milimetrových vln (obr. 1). „Má-li automatizovaný železniční provoz být v potřebné vysoké míře bezpečný, musí datové spojení v kolejové dopravě spolehlivě fungovat v reálném čase i v nejtěžších podmínkách, jako například při velkých rychlostech jízdy vlaku. Proto jsme při měření velmi podrobně analyzovali také přenosové vlastnosti komunikačního systému,“ říká Dr. Stephan Sand, vedoucí projektu a vedoucí pracovní skupiny pro sdělovací systémy v ústavu. Obr. 1. Nový bezdrátový drážní modul pro přenos dat v pásmu milimetrových vln (foto: DLR) Objektivní analýza bezdrátové datové komunikace mezi drážními vozidly Výkonnost systému pro bezdrátový přenos dat mezi drážními vozidly na krátké a střední vzdálenosti zjišťovali odborníci v rámci plánovaného experimentu na zkušebním drážním polygonu v Cáchách. Přitom mohli, jako první v Evropě, vykonat dynamická měření šíření bezdrátového signálu mezi vozidly v pásmu milimetrových vln. Ústav pro kolejová vozidla a dopravní systémy (Institut für Schienenfahrzeuge und Transportsysteme) technické univerzity RWTH Aachen poskytl pro měření dva pokusné samopoháněné vlakové vagony, takže měření bylo možné uskutečnit v reálných drážních podmínkách (obr. 2), kdy bezdrátové komunikační moduly pro spojení v pásmu milimetrových vln byly namontovány na spřáhlech vagonů. „Vedle přenosových vlastností komunikačního systému jsme při tomto uspořádání mohli analyzovat také vliv vibrací vagonu a postupu při spřahování na činnost komunikačních modulů,“ vysvětluje Dr. Sand. Zkušební drážní polygon technické univerzity RWTH Aachen umožňuje na nejmenším možném prostoru ověřovat činnost zařízení za různých okolních podmínek. Bylo tudíž možné porovnávat automatické spřahovací manévry prováděné za různých podmínek, jako např. při jízdě ve volném prostoru, po rovných nebo zakřivených kolejových úsecích, v blízkosti nástupiště, podél stromů a křoví apod. Pro analýzu přenosových vlastností systému byly signály v pásmu milimetrových vln zaznamenávány měřicím přístrojem zvaným Channel Sounder, který odborníci DLR vyvinuli pro analýzu šíření rádiových signálů. Poznatky z experimentů lze beze zbytku využít k vývoji bezpečných a rychlých systémů pro bezdrátové přenosy dat.  Bezdrátová výměna dat kritických pro bezpečnost Již první výsledky experimentů potvrdily, že data lze v pásmu milimetrových rádio­vých vln bezpečně přenášet na vzdálenosti až asi 130 m. Je to velmi slibný poznatek, neboť i fyzicky spřažené vagony by měly v budoucnu přenášet kritická bezpečnostní data pomocí bezdrátových spojů v pásmu milimetrových vln jako podmínku realizace bezdrátového systému nadřazeného řízení vlaku TCMS (Train Control and Monitoring System).Obr. 2. Uspořádání experimentálního zařízení při zkouškách dynamického spřahování železničních vagonů (foto: DLR) Bezdrátový systém TCMS má mnoho předností oproti aktuálně používanému kabelově propojenému provedení TCMS. Především systém TCMS poskytuje redundantní mimořádně spolehlivou cestu paralelní k elektrickému propojení, které obsahuje i více než 100 citlivých dotykových elektrických kontaktů. Protože dotykové elektrické spoje jsou při spřahování elektromechanicky značně namáhány a k tomu jsou také vystaveny i extrémním povětrnostním podmínkám, často přestávají fungovat a je třeba je opravovat. Důsledkem poruch jsou vedle toho také výpadky vlaků a zpoždění. Protože bezdrátový systém TCMS přenáší data bezkontaktně, nemůže zde k žádným výpadkům v důsledku elektromechanického zatížení dojít. Takzvaný ultraspolehlivý komunikační systém (Ultra-Reliable Low-Latency Communication – URLLC) v síti 5G pro bezdrátový systém TCMS umožňuje také přesně a spolehlivě sledovat vzdálenost mezi vagony při spřahování. Proces spřahování tak může při použití bezdrátového systému TCMS a funkce URLLC v síti 5G probíhat zcela automaticky.  Výzkumný program podporovaný BMBF Experimenty s komunikačními moduly pracujícími v pásmu milimetrových vln byly provedeny v rámci německého výzkumného projektu v oboru spolehlivého a rychlého širokopásmového spojení na krátké vzdálenosti SBDist (Sichere und latenzarme Breitband­übertragung über kurze Distanzen). Projekt SBDist je jedním z pilotních projektů programu Zuverlässige drahtlose Kommunikation in der Industrie (ZDKI), řešícího problematiku bezdrátového přenosu dat v systémech digitalizované výroby podle konceptu Indus­trie 4.0. Projekty jsou podporovány Spolkovým ministerstvem pro vzdělání a výzkum (BMBF), přičemž cílem je vyvinout klíčovou techniku k použití v rozmanitých odvětvích průmyslu. Jako součást projektu SBDist jsou vyvíjeny nové prostředky zajišťující mimořádně spolehlivý a bezpečný přenos velkého množství dat na vzdálenost několika málo metrů mezi dvěma navzájem se pohybujícími entitami, jako jsou např. vlaky, drážní vozidla, automobily atd. [Sichere Datenübertragung zwischen Zügen mit dem 5G-Mobilfunksystem. Pressemitteilung DLR, 8. 11. 2018.]  Ing. Karel Kabeš

Industrie 4.0: mezi konceptem a technickou praxí

V roce 2011 vstoupil do světa výroby pojem Industrie 4. 0. Napůl koncept, napůl inicia­tiva – pojem Industrie 4.0 byl představen Fraunhoferovým ústavem a německou spolkovou vládou za podpory významných německých průmyslových asociací a firem. Koncept Industrie 4.0 popisuje vizi budoucnosti průmyslu, kde se budou kombinovat informace v digitální podobě a výrobní technologie. Podobné ambice jako německý koncept Industrie 4.0 mají i některé další iniciativy: průmyslový internet věcí (IIoT – Industrial Internet of Things) nebo chytrá výroba, smart manufacturing. Výsledkem je, že v současné době je v různých konceptech poněkud zmatek a někteří pochybují o reálném potenciálu využití těchto trendů.V tomto článku shrneme historii Industrie 4.0 a podíváme se na problémy, které řeší. Navíc identifikujeme obory, které budou mít z této iniciativy největší užitek, a předpovíme, jak by se koncept mohl rozvíjet. Historie a cíle Industrie 4.0Technické aspektyNa konci 90. let 20. století spatřily světlo světa nové řídicí architektury kombinující informační systémy s tradiční automatizační technikou. Tyto architektury usnadnily integraci různých disciplín řízení prostřednictvím etablovaných metod známých ze světa IT. Místo tradičních programovatelných automatů označovaných jako PLC (Programmable Logic Controller) se objevily programovatelné automaty PAC (Programmable Automation Controller) a průmyslové počítače – IPC. Zařízení obou kategorií se vyznačují rozhraními pro komunikační sítě a ovladači pro databáze, které umožňují přistupovat k informacím na úrovni provozního řízení a sdílet je. Ovšem průmyslové stroje a zařízení mají dlouhé životní cykly, takže zavádění nové techniky je pomalé. V současné době jsou integrované architektury již standardem, snad až na nejmenší stroje.Průmyslový Ethernet přinesl do oblasti komunikačních sítí zásadní změnu tím, že nahradil proprietární sítě stejně rychlým, ale univerzálně akceptovaným systémem komunikace. V současné době používá průmyslový Ethernet už většina nových strojů. K realizaci „podniku řízeného informacemi“ přispívá také software na úrovni HMI (Human-Machine Interface), MES (Manufacturing Execution System) a MOM (Manufacturing Operations Management). A v posledních deseti letech zanechává v průmyslové automatizaci stále zřetelnější stopy rovněž virtualizace a digitalizace. Ekonomické aspektyFinanční krize v letech 2008 a 2009 zasáhla tvrději a déle podniky, které byly vystaveny přímému vlivu finančních trhů, než podniky s vyšším podílem přímé výroby. Byla to krize finanční, nikoliv průmyslová. Z výrobních podniků byly zasaženy ty, které jsou závislé na zájmu kupujících: automobilový průmysl, výroba spotřební elektroniky apod. (Pozn. red.: U nás se tomuto tématu podrobně věnovala např. konference ARaP v roce 2009 s podtitulem Automatizace a recese, viz www.arap.cz.)Blízkost k zákazníkovi a rostoucí náklady na dopravu jsou hlavní důvody, které vedou mnohé firmy po boomu outsourcingu, který probíhal v 80. letech v Evropě a na počátku století v Asii, k tomu, že se pokoušejí vrátit výrobu zpět do původních zemí. Chování zákazníkůTrend masové individualizace výroby se objevil už v 80. letech minulého století. V současné době spotřebitelé mladší generace vyžadují spotřebitelské prostředí, v němž se budou snadno pohybovat, které jim poskytne individualizované produkty a kde mohou očekávat interakce v reálném čase – a tyto skutečnosti dávají trendu masové individualizace mnohem větší dynamiku. Proč teď?Iniciativu Industrie 4.0 můžeme v mnoha ohledech považovat za černou labuť. Pojem černých labutí, popsaný Nassimem Nicholasem Talebem, definuje černé labutě jako překvapivé události s velkým vlivem na další vývoj, které si často později nepatřičně racio­nalizujeme [1].Všechny tyto charakteristiky se hodí na náhlý humbuk kolem konceptů Industrie 4.0, IIoT a chytré výroby. Překvapivé přitom je to, že už máme vše nebo téměř vše, co pro čtvrtou průmyslovou revoluci potřebujeme, jen jsme to k ní dosud nepoužili. Industrie 4.0 má potenciál změnit všechno, co děláme, od výroby přes prodej až po distribuci produktů.V současné době se Industrie 4.0 mnohým jeví jako přirozený důsledek předchozího vývoje. Tento široce rozšířený názor je záležitostí kolektivního vnímání tohoto pojmu.Mnohé průmyslové firmy nepřijaly koncept Industrie 4.0, dokud se nezačaly běžně používat metody a technické prostředky, které jej umožňují, jako sítě senzorů nebo prediktivní údržba. Cíle Industrie 4.0Industrie 4.0 však není jen technická vize budoucí výroby, ale také iniciativa s jasným programem: zvýšit konkurenceschopnost německého průmyslu, objevit jeho konkurenční přednosti a v důsledku toho zajistit návrat výroby zpět do Evropy, blíže ke spotřebiteli. Dalším cílem je zajištění udržitelné a čisté výroby, která umožní místo znečištěných průmyslových areálů znovu vytvářet oblasti, kde se mísí přírodní krajina se zemědělskou, s rozptýlenými lidskými sídly a výrobními podniky. Tím se také zkrátí dopravní vzdálenosti osob i zboží a omezí se s tím spojená potřeba dalších dopravních staveb i znečištění životního prostředí. Shrnuto, cílem je zvyšovat produktivitu a ekonomické výsledky, zaměstnanost, zdraví a pohodu obyvatel. Ačkoliv jiné země mohou mít s pojmem „průmysl 4.0“ nebo podobnými iniciativami spojený jiný politický program [2] [3] [4], evropské země mají ve srovnání s jinými trhy dvě výhody: zaprvé blízkost k velkému spotřebitelskému trhu a zadruhé dostupnost vzdělaných a zkušených odborníků. Jestliže je třeba velké množství manuální práce a kapacita pro hromadnou výrobu a nejsou-li dodací lhůty kritické, výroba se stále bude stěhovat do zahraničí – na tom se nic nezmění. Pro udržení pracovních míst v Evropě nebo jejich návrat zpět musí být výroba:flexibilní a adaptabilní,vysoce automatizovaná,zisková i v malých výrobních dávkách,efektivní z hlediska spotřeby surovin a energie. Koncept Industrie 4.0 a technické prostředkyKoncept Industrie 4.0 byl navržen tak, aby splňoval požadavky na rychlost výroby, její automatizaci, ziskovost a efektivitu. Pro dosažení těchto požadavků využívá kyber-fyzické systémy (CPS), tedy systémy, které se skládají z různých objektů s vestavěným zpracováním dat a informací. Objekty mohou být polotovary (vybavené např. čipy RFID), samokonfigurovatelné podsestavy, zařízení nebo stroje. Na rozdíl od běžných strojů s komunikací M2M (machine-to-machine) se mohou objekty CPS stát součástí interaktivních a samooptimalizujících se sítí. Síť má fyzický vstup a výstup a často je doplněna digitálním dvojčetem a optimalizačním softwarem.Příklady použití CPS zahrnují chytré sítě (smart grid), autonomní vozidla, přístroje pro monitorování zdravotního stavu pacienta, výrobní linky s distribuovanými roboty, autopiloty v letadlech apod.Využití CPS vytváří prostředí, v němž je možné efektivně vyrábět i malé výrobní dávky. K tomu je třeba, aby byly kdykoliv dostupné všechny potřebné informace, jako momentální ceny vstupů, ziskovost, cena práce, znečištění ovzduší v místě výroby atd. Algoritmy v CPS optimalizují provoz podle všech vstupních proměnných (snižují pracovní náklady, minimalizují emise, prodlužují intervaly údržby atd.) a udržují provoz systému v zadaných mezích (minimální prostupnost, maximální dodací lhůty, možnost pracovat jen od šesti ráno do osmi večer apod.). CPS optimalizují celý systém, jehož jsou součástí, učí se a pokračují ve své vlastní optimalizaci.V konceptu Industrie 4.0 je explicitně vyjádřena potřeba samooptimalizace prostřednictvím algoritmů učení a umělé inteligence. Algoritmy učení jsou založené na metodách simulace a modelování. Které průmyslové obory budou mít z Industrie 4.0 užitek?Koncept Industrie 4.0, ačkoliv je dobře definovaný, se může zdát vzdálenou vizí. Skutečností ovšem je, že už nyní je postupně a částečně realizován. V některých oborech se však nadále bude uplatňovat tradiční výroba, protože je to efektivnější. Příkladem mohou být obory jako těžební průmysl, petrochemie a těžká chemie, v nichž sice může využití IIoT přispívat ke snížení nákladů, ale potřeba vyrábět malé dávky podle individuál­ních požadavků zákazníků je téměř nulová; stejné je to v oborech s velkosériovou výrobou pro celosvětový trh, jako je výroba polovodičových součástek a elektroniky.Industrie 4.0 souvisí s novou technikou, ale je také reakcí na nové požadavky trhu (flexibilita, menší výrobní dávky) a využívat ji má smysl jen tam, kde výrobci potřebují dosáhnout určitých cílů, jako je dát do souladu informace o potřebách zákazníků s aktuální kapacitou závodu nebo učinit výrobu, dodavatelské řetězce a organizaci pružnějšími a udržitelnějšími v daném prostředí. Industrie 4.0 a dopady na současný trhJak prostřednictvím Industrie 4.0 zvyšovat ziskovost? Koncept umožňuje průmyslovým firmám rychle reagovat na měnící se požadavky trhu. Navíc je cílen na „zeštíhlení“ výrobních procesů a dosažení větší efektivity prostřednictvím vyhodnocování dat a rea­lizací zpětné vazby v reálném čase. Avšak jestliže všechny podniky přijmou koncept Industrie 4.0, nezmění to pro všechny jen „úroveň hry“? Koncoví uživatelé potřebují porozumět tomu, zda investice do Industrie 4.0 jen sníží náklady, nebo zda představuje zcela novou strategii potřebnou k udržení konkurenceschopnosti. Například ceny určitých produktů mohou klesat, tzn. že jejich výrobci klesají příjmy. Šancí, jak je znovu zvýšit, je poskytování nových digitálních služeb nebo vytvoření nových předplatitelských a servisních modelů.Pro dodavatele automatizační techniky to přináší mnoho příležitostí i výzev. Zaprvé, dodavatelé musí zaručit, že jejich automatizační architektury podporují požadavky Industrie 4. 0. Znamená to umožnit prostřednictvím otevřené architektury a respektováním komunikačních standardů volný tok informací ze snímačů a akčních členů přes úroveň 2 provozního řízení až na úroveň 3 a 4 operativního řízení výroby a výrobního managementu, popř. k některým funkcím ERP. Data by měla být ostatním zařízením a aplikacím, které je potřebují ke zlepšování kvality procesů a výrobků, k dispozici v zabezpečené a standardizované podobě. Zadruhé, automatizační zařízení musí být „v duchu“ CPS „inteligentní“, tj. musí umět rozpoznat své okolí a podle toho se nakonfigurovat. A nakonec, dodavatelé automatizační techniky by se měli více soustředit na vývoj aplikačního softwaru, který pomůže uživatelům extrahovat a vyhodnotit data, aby bylo možné sledovat a zlepšovat efektivitu využití automatizovaných zařízení. DoporučeníVyplatí se technické inovace? V uplynulých letech se na trhu automatizační techniky objevilo množství technických inovátorů, které ostatní rychle nebo pomaleji následují (či je kupují). Konkurence je však tvrdá a možnosti odlišit se novou technikou malé a omezené v čase, takže být a udržet se na špici technického vývoje v oblasti automatizační techniky je drahé a dlouhodobě se nemusí vyplatit. K tomu, abyste si jako průmyslové firmy udržely přední místo v implementaci konceptů Industrie 4.0 (nebo v Česku průmyslu 4.0), doporučuje ARC následující:Vytvářejte partnerství, zvláště ve specializovaných oblastech, jako je robotika nebo aditivní výroba.Ujistěte se, že komunikační infrastruktura vašich výrobků a systémů je založená na otevřených standardech a bude vyhovovat budoucím požadavkům. Při specifikaci nových automatizačních systémů neváhejte nasadit laťku otevřenosti a konektivity vysoko.Využívejte hodnotu digitálních modelů zařízení od jejich projektování a konstrukce až po prediktivní údržbu.Průmyslová technika většinou následuje za spotřební s odstupem několika let. Proto sledujte svět IT a snažte se v něm najít budoucí průmyslové trendy.Obr. 1. Model RAMI 4.0 (podle ZVEI)  RAMI 4.0V roce 2016 publikoval německý svaz elektroinženýrů ZVEI doporučení pro obecná a na výrobci nezávislá kritéria pro produkty vyhovující konceptu Industrie 4. 0. Jako součást standardizační práce byl navržen model referenční architektury Industrie 4.0 (RAMI 4.0; [6], obr. 1), který reprezentuje celý prostor řešení pro Industrie 4. 0. V RAMI 4.0 jsou technické standardy umístěny na třech osách: vrstvy architektury, životní cyklus a hodnotový řetězec a hierarchické úrovně. V současné době je tento model rozpracováván v různých pracovních výborech.Publikován byl také druhý referenční model nazývaný „komponenty Industrie 4.0“. Tento model popisuje, jak je produkt odpovídající konceptu Industrie 4.0 vestavěn do sítě Industrie 4. 0. K tomu je třeba definovat, co je tzv. digitální obálka, administration shell, která interpretuje komunikaci v sítích Industrie 4. 0. Produkt, který odpovídá koncepci Industrie 4.0, se tedy skládá z vlastního fyzického zařízení (asset) a jeho digitální obálky. Oba referenční modely nesou své požadavky a jsou výchozím bodem pro kritéria rozlišující produkty odpovídající konceptu Industrie 4.0 od ostatních. Vybírají se taková kritéria, která vedou k podstatným změnám a jsou předpokladem pro uplatnění zařízení v konceptu Industrie 4.0.Prodejci na trhu by měli tato kritéria používat při rozhodování, zda daný produkt mohou označit jako Industrie 4.0 Ready. Současně je mohou výrobci používat jako vodítko při vývoji nových produktů. Zákazníkům poskytuje definice ZVEI jasný přehled o parametrech a funkcích, které by měly produkty pro Industrie 4.0 mít. Dokument sdružení Industrie 4.0 Platform Charakteristiky výrobků 2017 popisuje minimální vlastnosti či charakteristiky, které produkty, jež jsou v současné době na trhu, musí splňovat z hlediska způsobilosti k použití v systémech podle konceptu Industrie 4.0.Mezinárodní spolupráceV roce 2018 publikovala dvě sdružení, Industrial Internet Consortium (IIC) a Platform Industrie 4.0, společný technický dokument Propojení architektury a interoperabilita, který detailně popisuje vazby a propojení mezi dvěma předními modely používanými v oblasti IIoT: Referenční architektury průmyslového internetu (IIRA) a RAMI 4.0 [7].Dokument popisuje, jak se obě referen­ční architektury vzájemně přirozeně doplňují. Model IIRA popisuje to, co se v angličtině označuje jako „industry“, tedy procesní i strojní výrobu, ale také energetiku, rozvodné sítě, dopravní systémy, telemedicínu nebo chytrá města, a klade velký důraz na interoperabilitu mezi těmito odvětvími, zatímco německé „Industrie“, a tedy i RAMI 4.0, se soustředí na výrobu a související hodnotové řetězce (v angličtině německému Industrie odpovídá spíše manufacturing). Je důležité, aby systémy IIoT navržené podle referenčních architektur IIRA a RAMI 4.0 byly inter­operabilní. Obě sdružení se shodla, že vypracují propojení obou referenčních architektur, která zaručí interoperabilitu tam, kde v systému dochází k interakcím se systémy navrženými podle „té druhé“ architektury.Literatura:[1] TALEB, Nassim. Černá labuť: následky vysoce nepravděpodobných událostí. Praha: Paseka, 2011. ISBN 978-80-7432-128-3.[2] ed. Česká cesta k Průmyslu 4. 0. Automa. Děčín: Automa – ČAT, 2016, (3), 73. ISSN 1210-9592.[3] BARTOŠÍK, Petr. Čína na prahu průmyslové revoluce. Automa. Děčín: Automa – ČAT, 2016, (8-9), 5–6. ISSN 1210-9592.[4] HLOSKA, Jiří. Společnost 5.0 – japonská cesta od informační k superchytré společnosti. Automa. Děčín: Automa – ČAT, 2018, (2-3), 22–23. ISSN 1210-9592.[5] ev. Francouzský program Industrie du Future. Automa. Děčín: Automa – ČAT, 2015, (10), 5. ISSN 1210-9592.[6] jč. Referenční model struktury Industrie 4.0 RAMI 4. 0. Automa. Děčín: Automa – ČAT, 2015, (11), 43–44. ISSN 1210-9592.[7] BARTOŠÍK, Petr. Platforma Industrie 4.0 dosáhla významných milníků v oblasti standardizace a mezinárodní spolupráce. Automa. Děčín: Automa – ČAT, 2018, (5), 13–14. ISSN 1210-9592. Constanze Schmitz, Fabian Wanke, ARC Advisory GroupARC Industry Forum Europe 2019Ve dnech 21. a 22. května se bude v Sitges nedaleko Barcelony konat konference ARC Industry Forum Europe 2019. O konferenci jsme se již zmiňovali v minulém čísle časopisu Automa (2019, č. 1, str. 41). Zde je její předběžná agenda:Don’t Make Your Machines Smart: Opportunities and Risks of Cloud-based Industrial IoT Business – Marco Link, AdamosMES in Real Life: The Challenge of Integrating a New Application into an Existing Production IT Landscape – Olivier Vallement, Eurial Ultra FraisRestructuring Internal Software Development with an IoT/Development Platform – Grenzebach GroupAI for Predictive Machine Operations: Some Real-world Results – Giovanni Spitale, Milacron, Stefan Hild, eiłHow to Unleash Your Manufacturing Potential – Willie Smit, SasolHow Blockchain Enables Trusted Track & Trace in the Food & Beverage Industry – Alastair Orchard, Siemens PLMDeterministic IoT and TSN: Bringing Industrial Platforms to the Next Level – Georg Kroiss, TTTech ComputertechnikCollaboration and Speed as Key Success Factors in Digitalization Projects – Kathrin Günther, Uhlmann Pac SystemeOPC UA for Industrie 4.0 in the Mechanical Engineering Industry – Christian Mosch, VDMAWorkshop: Additive Manufacturing – moderátor: Fabian Wanke, ARC EuropeWorkshop: Asset Performance Management – moderátor: Valentijn de Leeuw, ARC EuropeWorkshop: Cybersecurity – moderátor: Thomas Menze, ARC EuropeWorkshop: MESA – moderátoři: Valentijn de Leeuw, ARC Europe, a Michel Devos, MESAPodrobnější informace jsou na https://www.arcweb.com/events/arc-industry-forum-europe. Na konferenci budete moci potkat i autory tohoto článku.Poznámka k překladuČlánek popisuje německý koncept a iniciativu Industrie 4.0. Proto byl ponechán jeho německý název, stejně jako v anglickém originálu článku.Jinde v časopise Automa se vyskytují také verze Industry 4.0 nebo průmysl 4.0, které označují obecně koncepce chytré výroby, nejen německé. Označení Průmysl 4.0, tedy s velkým P, je vyhrazeno pro iniciativu českého Ministerstva průmyslu a obchodu.Článek byl při překladu opatřen několika poznámkami a odkazy na českou literaturu.

Využití snímačů je klíčovou podmínkou realizace konceptů průmyslu 4.0

Využití vhodných snímačů ve výrobě je základním předpokladem pro implementaci konceptu průmyslu 4.0. Snímače umožňují zjišťovat hodnoty fyzikálních veličin měřených v technologických procesech pro potřeby jejich řízení i pro potřeby různých podpůrných činností, které s procesy souvisejí. Nicméně náklady na vybavení výrobních strojů a zařízení senzory a také různorodost možných úloh mají za následek, že samotní uživatelé ekonomické přínosy sběru informací pomocí senzorů nedoceňují.  Německý Svaz výrobců strojů a zařízení (VDMA – Verband der deutschen Maschinen- und Anlagebau) vydal ve své směrnici Senzory pro průmysl 4.0 seznam obchodních nástrojů a metod na podporu snížení nákladů na straně uživatelů i výrobců snímačů. Směrnice byla navržena pracovní skupinou Industrie 4.0 organizace VDMA ve spolupráci s Technologickým institutem v Karlsruhe (KIT – Karlsruher Institut für Technologie).  Stanovení požadavků na mazání kuličkových šroubů Prof. Jürgen Fleischer z KIT uvedl jako příklad demonstrující využití dat ze snímačů kuličkové šrouby. Snímače síly umožňují měřit axiální sílu a třecí moment působící na matici. Následně lze porovnáním výsledných dat a modelu popisujícího tření přesně určit potřebné mazání. Takovéto adaptivní mazání při laboratorních testech výrazně prodlužuje životnost kuličkových šroubů. Jinými snímači je možné určovat hlučnost pohybujících se strojních komponent. Hlučnost se v průběhu jejich životnosti mění, a proto umožňuje posoudit jejich opotřebení. Na letošním veletrhu obráběcích strojů a technologií EMO v Hannoveru (https://www.emo-hannover.de/, na Facebooku http://facebook.com/EMOHannover a na Twitteru http://twitter.com/EMO_HANNOVER) bude KIT vystavovat ještě jiný druh snímačů: kamerový systém v kombinaci s algoritmem strojového učení, jímž je možné monitorovat stav opotřebení kuličkových šroubů (obr. 1). Obr. 1. Měřicí souprava pro sledování stavu a řízení přídavného mazání kuličkových šroubů Software pro analýzu dat různé povahy Nevýhodou je, že implementace algoritmů pro analýzu dat ze snímačů k automatickému vyhodnocení kvalitativních vlastností systému bývá časově náročná. Software Xei­dana vyvinutý ve Fraunhoferově institutu pro obráběcí stroje a tvářecí techniku IWU (Fraunhofer-Institut für Werkzeugmaschinen und Umformtechnik) v Saské Kamenici, uživatelům nabízí balík řešení mj. pro sběr dat a automatické řízení kvality (obr. 2). Software dokáže v reálném čase pomocí optických snímačů (např. využitím několika kamer) přesně detekovat povrchové vady. Dalším krokem je využití těchto dat zpět ve výrobním systému, aby bylo možné včas zakročit, jsou-li překročeny stanovené limitní hodnoty. Jiným příkladem je snímání řezných a střižných sil a lisovacích tlaků v nástrojích tvářecích strojů.  Správná interpretace snímaných dat „Nutnost snímat data skutečně v reálném čase závisí na konkrétní úloze. Stejně důležité je určit potřebnou vzorkovací frekvenci, abychom získali dostatečně přesný popis procesu,“ vysvětluje Dr. Jörg Stahlmann, jednatel společnosti Consenses GmbH. Firma dodává měřicí techniku pro průmysl. Klíčové kompetence společnosti jsou jednak využití a implementace vhodných senzorů, jednak interpretace jimi získaných dat. Využívá přitom modely konstrukčních návrhů dodaných zákazníky. To je nutné pro správnou klasifikaci dat získaných měřením, jako např. řezných sil, tepelného toku v obráběcím nástroji a obrobku nebo kinematiky stroje. Simulace komponent, sestav a celých strojů umožňuje lépe pochopit mechanické a fyzikální procesy ve výrobních systémech. Tyto znalosti se využívají k efektivní interpretaci získaných dat. Co se týče sběru dat v reálném čase, Stahlmann vysvětluje: „Nikdy byste neměli předpokládat, že data získávaná v reálném čase vždy vedou k lepší kvalitě analýz. Tato data jsou často zaznamenávána řídicími jednotkami původně určenými k řízení určitých činností stroje. Tento účel se ne vždy slučuje s požadavky na kvalitu měřených dat.“ Dr. Fleischer uvádí příklad, kdy je záznam v reálném čase nadbytečný: „Údržba prováděná na základě stavu zařízení nevyžaduje rychlou reakci na získávaná data. V těchto případech nevadí, jsou-li data vyhodnocena až několik hodin poté, kdy byla získána. Přesto jsou senzory často využívány ke sběru dynamicky se měnících dat, např. zvuku šířícího se materiálem. Záznam těchto signálů vyžaduje velkou vzorkovací frekvenci a velmi rychlý sběr dat. V tomto případě však data mohou být uložena v paměti, aby byla vyhodnocena až později, a jejich vyhodnocení může být delegováno na výkonný externí server.“Obr. 2. Pro řízení kvality, např. zpracováním údajů z kamer, je vhodný software Xeidana Jiným příkladem jsou analýzy trendů v průběhu delší časové periody. Není nutné uchovávat veškerá data, archivovány by měly být pouze vybrané hodnoty. Například u vyhodnocení spotřeby energie je dostatečný sběr dat ve čtvrthodinových intervalech. Kromě toho nemá velký přínos snímat data v reálném čase, jsou-li určena k podpoře manažerského rozhodování.  Sběr dat v reálném čase pomáhá předcházet poškozením Sběr dat v reálném čase je naopak nezbytný v případech zajištění bezpečnosti strojů, nástrojů či obrobků a pro řízení stability procesu. To je případ poškození nástrojů nebo nadměrného namáhání sestav, jako jsou ložiska nebo komponenty rámů strojů. Někdy je smysluplné snímat vhodnými senzory rovněž materiálové vlastnosti obrobků.  Propojení měřených dat Vědci z Fraunhoferova institutu IWU monitorují v reálném čase síly, kinematiku stroje a namáhání tvářecích lisů. Tato data však nejsou vyhodnocována jednotlivě: slouží jako vstup do softwarového analytického modulu Smart Stamp, kde jsou propojena a společně vyhodnocována. Zjišťují se např. rozsahy pohybů, náklon formy nebo rychlost jejího opotřebení. Zatímco izolovaná data z jednotlivých senzorů jsou často sama o sobě ne­užitečná, propojením několika datových zdrojů je možné získat informace o stavu stroje a formy.  Virtuální senzory Na strojích existují místa, kam není možné senzory umístit – byly by špatně dostupné nebo by jejich instalace byla komplikovaná a nákladná. To je někdy příčinou, proč nejsou relevantní data o stavu strojů či výrobních procesů k dispozici. Odborníci z IWU navrhují využít virtuální senzory. Základem jsou reálné senzory instalované na různých místech stroje. Na základě hodnot, které tyto senzory měří, a modelu stroje je zjišťována hodnota veličiny, kterou nelze měřit. Dobrým příkladem je deformace rámu lisu: při řešení projektu iMain vědci z IWU dokázali, že se hodnoty vypočítané jejich virtuálním senzorem velmi dobře shodují s hodnotami z reálného senzoru.  O veletrhu obráběcích strojů a technologií EMO Hannover 2019 je mezinárodní veletrh obráběcích strojů a technologií, jehož letošní ročník se bude konat 16. až 21. září. Vystaveny budou nejnovější stroje a řešení se zaměřením na efektivitu výroby, podpůrné služby nebo udržitelnost výrobních procesů. Hlavní zaměření veletrhu je na obráběcí a tvářecí stroje, výrobní systémy a vysoce přesné nástroje, automatizaci materiálového toku, výpočetní techniku, průmyslovou elektroniku a příslušenství. Návštěvníky veletrhu jsou zástupci strojírenského průmyslu, automobilového i leteckého průmyslu, přesného strojírenství a optických komponent, lékařské techniky, ocelových a lehkých konstrukcí a dalších průmyslových oborů. Veletrh EMO Hannover je nejdůležitější celosvětové setkání odborníků na výrobní technologie. V roce 2017 bylo na veletrhu téměř 2 230 vystavovatelů ze 44 zemí a přišlo 130 000 návštěvníků ze 160 zemí.  Jiří Hloska Obr. 1. Měřicí souprava pro sledování stavu a řízení přídavného mazání kuličkových šroubů Obr. 2. Pro řízení kvality, např. zpracováním údajů z kamer, je vhodný software Xeidana

Nové funkční moduly WAGO TOPJOB® S s ovládáním tlačítky

Společnost WAGO nabízí funkční moduly ovládané tlačítkem, které vycházejí z úspěšné řady svorek TOPJOB® S, určených k montáži na lištu DIN. Nové moduly umožňují uživatelům využívat v celém bloku svorek pohodlné ovládání tlačítky. Nové svorkové moduly pro odpínání a měření a pojistkové moduly jsou určené pro vodiče o průřezu 2,5 mm2 (14 AWG) a využívají osvědčené připojení technikou Push-in CAGE CLAMP®. Do svorek lze připojit pevné i vícedrátové vodiče, stejně jako jemně slaněné vodiče s dutinkou – stačí je zasunout do svorky s klecovou pružinou. Jednoduché a intuitivní ovládání usnadňuje oranžová barva tlačítka. Pro uvolnění svorky prostřednictvím tlačítka lze použít jakýkoliv běžný nástroj. Odpínací moduly pro testování a měření umožňují spolehlivě rozpojit obvod integrovaným nožovým odpínačem nebo samostatnou odpínací zásuvkou. Jak nožový odpínač, tak odpínací zásuvka dovolují vizuální kontrolu stavu sepnutí. Tyto funkční moduly se od ostatních svorkových modulů odlišují dobře viditelnou oranžovou barvou. Pojistkové moduly TOPJOB® S spolehlivě chrání zařízení před poškozením zkratem. Sortiment zahrnuje moduly pro skleněné trubičkové pojistky a pro miniaturní automobilové nožové pojistky. Vypálené pojistky lze snadno a rychle vyměnit. Na vypálenou pojistku upozorňuje indikační LED.  Pro bezpečné a cenově výhodné propojení je k dispozici široký sortiment můstků. Použití těchto funkční modulů na lištu DIN usnadňuje to, že využívají stejnou širokou řadu příslušenství jako funkční moduly TOPJOB® S s ovládacím otvorem.   WAGO-Elektro, spol. s r. o., tel.: 261 090 143, e-mail: info.cz@wago.com, www.wago.cz  

Murrelektronik MICO Pro – nyní s vlastním napájením

Každá minuta, na kterou se technologický proces zastaví, je velmi drahá. Jednou ze specializací společnosti Murrelektronik je vývoj zařízení, která výpadkům předejdou, nebo minimalizují jejich dopady. Mezi taková zařízení patří odrušovací moduly, schopné absorbovat přebytečnou energii z napěťových špiček, síťové filtry, odstraňující nežádoucí rušení v napájecí síti a také redundantní moduly, starající se o okamžité připojení záložního zdroje a vyrovnávací bateriové i ultrakondenzátorové moduly, schopné překlenout výpadky v řádech milisekund až hodin. V neposlední řadě přispívají k hladkému chodu provozů také komponenty MICO, speciálně navržené pro sledování a jištění proudových napájecích větví.Obr. 1.  MICO Pro je novým přírůstkem řady MICO Spustit video o modulech MICO. V komplexním napájecím systému s velkým počtem prvků je hospodárné a funkční jištění velkou výzvou. Pro elektronickou kontrolu výstupního napětí a proudu v provozech slouží spínané. Při výskytu zkratu nebo při přetížení ovšem reagují odpovědné ochranné prvky (např. jističe) pomaleji než zdroj. Tím znemožní přesnou identifikaci vzniklé poruchy, a to může vést až k výpadku napájení nebo prohoření vodičů. Moduly MICO pomáhají tyto efekty eliminovat. Díky inteligentní elektronice dokáže MICO rozlišit typ zátěže (induktivní, kapacitní), a tím zasažený kanál odpojit dle pravidla: „tak brzy, jak je potřeba, ale tak pozdě, jak je možné.“ Nejmladším přírůstkem do rodiny do té doby kompaktních modulů MICO je modulární řada MICO Pro. Jednotlivé prvky výsledného bloku je možné vybrat přesně na míru potřebám konkrétního zákazníka, a to až do celkové proudové zátěže 40 A.  Obr. 2. Blok modulů MICO Pro lze sestavit podle konkrétních požadavků Obr. 3. Moduly MICO Pro pomohou eliminovat výpadky nebo prohoření vodičůZákladní vlastnosti modulů MICO Pro: •            zcela modulární, •            jištění 12 a 24 V DC, až do 40 A, •            lokální a vzdálená signalizace 90 % zatížení a odpojení,, •            lokální i vzdálené vypnutí a restart •            pružinové svorky push-in, •            propojení pomocí lišty – žádné drátování, •            místo pro popisový štítek na každém kanálu.  Spustit video o modulech modulech MICO Pro.Stáhnout brožuru o modulech MICO Pro.  Sestavit si vlastní sestavu Mico Pro? Několik kliknutí  stačí.  Aby byla volba vhodných prvků ještě jednodušší a přehlednější, mohou zákazníky k dispozici online konfigurátor sestav. Spustit konfigurátor sestav MICO Pro. Kromě obyčejného vytváření kusovníku konfigurátor umožňuje virtuální nastavování proudů, počítá celkový proud sestavy, a dokonce umožňuje vytvořit text na popisových štítcích. Třešničkou na dortu je pak v reálném čase vykreslovaná 3D vizualizace, která dává jasnou představu o vzhledu a rozměrech budoucího jisticího systému. A pokud snad zapomenete do seznamu přidat lišty pro rozvod napájení v systému, aplikace na to před vložením do nákupního košíku sama upozorní.  Mico Pro PS – nový přírůstek do rodiny Mico s integrovaným zdrojem napájeníVšechny verze inteligentních modulů MICO až dosud vyžadovaly přivedení 24 V DC z napájecího zdroje až na vstupní svorky. To nyní odpadá díky nejnovějšímu přírůstku do rodiny – napájecím zdrojům MICO Pro. Tyto zdroje je možné nainstalovat do sestavy namísto 24V napájecího modulu. K dispozici je varianta 5 A (šířka 54 mm) a 10 A (šířka 74 mm). Silnější verzi zdroje lze navíc provozovat paralelně ve dvou do systému tak lze přivést až 20 A.  Zdroje MICO Pro PS mají tyto charakteristiky: •            možnost napájení systému 230 V AC, •            nastavitelné výstupní napětí 24 až 28 V DC, •            5a varianta s šířkou pouhých 54 mm, •            schopnost paralelního provozu dvou zdrojů 10 A, •            integrovaná interní komunikace se zbytkem systému  Co poskytne zákazníkům nový zdroj Mico pro PS: •            úsporu času, prostoru i financí, •            variabilitu, •            znásobení výkonu, •            možnost diagnostiky pro celý systém MICO.  Moduly MICO Pro PS v online shopu Moduly inteligentního elektronického sledování proudu MICO jsou na českém, evropském i globálním trhu již roky stálicí. Tisíce zákazníků po celém světě dělí a jistí své napájecí větve těmito šikovnými pomocníky. Díky napájecím zdrojům MICO Pro s možnostmi integrace je od teď práce s nimi ještě jednodušší. Za poslední rok bylo v ČR prodáno 7 500 modulů MICO, což odpovídá 20,5 kusům za den, včetně víkendů a svátků. Spustit videa o produktech Murrelektronik. Spustit video o propojovací technice Murrelektronik - Stay connected

Roboterwerk se při značení dronů spoléhá na laserové značicí zařízení Panasonic

Vyrábět značení na sklo nebo keramiku, které by bylo vysoce kontrastní a současně odolné proti otěru, extrémní teplotě a dalším nepříznivým vlivům, není jednoduché. Laserová značicí zařízení Panasonic to zvládnou. Ve vzduchu nad námi létá stále více a více dronů. Pro jejich provoz existují přísná pravidla (v časopise Automa jste se o nich mohli dočíst v článku Vlastimila Kříže z VUT v Brně s názvem Právní aspekty provozu bezpilotních letadel – dronů, roč. 2016, č. 1, str. 10 až 14, http://www.automa.cz/Aton/FileRepository/pdf_articles/54400.pdf). Přesto nejsou žádnou výjimkou incidenty, ať jde jen o ilegální pořizování snímků s potenciálním narušením soukromí, nebo dokonce o nebezpečné lety v prostoru ochranného pásma letiště. Společnost Roboterwerk z bavorského městečka Obing se již dlouho zabývá problémem, jak dron identifikovat a dohledat jeho vlastníka. Firma se již od roku 2002 zabývá výrobou autonomních robotů určených pro venkovní provoz, jak kolových, tak létajících – dronů. V Německu platí nařízení spolkového ministerstva dopravy, podle nějž musí být všechny drony s dopadovou energií větší než 80 J (tedy zjednodušeně řečeno tak velké, že by při pádu mohly zranit člověka) opatřeny registrační značkou, podle níž bude možné provozovatele dronu dohledat. Podobné pravidlo bude od roku 2020 platit v rámci nového celoevropského nařízení o společných pravidlech v oblasti civilního letectví i v České republice. Obr. 1. Identifikační štítek dronu z tenkého skla nalepený speciálním lepidlem odolá i při požáru lithiových baterií Odborníci společnosti Roboterwerk se však netají tím, že s nařízením, které má bojovat proti používání dronů v rozporu s pravidly o jejich provozu, nejsou spokojeni. Jsou totiž přesvědčeni, že mnohé z hliníkových štítků, vyžadovaných nařízením, ač by měly být ohnivzdorné, nezůstanou v případě vážné nehody čitelné. Malé a střední bezpilotní letouny sice nemívají spalovací motor, tedy nádrže s palivem, které může začít při havárii hořet, ale lithiové baterie, které se v dronech nejčastěji používají, jsou také nebezpečné.  Identifikace podle zákona i ochrana před odcizením Materiály záporných elektrod lithiových baterií bývají hořlavé a na vzduchu samovznítitelné, materiály kladných elektrod zase obsahují materiál se značným obsahem chemicky vázaného kyslíku, a proto hoření podporují. V důsledku toho dosahuje teplota při požáru baterií až 660 °C. Takovou teplotu žádný hliníkový štítek nevydrží, a tudíž provozovatele havarovaného dronu již není možné identifikovat. S ohledem na to vyvinuli technici Roboterwerk s partnerskými firmami, mj. i s firmou Panasonic, jiný, odolnější způsob značení dronů. Úkolem bylo najít materiál, který odolává vysokým teplotám. Vhodným řešením se ukázalo speciální tenké sklo. Značení se na něm zhotovuje laserovým označovačem Laser Marker od firmy Panasonic. Údaje na štítku zůstanou čitelné i při požáru, protože materiál i značení odolávají teplotám do 800 °C (obr. 1). Dalším problémem klasických štítků je snadná možnost jejich padělání. Každý, kdo si koupí štítek, na něj může uvést nepravdivé údaje. Na štítcích od firmy Roboterwerk jsou proto navíc speciální mikroznačky, v nichž jsou zakódované ověřené údaje o vlastníkovi.  Laserová značení na tenké sklo Přesné a trvanlivé označení na tenký skleněný štítek se vyrábím značicím zařízením Laser Marker od firmy Panasonic. Pro výrobu značení na sklo nebo keramiku se používá speciální technologie značení, při níž v materiálu nevznikají tepelným pnutím trhliny. Vysoce kontrastní černé značky jsou odolné proti otěru, vlivům počasí, rozpouštědlům i dalším chemikáliím. Je tak zaručena správná a spolehlivá identifikace provozovatele dronu i jeho ochrana před krádeží a zneužitím.   [Tisková zpráva Panasonic, prosinec 2017.] (Bk)

Vícefázová měření hladiny? Jaký princip zvolit je stále výzvou

Rozhraní nebo vícefázová měření hladiny nalezneme v petrochemii v mnoha různých procesech. Zatímco měření hladiny prošlo dlouhou cestou a je nyní účinně vyřešeno, vícefázová měření hladiny je nadále velkou výzvou. Není jednoznačně určeno, jaký princip měření zvolit pro kterou technologii.

Síťová technika Murrelektronik pro propojení strojů a zařízení

Zapojení strojů a zařízení do ethernetových sítí je velmi častým požadavkem jejich provozovatelů. V průmyslových provozech se v současnosti často řeší přechod ze sítě Profibus na Profinet a vybudování flexibilní hvězdicové struktury pomocí switchů. Murrelektronik nabízí vhodné komponenty pro hospodárné a účelné síťové propojení ethernetových modulů: výkonné switche a široký sortiment připojovacích kabelů. Prohlédněte si úplnou nabídku síťové propojovací techniky Murrelektronik včetně panelového rozhraní Modlink MSDD.  Switche v nejrůznějších provedeních K propojení strojů a zařízení do sítě je možné nalézt v nabídce společnosti Murrelektronik vhodné switche pro každou úlohu.  Nespravovaný switch Hodí se pro sítě, kde konfigurační nebo diagnostické možnosti nehrají žádnou roli. Má tyto charakteristiky:– rychlá a snadná instalace,– uvedení do provozu (bez náročného programování (plug & play),– velká rozmanitost variant,– priorizace telegramů Profinet.Prohlédněte si nespravované switche v provedení Compact s krytím IP20 Spravovaný switch Lite Je vhodný pro připojení účastníků sítě ethernet v řízených (managed) sítích. Vyznačuje se těmito vlastnostmi: četné síťové nástroje a konfigurační možnosti,integrovaný webový server,rozsáhlé diagnostické funkce,vzdálená údržba prostřednictvím OpenVPN,priorizace telegramů Profinet.Spravovaný switch ProfinetJe určen pro připojení zařízení s rozhraním Profinet ve hvězdicové nebo stromové struktuře. Má tyto funkce: integrovaný webový server,integrace prostřednictvím knihoven GSDML,rozsáhlé funkce Profinet,rozsáhlé diagnostické funkce,vzdálená údržba prostřednictvím OpenVPN.Prohlédněte si spravované switche TREE s krytím IP20 a IP67 s dálkovým přístupem ke strojům a zařízením přes Internet prostřednictvím VPN.  Kabely a konektory pro efektivní instalaciMurrelektronik se nabízí širokou škálu kabelů pro zapojení ethernetových sítí. A to jak v krytí IP20 s konektory RJ45, tak do drsných průmyslových podmínek s krytím IP67 a konektory M12. Na výběr jsou kabely v mnoha provedeních: – úhlové varianty IP20 pro vizuálně elegantní a prostorově úsporné instalace– předmontované kabely v libovolných délkách a v jakékoli variantě, již od jednoho kusu– kabely s možností vlastní montáže konektoru,– plné stínění 360° pro bezpečnost přenosu dat. Další variantou jsou X-kódované gigabitové kabely dovolující rychlost přenosu až 10 GBit/s, které dovolují přenášet velký objem při vysoké rychlosti.  Prohlédněte si brožuru s veškerými informacemi pro objednání síťové techniky Murrelektronik včetně všech variant přepínačů i kabelů, jejich rozměrů, schémat zapojení a dalších informací.